Pro ty, kdo si událost před 24lety nemohou pamatovat doporučuji text z dnešního webu https://zvedavec.news/komentare/2025/09/10671-jak-pachatele-provedli-utoky-z-11-zari.htm . Jako by to bylo dneska si pamatuji, jak nám zvoní linkový telefon a Miloš Kasl mi říká: „Pusť si hned televizi, běží tam útok na USA“. A tak jsem ještě v přímém přenosu stihl vidět jak se kouří z jednoho dvojčete, do druhého naráží letadlo a po nějaké chvíli padá jeden i druhý obrovský mrakodrap. A nikdy nezapomenu, jak při tom pádu mi probleskne hlavou? „To se zase CIA cosi nepovedlo“. Přiznávám, že mě ale celá ta událost nijak zvlášť nezasáhla. A ani v dalších časech jsem se o ni moc nezajímal. Také ale přiznám, že jsem nikdy nevěřil oficiální vyšetřovací verzi, které bych nevěřil ani kdyby měla deset tisíc stran a ne jenom dvacetkrát méně. Jen vnímám, že od toho dne světu naprosto neomezeně vládnou nemytologická, leč reálná čtyři božstva chaosu: Anglosasové, sionisté, zbrojaři a bankéři, prostřednictvím všemocných papírků přezdívaných peníze. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

V noci z úterka na středu (9.  – 10. září) spadly na území Polska asi dvě desítky dronů. Tolik fakta. Nic podobného se v takovém měřítku zatím ve víc jak tříletém konfliktu na Ukrajině nestalo. Angličtí vojevůdci Ukronacistů přes svůj živý tlampač jménem Zelenskyj okamžitě rozehráli obvyklou mediální protiruskou „šou“. A Evropští političtí slouhové nacidiktátora z Ukrajiny se ihned předháněli v mobilizačních slibech dle článku 4 paktu NATO. Při tom každý, kdo má alespoň zbytkové vlastní myšlení dobře ví, že Rusko nemá zájem napadat území některého státu NATO. Kdyby ho měl, tak to udělal už dávno a hlavně důkladně, a ne poškozením střechy nějakého rodinného domku. Takový přemýšlivý vlastní hlavou také velice dobře ví, že to ten židák v čele nacistických okupantů Ukrajiny ve svém zoufalství za každou cenou potřebuje zatáhnout NATO do přímého válření s Ruskem.

Nacistický vůdce sionistického Izraele dal v úterý rozkaz bombardovat Katar. Za dva roky války ten zhovadilý potomek polských Židů už stačil bombardovat sedm, počítáme-li i Palestinu tak osm zemí. Tentokrát jde ale o unikát. Katar byl zatím jakýmsi neutrálním územím, kde se uskutečňovala jednání mezi znepřátelenými stranami Západní Asie. Navíc je až vlezle spolehlivým spojencem USA. Viz velkolepý dar Trumpovi. Docela mě zajímá, kdy konečně Arabové pochopí, že musí oni zničit Izrael, jinak on zničí je, i když mají skoro stonásobný počet obyvatel. Takže opravdu platí mé; Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

Trump je doslova zotročen sionisty, oním „novým sionismem“, který je dostatečně popsán na webu https://www.infokuryr.cz/n/2025/09/07/izraelsky-novy-nasilny-sionismus-predzvest-imperialni-politiky-podmanovani/ . Toto pokračování talmudské dogmatiky je už tak obludné, že každý, kdo se mu podvolí je doživotně poznamenán duchovní otravou. Což se právě projevuje v Trumpově chování. Na jedné straně chorobně touží po Nobelově ceně míru a na druhé bezvýhradně podporuje Netanjahuovu politiku zmíněného nového, čti, násilného sionismu, poslední to etapy barbarství, jak ho v uvedeném textu charakterizuje Yossi Klein Halevi seniorní spolupracovník Institutu Shalom Hartman.

