První životopis si Zeman napsal sám na zadní stranu obálky brožurky s názvem „Naše posttotalitní krize a její možná východiska, která vyšla v r. 1991. Celý jej tady doslova opisuji: „Dne 28.9.1944 se narodil Ing. Miloš Zeman. Po absolvování Střední ekonomické školy v Kolíně nemohl pokračovat ve studiu na vysoké škole v důsledku referátu o T. G. Masarykovi. Po absolvování Vysoké školy ekonomické v Praze vstoupil v roce 1968 do KSČ, odkud byl vyloučen v roce 1970 v důsledku textu srovnávajícího komunismus s fašismem. Po roce nezaměstnanosti nastoupil do malého tělovýchovného podniku, kde vybudoval prognostické oddělení. To bylo zrušeno v roce 1984 v důsledku sborníku kritizujícího totalitární praxi ve společenských vědách. Byl přijat do rezortního zemědělského ústavu, odkud byl propuštěn v říjnu 1989 v důsledku článku “Prognostika a přestavba“. V současné době se Profesionálně zabývá simulačním prognostickým modelováním společenských systémů s více než dvacetiletou specializací na problematiku varovné prognostiky. Miloš Zeman je spoluautor metody komplexního prognostického modelování, autor asi 150 prognostických studií, vydaných většinou interně nebo v zahraničí, člen Světové prognostické společnosti, od roku 1990 pracovník Prognostického ústavu ČSAV, poslanec Federálního shromáždění, v současnosti předseda výboru pro plán a rozpočet Sněmovny národů“. Konec citace. Jak je psáno, byl od mládí postihován, alespoň podle svého přesvědčení, za svou tvůrčí práci. A hned čtyřikrát. Poprvé dokonce ve věku nezralosti a mladické nerozvážnosti, tedy když mu bylo 19 let. Střední ekonomickou školu dokončil v roce 1963. Musel totiž již chodit na devítiletku a ne na osmiletku padesátých let. Ekonomka trvala tehdy čtyři roky, pokud vím. Vysoká škola ekonomická v Praze se pak studovala pět let. Sám jsem ji v letech 1968 a 1969 dálkově studoval. Zeman při tom píše, že ji dokončil v roce 1968, takže ještě neměl 24 let. Takže podle mého počítání, šel po studiu na střední škole ihned na vysokou školu. O žádné diskriminaci by nemohlo být řeči ani kdyby na VŠ se dostal s ročním odkladem, protože ten mohl být také z jiných důvodů. Ta léta byla ve školství již velice tolerantní, dokonce až moc, protože šlo o jakousi reakci kyvadla po dobách přísné ideologické masáže. Vždyť já už v roce 1956 jsem u maturity dostal z češtiny otázku o Karlu Čapkovi, který byl na počátku padesátých let ještě na indexu a v roce 1959 jsme se na Vysoké škole báňské v předmětu Vědecký komunismus už seznamovali s moderními reformami socialismu, které nakonec vyústili v v roce 1968 v pseudorevoluční „obrodný proces“. Takže podle mého soudu se Zeman ve své první polistopadové autobiografii poněkud hloupě stylizuje do pozice celoživotního odpůrce socialismu a KSČ. Jelikož zpochybňuji jeho persekuci v mladistvém věku, nevěřím moc ani v ty pozdější postihy. Naopak v celém jeho životě vidím spíše chování intelektuála, který se pod rouškou „vědecké“ práce vyhýbal jakékoliv odpovědnosti za řízení, vedení, či správu, ke které byl celým svým vyškolením systematicky připravován.

Chilský a Kolumbijský prezident iniciovali vznik nového mocenského bloku zemí „podkontinentu“ Jižní Amerika. A tak se 22.3.19 se sešel v Santigo de Chile summit lídrů Argentiny, Brazílie, Kolumbie, Chile, Ekvádoru, Paraguay a Peru, na němž ustavili novou regionální mezinárodní organizaci s označením PROSUR. Důvodem je jejich prohlášení, že v řešení Venezuelské krize prý selhala organizace UNASUR, která byla v Jižní Americe založena v roce 2008 z iniciativy Hugo Chavéze. Hlavní iniciátor Sebastian Piñera, prezident Chile při té příležitosti vyhlásil, že nový blok bude, cituji: „…pevně oddán demokracii, svobodě a respektování lidských práv“, konec citace. Asi právě z toho důvodu nebyl na jejich setkání pozván právoplatný venezuelský prezident Maduro, ale jeho samozvaný odpůrce Guaidó, který bohužel pro ně nepřijel. Umínění potentáti nemusel vůbec nic prohlašovat, už ten „pozvánkový“ fakt totiž jasně říkal o jakou interpretaci oněch „posvátných“ ideálů jim jde. V mých očích se jednoznačně prezentovali jako prachsprostí slouhové jestřábí politiky USA. Ona floskule o svobodě, demokracii a lidských právech je už jenom potvrzením, že představitelé jmenovaných sedmi zemí Jižní části Amerického kontinentu jsou jakýmisi gubernátory Severoamerického impéria, v údajně samostatných státech. Pod korouhví lidských práv, svobody a demokracie (LSD – pardon LpSD), se podařilo USA iniciovat rozpad SSSR a zruinování Ruska většího, než jakého dosáhl Hitler. Mocnáři USA doslova opilí oním vítězstvím poněkud natvrdle pořád ještě používají jmenovanou korouhev, aniž pochopili, že svět ji už dávno považuje za jakousi roušku, burku, která má skrývat pravou tvář rádoby světovládné America First.

