Reakce mocných a jejich poskoků na zvolení Zemana, Trumpa a rovněž na výsledky hlasování o odchodu Velké Británie z EU, zveřejnily dosud dobře skrývaný politický jev. Jeho symptomy lze vyjádřit následovně. V prvé řadě se okamžitě po lidovém rozhodnutí vyrojily až militantní akce odporu těch, co ve volbách prohráli. S nebývalou energií se za druhé zaktivizovala média sloužící poraženým a vlastně celé vládnoucí moci. Za třetí pak žurnalisté, čti lokajští tlachalové,s vervou hodnou mnohem důležitějších problémů, bez skrupulí podporovali odpor proti vítězům formou doslovného honu na čarodějnice. Za čtvrté pak političtí komentátoři nepokrytě začali kritizovat politickou moc za to, že vůbec dopustila, aby prezidenta volili všichni občané, či o odchodu z EU rozhodoval „lid“. Celý proces pak za páté korunovali rádoby politologové, kteří dokonce začali formulovat jakési teorie o zastupitelské demokracii, v nichž je nepřípustné dát důležitá rozhodování do rukou lidu. Všechno mne to nechávalo chladným, protože v těch konkrétních projevech lokajů moci jsem neviděl nic kvalitativně nového. Zarazilo mne teprve nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu Velké Británie, kterým bylo doslova anulováno lidové hlasování o odchodu země ze svazku EU. Soud totiž rozhodl, že o „Breixtu“ musí hlasovat parlament. Ptám se tedy jasně, je ještě v zastupitelské demokracii suverénem lid, nebo nějaké instituce panské vrstvy?!!

Vždycky jsem tvrdil, že bývalá vrchnost povolila svým poddaným volební právo teprve tehdy, když měla vytvořeny fungující mechanismy, zajišťující nově vytvořené panské vrstvě zvolení takových osob, jež by spolehlivě reprezentovaly její moc. S rozvojem internetu se dlouho pilované prostředky volebních manipulací doslova zhroutily. A tak se začalo v kruzích mocných hovořit o jakýchsi rizicích demokracie. Provalilo se totiž naprosto zřetelně, že politický systém, který Západ vychvaloval skoro dvě století, není ničím jiným než technologií manipulací s veřejným míněním.

Řečičky „expertů“ o údajné nedokonalosti zastupitelské demokracie nejsou opravdu novým jevem. V dějinách šíření demokracie západního střihu po celém glóbu se několikrát stalo, že nevyhrály síly, zajišťující nadvládu mocných. Pak se vždy zorganizoval převrat a všechno bylo zase v „pořádku“. Chile toho bylo nejkřiklavějším příkladem, ale brzy po válce kupříkladu i Řecko, Írán a mnohé vojenské puče v zemích Jižní Ameriky. Odmítám proto tvrzení některých odborníků, že současné projevy odporu mocných proti výsledkům rozhodnutí lidu jsou novým politickým jevem. Nic takového. Jenom se veřejně provalilo, že zastupitelská demokracie byla od samého počátku konstruována jako podvod mocnářských elit na občanech.