Nemám sice rád vtipy tohoto druhu, ale někdy přece jenom vystihuje situaci, či člověka daleko lépe, než ty nejobsažnější analýzy. Takže ten vtip:

Víte která veš je největší na naší planetě?

???

Veš kernová.

Zničila rodinu baletky Jany Ostré, z níž vysála manžela. Později si pro sebe urvala Havla, z něhož vysála všechny peníze a možná i život. Teď saje prospěch ze své zasloužené herecké i nezasloužené pozice prezidentské vdovy, která měla spíše přináležet Věře Čáslavské.

. Zatím byl démonem, který produkoval veškeré zlo světa, Putin. Stačilo však čtrnáct dní Trumpova prezidentování, aby se po jeho bok postavil i nový nájemník „Bělidla“. Za všechno špatné na Západě mohl až dosud jenom Putin, ale už vypadá to tak, že v budoucnu o tu poctu bude muset svést tvrdý boj s Trumpem. Ten má navíc vysokou šanci stát se absolutním původcem celosvětového zla. Jestliže se totiž znelíbí Rusům, tak se i v propagandě ruských médií, která mají Putina za boha, stane světovým satanem. A náběh na to už má. Vyhrocuje napětí s Íránem, nejnovějším spojencem Ruska, a dokonce s Porošenskem prý telefonoval déle, než s Putinem, což vedlo doslova k vítězné euforii a obrovským nadějím ukrajinských nacionalistů. Knechti světových médií se mají teď pořád do čeho trefovat. Vždyť jejich terče jsou doslova obrovské. A vůbec nejlíp jsou na tom mediální pochopové z ČR, kterým již delší dobu poskytuje dobrý boxovací měch prezident Zeman. Tři králové, pardon, tři prezidenti, jsou si v čemsi podobní. Jistojistě minimálně v tom, že všichni, co kvůli nim zahřívají své počítače a trénují svou nenávist, jim nedosahují ani do výšky podrážky jejich atamanských bot.

Činy „tvrdohlavého osla“, kterými Obama ve své éře chromé kachny obdařoval Ameriku a svět po vítězství Trumpa, jsem považoval za nejdosažitělnější mez ubožáctví politika, který nikdy nedorostl do funkce státníka, nadtož do role stratéga světového dění, kterým na svém postu měl být. Obama mně ale v posledních dnech dokázal, že hranice lidských možností i v ubohosti lze ještě pořád překonávat. Jsem si jist, že každý, alespoň trochu sebevědomý člověk, po odchodu z nejvyšší funkce se uklidí do ústraní, nebo alespoň se věnuje nějaké jiné veřejné činnosti, než je reálná politika. Ne tak ale negroameričan, jak je vidět. Prakticky okamžitě vyhlásil válku svému nástupci a začal napadat všechna jeho opatření. Nejsilněji pak dekret o pozastavení příjmu uprchlíků a migrantů, především ze Sýrie. Pro Syřany platí dekret na dobu neurčitou, pro ostatní země vyvolávající „zvláštní znepokojení“, pak na 120 dní. Obamovo trucování je natolik sprosté, že už je mimo veškerá měřítka prolhanosti. On sám totiž v roce 2011 vydal skoro stejný dekret vůči občanům Iráku. Nejpodlejší na celé věci je, že on byl prvním prezidentem, jehož administrativa, podle Obamova osobního projektu, zavedla seznam zemí jejichž občanům „je nutné omezit vstup do USA“. Při tom uvedené Trumpovo exekutivní rozhodnutí není nikterak radikální, jak by se od něj dalo očekávat po veškeré té předvolební rétorice. Do USA přiletí denně kolem tří set tisíc cizinců. Díky dekretům bylo zadrženo kolem stovky z nich. Kdyby se po vítězství Trumpa v USA nerozhořela vnitropolitická válka, tak by si toho ona lokajská média ani nevšiml. Trump by se měl ale poučit. Jeho tým by ho měl především usměrňovat, čili zpomalovat jeho tempo. To se hodí tak do podnikatelské sféry, kde náskok je rozhodující pro co největší zisk. Ovšem v politice platí ono lidové, „kdo chce moc, má obvykle h….“. Je víc jak jisté, že ze svých slibů se mu podaří uskutečnit jen maličko. Má proti sobě všechny doposud nejmocnější tohoto světa. A žádná moc se své nadvlády dobrovolně nevzdala, vyjma tupce Gorbačeva, nadtož ta globální, skoro všesvětová, jakou byla dosavadní moc finančně-vojensko-zpravodajské mafie v USA. Podle mého soudu musí Trumpova administrativa své záměry nejdříve, za pomoci spřátelených PR agentur, veřejnosti umět naservírovat do takové formy, aby si protivníci ani netroufli otevřít zobáky, nadtož pustit do nějaké reálné protiakce.

