Nechtěl jsem se již vracet k nedávné předvolební kampani, ale přece jenom to dělám, protože si chci ujasnit, jako to ve skutečnosti bylo se slušností Drahoše, o níž jeho fandové tvrdili, že je hlavní devizou v boji se Zemanem. Vezmu to jenom výčtem. Drahoš byl neslušný vůči občanům ČR už tím, že vůbec kandidoval. Bez jakékoliv zkušenosti z reálné politiky, bez znalostí společenských nauk a dokonce bez znalostí národohospodářství byl jen třtinou ve větru se klátící mezi všemi již se radujícími loutkovodiči. Moje dávná přítelkyně kdysi pronesla velkou moudrost. Slušným je člověk již od přirození. Nevím sice dodnes, jak to myslela, ale pochopil jsem, že je rozdíl mezi člověkem nadaným slušností a tím, kdo je slušný jenom díky absolvování několika Špačkových kurzů společenského chování či jen tanečních v pubertálním věku. Drahoš nebyl ze své podstaty slušným. Kdyby jím s přirozeností byl, tak by minimálně, několikrát se distancoval od sprostot, vulgarismů a nactiutrhání svého protivník, produkovaných svými podporovateli, sympatizanty, ba dokonce fandy. Doslova by pak zamezil své ženě, aby urážela Zemana řečmi o jeho zdravotním stavu a podle mne by jí úplně zakázal veřejné vystupován v kampani, protože kandidoval on na ne ona. V neposlední řadě po porážce by nejen pogratuloval, ale nabídl ruku ke spolupráci – co jsme si, to jsme si. Místo toho ale naopak vyzval své stoupence k dalšímu boji. Jen tato fakta mi stačí k tomu, abych tvrdil, že Drahoš nebyl slušňák, ale pouze slušně se chovající panák v běžných situacích. Opravdu slušný člověk se totiž projeví v krizových momentech, ve stresových situacích a pod tlakem. Ukázalo se, že v nich byl „křupan“ Zeman nakonec slušnější než jeho vyzývatel. Přímo učebnicově to Ukázalo jejich chování v posledních minutách duelu n ČT. Zeman voliče vyzval k účasti na hlasování Drahoš, mluvící po něm, opět jenom Zemana dehonostoval a ten na úplný závěr poděkoval moderátorce za velmi dobrou práci. Prostě formát. Od přirození. Mluvit o slušnosti podporovatelů Drahoše by bylo absolutní lží. Byla to banda nejhnusnějších fandů v dějinách politiky ČR.

Pan Robejšek v nedávno publikovaném textu se chopil tématu inteligence. Říká o ní mimo jiné, cituji: „Inteligence vypráví společnosti o tom co se děje a zároveň jí vnucuje, co si o tom má myslet. Je posedlá utkvělou myšlenkou, že v demokracii nejde o většinová, ale o správná rozhodnutí a že to co je správné mohou posoudit pouze oni sami…Inteligence byla vždycky menšina s velmi velkým vlivem. Ale postupně ztrácela kontakt s reálným světem a tím i s většinou společnosti. Velká část zejména sociálně-vědní inteligence se odcizila od společnosti a ta se o ni přestala zajímat“, konec citace. Úděsný průběh prezidentské předvolební kampaně ve mně oživil mou starou úvahu o klasifikaci inteligence. Vždycky jsem rozlišoval tři kategorie, normální, lumpeninteligenci a intelektuálskou luzu. Druhé dvě jsem považoval vždycky za odpad celé společnosti, čili za úpadkovou inteligenci. Nyní ale začínám rozeznávat tři kategorie úpadkové inteligence. Lumpeninteligenci, což jsou vzdělanci, kteří škodí své vlastní vrstvě. Vzorovým příkladem je třeba profesor Putna. Druhou kategorií je Intelektuálská luza, což jsou intelektuálové, kteří škodí celému společenství. Tady mi za demonstrační příklad již dlouho slouží europoslanec Štětina. Konečně třetí skupinou je degenerovaná inteligence, čili lidé, jejichž psychika neunesla tíhu vzdělanosti a stali se zuboženými duševními troskami vhodnými maximálně k roli „králových šašků“. Reprezentantem této skupiny je Jiří X Doležal (JXD). Tato zkratka by mohla být docela dobře standardem IQ dané skupiny. V mém dětství se takový lidem říkalo tichý blázen a od trvalého umístění v „blázinci“ je chránil fakt, že nebyli veřejnosti fyzicky nebezpeční.

