Delegace obou bojujících stran, které se setkávají z očí v oči, to je pouze viditelná část celého vyjednávacího procesu. Jelikož se nejvyšší představitelé obou stran nejen nescházejí, ale spolu ani nekomunikují, s výjimkou ministrů zahraničí, tak je celý proces vyjednávání zprostředkováván přes třetí osoby. Je nasnadě, že se chce nejeden světový státník na konfliktu zviditelnit, takže takových samozvaných zprostředkovatelů je více, proto nemá smyslu je ani jmenovat. Turecký a Francouzský tlampač nevyjímaje.

Díky všem těm zprostředkovatelům se přece ale na veřejnost dostanou úlomky skutečného vyjednávání mezi RF a Ukrajinou. O nich nechce současné vedení Ukrajiny informovat svět, aby nepolevila intenzita jeho podpory „nevině“ napadenému. Proto s postupem nadtož výsledky neseznamuje ani své Západní „nadřízené“.

Z uniklých zpráv lze dneska vyvodit, že Rusko rozmnožilo své požadavky. Jeho vedení s jistotou ví, že ozbrojený konflikt vyhraje, takže zvyšuje sázku. Zelenskyj a jeho ekipa ještě před zahájením invaze měla šanci vyjednávat o požadavcích Ruska, které tehdy nebyly tak tvrdé jako nyní. Odpor Ukrajinců totiž Rusko stojí nejen mezinárodní prestiž, ale také značné ztráty materiální a především lidské. Proto je jasné, že i výsledky vítězství se zvyšují.

Rusko se o Krymu nehodlá vůbec bavit, protože tento problém považuje za vyřešený. To jenom tvrdohlaví Ukrové ho stále považují za autonomní republiku Ukrajiny, jakou se stala po rozdělení SSSR.

RF původně žádala pouze zvláštní statut pro Luhanskou a Doněckou lidovou republiku. Nyní žádá nekompromisní uznání jejich samostatnosti, navíc v celé rozloze původních Oblastí Luhanska a Doněcka.

Kreml nehodlá navíc ustoupit od vyhlášení neutrality Ukrajiny a sankcionovaného závazku nemít na jejím území žádné cizí vojenské základny a další objekty.

Ukrajinská strana dostal nějaký čas na rozmyšlenou. Osobně jsem nenašel jak dlouhý. Ovšem vím, že v něm jsou akce Ruské armády prakticky zastaveny. Intenzivně bojují jenom armády samostatných státních celků LNR a DLR, které od Ukrajinských okupantů čistí celé své původní území. Od uvedeného minima Rusko v žádném případě už neustoupí a pokud Zelenskyj na podmínky nepřistoupí, dá velení RF rozkaz donutit jej k tomu bez ohledu na ztráty, včetně lidských.

Krev jen a jenom na jeho hlavu.

