Ve čtvrtek 2. května jsem se z úst nejpovolanějších, čili od prezidenta Zemana dověděl, cituji: „…za patnáct let našeho členství v EU, činí platební bilance našeho státu vůči EU 750 miliard v náš prospěch“. Konec citace. Ani tak přesný ekonom při tom neřekl, zda jde o české koruny, nebo dokonce o Eura. Asi mi něco uniklo, když měnová jednotka v takové bilanci je samozřejmostí, že ji není zapotřebí ani zmiňovat. Ono prezidentské sdělení je, co do číslice, absolutně pravdivé, leč zasazené do všech kontextů naopak úplně lživé. Za prvé, prezident ho použil jako argumentu dokazujícího přínos EU pro ČR. Jak je u politiků jeho typu obvyklé, nějak pozapomněl sdělit všechna pravidla související s platbami do rozpočtu EU a s poskytováním dotací z něho. Zatím totiž byla naše zemička opravdu čistým příjemcem dotací z EU. Ovšem už v tomto volebním období Evropského parlamentu, se naopak změní na čistého plátce. A je jenom otázkou času, kdy ony tři čtvrtě bilionu „čehosi“ do rozpočtu EU pokorně zase vrátí. Jestliže se bude EU dokonce poněkud zvrhle nadále rozšiřovat, třeba o takové země, jako je Ukrajina, tak máme zaručeno, že v budoucnu do rozpočtu EU zaplatíme mnohem víc, než jsme z něho kdy dostali. Pokud tedy Zeman uvedeným argumentem agitoval pro účast našich občanů ve volbách do EP, tak šlo z celkového pohledu o podvodnou propagandu. A to zdaleka nejsou všechny souvislosti, které Zeman, s taktností jemu vlastní, opomenul svému lidu sdělit. Zmíním jen jedinou. Ročně mizí z naší republiky až 300 miliard korun v cizích zemích, třeba jako dividendy. Jelikož jsou převáděny převážně do zemí EU, konkrétně třeba Německa, pak jsme v jakési virtuální bilanci čistým plátcem do EU již dávno před tím, než jsme se vůbec před patnácti lety stali jejím členem. Takže tak asi se dívejme na argumentační metody a tedy „pravdomluvnost“ politiků obecně, a Zemana zvláště. Což je u něj typický způsob manipulace s informacemi od samého začátku jeho politické aktivity, tedy dokonce ještě před listopadem 1989. Lidově se taková práce s informacemi označuje za polopravdu, o níž se ze zkušeností ví, že je horší než lež. Ona to ale není polopravda. Je to minipravdička vytržená z mnohem širšího kontextu tak, aby vyhovovala zájmům šiřitele takové informace. Takže jde o stejnou zhovadilost, jako když naopak politici z nějakého souboru informací šíří pouze takové, které poškozují jejich oponenty.

Všichni, tedy především organizátoři demonstrací proti jmenování Marie Benešové ministryní spravedlnosti, prozrazují veřejnosti ve skutečnosti své zásadní prozření. Nějak málo pochopitelně jakoby až teď najednou zjistili, že s naším právním řádem, Ústavou počínaje, není něco v pořádku. Konkrétně, že ani těch asi milion zákonů, jak tvrdí právní experti, které nám zákonodárci skoro za třicet let naordinovali nezajišťuje, aby naše zem byla právním státem. Jestliže totiž trojice Zeman, Babiš, Benešová mohou zničit právní stát, nebo alespoň jej tak ohrozit, že to stojí někomu jít i v dešti do ulic mávat fangličkami a zahulákat si, pak se nabízí jedno velice silné podezření. Organizátoři, aktivisté a především sponzoři spolku „Milion chvilek pro demokracii“, kteří se s takovou iniciativou chopili organizace nových protestů proti Babišovi a Zemanovi s vysokou pravděpodobností sami velice dobře vědí, že tomu tak v naší zemni, již od listopadu 1989, prakticky je. Že kupříkladu prezident, premiér a ministr spravedlnosti mohou zničit právní stát, ba dokonce podle nich i demokracii a já nevím co všechno ještě. Pak ale podle mého názoru chodí plakat na špatný hrob. Měli by si přiznat, že celých třicet let tady nebyl právní stát, ale stát, v němž právo, demokracii, svobodu, lidská práva, občanské svobody a všechno ostatní zajišťovali jen a jenom určité osoby. Takže Česká republika byla, a dosud je jakousi konstituční pseudomonarchií. Proč ale jakási, přece já nemusím hovořit v náznacích, vždyť nepatřím do spolku korektní politiky. Takže si dovoluji jasně tvrdit. Naše zem byla, až do posledních voleb, pseudomonarchií „havlistů“, či jak říká jeden známy analytik „pražské havlérky“, abych neurážel slušné návštěvníky pražských kaváren, ne to bože poctivé pražské kavárníky. Závěrem proto jedna knížecí rada všem zaníceným strážcům právního státu. Stačí, alespoň podle mne, když budou věnovat milion vteřin přípravě takových právních norem a především Ústavy, které z naší vlasti vytvoří opravdový právní stát, který se nepodaří ohrozit ani té nejvykutálenější kamarile politiků. To se jim ale určitě nepovede na „Street exhibition“, abych mluvil řečí jejich pravděpodobných chlebodárců.