Už před pěti lety jsem nebyl rád, že Zeman postoupil do druhého kola. Nebyl a není to člověk politicky ukotvený. Původem inteligent. Celý tvůrčí život silně ambiciózní, leč režimem odmítaný. Ideově individualistický liberál, díky rodinnému původu s trochou sociálního cítění. Jako praktikující politik demagogicky povyšující výsledky voleb na božskou vůli. Charakterové vlastnosti schválně nehodnotím, protože bych tak mohl soudit jenom podle osobních setkání, které byly sporadické a trvaly pouze tři roky. Jediným motivem jeho politické kariéry byly bezbřehé ambice a snahou zapsat se do dějin. Kladem bylo, že mu nikdy nešlo o moc a už vůbec ne z ní plynoucí privilegia a prebendy. Šlo mu o prestiž a také o furiantské dokazování, že je nejlepší. Dokonce i ten jeho alkoholismus má v této souvislosti svůj původ. Přesto jsem ho ale před oněmi pěti lety musel volit. Jeho rival byl totiž pro mne naprosto nepřijatelný. I v těchto volbách Zeman za své zvolení vděčí z velké části tomu, že neměl kvalitního soupeře. Že se s ním o funkci neutkal politik, ba dokonce státník. Poctivě ale musím přiznat, že Zeman za minulých pět let se nedopustil mnoha chyb a naprosto žádné fatální. Takže letos jsem mu ten hlas hodil s větším přesvědčením, než minule. Nejsem však rád, že dalších pět let bude v čele země člověk na pokraji svých fyzických sil. Nepochybuji, že mentálně a intelektem na funkci má, dokonce i vůlí, ovšem objektivní příčiny jej silně limitují. V mých očích je od něj hloupé, že neusedne definitivně na invalidní vozík, což je asi zase důsledek jeho furiantství. Stáří nezastaví a měl by proto umět stárnout. Přeceňováním své kondice si může velice a s konečnou platností fyzicky ublížit tak, že nebude moci svou funkci dotáhnout na těch pět let. Jenom doufám, že si nepřeje pohřeb a la Gottwald, to by byl nejtrapnější konec, jakého by se mohl dočkat. Což by zkazili i jeho zápis do dějin. Má před sebou pět let výsostné celebrity a postavení super VIP. Neměl by se z něj stát ironií prosáklý stařík, ale dobromyslný, dokonce už s nadhledem problémy řešící sloup moudrosti. Má k tomu předpoklady. Vynikající paměť, obrovskou vzdělanost, brilantní formulační schopnost, je skvělým rétorem, má zkušenost v oboru a je známý i mezi světovými politiky. Ideální předpoklady, aby se nakonec stal legendou.

Ovšem už jenom tak tak. Nebyla to žádná velkolepá, i když jen virtuální defenestrace. Voliči Zemana, ti údajně staří, chudí, nevzdělaní, frustrovaní, xenofobní, změn se bojící, euroskeptičtí, nedemokratičtí (Mitrofanov), neobčané ČR (Halík),) rusofilové, ba doslova agenti Ruska, odpůrci Západu, nacionalisté, lidé hodní pohrdání a neslušní (podle arbitra slušnosti J.X. Doležala), těsně porazili představitele pravého opaku všeho vyjmenovaného. Všichni ti údajně slušní lidé, jak jsem si všimnul, ve své útlocitné korektnosti k označení Zemanových volič nepoužívali slova luza, i když v tom se mohu mýlit, protože jsem samozřejmě nestačil zaznamenat všechny výlevy hnusu, který na Zemana příslušníci „lepšolidí“ vymysleli. Osobně za nejděsivější na celém aktu voleb považuji průběh kampaně, který byl festivalem sprostoty a doslova neformální soutěží o nejzhovadilejšího umělce. Volby prokázaly, že současný nejsilnější sociální střet je mezi velkými městy a venkovem. K jeho charakteristice jsem v minulém týdnu našel velice výstižný text. Bohužel v té záplavě informací, jsem si zapomněl uložit jméno jeho autora. Přesto ho vyvěšuji na svůj blog a velice hluboce se autorovi klaním. Tady je ten text:

Město kontra vesnice. Současná, především velká města se stávají centry hlouposti a multikulturalismu. Pan Drahoš uspěl v prvním kole voleb pouze v Praze, stejně jako nedávno TOP 09 a její náčelník Feri, nadšený spolupracovník pana akademika. Vesnice a menší města naopak podporují Miloše Zemana. Mají tam převahu lidé se životní praxí, kteří vybudovali tento stát. Bydlíme z velké části v domech, které postavili, jezdíme po silnicích, které vybudovali, v autech, která vyrobili, konzumujeme potraviny, které vypěstovali. Bez intelektuálů z pražské kavárny ověšených akademickými tituly mnohdy pochybné kvality se bez problémů obejdeme. Bez tvůrců hodnot nikoli. Za intelektuálské žvanění nám nikdo neprodá litr nafty ani kilo vepřového. Na ministerstvech jsem viděl, co leze z některých současných středních a vysokých škol, přičemž učitelé si stěžují, že musejí neustále snižovat požadavky na žáky a studenty.

Na vesnici má většina obyvatel dnes nedostatkové výuční listy, mnozí získali středoškolské a vysokoškolské vzdělání především odborného zaměření. Většina obyvatel si tam musí umět poradit s mnoha problémy, počínaje opravami všeho druhu, údržbou domu, pěstováním zvířat i rostlin. Jsou většinou nezávislí a neparazitují. Za posledních třicet let se v naší společnosti vytvořila představa, že člověk pracující rukama je živočich druhé kategorie. V takové pozici jsou zaměstnanci v cizáckých  montovnách. Ale opravdový vyučený zedník, instalatér, topenář, automechanik, pěstitel obilí, skotu nebo vína nebo další jim podobní, musejí mít obrovskou sumu znalostí podpořenou praxí. Nemohou vše okecat jako v pražské kavárně a ničit hodnoty, aniž by se za to zodpovídali. Kombinace dosaženého vzdělání a praxe je staví nad všemožné namyšlené intelektuály. Většina dokáže stále ještě rozpoznat pravdu. Česká vesnice a malé město jsou dnes symbolem národa, vzdělanosti a nositelem znalostí a tradic, nikoli multikulturní velkoměsta žvanivých intelektuálů, podvodníků, úchylů a kšeftařů.

Jsem zastáncem názoru, aby si museli změnit název, protože v něm mají jednu z „profesí“ zločinců. Ještě horší je, že jejich prvotní ideou bylo reálné pirátství dnešní doby. Považoval jsem kamarilu přísavek na Havlově popularitě, která se vyznačovala především, ne-li pouze, poněkud opožděným antikomunismem, za komsomolce té doby. Piráty, stranu, která si už do názvu dala jmenovanou zločinnost a především za jedinou oblast své veřejné angažovanosti považuje „pirátství“ vůči autorským právům, vidím dosud jako politicky nedospělé pionýry současné doby. Svou pubertálonost prezentují chováním svého klubu ve sněmovně a většina jedinců pak návrhy, které přednášejí. Je správné, že nechtějí jít do vlády, ale je projevem dětské nevědomosti, že se projevují coby extremní pravice, jakýsi klon TOP09. Měli by se alespoň po dobu poloviny svého mandátu vzdát zákonodárné iniciativy, a podle mého názoru dokonce až do doby, než si ujasní svou pozici v politickém spektru ČR a především si neosvojí technologii tvorby zákonů. Ve sněmovně by se měli zásadně vyvarovat kategorického vyjadřování, protože k němu nemají dostatek informací. Ale naprosto zásadně by se, jako svou profesí technici IT, čili lidé rozumu, měli vyvarovávat emotivních projevů, nadtož argumentů působících na city a to jek ve sněmovně, tak především na veřejnosti.

Jsem proto, aby se Babiš stal premiérem. Vedou mne k tomu následující důvody.

– Je státníkem, protože založil, vytvořil a v reálně politické praxi uplatnil nový politický subjekt se státotvornými ambicemi a výsledky.

