Vedou se čím dál častěji více, či méně zanícené diskuse o Evropské Unii. V nich se hovoří nejvíc o diktatuře jejích byrokratů, o nedemokratičnosti její politické reprezentace a tvrdí se, že tento nadstát je v politické krizi. Já osobně si myslím, že žádný nadstát prakticky ani neexistuje. A tím vlastně ani celý projekt sjednocené Evropy. Velké státy, především bývalé koloniální mocnosti, nikdy ve skutečnosti záměr o vytvoření jakýchsi „Spojených států evropských“ nepřijaly za svůj. Snad ano, ale jen a jenom tehdy, pokud by jim vládla právě jejich politická, finanční a další elita. Mé tvrzení se týká bez pochyb Británie, údajně pořád Velké, Německa a Francie, méně už Itálie a Španělska. Dokonce jsem čím dál častěji svědkem toho, že Evropská Unie je prakticky pokračováním dávné Říše Římské národa Německého. Neboť Frau Merkel se chová stále víc a více jako vůdkyně celé EU, aniž ji tím kdokoliv pověřil. Jsem toho názoru, že v mezinárodním měřítku EU nebude nikdy prakticky existovat, dokud minimálně Trump, Si Ťin-pching a Putin budou jednat s představiteli jednotlivých členských zemí EU. Pokud by alespoň oni brali EU vážně, pak by totiž jednali pouze s jejím  „prezidentem“ čili s předsedou Evropské rady. A členové vlád zmíněných velmocí by zase měli jednat jenom s odpovídajícími členy Evropské komise.