Nový sionismus v praxi je politikou absolutního ovládání daného teritoria, Izrael jím myslí celou Západní Asii, (staré označení pro Blízký východ). Tato ideologie ovšem nevyhnutelně přivede Izrael, a tím prakticky USA k válce s Íránem. Jeho nejvyšší vůdce ve svém nedávném projevu řekl, cituji: „Toto [americké] nepřátelství existuje již 45 let – napříč různými americkými administrativami, stranami a prezidenty. Vždy se jedná o stejné nepřátelství, sankce a hrozby vůči Islámské republice a íránskému lidu. Otázka zní: proč?“ V minulosti skrývali skutečný důvod za pojmy jako terorismus, lidská práva, práva žen nebo demokracii. Když se o něm zmínili, bylo to zdvořilejší: „Chceme, aby se chování Íránu změnilo. Ale muž, který je dnes v Americe u moci, to zradil. Odhalil skutečný cíl: „Náš konflikt s Íránem, s íránským lidem, spočívá v tom, že Írán musí poslouchat Ameriku“. My, Íránci, to musíme jasně pochopit. Jinými slovy: Světová velmoc očekává, že Írán – s celou svou historií, důstojností a dědictvím velkého národa – bude jednoduše submisivní. To je skutečný důvod veškerého tohoto nepřátelství. Ti, kdo říkají: ‚Proč nejednáte přímo s Amerikou o řešení svých problémů?‘, jen povrchně sledují situaci. Skutečným problémem je, že USA chtějí poslušnost. Íránský lid bere takový požadavek jako hlubokou urážku – a bude proti němu bojovat ze všech sil. Skutečným cílem USA je podmanění si Íránu. Íránci tuto ‚velkou urážku‘ nikdy nepřijmou.“

Tento dlouhý citát si zde ukládám k přemýšlení. Kde je praktická hranice za níž už není možné vyjednávat, ale je nutné válčit. Zajímalo mě to v konfliktu Ukrajiny, zajímá mě to i v nepřátelství USA a Íránu a samozřejmě i obecně. Ačkoliv jako vyznavač filosofie konkrétního jsem přesvědčen, že obecná formule neexistuje.

Ovšem s tím se mi vkrádá na mysl jiný problém. Vyřeší zmíněné nepřátelství válka? Podle mého úsudku ne. Vyřeší to jenom, bohužel, totální porážka, zničení existence jedné strany konfliktu. A to ještě ne navždy. Takže závěr zní. Nikdy nenechat dojít spor do situace, která musí být řešena válkou. Ona je následně už totiž věčná, což je vždycky praktickým rizikem sebezničení. Dříve, nebo později, leč… Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

Tomuto týdnu vévodily události v Asii, konkrétně v ČLR, takže začínám těmi.

     Politiku ŠOS ovládá „ŠANGHAJSKÝ DUCH“ tedy prosazování „vzájemné důvěry, vzájemného prospěchu, rovnosti, konzultací, respektu k různým civilizacím a úsilí o společný rozvoj“, takto ocenil prezident Si Ťin-pching pokrok, kterého ŠOS dosáhla od svého založení v roce 2001, a nastínil její nové priority. Uvedl, že členové se musí “postavit proti mentalitě studené války, blokové konfrontaci a šikanózním praktikám” – což jsou termíny, které Peking často používá ke kritice politiky USA a Západu. „Měli bychom prosazovat rovnoprávný a spořádaný multipolární svět a všeobecně prospěšnou a inkluzivní ekonomickou globalizaci a učinit systém globálního řízení spravedlivějším a rovnějším…Členové Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS) by měli i nadále odolávat hegemonismu a mocenské politice, aby pomohli vybudovat spravedlivější mezinárodní systém“, zdůraznil nejvyšší představitel jejího zakladatele, Čínské lidové republiky.