– Nevzešel z vrstvy profesionálních, nadtož celoživotních politiků, ani z jiné vrstvy elit, které žijí po celý život v prostředí osob odtržených od života řadových občanů.

– Je prvoplánově národohospodářem, nejvhodnějším to typem správce státu.

– Je lídrem politického hnutí, které ve volbách do sněmovny zvítězilo s nebývalou převahou nad ostatními subjekty, především nad tradičními politickými stranami.

– Je u nás prvním oligarchou, který přímo vstupuje do sféry politické moci, čili otevřeně prosazuje své zájmy a nevyužívá pokrytecky lokajství jejich zprostředkovatelů z vrstvy nejvyšších politiků.

– Jeho osobní zájmy jsou široce spjaty s velkou většinou zájmů široké palety obyvatel, protože je kapitalistou podnikatelem a ne finančním spekulantem.

– Je vlastencem, který na mezinárodní politické scéně dokáže prosazovat zájmy státu.

– Na druhé straně ví, že k tomu, aby náš stát byl vlivný na mezinárodní scéně, musí být aktivním vyjednavačem v nadstátu, do něhož se již zařadil a musí v něm umět vytvářet bloky států, které by si byly svým vlivem v EU rovnocenné.

– Je komunikativní, dává přednost vyjednávání a především veřejné politice, a opovrhuje piklováním, kejklům a dalším praktikám v kabinetech politického zákulisí.

Už jen tento výčet kladů je dostatečně silný oproti sporným, zmanipulovaným a účelově zneužívaným obviněním z finančního podvodu, který v celkové sumě jeho bohatství tvoří kapesné penzisty.

Zodpovědně tvrdím, že je nepřehlédnutelnou osobností mezi našimi současnými politiky, nejen nadějí, ale již po čtyři roky osvědčenou záruko alternativy ve vývoji našeho státu. Proto tvrdím, že v současném rozbředlém portfoliu politických sil našeho státu, má dostat příležitost být v čele jeho vlády. Zabránit mu v tom představuje minimálně ztrátu příležitosti a maximálně projev touhy po nestabilitě v zemi.

Nejen v řadách politiků, ale i některých politologů byl vysloven názor, že ustavené vlády by pomohlo, ne-li vyloženě zajistilo, kdyby pan Babiš nebyl premiérem, samozřejmě ani jejím členem. Prý podle vzoru Polska, kde Jaroslaw Kaczynski, lídr jasného vítěze voleb, není členem vlády, ani maršálkem Sejmu.

Již titulek této části textu napovídá, jak se osobně dívám na takovéto voluntaristické nápady. Za prvé pan Kaczynski si tuto svou pozici vybral sám, tedy asi věděl proč se tak v té době zachoval a dobře zvážil i další motivy pro svou politickou budoucnost. Za druhé, Ajatolláh v Íránu je nejvyšší hodnost, jaké je možné dosáhnout v šíitské větvi islámského práva. Jeho role ve státním systému země dokazuje, že Írán je teokracií, alespoň v mém chápání. V Polsku je sice vliv katolické církve velmi citelný, ale v každém případě pouze neformální. Pan Kaczynski při tom není ničím víc, jak řadovým příslušníkem církve a ne nějakým jejím hodnostářem.

Pan Babiš zásadně takovou, naprosto mimoústavní, doslova spikleneckou, pozici nehodlá zastávat. Podle mne k ní nemá ani vlohy. Je mužem činů a ne žvanění spojeného s mocenskými kejkly.

Nápady na zmíněné řešení naší politické krize vnímám jednoznačně jako zapšklý pozůstatek Havlova neblahého fungování v polistopadovém politickém systému. Právě on se totiž sám pasoval na jakéhosi ajatolláha blíže neurčeného náboženství, ba dokonce prapodivného právního řádu, opřeného o dominanci osobního svědomí. Nemíním to dále rozebírat, ale tvrdím, že to byl on, kdo se pokoušel do politiky prosazovat poněkud pokleslý princip ideové čistoty určované jím samým. Prosazovatele stejného, či podobného pohledu na celou politiku a chování politiků v reálné politice, považuji za věrné následovníky Havla, pro které je výstižným pojmem nedávno vzniklý termín“havlérka“.