1. Už složením svých delegací obě strany vyjádřily, že mu nepřikládají prakticky žádnou významnou roli.
2. Při prvním setkání obě strany předložily tak maximalistické požadavky, že kompromis byl vyloučen, takže prakticky bylo možno jednat jenom o podmínkách vedení bojů.
3. Stav na bojištích žádnou z nich nenutil ani uvažovat o kompromisu. Rusové si jsou naprosto jisti svým vítězstvím a Ukrajinci zase tím, že nebudou poraženi.
4. Aby před světovou veřejností předvedli vyjednávači alespoň trochu respektu k lidskosti, dohodli se pouze a jenom na vytváření humanitárních koridorů čili tras po nichž budou moci civilisté, tedy prakticky jen ženy a děti opouštět obklíčená města.
5. I tady šlo ale o válečnou taktiku. Ukrajinci si byli vědomi toho, že pokud v městech nebudou civilisté, tak Ruská armáda ona města nebude dobývat pouličním bojem, při němž jsou ztráty živé síly na útočné straně velice vysoké, ale třeba až kobercovými nálety.
6. Obě strany navíc koridory prosazovaly podle svých zájmů. Rusové je směrovaly na východ, čti na své území, nebo alespoň na sever do Běloruska. Ukrajinci pak jen směrem na Západ, tedy do hloubi svého území, i když mělo jít převážně o rusky mluvící obyvatele Ukrajiny.
7. Výsledkem střetu o směr koridorů bylo, že civilisté směřující na východ byli Ukrajinskou armádou stříleni jako zrádci země. Vyskytly se dokonce případy, že koridorů chtěli využít k útěku z obklíčení největší protiruští fanatici. Pro tento záměr si vzali civilisty jako živý štít. Pokud je to skutečnou událostí, jde o nepopiratelný důkaz nejvyššího stupně terorismu, za jaký se braní rukojmích vždycky pokládá. Byla by to výhoda pro Rusko, protože by mohlo světu argumentovat, že ona „speciální operace“ je fakticky i válkou s terorismem.
8. Navíc Ukrové, jak já říkám nacistickým elementům, po schůzce, na níž se dohodla taktika koridorů, zastřelili na ulici jednoho člena svého vlastního vyjednávacího týmu, kterého vrazi prohlásili za zrádce. Poprava bez obvinění a bez soudu i ve válce je zločinem. I to hovoří ve prospěch Ruské propagandy, že na Ukrajině existuje nacismus.
9. Zelenskyj sice hned v prvních dnech naznačoval, že o neutralizaci Ukrajiny se dá uvažovat, a včera prý dokonce prohlásil, že ho NATO zklamalo. Dokonce prý hovořil o tom, že je ochoten jednat o vztahu Ukrajiny ke Krymu a odtrženeckým republikám. Nic podrobnějšího ovšem neřekl, takže za jeho slova si může každý dosadit co chce.
10. Jedno je nad slunce jasnější. Jde o válku USA proti Rusku a Zelenskyj je pouze výkonnou rukou Americké politické moci. Z čehož plyne, že pokud nedostane od svých nadřízený patřičné rozkazy, veškerá vyjednávání mezi RF a Ukrajinou nepřinesou vůbec žádné zmírnění bojů.
11. Navíc Unie jednoznačně posílá na Ukrajinu stále více zbraní a hrozí zapojením i svých vojáků do konfliktu, co já osobně v současné situaci už nepovažuji za pouhou licitaci.
12. Od včerejška se boj stal mezinárodním, protože se do něho zapojili Britští dobrovolníci. Vyjednávání v takto rozšiřujícím se konfliktu už bude prakticky nemožné.

Chudáci Ukrajince.

Nevím, kdo vypracovával taktiku „speciální operace“ armády RF na Ukrajině. Ale jsem si víc jak jistý, že udělal fatální chybu. Rusko s nejvyšší pravděpodobností nedosáhne ani demilitarizace, ani denacifikace. Ledaže by začalo opravdovou válku, jak po ní od prvních dnů volá Kadyrev a ten velice dobře ví, o čem mluví.

Taktika ochrany civilistů za cenu obrovského množství životů Ruských mladých mužů je, řeknu to naplno, naprostým nesmyslem. Rusko svou invazí je totiž stejně v situaci, že ať udělá co udělá, svět ho na nedohlédnutelnou budoucnost bude stále odsuzovat. Ale co je nejhorší pro Putina a celou ekipu, která zmíněnou taktiku přijala je nesporné nebezpečí, že ruské veřejnosti jednou a podle mě dost brzy, dojde trpělivost nad zbytečným hazardováním s životy vojáků své země.

Demilitarizace měla být provedena nejdéle za dva dny obrovským náporem veškerého letectva RF, které by prakticky zlikvidovalo celé letectvo, námořnictvo a většinu zbraní, paliva a velitelských stanovišť Ukrajiny.

Denacifikace provedená invazí armády byla od počátku minimálně sporná. Ale spíše úplně mimo mísu. Jde totiž o proces dlouhodobý a podle mého usuzování prakticky násilím neřešitelný. Vždyť celý kapitalismus je fakticky měkkou formou fašismu a v každé zemi s tak zvaně liberální demokracií je i nacismus latentně přítomný. Záleží pouze a jen na celkové atmosféře v zemi, čti, zajištění spokojenosti většiny obyvatelstva. Nacionalismus je totiž živen jen a jenom frustrací určitých skupin obyvatelstva a tu nejde z nikoho vymlátit, jelikož násilí ji naopak posiluje.

Gentlemanské vedení bojů, které OSN zakazuje nazývat válkou, podle mě zpochybňuje sílu Ruské armády a světu umožňuje ztrácet respekt k jejím schopnostem, by možnostem. V každém případě ale ukazuje světu, že i tak obrovské síle se dá účinně bránit.

Zdá se mi, že stratégové Ruska si plně nepřiznávají fakt, že válčení s Ukrajinou je zástupnou válkou se Západem v horké formě. Kdyby to uznávali, museli zákonitě zajistit, aby na Ukrajinu Západ nemohl dodávat další a další zabíjející zbraně ba dokonce živou sílu.