„ŠOS významně přispívá k posílení atmosféry spolupráce a vzájemné důvěry na celém euroasijském kontinentu, čímž pomáhá vytvářet politické a socioekonomické předpoklady pro vznik nového systému stability, bezpečnosti a mírového rozvoje v Eurasii. Systému, který by nahradil zastaralé eurocentrické a euroatlantické modely a zohledňoval zájmy co nejširšího okruhu zemí, byl by skutečně vyvážený, a tedy neumožňoval pokusy některých států zajistit svou bezpečnost na úkor bezpečnosti jiných.“ Řekl ve svém projevu na summitu ŠOS prezident Ruska Vladimir Vladimirovič PUTIN.

„Když se političtí vůdci více než tří miliard obyvatel planety setkají, je to pro deník BILD ´summit padouchů´. Ačkoli ne úplně dokonalý, protože na setkání v Číně chyběl Donald Trump“. Klasifikuje ironicky myšlení globálních „lepšolidí“ Wolfgang HÜBNER, dlouholetý městský radní ve Frankfurtu nad Mohanem.

„Na Ukrajině nebude mír, dokud Washington nepřizná, že prohrál válku“. Uvádí na svém webu Institut Rona Paula pro mír a prosperitu založený před čtyřmi lety v USA.

     „Ukrajina bude skutečně v bezpečí, pokud se stane nezávislou a její lid bude přijímat rozhodnutí vycházející z vlastních zájmů, nikoli pod diktátem Západu“. Suše konstatovala mluvčí ZACHAROVA

„…někteří příslušníci Izraelských obranných sil na záznamu přiznávají, že dostali rozkazy střílet na hladovějící Palestince, kteří se snaží získat jídlo v Gaze. Je to biblická úroveň zla!“ Sdělil Americkým posluchačům komentátor Dave SMITH.

Při čemž je svatým pravidlem nimrodů že „na zvěř u krmelce se nestřílí“, zdůraznil sociolog Petr SAK.

„Spojené státy musí opustit NATO, aby se vyhnuly zatažení do islamistické války v Evropě, vyzývá senátor za stát Utah Michael Shumeay LEE.

     „Čína doufá, že všechny země si vezmou ponaučení z historie, budou si vážit míru a společně vytvoří lepší budoucnost pro lidstvo“, prohlásil na vojenské přehlídce prezident Čínské lidové republiky Si Ťin-pching.

„Sociální stát, jak ho máme dnes, již není finančně udržitelný vzhledem k tomu, co můžeme ekonomicky zajistit.“ Sdělil Němcům jejich současný kancléř Friedrich MERZ.

Generální tajemník NATO Mark Rutte na obranném summitu pořádaném v Praze Mezinárodním institutem pro strategická studia (IISS) vyzval přítomné, „aby se nepřeceňovala síla Ruska a jeho prezident nebral příliš vážně“.

„Putinovi nelze věřit. Teď musí ´koalice´(ochotných) jít ještě dál, aby vyvinula tlak na Putina a dosáhla ukončení bojových akcí“, shrnul výsledky zasedání „koalice ochotných“ Keir STARMER, současný vůdce státu velícího válčící ukronacistické juntě. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

