Patřičná média začínají veřejnost světa navykat na myšlenku, že jaderná válka je možná, protože lze v ní zvítězit. Tak se pomalu rýsuje největší zločin v dějinách lidstva, protože se vlastně připravuje největší genocida lidské populace. Armáda tyto myšlenky nejen podporuje, ale „kreativně“ rozvíjí. Začíná totiž hovořit o „malých“ jaderných zbraních, které by se údajně daly použít v lokálních konfliktech. Je podle mne opravdu bezpodmínečně nutné, aby se demokracie coby systém vládnutí rozšířil i na dosud nedotknutelné, neboť tajné, problémy vojenství. Vojenští odborníci by měli být povinováni vést veřejnou diskusi o otázkách které se dotýkají života velkého množství civilistů a v žádném případě by nesměli radit politikům. Těm by konečná stanoviska měla poskytovat občanská sdružení. Je prostě nezbytné vzít přímou kontrolu veřejnosti nad armádou, jinak se lidstvo se zlou potáže.

Válka mezi mafiemi elit v USA dostává nový charakter. Moc zákonodárná si usurpuje výkon exekutivy. Podle Ústavy USA je totiž zahraniční politika Unie v pravomoci vlády, čili prezidenta. Nyní ale Kongres nebezpečně obrovskou většinou odebral prezidentovi kompetenci k jednání s Ruskem, KLDR i Íránem. Odhlasoval totiž nejen nové sankce vůči těmto zemím, které vymysleli jeho poradci a ne vládní, jak je obvyklé, ale výslovně zakázal vládě rozhodovat o nich v budoucnu. V USA již delší čas probíhá mocenský boj mezi exekutivou a soudní mocí. Proto mne docela zajímá, jak se k aktu souboje zákonodárců s exekutivou postaví soudy, především ty nejvyšší. A též mne zajímá, nakolik bude vláda sankce dodržovat a postihovat jejich porušování. Podle mého soudu by se Trump měl v prvém kole obrátit na soudy o rozhodnutí, zda Kongres opravdu porušil Ústavu USA.

Řekl jsem již několikrát, že politika sankcí je aktem války. Pokud Spojené státy vůči Rusku stále sankce nejen užívají, ale neustále rozšiřují, je podle mne konečně potřebné odpovědět razantněji. Rusko by mělo přejít k jasnější formě konfrontace. Putin by měl jako správný chlap, který ví o konfliktních situacích své, sdělit druhé straně, že už nemá zájem na jakémkoliv dialogu, nadtož sbližování či jiných aktech spolupráce, nadtož přátelství. Ve válce se přece nevyjednává!! V prvé řadě bych na jeho místě sdělil druhé straně, že s ní nehodlám jednat, pokud nezruší veškeré sankce. Za druhé bych zastavil práci ruské diplomatické mise v USA. Za třetí bych požádal OSN, aby zprostředkovávala diplomatický styk mezi USA a Ruskem.

Kdo se těšil na zmírnění mezinárodního napětí po nástupu Trumpa, je hořce zklamán. Za něco málo víc jak půl roku jeho trápení se ve funkci prezidenta, je situace ve světě tak blízko války, jako ještě nikdy od té druhé, zvané světová. Vojska NATO leží na hranici Ruska v síle, jakou tam neměla ani Hitler. USA a Rusko si navzájem vypovídají diplomaty po stovkách a dokonce zabírají diplomatický majetek druhé strany. Právě tyto dvě události byly vždycky neklamnou známkou toho, že dané země se již rozhodly pro válečný konflikt. Kongres USA navíc nařídil uvalit na Rusko sankce, které sám vymyslel, čímž si usurpoval pravomoc vlády. Při tom Trumpovi odebral možnost je zrušit, čili likvidoval v tomto směru jeho exekutivní pravomoc. Doslova děsivé na jednání Kongresu je to, že pro uvedená opatření hlasovali všichni zákonodárci kromě pěti. Jinými slovy, Trump je naprosto osamocen. I strana, za kterou kandidoval, se ho nyní snaží zničit a možná ještě důsledněji, než opoziční demokraté. Tvrdím, že v USA došlo k puči, který provedli zákonodárci. Obrovská pozemní armáda NATO, sice pod velením USA, ale složená převážně z rusofobů ochotných jít opět proti Rusku čeká na povel, či spíše na provokaci, aby zahájila útok na Kaliningrad. Jsem přesvědčen, že je to taktický tah Západu k řešení krize v Ukrajině. Při sebemenším rozhoření války na jihovýchodě Ukrajiny vtrhnou vojska NATO do vzpomínaného Kaliningradska. Aby toho nebylo málo, jakýsi pološílený admirál USA veřejně prohlásí, že napadne KLDR jadernými zbraněmi, pokud dostane k tomu od vrchního velitele rozkaz. Nejtragičtější na tom všem je, že OSN se všemi těmi byrokraty není schopno žádné akce. Na co ji potom lidstvo vůbec m, ptám se já.