Vysoce frekventovaný je problém zřízení bezletové zóny nad Ukrajinou. Ovšem pouze jako způsobu válčení ze strany Západu. Mě vrcholně přechvaluje, že tuto metodu válčeníboje si hned od prvého dne nezajišťovalo Rusko minimálně pro levý břeh Dněpru, a bezprostředně později na celém území Ukrajiny.

Rusko zahájilo další etapu své dlouhodobé války se Západem. Válčí s ním viditelně již třetí století a skrytě od svého vzniku. Když se kmen východních Slovanů definitivně osvobodil od nájezdníků z východu, Západ už po několik staletí provozoval kolonizátorskou formu globalizace, čti podmaňování si planety. Rusko nějaký čas koketovalo s možností, přidat se k evropskému okupování světa. To však nebylo zájmem Západu. Problém hodlala vyřešit fašizující se Francie pod vedením Napoleona Bonaparte. Povedlo se mu spojit síly prakticky celé Evropy a vtrhl na Rus. Tato první fáze snahy Západu zlikvidovat Rusko neuspěla, ovšem zůstala trvalou součástí jeho globalizační politiky. V dalším století se opět Evropa coby beranidlo Západu spojila a tentokrát pro změnu pod vedením Německa zase vtrhla na Rus. Od té doby už pro Rusko není jiné cesty než vzdorovat Západu a opustit strategii spolupráce s ním. Je totiž příliš bohaté, takže ho Západ potřebuje ovládat a zneužívat.

Po rozpadu Sovětského svazu si Západ ve své pýše vymodeloval jakýsi střet civilizací. Samuel Phillips Huntington se stal prorokem této fáze lidských dějin. A jako mnoho skutečných proroků poskytl tím Západu ideologii pro jeho další existenci, tedy konkrétně jeho globální rozpínavost. Tady jenom poznamenávám, že můj myšlenkový postup zná jen jednu civilizaci na této planetě a tou je všelidská. To, co za civilizaci považuje Huntington a mnozí další je v mých očích pouze a jenom kulturní okruh všelidské civilizace a nic víc.

Rusko coby nejbližší soused Západu bylo nabízejícím se prvním cílem budoucí války „světů“. Jenže v té době mělo zbraně hromadného ničení, takže Západ započal svou novou dějinnou éru útokem na Arabskou „civilizaci“.

Rusko bylo rozpadem SSSR vážně oslabeno a Západ byl dokonce velice blízko existenční destrukci Ruska. Kdyby se tehdy odvážil k rozhodnému kroku, zničil by Rusko na dlouho a možná že s konečnou platností. Nestalo se a Rusko se dokonce do fáze války Západu s Arabským světem odvážilo celkem úspěšně zapojit na straně napadených, čímž vzrostlo jeho sebevědomí.

Až doposud bylo Rusko vždycky tím, koho Západ přepadal. V současnosti je tomu poněkud jinak. Podle údajné ruské lidové moudrost, cituji: „Je-li rvačka nevyhnutelná, dej první ránu“, konec citace, rozhodlo se skončit osm let trvající ozbrojený konflikt ve svém sousedství, který vyhodnotilo jako rizikový pro svou bezpečnost.

Takže teď se uvidí.

Přecenilo se Rusko? Pokud ano, zanikne. Nejhorší na tom je, že to nezáleží ani tak na něm samotném, leč na tom, zda jeho spojenci, na které vsadil, ho kvůli prioritě vlastních zájmů neopustí.

Obyvatel žijících ve státech Západu není ani jedna miliarda. A to je mezi nimi velký počet původem z nezápadních kultur. Ve zbytku světa žije tedy skoro sedmkrát více lidí, než je všech bělochů. Ti všichni jsou na konfliktu na východě Evropy nezainteresovaní, leč dobře ho sledují. Především ho začali sledovat ve chvíli, když z Ukrajiny začal exodus tamějších civilistů.

Proto hned v prvních dnech byl internet zahlcen jejich názory, které zněly ve zkratce následovně. Když jste vy ze Západu vojensky napadli některou z našich zemí, tak před uprchlíky z nich jste na svých hranicích stavěli ploty z ostnatého drátu. Uprchlíkům z Ukrajiny však poskytujete veškerou pomoc. Zdarma je dopravujete do uprchlických středisek. Ta jsou vybavena vytápěnými stany, v nichž jsou i elektrické přípojky. Zajišťujete pro ně nejen potraviny, ale i bydlení ve svých městech, a především významnou finanční podporu. Z čehož pro nás plyne, že Ukrajinci jsou pro vás lepšími lidmi než jsme byli my. Rasismus? Ne. Zvrhlá pýcha vaší rasy, vašich kmenů. To si uvědomujeme a nikdy to nezapomeneme. Západ si tím podle mě zadělal na obrovský mezinárodní problém, ze kterého se už nevyhrabe.