…za mne napsal Zdeněk Jemelík, dlouholetý aktivista sledující soudcovskou praxi v naší zemi. Jeho text je na webu http://www.novarepublika.cz/2019/04/provokater-hysterici.html . jelikož je už víc jak týden starý, dovoluji si k němu přdat následující text z mého dnešního FC. Cituji: „Neměl jsem teď pár dní čas sledovat co se děje v české „vesničce“, uprostřed celosvětového marasmu. Teď se právě dovídám, že u nás pořád ještě platí Biľakova právnická škola, alespoň v soudní praxi. Pro ty, kdo už neví, kdo to byl Biľak pouze sděluji, že šlo o vrchního ideologa normalizační KSČ. Tento vyučený krejčí totiž mimo jiné tvrdil, že není zakázáno kritizovat, ale musí to být konstruktivní kritika, nabízející řešení. Před několika dny totiž odsoudila soudkyně Irena Karpíšková ředitele televize Barrandov za kritiku ČT. Prý to byla kritika, kterou, cituji: „…již nelze označit za věcnou, ale (za) dehonostující“. Stačí jediný den na našem internetu, abych našel desítky „kritik“ Babiše, či Zemana, které už nejsou ani dehonostující, ale vyloženě chorobně nenávistné. A nikdo se za ně nemusí omlouvat?! Podivná to spravedlnost. To je asi ten právní stát, o který mají tak strašlivé obavy mnohé polistopadové hvězdy, které byly v posledních dvojích volbách odehnány od koryt.

Havel za jásotu dlouhodobou stagnací otrávených davů převedl Československo z politického vlivu SSSR do „svobodného područí“ Západu. Bezprostředně následující Klausova uhlířská, spíše ale kreténská, víra ve svobodný obchod mezi státy zaniklého sovětského bloku a západem, pak v průběhu divokých privatizací ukončila praktickou suverenitu naší země. Česká republika samostatná pak definitivně svou suverenitu ztratila díky vládě údajného sociálního demokrata Zemana, když oddlužila banky částkou blížící se polovině bilionu korun, aby je mohla prodat do zahraničí. Tím aktem byla v národohospodářském smyslu reálně ukončena suverenita České republika, čili naše zem pozbyla „de facto“svou svrchovanost. Suverenitu „de jure„ pak ztratila vstupem do EU, ke kterému se dokonce formálně rozhodl zmanipulovaný„lid“ a především pak do NATO, kam jsme byli vstoupeni cizími zájmy, aniž jsme ještě splňovali podmínky k rovnoprávnému začlenění. Od té doby mne vůbec nezajímá, co se děje na politické scéně naší země, protože žádná její politická moc nemůže rozhodovat svobodně. Žádná budoucí vláda tedy, mimo jiné, už nemůže uškodit této zemi více, i kdyby vládal celá dlouhá desetiletí. Naopak. Pokud se vlády chopí schopný a bezvýhradně český oligarcha, může už jenom pouze svým osobním zájmem o ještě větší své zbohatnutí prospět i naší zemi. Pokud se Babiš ukáže být takovým oligarchou, je pořád lepším vládcem této země než všichni její polistopadoví politici zhlouplí liberální ideologií, antisocialistickou demagogií a především dogmatickým posluhováním zdánlivě nejsilnějšm tohoto světa. Vůbec se proto nedivím, že všichni stoupenci předešlých vládců k smrti Babiše nenávidí. Zeman není výjimkou, jenom si to prostě nemůže veřejně dovolit, protože by sám byl ihned smeten.