Trump uznal Golanské výšiny za součást Izraele. Jednak je prý Izrael již „vlastní“ dost dlouho, ale především bez nich si Izrael nemůže zajistit svou bezpečnost. V Rusku otvírají láhve šampaňského. Přesně tytéž argumenty totiž mají pro svůj Krym. Jenže. Zatímco Rusové si vzali Krym, čili je v nejhorším případě Ukrajině uzmuli, USA Golany Izraeli věnují, což je sakra rozdíl. Na ten upozorňuje prezident Sýrie, když vzkázal Spojeným státům: „Darujte Židovskému státu třeba celé dva státy své Unie, ale ne naše území“. Izrael Sýrii Golany ukradl a USA nemají žádné oprávnění tuto krádež legalizovat, i kdyby třeba celý svět uznával, že jsou celoplanetárními četníky. Což už dneska vyloženě nejsou. Putin zase vyhrál. Sice s konečnou platností bylo v USA vyšetřeno, že se Rusko nezasloužilo o zvolení Trumpa prezidentem, leč zmíněný krok prezidenta USA můře být chápán něco jako vděčnost. Otazník z titulku je tedy oprávněným.

Erik Best, narozený v roce 1962 v Severní Karolíně, už od února roku 1991 žije v Praze a provozuje tam své vydavatelství. Dneska umí perfektně česky a platí za významného znalce české politické scény. Prezident Zeman jej loni dokonce vyznamenal. Podle toho, jak na to několikrát upozornil, tak mimo jiné, ne-li jenom proto, že chtěl ještě více naštvat v Česku působící české novináře, kterými vesměs pohrdá, jak se opět několikrát vyjádřil. Best nedávno napsal o Zemanovi, že má sloní paměť. Zeman má skutečně velmi dobrou paměť a hlavně ještě pořád mu v tom věku funguje. Podle mne ale i k jeho škodě. Díky oné paměti totiž Zeman často argumentuje a bohužel i jedná spíše jako tvrdohlavý stařec, opírající se o své dávno nabyté vědomosti. Dneska se ale svět mění takovou rychlostí, že je bezpodmínečně nutné si své vědomosti inovovat stálým studiem a nežít z toho, co si člověk přečetl kdysi před léty, dokonce ještě v minulém století. Osobně jsem se už v roce 1992 přesvědčil, že Zeman neumí systematicky studovat a analyzovat problémy. Potvrdil mi to o pár let později, ale ještě v minulém tisíciletí jeho tehdejší zástupce, první místopředseda ČSSD Pavel Novák. Zeman je sice hodně sečtělý a stále hodně čte a má tu „sloní“ paměť, ale to je všechno. Takže ve většině problémů pouze pochopí některé základní informace a z nich si pak složí jakousi síť svých názorů, na nichž sveřepě trvá a neustále je opkuje. Nejtristněji je to v současnosti vidět na jeho působení ve složitějších situacích mezinárodní politiky. Jeho názory na Izrael, Palestinská hnutí odporu, Arabský svět, Islám, muslimy, terorismus a konec konců i na EU, NATO a politiky mimoevropských zemí (viz jeho nedávné lavírování kolem Venezuely) jsou beznadějně povrchní, neználkovské a nejednou spíše úsměvné, jako ono „lobování“ za kanál Labe – Odra – Dunaj. Čti, naivně utopické. Tento týden povrchnost Zemanových znalostí o Blízkém Východě kupříkladu ohodnotila odbornice na onu oblast Tereza Spencerová. V jednom rozhovoru o nich řekla, že je pro jejich povrchnost nemá vůbec smysl ani komentovat. Zeman prostě již žije ze své podstaty, není schopen už vůbec zvyšovat své vědomosti, takže stále více spoléhá na „nápovědu“ svých poradců. Jenže si je bohužel neumí vybrat a navíc je jako tvrdohlavý stařec dokonce cenzuruje podle svých zabetonovaných stereotypů.