Od mládí sbírám politické vtipy. Začalo to prakticky už v dětství, snad rok po válce, kdy si máma koupila knížečku s názvem „Nové pověsti České“, což byla sbírka vtipů o druhé světové válce. Od té doby jsem poznal, že publicisté vtipů velice často politické vtipy pouze aktualizují, čili jenom mění účinkující postavy a celý děj i pointa zůstávají původní. Takový poznatek má určitě každý starší čtenář, takže ani nehodlám uvádět příklady. V posledních letech jsem dále vypozoroval, že se neoprašují pouze staré vtipy, ale opakuje se celá atmosféra prezentace humoru. Na cestu tohoto zkoumání mne přivedl kdysi dávno Horníček, který mi napsal, že on nemá rád satiru. Dnes si k jeho náhledu dovoluji připsat, že ani ne ironii, cynismus, černý humor a další podobné duhy „legracování“, který jsem si již dávno pojmenoval „nenávistným humorem třídního boje“. Horníček tehdy psal o laskavosti humoru. Já si troufám opět k tomu dodat, že jsem vyznavačem humoru, ze kterého je cítit nadhled, leč nikoliv pohrdavé povýšenectví. Z humoru mého gusta musí doslova sálat hluboké člověčenství, chápající lidské slabosti a především úcta ke každému, i když třeba nesnesitelnému tvoru. Vzorem takového humoru byl pro mne vždycky Werich s Voskovcem, kteří i ve svých pozdních, protifašistických a protihitlerovských hrách, nikdy nesklouzli k ubožácké nenávisti. Ta je totiž především dokladem duchovní primitivity, nedostatku invence a nápaditosti. Na opačném pólu učebnicový příklad satiry pro mne představoval týdeník Dikobraz, a to nejen v padesátých letech, kdy byl jen a jenom o třídní nenávisti. Za doslovnou tragedii považuji, že jeho atmosféra se v posledních letech vrátila do českého mediálního prostoru. A co víc byla dokonce umocněna údajným uměním, kterému se v novořeči říká performance. Všechny, které mají politický charakter jsou doslova přehlídkou hnusu, tvořícího nový rozměr politické satiry. Typickým příkladem takového vyčínání, protože to v žádném případě nelze považovat za tvorbu, nadtož uměleckou, jsou kupříkladu výkony Davida Černého. Do této skupiny třídní nenávisti si řadím rovněž recesi, na níž navíc není většinou ani nic humorného. Závěrem tohoto kratičkého textu, jehož předmět si zasluhuje poněkud komplexnější pohled, konstatuji jediné. Současná politická atmosféra představovaná u nás, ale bohužel i ve světě údajným humorem s vysokou agresivitou, neúctou k člověčenství, nenávistí k jinému přesvědčení, pokleslou morálkou, primitivním hnusáctvím, zvrhlým vkusem a dalšími podobnými jevy je nejsilnějším indikátorem celkového úpadku chování aktivních lidí ve veřejném prostoru. Všechny zmíněné negativní prvky všelidského vědomí jsou v mých očích v této době nejsilnější, jaké jsem za svého života zažil. Signalizují mimo jiné daleko vyšší početnost mnohem silnějších emocí zla a špatností všeho druhu, než kdy jindy. To je pro mne jednoznačným indikátorem, mimo jiné, předvídajícím nutnost nějakého zkratového vybití všeho toho svinstva v globálním veřejném prostoru. Bohužel.

Včera jsem na netu našel vtip, který sem vyvěšuji ze dvou důvodů. Jednak proto, že mi konvenuje, ale především proto, abych na něm demonstroval styl pravého židovského vtipu, který je typický pointováním pointy. Takže tady je ten vtip: „Jednoho krásného slunečného dne na konci ledna 2017 se blížil starý muž od Pennsylvania Avenue k Bílému domu a příslušníkovi US Marine, který stojí na stráži řekl: „ ‚Chtěl bych se setkat s prezidentem Obamou.‘ Námořník se podíval a odpověděl: ‚Pane, pan Obama už není prezident a nebydlí tady.‘ Starý muž poděkoval za informaci a odešel. Následující den ten samý člověk přišel znovu k Bílému domu a opět řekl stejnému mariňákovi: ‚Chtěl bych se setkat s prezidentem Obamou.‘ Námořník se podíval a odpověděl: ‚Pane, už jsem vám včera říkal, že pan Obama už není prezident a nebydlí tady.‘ Stařík opět poděkoval a odešel. Třetího dne se stařík opět dostavil k Bílému domu a řekl: ‘Chtěl bych se setkat s prezidentem Obamou.‘ Námořník už byl pochopitelně rozrušený a odpověděl: „Pane, to je už třetí den v řadě co mne žádáte o rozhovor s panem Obamou. Řekl jsem vám, že pan Obama už není prezident a nebydlí zde. Copak to nechápete?“ Starý muž se podíval a řekl: „Ale ano, já to chápu, ale prostě miluju, když to slyším pořád dokola.“ Což by stačilo každému jako dostatečná pointa příběhu. Jenže vtip se stane židovským, čili dvojnásobně vypointovaným teprve s jeho pokračováním. A v tomto případě příběh pokračuje: Námořník se postavil do pozoru a řekl: ´Uvidíme se zítra, pane!´“. Publikuji tento politický vtip proto, že bych se v budoucnu rád zamyslel nad humorem ve vztahu k politickému vtipkování.