Nedávným nezvolením Aleše Gerlocha za člena ústavního soudu se Senát už stal doslovně semeništěm zrůdné politické praxe, nejen nechutné politické kultury. Většině českých politiků, zvláště těch délesloužících zombií, ve skutečnosti nešlo, nejde a nikdy nepůjde o zájmy společnosti, nadtož řadových občanů, ale pouze o své soukromé zisky a sem tam i o potřeby vedení a sekretariátů partají, které jim umožnily dostat se na kandidátky. Ovšem zatím se v naší polistopadové době nestalo, aby se celá jedna ústavní instituce přeměnila ve sbor politických hyen, tak viditelně až drze pohrdajících veřejným míněním, jako je to u současného Senátu. Obrovská většina odborníků všech právních profesí veřejně deklarovala, že profesor Gerloch je v současnosti nejrespektovanější veličinou v oboru státu a ústavního práva. To ovšem pro samolibé politické lumpy sedící v Senátu nebyl žádný argument. V očích občanských zmetků vyčnívala nad veškerou jeho odbornost epizoda, že dotyčný byl kdysi kandidátem členství KSČ. K tomu ironicky napsala novinářka Irena Ryšánková doslova, cituji: „Jo aha, Gerloch byl kandidátem vstupu do strany. Jistě, to je strašné. Soudruh generál Petr Pavel, idol všech demokraticky smýšlejících jedinců, byl důstojník v Československé lidové armádě, přísahal Varšavské smlouvě a na rozdíl od Gerlocha reálně byl v KSČ. Je to taky strašné? Nebo jen u toho, u koho se ‚nám‘ to hodí?“ konec citace. Když už jsem u těch názorů jiných, vtipnějších pisatelů než já, tak ještě jeden podobný. Ozval se též glosátor Petr Paulczyňski:. „Gerloch neprošel? Už se těším, až jim tam Miloš nanominuje Koudelku.“ Zdeněk Koudelka je též učitelem ústavního práva, taktéž bývalý poslanec ČSSD, který se mimo jiné v rozhovoru pro Parlamentní Listy opřel do soudce Baxy, který Zemana obvinil z pokusů o ovlivňování justice. A pokračuje „Gerloch, málo pokrokový – chápu. Představte si, že ten blázen si myslí, že matka je žena a otec je muž! No šílenec… Naštěstí ho náš pokrokový senát zastavil – si představte tu hrůzu, kdyby tam nebyl Fischer, Hilšer, Drahoš ,Bek…“ ironizuje dále Paulczyňski. Předseda dolní komory nezvolení komentovat nejlakoničtěji: „Kdyby Zeman navrhl na ústavního soudce Ježíše Krista, tak v tomto Senátu by neprošel“. A právě ve Vondáčkově prohlášení je celá pravda. Pravda strašlivá, až nejstrašnější, protože jde o pravdu o smrtelné nenávisti. V současném Senátu totiž zasedají všichni politicky ambiciózní soupeři Zemana z posledních prezidentských voleb. Pan profesor Gerloch je zkrátka vysoce inteligentní člověk, nezpochybnitelná odborná autorita, která je však národně a konzervativně smýšlející a nejde proto na ruku kulturně-mediální frontě pražské kavárny. To senátorským bafuňářům z TOP 09, STAN a Lidovců k odmítnutí stačilo. Senát se tak pomalu transformuje v mafii zakomplexovaných, protože prakticky od řídících pozic v politice odstavených, ba až odložených figurek, které jsou proto až všehoschopnými mstivými politickými vyvrheli. Ta ústavní instituce nemůže být z této nemoci vyléčena. Proto musí být Senát každopádně zrušen.

Když jsem včera na televizní obrazovce uviděl plameny nad katedrálou, nevím proč, ale ihned jsem si vzpomněl na 11té září 2001. Tehdy jsem v přímém přenosu také sledoval nejen pád obou dvojčat, ale stihnul jsem ještě náraz letadla do druhého mrakodrapu. První, co mne při tom napadlo, byla věta: „To se zase CIA cosi nepovedlo“. I včera jsem nabyl přesvědčení, že jde o teroristický akt. Vycházím z předpokladu, že Francouzští odborníci přece nejsou nezodpovědní hlupáci. A hlavně ze svých zkušeností, které jsem získal jako báňský inženýr při rekonstrukcí jam uhelných dolů. Takže vyvozuji. Kdybych já dostal za úkol provést takovou rekonstrukci, tak bych mimo jiná bezpečnostní opaření provedl především to základní – protipožární. Až do výše budoucích prací bych nainstaloval dostatečně kapacitní vodovodní potrubí, které by po celou dobu rekonstrukce bylo napojeno na dostatečně silná čerpadla se sacími koši přímo v Seině. V době rekonstrukce by bylo stále natlakováno a na ně by byly napojeny hadice se vším potřebným osazením a nářadím pro hasební zásah. Při práci by byla na staveništi alespoň jedna četa hasičů a z nich minimálně dva přímo na výškovém pracovišti. Každý den po skončení prací by alespoň pětice hasičů hlídala přímo pracoviště pod střechou a byla připravena k okamžitému zásahu i u čerpadel. Určitý počet policistů by pak hlídal celé stavební prostranství a všechny prostory katedrály celých 24  hodin denně. Už jenom proto, že je teď éra teroristických útoků, měli vedoucí oprav předpokládat, že mimořádné situace, kdy je v celém prostoru podstatně větší riziko, může být zneužito.