Původním povoláním geolog, který se veřejně prezentuje v široké paletě vědomostí od klimatologie po zen buddhismus. V mých očích jde o člobrdíka,který se rád poslouchá, jakýsi Tomáš Halík historické geologie. Snesl jsem jeho pindání, pokud mluvil alespoň trochu o problémech z oboru, který vystudoval. Doslova se ale v mých očích shodil, když musel klábosit v televizi o nedávné havárii na dole ČSM. Jestli všemu, o čem píše a štěbetá, rozumí tak katastrofálně málo, jako o hlubinném uhelném hornictví, tak to už jej nemá smysl vůbec sledovat. Vrcholu svého zesměšnění ale asi ještě nedosáhl. I když jeho nedávné vyjádření k aktivistce, či spíš psychicky pomatené autistce ze Švédka, kterou přirovnal k Johance z Arků a slibuje si, že určitě se také zapíše do dějin světa. K tomu poněkud zmatenému hodnocení připojuji čtyři přípodotky

1. Ve slušných společnostech se tomu jevu říkalo „chodit za školu“ a tato činnost byla oceňována sníženou známkou z chování.
2. Dospělým se nic nezdá, pane Cílku. Je to prostý fakt, že se, jako školáci všude a vždy, rádi „ulívají“ z vyučování.
3. Když jim to klima opravdu tak leží na srdci, pak ať demonstrují třeba celé víkendy a po vyučování po všechny dny v roce. Mohou protestovat kupříkladu vsedě, psát si při tom úkoly a dokonce se navzájem i učit a tak v sobě pěstovat kooperaci a solidaritu a další potřebné kolektivní vlastnosti.
4. Ekologická aktivistka Greta Thunbergová ze Švédska je Bernadettou Soubirousovou onoho postmoderního náboženství. Stejně naivní, stejně fanatická a stejně zneužívaná skrytými vládci světa, coby postavička sloužící k manipulováni s davy a odvádění jejich pozornosti od mnohem podstatnějších problémů.

Polsko nepozvalo nikoho z Ruska k letošnímu aktu připomínky začátku druhé světové války, čili napadení Polska hitlerovskými armádami. Podle vládního prohlášení je důvodem její tvrzení, že Sovětský svaz v roce 1939 porušil mezinárodní právo. Současní mocnáři Polska svým rozhodnutím vyjadřují, mimo jiné, pohrdání faktem, že při osvobozování Polska od hitlerovských vojsk zahynulo víc jak půl milionu vojáků Rudé armády. Nepozvání není nějakým jednorázovým výstřelkem protiruského chování v Polsku. Již několik let je kupříkladu v této válkychtivé zemi propagován názor, že Sovětský svaz Polsko neosvobodil, ale okupoval. Je samozřejmé, že vláda Ruska takový pohled odsoudila a opakovaně jej prohlašuje za akt přepisování dějin. Vrcholem popisovaného vývoje je nedávný požadavek poněkud pomatených vládců Polska, žádající po Rusku odškodnění za nespecifikované škody, které Sovětský svaz Polsku způsobil. Když jsem asi před padesáti lety začal jezdit do polského Slezska k rodině své manželky, dověděl jsem se, že už tehdy polské matky strašily své nehodné děti Rusem, tak jako některé české matky strašily své děti čertem. Už tehdejší chování matek nebylo v mých očích projevem strachu z Ruska, ale poněkud jinou emocí, kterou vnímám dneska už jednoznačně jako nenávist. Takže to není žádná rusofobie, čím nás krmí aktivisté pornoherce Jandy, zakomplexovaného presstituta Šafra, či poturčeného exrusofila Štětiny. Fobie je totiž chorobným strachem, psychickou poruchou úzkosti, což neplatí ani o jednom z nich. Jejich mozky, tak jako myšlení všech jim podobných jsou ve skutečnosti sžírány nenávistí, v mých očích dokonce chorobnou nenávistí, která jim nedovoluje vnímat reálný svět a vývoj událostí v něm. A nenávist či zášť, se řecky neřekne fobos, leč mísos, pokud se nemýlím. Říkejme tedy současné protiruské politice pěkně poctivě, třeba misorusie a ne propagandisticky podle rusofobie.