Obviňování Ruska z ovlivňování prezidentských voleb v USA je skvělým tahem hybridní války, coby první fáze „Třetí světové války“, vydávané některými psavci za Druhou studenou válku. Všichni, kdo v USA dneska prohlašují, že Rusko zasahovalo do voleb v USA, nemusí totiž o tomto svém tvrzení předkládat žádné důkazy. Kdyby se nějaký pravdychtivec k tomu náhodou odvážil, byl by okamžitě prohlášen za největšího nepřítele USA, který má zájem na odtajnění prostředků kybernetické války v dnešním světě. Veřejnost světa ale ví až příliš dobře, USA v informačních technologiích měly takový náskok před zbytkem světa, že šlo fakticky o monopol. Je tedy nemožné, aby už dneska někde ve světě byly lepší, výkonnější a tedy zneužitelnější systémy, než v USA. Jestliže proto kdokoliv z USA obviňuje někoho ve světě z jakýchkoliv manipulací, pak jenom proto, že to má sám odzkoušené a stále tuho používá. Aby při tom tuto zločinnou činnost zamaskoval, tak ze stejného zla, s neutuchajícím křikem obviňuje jiné.

V tomto týdnu prosákly do médií hned dvě zprávy, které jsou veledůležité pro posuzování opravdovosti boje západních zemí s Islámským státem. Napřed příběh první. Je to už nějaký ten pátek, co Rusko oznámilo, že se podařilo zabít Abú Bakr Baghdádího, vůdce IS, který již v roce 2014 vyhlásil Islámský chalífát na té části území Sýrie a Iráku, které ozbrojenci IS ovládali. Jelikož CIA má mezi bojovníky IS mnoho styčných lidí, žádala po vedení IS vydání Baghdádího těla. Vedení IS odpovědělo, že tělo nemá, ale na druhé straně začalo hledat nového velitele. Z toho CIA vydedukovala, že tělo jmenovaného má Asad, nebo dokonce Rusové. Což by nebylo tak hrozné, jenže Rusové mohou mít živého Baghdádího, což už znamená doslova životní ohrožení pro několik vrcholných politiků USA, především pak fanatického rusofoba, senátora McCaina. Milovníci spekulací proto vydávají nedávnou zprávu o McCainově silně zhoubném nádoru na mozku za předzvěst jeho likvidace, protože právě on vyjednával dodávky zbraní, výcvik a další pomoc bojovníkům IS ze strany USA. Prý je i v Pentagonu nebývalá panika z představy, že Baghdádí žije a je v rukou Rusů. Mohl by přinést světové veřejnosti mnoho nového o skutečném vztahu vládců USA a elit IS. Druhý příběh je pro nás ještě zajímavější. Islámští bojovníci při svém útěku již nedokáží posbírat mnohé dokumenty a dokonce ani zbraně, či zničit bedny od nich. A tak se syrské armádě a Rusům v posledních dnech, kdy dorážejí IS, podařilo najít mnohé. Na netu kolují fotografie granátů, raket, min a jiné munice, která údajně byla zničena při dvou výbuších muničních skladů ve Vrběticích na podzim roku 2014. Komentář není zapotřebí, jen si počkejme na další vývoj, přesněji lži našich a spojeneckých médií.