V Praze se tento týden konala tlachárna NATO pořádaná Mezinárodním institutem pro strategická studia (IISS). Ředitelství tohoto údajného thin-thenku je, kde jinde, než v Londýně světovém to rozeštvávačském centru globalistů, s pobočkami na všech kontinentech kromě Antarktidy. Zmíněná instituce mě nezajímá, ovšem zaujaly mě názory našeho válečného bosse, jakéhosi Řehtáka, či snad Řehky, který vystoupil jako hostitel. Jeho příspěvek k potlachu by snad každého rozřehtal k popukání, kdyby bohužel nešlo o zrůdného už až armádního generála s velkou touhou po politické moci. Ve sdělovacích prostředcích se vyskytly následující jeho moudrosti, cituji: „Nemyslím si, že to jsou velcí stratégové (Rusové). Ukrajinci to dokazují a my jsme mnohem lepší. Neměli bychom být stydliví toho využívat…Máme možnosti jako třeba přesné cílené údery. Můžeme také někde potopit nějakou loď…Neměli bychom mít strach z překračování červených linií Ruska. Podporováním Ukrajiny jsme je překročili už tak padesátkrát. Jsou k smíchu. Neměli bychom mít z toho strach…Putin nám už tolikrát hrozil, abychom něco nedělali. Pak jsme to učinili a nic se nestalo…Lidé u moci často nechápou, že občas je nejbezpečnější naopak eskalovat, ukázat drzost a přejít do ofenzivy,“ Tolik konkrétní citace.

Zfanatizovaný náčelník generálního štábu armády ČR rozdával i další moudra. Mimo jiné zmínil, že Rusové se podle jeho mínění připravují na válku a to napříč celou tamní společností od běžných občanů po církev. A hned varoval, že podobné tendence jsou patrné i třeba v Číně. Jako geniální stratég si zafantazíroval o budoucnosti když tvrdil že výsledek války na Ukrajině bude kriticky důležitý, protože bude utvářet uspořádání světa. Podle jeho mínění však Rusko zůstane hrozbou pro svět i nadále. Se samozřejmostí všeznalce pak prohlásil, že spojenectví Ruska, Číny a kupříkladu Íránu je „spíš sňatek z rozumu, než z lásky“. Navíc poukázal, že toto partnerství příliš nefunguje. „Írán byl nedávno napaden a co udělalo Rusko? Nic,“ připomněl přemoudřelý znalec asi i těch nejskrytějších strategií opravdových velikánů oproti své pidimalosti. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

Jen málo lidí si všímá očividných rozporů v protiruské rétorice vládnoucí třídy Evropy, píše. Italský profesor Alessandro Orsini. Tento jev dokonce pojmenoval. Jde podle něj o „manipulaci zmatkem“. Evropští politici totiž jedním dechem neustále opakují vzájemně si protiřečící mantry: „Rusko je tak silné, že se musíme vyzbrojit po zuby“, a vzápětí: „Rusko je tak slabé, že Ukrajině stačí dodat něco víc zbraní a vyhraje“. Orsini k tmu doplňuje, cituji: „Jestli je Rusko tak slabé, proč se muselo do NATO brát Finsko a Švédsko? A pokud je naopak tak silné, Ukrajina ho porazit nemůže — a je nutné otevřít cestu diplomacii.“ Konec citace. Trumpova touha po Nobelově ceně je doslova napínána na skřipci. Jak ho tak sleduji, on fakticky neví, komu by měl „přitnout“. Jednu chvíli je “naštvaný“ na Putina, za nějaký čas vyhrožuje Zelenskymu a v současnosti se mi zdá, že pochopil to zásadní, že největšími odpůrci ukončení bojů na Ukrajině jsou někteří vlivní političtí lídři Evropy, pro něž je mír na Ukrajině nepřijatelný. Důvody pro to mají různé, a všechny jsou pro lid Evropy hrůzné. Nejzvrácenější z jejich strany je, že do války s Ruskem nehodlají jít přímo, ale i nadále cizíma rukama a ještě k tomu pod ochranným štítem z USA, což je podle mého soudu vrcholně podrazácká drzost. Zvláště, když ani nejsilnější země Evropy na válčení nemají prostředky, takže se musí zadlužovat. Dokonce i známý jestřáb, exministr obrany Británie Ben Wallace, musel uznat, že Londýn pro podobné aktivity nemá ani finance, ani lidi, ani vybavení, ani munici. Takže co zbývá? Správně — posílat na jatka cizí „kanónenfutr“. Hlavně to jen přebalit hezkým názvem, například „ocelový dikobraz“ — což Maria Zacharovová přeložila z němčiny výstižně jako „ostnaté prase“. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