Právě se dovídám, že předseda KSČM dneska na pravidelné schůzi předsedů stran poslanecké sněmovny vyzval přítomné, ať rozpustí sněmovnu 120ti hlasy, což mimo jiné zdůvodnil slovy, cituji: „Jsem přesvědčen, že vaše hádky nepřináší nic této zemi“, konec citace. Přiznám se, že jsem asi před měsícem přestal sledovat cvrkot ve sněmovně. Za prvé proto, že už je volební rok, takže všechny strany už fakticky realizují předvolební kampaň, takže tomu podřizují veškerá svá rozhodnutí i další aktivity. Za druhé proto, že ČSSD ve své zoufalé snaze místo vládnutí vytvořila spolu s pravicovou opozicí komplot proti ANO a konkrétně Babišovi, čili se přeměnila z vládnoucí strany na vnitřní opozici ve své vlastní vládě. Už nejméně čtvrt roku tvrdím, že tím naopak v očích voličů pomáhá kal ANO, tak i Babišovi. To si dobře uvědomili ti, co tahají za reálné mocenské nitky v zemi a přešli k útoku. Poslední týdny se totiž náhle vytvořil vyloženě dobře promyšlený a určitě ze zákulisí organizovaný PR blok médií, bohužel včetně veřejnoprávních, jež spolu s ODS a TOP09 provádí opravdový hon na Babiš, srovnatelný kupříkladu s už zapomenutým honem na Grose – dokonce i stejně motivovaný. K této mafii se, ve své bezradnost, přidala i ČSSD, jejíž primadony už fakticky ani neví, zda vládnou, či jsou v opozici. Právě předáci ČSSD jsou takoví bláhovci, že nedovedou pochopit, co se vlastně děje. Nedovedou si spočítat, že jsou zneužíváni. Napřed, spolu s pravicovými darebáky, pomohou zlikvidovat ANO, aby pak ve skutečném předvolebním klání narazila jejich ČSSD na zformovanou „ozdravěnou“ pravici v čele s “nepopsaným“ Robejšjkem, za něhož se všichni ti staří lumpové opět skryjí. Pod staronovými sliby o změně opět zhloupnou většinu zmatených, leč krajně otrávených občanů a ti ve své naivitě opět budou volit tak, že levice absolutně propadne. Pseudolevicová ČSSD, i kdyby třeba vyhrála volby, což je za Sobotky už nemyslitelné, tak by opět musela do vlády se svou reálnou opozicí, čili reálnou pravicí, jejíž typickou značkou je KDU-ČSL. Ta i v tomto rušném období se moc neprojevuje a jen vychytrale vyčkává, čímž si vytváří šanci přidat se k budoucímu vítězi. Filipův návrh je aktem čirého zoufalství, protože tento chytrolín musí vědět daleko líp než kdokoliv jiný, že i kdyby návrh byl přijatelný ostatním, tak budou z jedné zásady proti. A ještě toho využijí k propagaci své nenávistné ideologie. Budou pro občany slyšitelně vyřvávat „Přece si komunisty nedáme rozvracet stát!“ Babiš propásl svou šanci. Měl prosadit rozpuštění sněmovny už tak v polovině funkčního období s tím, že ve vládě se zformovala opozice proti ANO, která mu brání realizovat jeho program. V Zemanovi by našel silného spojence a měl by dokonce vysokou naději na absolutní vítězství v takto vzniklých předčasných volbách. Dělat volby jenom o půl roku dříve, to už navrhuje jenom nepoučitelná hlupák. To tady totiž už také bylo a skončilo to Paroubkovým fiaskem.