Jsem čím dál lenivější, což jsem si už ani nedovedl představit. Už dávno si totiž myslím, že když jsem po tak dlouhý život byl líný, tak lenivější už být ani nemůžu. Dneska, jsem byl zase líný něco napsat a jak se zdá, vyplatilo se mi to. Můj „pens frond“ Jan Kadubec kdesi ze Supíkovic se zase odvázal a napsal jeden ze svých vynikajících textů. Je vyvěšen na webu http://outsidermedia.cz/nejmocnejsi-muz-planety-je-car-vladimir-prvni-putin-zvany-neposlusny/  u data 25.7.17. nenapsal bych to nejen líp, ale ani zdánlivě ne tak výstižně a je jenom s podivem, že jsem měl právě na dnešek v programu psát právě o tom, jak Rusko nepotřebuje Evropu. Tak přeji příjemné počteníčko.

Poválečné příměří, které rozdělilo Koreu na severní a jižní polovinu, bylo vyloženě provizorním, po němž se čekalo poměrně rychlé vyřešení míru v této oblasti. Severní část země totiž nebyla potravinově soběstačná. Právě tento motiv vyhovoval však vládcům USA, kteří očekávali, že se sever proto brzy zhroutí a Západní liberální svět si připíše v tomto regionu úplné vítězství. Jenže přišel Kim Ir-sen se svou politikou čučche a dokázal s dnes již  dvacetimilionovým národem doslova divy.  Zavedl svéráznou formu „diktatury proletariátu“, jejímž smyslem bylo vytvořit podmínky pro naprostou izolaci země. Nikdy jsem nevěřil informacím, které šířila média světa o Korejské lidově demokratické republice. Seznámil jsem se naopak s materiály, které vydávalo velvyslanectví KLDR v Praze, jimž jsem samozřejmě také nevěřil. Ovšem již za studií na VŠ jsem bydlel s Korejci na koleji a jsou-li všichni jejich krajané alespoň ze třetiny tak pracovití a z jedné desetiny tak zarputile vyznávající svou ideologii, pak je ta zem nezměnitelná. I když…? Co jsme si vlastně mysleli o socialismu u nás ještě před čtvrt stoletím?!! Ideologie vůdců KLDR a politika jejich země je založena na naprosté nezávislosti, čili totální izolaci, na ekonomické soběstačnosti a schopnosti ubránit se vojensky. Řečeno jinak, vedení KLDR nestálo o bezpodmínečný, nadtož pro něj nevýhodný mír. Myslím, že právě to způsobilo, že vládci USA se doslova zaťali stejně. Jelikož korejská republika, čili jižní polovina Koreje je vazalem USA, tak za studené války nikdo neměl opravdovou snahu cokoliv na situaci měnit. Po pádu SSSR se v obou Korejích vyskytují jedinci, kteří mají zájem stav změnit. V KLDR ovšem nemají nejmenší chuť jednat pod nátlakem. Jenže  Američané jinak jednat neumí. Buďto válčí  s tím, kdo se jim nehodlá podřídit, a nebo na něj, ve své světovládné pýše, uvalují sankce všeho druhu, což je fakticky jenom jiná forma války. Politici Jižní Koreje už by dávno zahájili jednání o mírovém uspořádání a možná i o sjednocení země. Ovšem mocnáři USA o tom zatím nechtěli ani slyšet a jak je vidět, ani Trump nedorostl do té státnické velikosti. Vypadá to tedy, že Korea bude ještě dlouho rizikovou oblastí, kde to jednou může vybuchnout jak špatně jištěný kotel. Právě to je podle mého přesvědčení situace, která světovládcům USA nejen vyhovuje, ale kterou dokonce považují za jedinou přijatelnou pro jejich zájmy v celém Tichomoří.