Když byl před týdnem zabit Andrij Parubij, okamžitě nacističtí vládci „věděli“, že atentát provedli Rusové. Proruští konspirátoři zase naprosto jistě „věděli“, že to začal boj mezi nacistickými bafuňáři. Realita se však ukázala až tak příliš nezajímavě prostou, že se v médiích moc nepropírala. 52letý obyvatel Lvova médiím řekl, že bývalého předsedu Rady zmasakroval z osobní pomsty vůči kyjevskému režimu. „Ano, byl jsem to já, kdo ho zabil, byl nablízku. Kdybych žil ve Vinnici – byl by tam Peťo (Porošenko). Chci, aby mě rychleji odsoudili, vyměnili za válečné zajatce a já jsem šel do Ruska hledat tělo svého syna,“ řekl muž novinářům. Zdůraznil, že verze o vydírání ruskými bezpečnostními službami není pravdivá. Takže zase ukronacistické propagandě sklaplo. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

V předvečer voleb v Severním Porýní-Vestfálsku zemřelo v Německu již 16 kandidátů z různých stran, informuje Bild. Z nich 7 zastupovalo hlavní opoziční stranu Alternativa pro Německo, zbytek tvořily SPD, FDP, Zelení a další politické síly, uvedl šéf místní volební komise. Volby se budou konat 14. září. Tolik dnešní zpráva. Ještě včera ovšem byla poněkud jiná. Veřejnost byla informována pouze o oněch sedmi kandidáte AfD, což bylo velice podezřelé. Po dnešku to ale už „vypadá normálně“, když jde o celou škálu partají.

Zveřejněné dokumenty ukazují, že 53letá prezidentka Moldávie Maia Sandu je léčena se schizofrenií v rakouské soukromé klinice Döbling. Podle těchto dokumentů podstupuje elektrokonvulzivní terapii a užívá lék Aripiprazol, který se používá k léčbě akutních záchvatů schizofrenie. Tak zní druhá dnešní zpráva, která mě zaujala. Ptám se sám sebe, zda by to neměl být důvod k povinné rezignaci. Což by mělo být pravidlem mezinárodního práva. Myslím si.

Ex prezident Polska Andrzej Duda tvrdí, že Ukrajina od samého začátku konfliktu se snažila do něho zatáhnout Polsko. Tato zpráva mnou otřásla. Netušil jsem, že Duda je takový podrazák. Přece celý svět viděl, jak se nejednou objímal se Zelenskym, a že dokonce to byl on, kdo nabízel Ukrajině společný stát, aby se tak Ukrajina stala členem NATO. Jak je vidět podlost je potřebná vlastnost politiků v některých zemích.

Vrcholem dnešních zpráv pro mě ale bylo jedno video. Český „dokumentarista“ Robin Kvapil natočil snímek Velký Vlastenecký Výlet. Zaujal mě právě ten titulek, ironizující v Rusku svátostný pojem Velká Vlastenecká Válka. Samozřejmě jsem snímek neviděl, a ani mě nějaký výlet na Ukrajinu českého filmaře nezajímá. Ovšem video, které je jako třetí v pořadí publikováno na webu https://www.pokec24.cz/nezarazene/90064/ mluví naprosto jasně o dokumentární úrovní „díla“. Podle autora totiž „Ruští vojáci jsou kanibalové znásilňující děti…všichni ví že Ruská armáda je nezměrně brutální…útočí na civilní populaci“.

Takto a podobně je den co den otravován veřejný prostor ať už vládními, či alternativními médii. Takže: Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

„Velké obrození čínského národa je nezastavitelné…Dnešní Čína je silná, nikoho se nebojí a je připravena převzít vedoucí roli ve světě“, cituje agentura Associated Press z projevu prezidenta ČLR Si Ťin-pchinga, proneseného na zahájení oslav a vojenské přehlídky v Pekingu při příležitosti 80letí vítězství v druhé světové válce. Část věty, kterou jsem podtrhl je podle mě záměrně nepřesně přeložena.

