Mne zaujalo, že první veřejně projevená reakce obou kandidátů na výsledek voleb byla tematicky stejná. Nesla se v kategoriích vítězství a porážka. Drahoš vyhlásil, že sice nezvítězil, ale necítí se poražen. Zeman byl ještě odvážnější m prorokem, když řekl, že je to jeho poslední vítězství, po němž nemůže přijít žádná porážka. Doslova jsem u televizoru zařval. Může!!! Mysli na Impeachment! Prohlášení Drahoše bylo jednoznačným sdělením celé veřejnosti, nejen jeho voličům, že „Pyrrhos“ zvítězil, leč…půjdeme dál, čti nepřestanemebojovat se stejným zanícením. Interpretovat Zemanova slova je těžší. Skrývají celou škálu. Od odbojného: „Teď už vás nikoho nepotřebuji“, po následně slíbené: „Budu se teď chovat umírněně“. Přál bych si, aby dál vedl svůj boj don Quijota se sektou novinářů, podle oné známé Werichovské pravdy, že blbost je neporazitelná, ale právě proto se s ní nesmí přestat denně bojovat. Ale aby se mu především podařilo co nejpevněji skloubit politické strany ve sněmovně, aby země měla stabilitu, vláda čas na práci a byly alespoň čtyři roky na to, aby sněmovní partaje ukázaly, kdo je kdo, protože se do sněmovny některé dostaly se značně nečitelnými „oumysly“.