Ty jsi Petr, to je skála…je psáno v Bibli. Takže Petříček je vlastně skalička. Že by se muž toho jména chtěl pasovat na skálu tím, že se tak svéhlavě chová ve funkci, na kterou se v žádném případě neměl dostat? Jeho chování provažuji za drze provokativní, odpovídající spíše zaražené pubertě, než alespoň trochu myslícímu muži. Pokud ČSSD a především předseda Hamáček, bude jeho výstřelky akceptovat, ba dokonce podporovat, zakládá si osobně na problém a pomáhá dalšímu potápění své strany. Petříček je opravdu zajímavým jevem, jakoby trpěl komplexem méněcennosti a proto poněkud zvráceně exhiboval. Úplně stejně jako Porošenko, jehož jméno má prakticky stejný kontext. Poroch je v ukrajinštině prach, dokonce v hantýrce vojáků střelný prach. Takže Porošenko je vlastně prášek. Čili méně než ta skalička. Takže asi ze stejného důvodu „dělá ramena“.

Američtí pohlaváři budou pořád kohosi sankcionovat, až se všichni semknou proti jejich zanikající moci a uvalí na ně takové sankce, že je vlastní lidi utlučou. Je to asi týden, co mocipáni USA zavedli sankce proti Mezinárodnímu trestnímu soudu kvůli tomu, že soud vyšetřuje válečné zločiny Američanů a jejich spojenců v Afghánistánu. V mých očích je to ještě mírná varianta „americké“ války proti celému světu. Ještě před několika lety totiž stejní pýchou zblblí aktéři rádoby globální moci vyhrožovali Mezinárodnímu soudu v Haagu, že jej budou bombardovat, pokud by chtěl soudit vojáky USArmy. Papalášská mafie USA totiž neuznává žádný mezinárodní soud, pokud by chtěl soudit občany USA, protože to je přece bohem a silou svých zbraní stát určený k nadvládě nad planetou, jak jsou z hloubi své pitomosti její příslušníci přesvědčeni. Nyní se z netu dovídám, že Německo svým ministrem zahraničí vyslovilo odsouzení útoku zámořských mocipánů na Mezinárodní trestní tribunál. Pokud je to první pramínek budoucího přílivu, tak je podle mého soudu už dost velký. Německo totiž není jen tak leckdo v mezinárodním prostředí.

. Politickému štábu NATO se povedl husarský kousek ve prospěch strategických zájmů vládců USA. I ti nejdivočejší jestřábi ve Spojených státech si totiž nedovolí rozpoutat válečný konflikt přímo mezi Ruskem a svou zemí. Dobře ví, že by šlo o totální konflikt bez vítěze a oni by jej nepřežili. Ovšem vládnoucí vrstva USA nezbytně potřebuje dosáhnout na přírodní zdroje Ruska. Za Jelcina je již měla skoro ve vlastních rukách, ale ten „zlosyn“ Putin jim je vyrval. Je samozřejmě několik cest, jak Rusko pořád ještě o jeho bohatství připravit. Jednou z reálných je kupříkladu zatažení Ruska do vyčerpávající války, která by jeho vládu donutila za laciné peníze vyprodávat své bohatství. A možná by dokonce přivodila vzpouru v mnohoetnickém státě, takže by se Rusko rozpadlo. Američtí mocnáři sice nejsou ochotni válčit s Ruskem, ale dělají všechno proto, aby vyprovokovali kohokoliv jiného k takovému jednání,m ovšem bez rizika jaderné katastrofy. Samozřejmě nejlépe jeho přímé sousedy, aby to Západní země vůbec nebolelo. Proto již celá léta štáb NATO formuje údernou sílu ze zemí svého východního křídla. Využívá k tomu přirozeného odporu středních generací bývalých socialistických a postsovětských krajin, které v sobě neustále přiživují nenávist za „okupaci“ svých zemí „imperialistickým“ Sovětským svazem. Holt jejich politici pořád ještě bojují studenou válku, čehož vychytralí generálové Západu vtipně zneužívají. V současnosti se již podařilo vybudovat blok zemí, který se nazývá Bukurešťská devítka (B9), sdružující členské země NATO z Východní Evropy. Tato platforma nedávno vydala prohlášení, které jasně dokazuje, že východní blok NATO je neohroženě odhodlán čelit Rusku. Což v reálné řeči nepokrytě znamená, že se připravuje na útok proti Rusku, minimálně na Kaliningradské území, jež je s Ruskem spojeno pouze po moři. Bláhově se domnívají, že by takový útok Rusko nepotrestalo totální likvidací několika hlavních center protiruských poturčenců.