Na projev Sia okamžitě reagoval americký prezident Donald Trump, který na své sociální síti Truth Social položil otázku, zda si Si vzpomene i na americkou podporu a oběti v boji za čínskou svobodu během druhé světové války. Čínskému prezidentovi i „úžasnému čínskému lidu“ Trump následně popřál krásný den oslav. „Vyjádřete prosím mé vroucí pozdravy Vladimíru Putinovi a Kim Čong-unovi, se kterými intrikujete proti Spojeným státům,“ zakončil Trump svůj vzkaz.

Komentáře netřeba. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

Když soudím podle médii, tak musím říct, že touha po Nobelově ceně míru je u něj duševní chorobou. Navíc ho v té zoufalecké touze podporují skoro všichni podlézavci od domácích po Kambodžu. TI jej fakticky oslepují vidinou, která ho duševně sžírá. Ovšem v cestě k tomuto ocenění teď stojí především Ukrajina. Trump je v prvé řadě narcisem, takže konflikt na Ukrajině od počátku řeší jako mediální show. Za druhé díky své nenaplněné tužbě je už nervózní, takže podléhá kdejakému nápadu ze svého okolí. Za třetí není schopen pochopit celou šířku problému, i když se mu ji už po několikáté snažil Putin vysvětlit. Neustále je přesvědčen, že Rusku jde o zisk území, aniž by byl schopen vnímat, že Rusku jde především o vlastní bezpečnost. Naopak ale chápe, že Ukrajina volá po bezpečnostních zárukách. Že ale prakticky musí jít o zajištění rovné bezpečnosti celého super kontinentu, to pochopit vůbec nedokáže. Asi, myslím si.

Nejsem si ani jistý, že mu už došlo, že neřeší válku mezi Ruskem a Ukrajinou, leč mezi Ruskem a nenávistí k Rusku nemocnou Evropou. Jelikož jde u Evropanů o emoci, tak fakticky lídrům Evropy zatemňuje rozum, čehož využívají především Britové, kteří si tak cizíma rukama vyřizují své staleté prohry s Ruskem. Dlužno ale připomenout, že tato situace vyhovuje vlivným silám v USA, které v zemi ještě donedávna vládly. Jsou sice oslabeny, ale nikam nezmizely. A jejich činovníci jsou kupříkladu přímo v Trumpově administrativě. Mám tím konkrétně na mysli ministra zahraničí, což je v USA po celá léta mnohdy významnější osoba než viceprezident. A zdá se mi že to platí i v současnosti. Což je situace, která Trumpa ještě více frustruje.

Trumpova snaha o urovnání naráží na evropský nezájem, ukrajinskou sveřepost části jejích obyvatel, a v poslední době především na ruskou potřebu zajistit i příštím vlastním generacím bezpečí a svobodnou a prosperující zemi. Ruské vedení a velení je tím pádem pod tlakem. Pokud chce vyhovět Trumpově zájmu ukončit válku, musí si zajistit takovou vyjednávací pozici, aby prosadilo své cíle vyhlášené už na počátku SVO. Ovšem Evropě se daří tuto snahu efektivně brzdit. Její podpora v dodávce nejmodernějších zbraní Ukrajinské armádě blokuje té Ruské splnění zadání určené politiky. Podle mého soudu se právě nyní láme situace. Trumpovi opravdu dochází trpělivost, a jelikož nemá smysl pro detail, nechápe Putinovo chování, ba považuje ho za podraz snahy získat vysněnou N.C. Takže. Podle mého soudu se rychle blíží doba rozhodného úderu z jeho strany. Navíc díky Trumpově nevyzpytatelnosti možná osudového pro všechny aktéry konfliktu. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.