Podle zpráv především ze Slovenska pohraničníci vůbec v prvních hodinách ba dnech nekontrolovali příslušnost uprchlíků. Takže je docela možné, že mezi nimi byli i Afghánci, Syřané a další, kteří na Ukrajině vyčkávali na šanci dostat se na Západ. Kolik asi je mezi nimi potenciálních teroristů, ví to Západ?!

A ví Západ, kdo vlastně i z obyvatel Ukrajiny utíká? Zase ze slovenských zdrojů vím, že je mezi nimi velké množství lidí bydlících na západě Ukrajiny, kde žádné boje nejenže nejsou, ale ani nehrozí. Především pak různí darmožrouti, kteří si jdou pro pohodlný život. Totéž je slyšet i kupříkladu z Moldávie, jejíž obyvatelé si stěžují, že uprchlíci mají velkopanské manýry. Vyžadují, aby jim domácí poskytovali i to, co sami nemají, ba dokonce si mnohé věci drze berou. Muži se často chovají jako by byli na bezplatné dovolené, sedí v barech, popíjejí a neprojevují žádnou snahu se o sebe starat.

Mezi uprchlíky převažují ovšem ženy a děti. Dá se očekávat, že za nimi přijdou i jejich mužští partneři. Všichni, kdo uprchli s minimem budou muset dostat veškeré nutné věci k životu. Až se k nim připojí jejich příbuzní a vytvoří se ucelené rodiny, pak v nich enormně vzroste nechuť k návratu, mimo jiné i proto, že doma jim sousedé a další dávno rozkradou i to málo, co vlastnili. Takže si Západ zadělává i na domácí sociální problém, který sníží životní standard jeho obyvatel. A neříkejme si že ne, že uprchlíci se všichni zapojí do života na Západě takovým způsobem, že nebudou „sockami“, ale naopak posílí naši skomírající populaci.

Včera jsem tady konstatoval, že Západ sprostě podvedl Ukrajince. Dneska zmíněné konstatování ilustruji několika zprávami z USA, které jsem našel jen za včerejšek v tisku. Samozřejmě že ne našem.

Šéf amerického ministerstva zahraničí Anthony Blinken řekl, že úkolem Washingtonu je zabránit tomu, aby se ozbrojená konfrontace dostala za hranice Ukrajiny. Cituji doslova: „Naším úkolem je zajistit, aby konflikt nepřesáhl hranice Ukrajiny,“ řekl Blinken na tiskové konferenci. Což lze číst také takto. „Jenom se Slované mezi sebou zabíjejte“.

Odpověděl rovněž na otázku o zavedení „bezletové zóny“ nad Ukrajinou. Podle svých slov v tomto ohledu podporuje generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga a stejně jako on o takovém scénáři neuvažuje. Stoltenberg již dříve uvedl, že Aliance má nyní odpovědnost zajistit, aby se tento konflikt, cituji: „nevymkl kontrole, dále neeskaloval a nezměnil se v totální válku v Evropě zahrnující spojence z NATO…“ Což lze číst kupříkladu také takto. „My jsme vás štvali, cvičili a vyzbrojili, takže teď se pitomci, kterými ve skutečnosti pohrdáme, pěkně snažte, ať vás zcípne co nejvícˇ.

Blinken také řekl, že Washington je připraven zahájit dialog s Moskvou, pokud Rusko projeví touhu „zapojit se do konstruktivní diplomacie“. „Vždy budeme hledat příležitosti pro diplomacii a dialog,“ řekl v rozhovoru pro BBC, když hovořil o možnosti diplomatického urovnání situace na Ukrajině. „Záleží zcela na prezidentu Putinovi a na Rusku. Pokud projeví jakékoli známky toho, že se chtějí zapojit do konstruktivní diplomacie, samozřejmě se zúčastníme,“ řekl. Ministr uvedl, že Spojené státy počítají i s ukrajinskými partnery. Což nelze číst jinak než takto. „Odmítli jsme s Ruskem jakékoliv diplomatické vyjednávání o jeho existenčních zájmech, čímž jsme ho přinutili, aby o ně bojoval. A sílu, tu my vždycky respektujeme, je to přece chování odpovídající naší ideologii, podle níž se sami po celou svou historii chováme“.