Pokud příchozí utečenci nejsou ochotni respektovat naše zvyklosti, ba dokonce nám je hodlají zakazovat, je to podle mne jasný důvod k tvrdé odpovědi z naší strany. Kdo k nám přijde a je netolerantní k našemu způsobu života, měl by být neprodleně doslova vyhnán, ne pouze slušně vyhoštěn. Soužití kultur ano, ale nikdy ne tak, že host, návštěvník, žadatel o azyl, si bude diktovat jeho podmínky. Každý člověk, který opouští svou zem musí podle mezinárodních pravidel počítat s tím, že se bude podřizovat právu a zvyklostem nového domova. Opustil vlaszní domov, takže nyní je jeho domovem nový právní řád a zvykové právo. Pokud se chová jinak, pokud si myslí, že se bude chovat jako ve své domovině, pak je agresor, okupant a ne člověk prosící o svou novou existenci. Nemůžeme, ba nesmíme být tolerantní k nikomu, kdo není tolerantní k nám. Byla by to sebevražda a to je pořád ještě trestný čin.

Narodila se 15. května 1037 v Praze do židovské rodiny. V jejím oficiálním životopise se neuvádí, zda byla židovkou její matka, či byl Židem otec, nebo oba dva. Píše se ale v něm, že Marie Anna byla pokřtěna a vychovávána jako katolička a o svém židovství se dověděla až několik let po vílce, jak sama tvrdí. Ať je to jak chce, celý následující život se chovala tak, že své židovství nezapírala. Její otec byl diplomatem a politikem, dokonce členem exilové vlády v Londýně, kde rodina bydlela. Po válce se všichni vrátili do Prahy, ale díky únoru 1948 utekli do USA. Tam se Marie Anna přejmenovala na Madeleine. Studovala samozřejmě politologii a vdala se za novináře Albrighta. Při dokorantském studiu byl jejím konzultantem i Zbigniew Brzezinski, takže je dost logické, že se dala na politickou a ne na vědeckou dráhu. Zmíněný konzultant se dostal do Bílého domu ve vládním týmu Jimmyho Cartera a tam si vzal i Albrightovou. Clinton z ní pak udělal velvyslankyni USA při Radě bezpečnosti. Od 23. ledna 1997 do 20. ledna 2001 byla ministryní zahraničí, což byl vrchol její kariéry. V této funkci získala lidovou pověst „Krvavé Madly“. Já jsem ji od doby bombardování Srbska nazýval „Krvavou Mery“ už proto, že veškeré její aktivity v mezinárodní politice, především na půdě OSN totiž byly stejného druhu, což začalo nečinností OSN při genocidě ve Rwandě, o němž právě ona celou organizaci přesvěčila. Pro mne byla odstrašujícím příkladem nekompetentnosti na tak vysoké funkce, jaké zastávala. Mnohokrát se prokázalo, že špatně analyzovala informace, pak se za to hloupě vymlouvala na časový přes. Vrcholem pro mé přesvědčení pak byl případ Kosova. Tam navíc ještě dokonce prosazovala svůj osobní, sebeobohacující zájem. Jen za to měla být postaveno před mezinárodní soud jako válečný zločinec. Se svou ženskou fanatičností byla proti Trumpovi od okamžiku, kdy se objevil na politické scéně. Po jeho zvolení se aktivně zapojila do odporu proti němu a jeho dehonostaci. Že je skutečně politickým magorem dokázala v uplynulém týdnu. Prohlásila, že pokud Trump začne realizovat protimuslimskou politiku, bude konvertovat k islámu. Přesněji, že se nechá přeregistrovat z katolictví na islám. Jsem všemi deseti pro. Určitě by potom ortodoxní muslimové našli dost důvodů, aby ji, podle práva šaríe, popravili. A já bych se přimlouval i za ukamenování.

„V Číně dnes oslavili nový rok podle čínského kalendáře. Nový čínský lunární rok začíná 28. ledna. Čína vstupuje do roku ohnivého kohouta. Kohout vyzdvihuje tvrdou práci a odměňuje připravené. Spolu s elementem ohně bude rok kohouta plný očekávání, ale také možností dosáhnout velkých úspěchů. Čínský prezident Si pronesl už tradičně při příležitosti Slavností jara projev, v němž obligatorně zhodnotil uplynulý rok. Podle čínského prezidenta vykročila země dobře k naplnění úkolů 13. pětiletky (2016-2020). Ekonomický růst stále patří mezi největší na světě, země úspěšně snižuje chudobu, zdůraznil. Podle jeho slov udělala Čína zásadní reformy v oblasti národní obrany. Čína podle něj rovněž přispěla ke světovému míru a rozvoji. V roce 2017 bude svolán 19. Národní sněm, který rozhodne o novém projektu pro socialismus s čínskými rysy, sdělil Si Ťin-pching mimo jiné ve svém novoročním projevu“. Toto je zpráva, kterou jsem doslova přepsal z nového internetového magazínu, který začal vycházet 9. ledna letošního roku. Tímto jej vřele doporučuji ke sledování a k podpoře. Úvodní stránka je http://casopisargument.cz/