Ve čtvrtek 2. května jsem se z úst nejpovolanějších, čili od prezidenta Zemana dověděl, cituji: „…za patnáct let našeho členství v EU, činí platební bilance našeho státu vůči EU 750 miliard v náš prospěch“. Konec citace. Ani tak přesný ekonom při tom neřekl, zda jde o české koruny, nebo dokonce o Eura. Asi mi něco uniklo, když měnová jednotka v takové bilanci je samozřejmostí, že ji není zapotřebí ani zmiňovat. Ono prezidentské sdělení je, co do číslice, absolutně pravdivé, leč zasazené do všech kontextů naopak úplně lživé. Za prvé, prezident ho použil jako argumentu dokazujícího přínos EU pro ČR. Jak je u politiků jeho typu obvyklé, nějak pozapomněl sdělit všechna pravidla související s platbami do rozpočtu EU a s poskytováním dotací z něho. Zatím totiž byla naše zemička opravdu čistým příjemcem dotací z EU. Ovšem už v tomto volebním období Evropského parlamentu, se naopak změní na čistého plátce. A je jenom otázkou času, kdy ony tři čtvrtě bilionu „čehosi“ do rozpočtu EU pokorně zase vrátí. Jestliže se bude EU dokonce poněkud zvrhle nadále rozšiřovat, třeba o takové země, jako je Ukrajina, tak máme zaručeno, že v budoucnu do rozpočtu EU zaplatíme mnohem víc, než jsme z něho kdy dostali. Pokud tedy Zeman uvedeným argumentem agitoval pro účast našich občanů ve volbách do EP, tak šlo z celkového pohledu o podvodnou propagandu. A to zdaleka nejsou všechny souvislosti, které Zeman, s taktností jemu vlastní, opomenul svému lidu sdělit. Zmíním jen jedinou. Ročně mizí z naší republiky až 300 miliard korun v cizích zemích, třeba jako dividendy. Jelikož jsou převáděny převážně do zemí EU, konkrétně třeba Německa, pak jsme v jakési virtuální bilanci čistým plátcem do EU již dávno před tím, než jsme se vůbec před patnácti lety stali jejím členem. Takže tak asi se dívejme na argumentační metody a tedy „pravdomluvnost“ politiků obecně, a Zemana zvláště. Což je u něj typický způsob manipulace s informacemi od samého začátku jeho politické aktivity, tedy dokonce ještě před listopadem 1989. Lidově se taková práce s informacemi označuje za polopravdu, o níž se ze zkušeností ví, že je horší než lež. Ona to ale není polopravda. Je to minipravdička vytržená z mnohem širšího kontextu tak, aby vyhovovala zájmům šiřitele takové informace. Takže jde o stejnou zhovadilost, jako když naopak politici z nějakého souboru informací šíří pouze takové, které poškozují jejich oponenty.