List Washington Post s odkazem na odtajněnou zprávu o dodávkách a prodejích uvedl následující sdělení, cituji: „…už v prosinci 2021 Pentagon vybavoval Ukrajinu zbraněmi a vybavením vhodným pro boj v městských oblastech…je to pokračující proces…vždy se díváme na to, co Ukrajina potřebuje, a děláme to již mnoho let. Jen jsme urychlili proces identifikace potřeb a naše konzultace, stejně jako [konzultace] s Ukrajinci, mluvili jsme s nimi denně, na rozdíl od příležitostných schůzek, které jsme měli před touto krizí, řekl nejmenovaný vysoký představitel Pentagonu…je třeba poznamenat, že k ochraně vojáků před nevybuchlou municí byly dodány specializované obleky…“ Konec dlouhé citace z denního tisku USA. Podle expertů se boje na Ukrajině nevyhnutelně změní v pouliční boje, píše dále list. Takže zase si to přečtěme. „Již dlouho radíme Ukrajincům, jak se připravit na boj s Ruskem. Dělali jsme to vždycky, leč nesystematicky. V posledních měsících pak naprosto konkrétně a všestranně. Při čemž jsme zintenzivnili vyzbrojování Ukrajiny nejen co do množství, ale i kvality“.

V tendenci vyzbrojování Ukrajiny USA pokračují i současnosti, a dokonce ve zvýšené intenzitě. Jak se vyjádřila tisková tajemnice Jen Psaki, cituji: „…administrativa amerického prezidenta Joea Bidena během minulého týdne navýšila objem dodávek a poprvé poslala na Ukrajinu protiletadlové raketové systémy stinger. kromě toho byly dodatečně odeslány protitankové raketové systémy javelin“. Konec citace. Při tom opět zdůraznila, že americká administrativa za žádných okolností nehodlá vyslat americké vojáky na Ukrajinu, aby bojovali proti Rusku. Podle mě je toto řečeno pro uklidnění domácích „diváků“ celé té „televizní hry v jakémsi východě Evropy“. Takže si nakonec přečtěme i tyto úryvky z našeho hlediska. Nikdy nepůjdeme bojovat se silným, možná i momentálně silnějším. Rusko jsme prohlásili za svého nepřítele, takže budeme podporovat každého, kdo je ochoten s ním bojovat. Budeme ho vyzbrojovat tím co bude potřebovat, aby co nejvíc oslaboval Rusko i když samozřejmě víme, že nad ním nezvítězí.

     Je zapotřebí ještě k tomu nějaké komentáře?!!

Rozpadem SSSR se pro Západ vytvořila jedinečná situace k získání zásadního vlivu v celém regionu. V prvé fázi se vládcům USA skutečně povedlo hospodářsky ničit především Rusko, jehož lukrativního majetku se zmocňovala nejen USA, leč mnohé další Západní země.

Po nástupu Putinav roce 1999 se tyto hody postupně zastavovaly. Západ se po celou dobu choval stejně i na Ukrajině. O ní se navíc na Západě udržuje geopolitická teorie, podle níž ten, kdo ovládne Ukrajinu může ovládnout i Rusko. Proto po nástupu Putina začal Západ rozněcovat dějinnou animozitu části Ukrajinců vůči svému velkému sousedu. Výsledkem bylo, že už v roce 2004 proběhla na Ukrajině „barevná revoluce“. Po ní se po éře postsovětských prezidentů Kravčuka a Kučmy stal prezidentem prozápadní Juščenko, který nastoupil do úřadu v lednu 2005.

Nelze přesně vystopovat, jaký podíl měl Západ na oranžové revoluci. Od oné události ale už lze jednoznačně tvrdit, že Západ vstoupil do fáze studené války s Ruskem. Silně se vměšoval do vnitřních záležitostí Ukrajiny s cílem vytvořit z ní beranidlo proti Rusku. Metodou byla podpora nacionálních až krajně nacionálních sil v zemi. Výsledkem dlouhodobé propagandy bylo, že prorusky orientovaný prezident Janukovyč byl na rozmezí roků 2013 a 2014 svržen hnutím, kterému se dodneška říká Majdan. Podle náměstí, kde došlo k jeho prvním obětem.