Napsal jsem včera, že jsem celkem spokojen s tím, že v politické části veřejného prostou USA zuří bratrovražedný boj mafií elitářů. Jen mi vadí, že Trump si nějak pitomě vybral i své nejbližší spolupracovníky. Ve stejný den, kdy prezident Trump řekl, že přišel čas pohnout se ke konstruktivnímu vztahu s Ruskem, a den poté, co prohlásil: „Měl jsem včera ohromnou schůzku s prezidentem Putinem“, zástupkyně USA v OSN Haleyová stupidně a zcela úmyslně prohlásila cosi naprosto protikladného: “Nemůžeme Rusku důvěřovat a nikdy mu též důvěřovat nebudeme!“ Takové prohlášení samo o sobě stačilo prakticky anulovat ve veřejném mínění světa pocit, že schůzka Putina s Trumpem byla přínosná. Dokonale pak všechno zazdil ministr zahraničí USA Tillerson, když bezprostředně po setkání obou státníků prohlásil: „Putinovo odmítnutí faktu, že to on ve skutečnosti zvolil Trumpa prezidentem Spojených států, když se vlámal do amerických voleb, stojí jako překážka našeho úsilí zlepšit vztahy s Ruskem.“ Připočtěme si k tomu ještě fakt, že Trump s Putinem se dohodli na budoucí spolupráci v zajišťování kybernetické bezpečnosti, dokonce na sestavení společné odborné skupiny. Trump ale musel tento svůj důležitý svůj již následný den odvolat, protože byl napaden nejen odborníky a politiky demokratické strany, ale i republikány. Musím proto konstatovat, že Trump je ve věcech mezinárodních jednání naprosto nedůvěryhodný, čili, že ve skutečnosti zemi nevládne. I když  russiagate v USA již probíhá nejméně rok na všech možných úrovních celých 24 denně a všech sedem dní v týdnu, tak to není jediné omezování vůle prezidenta Trumpa. Pokud si nezvykl s politickou elitou předem projednávat svá působení v mezinárodních vztazích, pak na jeho aktivity ostatní politici světa nemohou vůbec spoléhat.

V USA doslova zuří souboj mafií oligarchů. Odpůrci Trumpovi již víc jak rok hledají, a možná spíše vytvářejí, důkazy o jeho spojení s Ruskem, nejlépe pak takového, které by neslo známky utajování. Smyslem této činnosti je snaha zbavit jej prezidentského postu. Proto se především snaží dokázat, že Trump vyhrál volby s tajnou pomocí Ruska. Uvedená část americké rádoby elity tím prokazuje, že soudí jiné podle sebe. Její příslušníci totiž celou svou historii, nejméně od první světové války, byli zvyklí ovládat jednotlivé země za pomoci tajných služeb Spojených států. A nešlo pouze o metody ovlivňování voleb v jiných, mnohdy spojeneckých, či přátelských zemích, ale dokonce i o sprosté zločiny včetně vražd politiků. Jednají tedy podle lidové moudrosti: „Podle sebe soudím tebe“. Nemohu říct, že je mi úplně jedno, zda Trump padne či ne, ale dovoluji si tvrdit, že se mi líbí umanutost Trumpových nepřátel. Za prvé je pro mne důkazem, že sociální vrstvy se za určitých okolností opravdu mohou transformovat na politické třídy. Za druhé jsem celé politické bitce oligarchů rád proto, že tím ztrácí velice cenou energii, kterou by jinak mohli uplatnit v zahraničním měřítku. Tím totiž dávají šanci jiným, na nichž, především pak na Rusku a ČLR, jakož i na Německu je, jak této šance využijí k posílení svého mezinárodního vlivu. Za třetí pak kladu zásadní otázku. Není náhodou politika sankcí, ten nejoblíbenější bič USA vůči neposlušným zemím, zásadním metodou ovlivňování voleb v postihované zemi? Ž e jsou veřejným a ne tajným ovlivňováním! Tím hůř, protože pak jsou sprostým vydíráním, což je přece všeobecně uznávaným zločinem, trestným ve všech, dokonce i  nedemokratických zemích.