První článek Severoatlantické smlouvy zní v češtině doslova, cituji: „Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.“ Konec citace. Zvýrazňuji, že se vlády zemí, začleněných do NATO samy zavázaly, že budou všechny mezinárodní spory řešit vyjednáváním absolutně bez používání zbraní. Navíc se dokonce zavázaly, že v zahraniční politice nebudou nikomu vyhrožovat silou, nadtož aby sílu zbraní použily. Ať se na to dívám jak chci, tak podle mne byla celá studená válka fakticky porušením těchto až rytířsky čestných slibů, ke kterým příslušníky NATO přece nikdo nenutil. Po rozpadu SSSR je pozice NATO ještě mnohem černější. Už nejenže odstrašuje silou, jako za existence Sovětského svazu, ale vědomě sílu používá a to zdaleka nejen ke své obraně, ale k prosazování zájmů mocipánů nejsilnějších členů NATO. Tento trend považuji už za doslova zhovadilé porušování „ustavujících“ základů Aliance. Člověk, který se stane členem nějakého spolku a v průběhu svého členství zjistí, že spolek porušuje své vlastní stanovy, či dokonce zakládací listinu, je povinen udělat co je v jeho silách, aby takovou praxi zastavil. Pokud se mu to nepovede, tak – pokud je poctivý, čestný, nebo alespoň slušný, musí odejít. Dovoluji si proto tvrdit, že vlády zemí NATO lze všechny označit za neslušné, nepoctivé a nečestné. To minimálně. Podle mne jsou dokonce zločinné, protože se dopouštějí trestného činu proti míru. Kdyby OSN byla opravdově vlivnou nadstátní organizací, tak by ustanovila „Zákon o zachování míru“ jako nejvyšší mezinárodní normu a každé její porušení by sankcionovala doživotním uvězněním, jako to kdysi postihlo Napoleona.

Kdo pozoruje chování současného vedení ČLR na mezinárodním poli, musí souhlasit s dávným názorem Petra Uhla, který už v roce 2002 konstatoval, že USA jsou mladým, neustáleným politickým národem. Cituji dále z deníku Právo vydaného dne 14.1.202: „Fakticky prožívají radikalismus puberty. Jejich chování je proto v mezinárodním měřítku jen projevem síly. Takže z civilizačního hlediska jsou v etapě politických divochů, ne-li dokonce v předcivilizační až předlidské etapě pozemských bytostí. Antehomo“. Konec citace. Nemyslím si, že to platí o všech příslušnících politicky aktivních občanů Unie, ale s naprostou jistotou to pořád ještě platí o většině současných představitelů obou jejích rozhodných politických stran. Nejméně sto let, což je v dnešní pádící době už dost dlouhá doba nato, aby svět pochopil, že po celou tu dobu Unie jenom sekýrovala každého. Mám proto tušení, že Trumpovo motto „America first“ bude její konečná. Všechny důležité státy světa se nakonec spojí proti ní a ona nejenže nebude jedinou mocností světa, ale možná ani ne tou, kterou budou ostatní plně respektovat jako rovnocennou. USA se pořád ještě tváří, že jejím národním zájmem je celá planeta, jenže tomu už na světě opravdu, ale opravdu nikdo nevěří. A zahájit planetární válku? To by byl sice konec civilizovaného lidství, ale také USA. Takže v tomto směru s vysokou pravděpodobností riziko není. Vedení ČLR jedná v mezinárodním prostředí s moudrostí dospělého člověka. K tomu navíc Rusko vstává jako fénix z popela. Za existence SSSR muselo ze svého nadbytku nerostných zdrojů dotovat zaostalé zemědělství na Ukrajině, sociální podporu středoasijských republik i chaotického věčně znesvářeného Kavkazu. Pokud zamezí vnitřně svému rozkrádání, stane se poměrně rychle nejbohatší zemí světa. A to nemluvím o gigantickém tempu subtropických zemí jihovýchodní Asie a Jižná Ameriky. Tady se rýsuje budoucnost lidstva.