V mém pojetí byla Majdanem zahájena horká fáze války Ukrajiny proti Rusku. A nejen Ukrajiny. Jelikož na samotném dění na náměstí Majdan se aktivně podíleli politici Západu, pak jde i o počátek horké války Západu proti Rusku. Války, která byla po celých osm let na Ukrajině udržována sporem kolem Krymu a ozbrojeným konfliktem s regiony ruského obyvatelstva. Po celou tu dobu Západ doslova pěstoval na Ukrajině nenávist k Rusku, vyzbrojoval armádu Ukrajiny, cvičil její vojáky, věnoval vládcům obrovské sumy financí, aby je udržel u moci a podporoval je v každé protiruské provokaci, ke které se uchýlila. Nebojím se konstatovat, že celou zem štvali do vály s Ruskem všemi představitelnými způsoby, ale hlavně živili v zemi přesvědčení, že Ukrajině v boji s Ruskem pomohou.

Myslím, že je to dva dny, co prezident Biden řekl světu, že Zelenskij se musí sám rozhodnout, zda zůstane Na Ukrajině, nebo odejde do zahraničí, odkud v čele exilové vlády bude vést další odpor vůči Rusku. Včera tajemník NATO Stoltenberg po schůzi ministrů zahraničí řekl, že Aliance v žádném případě nezasáhne do bojů pozemně, ale ani letecky. Vnímám to jako podlý podraz vůči obyvatelům Ukrajiny, kteří by si to měli velice dobře pamatovat.

23.2. jsem si tady vyvěsil text, ve kterém jsem konstatoval, že si Západ vydechl. Přesnější by bylo, kdybych tehdy napsal, že Západ zatajil dech. Teprve toho 24. února si pak nejenom vydechl, ale se škodolibou radostí si mnul ruce. Teď už totiž měl jasno. Rusko se rozhodlo zbavit Evropu a tím vlastně svět, osm let mokvajícího vředu u svých západních hranic. I když byla Ukrajina černou dírou pro celou EU a také USA do ní investovala hned na počátku údajně pět miliard dolarů, přece se nikomu nechtělo řešit jakousi horkou válku neválku na východě Ukrajiny, trvající už skoro celou dekádu. Když si vyřešení tak dlouho se táhnoucího problému vzali Rusové na svá bedra, Západ si oddechl proto, že byl zbaven nejhoršího problému. A mnul si ruce, protože teď mohl Rusku pokrytecky spílat, a především všestranně ho trestat.

Ať dopadne horká fáze současného konfliktu mezi Ruskem a Západem, prostřednictvím ubohých Ukrajinců jakkoliv, Západ bude chtít za každou cenu na něm zbohatnout, jako konečně vždycky na rvačce jiných, především v Evropě.

Ruská vládnoucí vrstva ještě 21. února tvrdila, že se Rusko na válku připravovalo dvanáct let, z toho osm naostro. Že proto mají vše mnohokrát vypočítané, něco i vyzkoušené, a především mají všestranné zásoby a rezervy. Západ v takovou eskalaci konfliktu nevěřil, takže v prvních fázích bude muset improvizovat. Nepochybuji, že na ekonomické sankce Rusové připraveni jsou. I na odtržení od platebního systému SWIFT, což je problém, který spíše prodlužují čas plateb, než aby zahnal Rusko do kouta. Nejsem si ale tak jistý, že jsou dokonale připraveni na celkový finanční tlak Západního světa. Pokud v té oblasti Západ vymyslí něco, s čím Rusko nepočítalo, bude to víc než zajímavé.

Jenže stará lidová zkušenost praví, že každá hůl má dva konce.

A historická zkušenost ukázala, že Rusko dokáže přežít i v naprosté izolaci od celého světa. Je velké a prakticky soběstačné. Nemá ty nejmodernější technologie, leč má pro jejich dlouhodobé užívání nezbytně potřebné suroviny. Ale především jeho lidé nejsou v obrovské většině rozmařilí, až rozežraní a dovedou žít v minimální spotřebě. Prakticky po celé své dějiny se každý dokázal postarat sám o sebe  a umí tak vystačit s málem.

Horká válka zahájená 24. února, k níž se Rusko rozhodlo v den mystického data 22022022 už teď je válkou Ukrajiny s Ruskem, Západu s Ruskem a především jednoho kulturního okruhu se Západním čili údajně střetem pravoslavné a křesťanské „civilizace“, jak to prorokoval Huntington. Zatím se zbytek světa jenom dívá. Má ale v naprosté většině se Západem půl tisíciletí špatných zkušeností. Navíc lidé obvykle se staví na stranu slabšího, zvláště když se vzbouřil proti tyranii, šikaně a obzvlášť když bojuje proti jejich úhlavnímu nepříteli. Rusko navíc není tak úplně osamoceno. Rezoluci OSN, která jeho počin kritizuje nepodpořily tak velké země, že tvoří skoro polovinu lidstva. A mnohé, které pro ni hlasovaly, tak k tomu byly USA dotlačeny existenčními výhrůžkami, jako kupříkladu Izrael.

Ozval se mi jeden můj dávný známý, který si prý dlouhodobě váží mých názorů, a některé z nich opisuje, abych mu napsal svůj náhled na současný konflikt na Ukrajině. Tak tedy tady je.

1. Zvykli jsme si na to, že existuje válka různé intenzity a už skoro tři čtvrtiny století jsme ji dělili na dvě zásadní fáze. Studenou a horkou válku. Když začnou hovořit zbraně, což je právě ta horké válka, nemlčí jen múzy, ale mlčí především rozum, přesněji ztratí svou dominanci nad emocemi, především nad těmi negativními. A absolutní dominance jakýchkoliv emocí je špatným rádcem v kterémkoliv sporu, nadtož v tak vážném konfliktu, ve kterém vždycky vedou k jeho eskalaci typu „krevní msty“.
2. Horká válka současného konfliktu nezačala onoho dne s mystickým datem 22022022, ani o dva dny později. Ta začala na Kyjevském Majdanu podstatně dříve. Že opravdu už tam je její počátek dosvědčuje fakt, že tam byli první mrtví, když začaly mluvit zbraně, a především pak došlo k územním změnám států. A to hned ke dvěma. Krym přičleněn k Rusku a dvě odtrženecké republiky, které realizovaly svou nezávislost na Ukrajině.
3. Že až do dnešních dnů jde stále o jednu a tutéž válku dosvědčuje skutečnost, že mezi odtrženci a vládci Ukrajiny prakticky neustále po uvedených osm let probíhala její horká fáze, takže kvůli hovoření zbraní na obou stranách umírali lidé. Zvyšovala se tak intenzita dominance emocí nad rozumem.
4. Vládci USA, EU, i naší země se hned v prvních dnech Majdanu reálně zapojili do zmíněného konfliktu, a to jednoznačně pouze na jedné jeho straně. Sice zatím pouze „studenou“ formou války, ale nepochybně jednostranně čili zaujatě. Z čehož plyne, že Západ je už nejméně osm let ve válce. Po celých osm let se totiž různou intenzitou této války neustále zúčastňoval na straně Ukrajiny. Tím pak povýšil územní spor mezi Ruskem a Ukrajinou na všeobecný konflikt Ruska a Západu.
5. Západ je jen a pouze jednou ze stran konfliktu, takže absolutně nikdo ze Západu nemá nárok stavět se do role rozhodce, nadtož soudce, ale ani posuzovatele situace. Západ nemá žádné morální, nadtož „mezinárodně právní“ nárok jednu stranu konfliktu jednoznačně odsuzovat. Naopak by měl s pokorou čekat na rozsouzení z úst zbytku světa. Světa svobodného čili nikterak závislého na některé ze stran konfliktu.
6. Arbitrem v tomto sporu Západu s Ruskem mohou být nezainteresovaní, třeba Nigerie, Malajsie či Peru, abych jmenoval země z jiných kontinentů.
7. Zánikem SSSR začal vznikat doslova nový svět. Byl to totiž Sovětský svaz, kdo světu tvrdil, že jeho systém je jediný správný, a proto určený k následování. Čímž se prakticky pasoval na útočníka v rámci všelidské civilizace a Západ se jím mohl cítit ohrožen ve svých zájmech a tím oprávněn k obraně. Dnes je tomu právě naopak. Západ, tedy i naši politici tvrdí, že jeho systém je daleko nejlepší, a proto právě on a jenom on si činí nárok, který prakticky i realizuje, šířit svůj jedinečný systém po celém světě.
8. Západ nejenom že je o své pravdě přesvědčen, ale každého s jiným názorem a životní praxí označuje, ba veřejně deklaruje nejen za svého nepřítele, leč za hrozbu všelidské civilizaci. Je to tedy Západ, kdo svou svéhlavostí a pocitem jakési nadřazenosti vytváří dělící linie v globalizujícím se světě. Nejméně v poslední polovině tisíciletí mu to dovolovala obrovská převaha nad jinými, vyjadřovaná především vojenskou a teprve následně ekonomickou silou.
9. Rusko není, jak jsem již zmínil Sovětským svazem. A byl to naprosto nesporně Západ, kdo ho jako první deklaroval svým nepřítelem, dokonce úhlavním. A to i v projektech bezpečnosti globálního světa. Ale určitě ve strategických variantách své vlastní bezpečnosti. Naopak Ruská politická reprezentace vždycky politiky Západu prezentovala slovy naši západní přátelé, či jindy, naši partneři na Západě.
10. NATO se po zániku SSSR chovalo nikterak jako obranná instituce Západu, ale jako útočný šiřitel ideje jeho jedině správného politického systému.
11. KOKTEJL DVOU INGREDIENCÍ. První spočívá v tom, že USA i NATO ve svých strategiích a plánech prohlásily Rusko za nepřátelský stát a podle toho s ním jednají. Druhou pak je reálné chování vojenského uskupení NATO po rozpadu SSSR, když agresivně a vojenskými invazemi realizuje politiku výsostných zájmů Západu kdekoliv na světě, kde vidí, že si na to může troufnout. Tento koktejl je nesporně pro Rusko existenčně smrtícím nápojem, A NE ŽE NE.
12. Ukrajina po celých osm let je doslova příživníkem až skoro „černou dírou“ pro Západ, bezesporu neustálým provokatérem Ruska, zbraněmi napadající odtrženecké republiky a nesporně neochotné či neschopné vyřešit problém jejich vztahu s Ukrajinskou mocí.
13. Fundamentální problém Ukrajiny ovšem spočívá v tom, že její hranice před Majdanem nebyly hranicemi historického Ukrajinského národa, leč pozůstatkem zvůle až zlovůle vládců SSSR, především pak jako výsledek vítězství Sovětského svazu ve druhé světové válce. Bylo povinností Ruska i Ukrajiny tento problém rozporu mezi právem na sebeurčení a principem nedělitelnosti státu vyřešit co nejdříve po rozpadu SSSR.
14. Naprosto kardinální chybou Ruska bylo, že zmíněný problém neřešilo ani po jasných projevech jednoznačné vůle politických reprezentantů Ukrajiny stát se členem EU a především NATO, což byl výsledek dlouholetého vypjatého nejen nacionalismu, leč rusofobní atmosféry na Ukrajině.
15. V situaci, kdy Majdanem začala horká válka mezi Ukrajinou a Ruskem se dopustilo Rusko další chyby jíž bylo bleskové přiřazení Krymu ke svému státu s chabým argumentem o všeobčanském plebiscitu. Rusko se tak vystavilo do pozice otloukánka celosvětové veřejnosti a u její části podlomilo důvěru ke své politice. Svět začal oprávněně pochybovat o tom, že si Rusko nebude dělat nárok i na jiná území jež byla jeho součástí za carů, či SSSR.
16. Nejméně stejně velkou chybou ale bylo, že se oné neprozíravosti Ruska snažil všemi prostředky využít Západ ke svému zvýhodnění v soupeření s Ruskem o vliv v globálním světě.
17. Všichni zúčastnění mají na současné situaci svou vinu. Ukrajinci tím, že se chovali nerealisticky, Rusko tím, že otálelo s řešením svého strategicky důležitého bezpečnostního problému a Západ že se montoval do „rodinného vztahu“, že Rusko definoval jako svého nepřítele a že základnami NATO se posunul co nejblíže k hranicím Ruska.
18. Dneska nemá smysl soudit, kdo má větší vinu na současném stavu. A už vůbec ne, kde byla původní příčina. Dneska je nutné udělat všechno proto, aby ozbrojený střet byl co nejdříve skončen, čehož v žádném případě nemůže být dosaženo obdarováváním Ukrajiny dalšími, a dokonce modernějšími zbraněmi.
19. Rusko svou misi nějak ukončí. Jde mu především jen a jenom o denacifikaci, což je i pro Západ přijatelný plán. Také o demilitarizaci, což je už spornější, a tedy námětem pro další jednání.
20. Naprosto zásadní ovšem je, aby Západ zvládl své současné vášně a neměl snahu zvítězit nad Ruskem absolutně. Aby se nedopustil stejné chyby, jakou prosadila Francie vůči Německu po první světové válce. Rusko takto dotlačené do kouta by totiž na odvetu nečekalo dvacet let, jako Hitler

Je čirou náhodou, že text má dvacet bodů. Tak mi to prostě vyšlo. Nebyl v tom záměr.