V původním programu „summitu“ bylo osobní jednání Trumpa a Putina, na které bylo vyhrazeno dokonce šest či sedm hodin. Následně měly spolu jednat delegace. Nic takového se neodehrálo. Byla realizována jakási „seznamovací beseda“ tříčlenných delegací, po níž ihned následovala tisková konference, kde podle mluvčích byly aktéry summitu „sděleny všechny potřebné informace, takže nebylo nutné, aby přítomní novináři kladli nějaké otázky“. Putin ve svém vystoupení prozradil, že na uvítanou řekl Trumpovi, cituji: „Dobré odpoledne, drahý sousede, rád vás vidím v dobré kondici a živého“. Konec citace. Putin tím chtěl zdůraznit, že Rusko a USA mají k sobě nejen geograficky nesrovnatelně blíže, než mají USA k Západní Evropě. Že jsou skutečnými sousedy. Zeměpisně teoreticky vzdálenými pouhé čtyři kilometry a prakticky několik desítek mil přes Beringovu úžinu, zatímco přes Atlantik je to několik tisíc kilometrů. Ke konci svého krátkého projevu pak upřesnil, jak ono sousedství opravdu myslel, když řekl doslova, cituji: „…máme mnoho oblastí pro společnou práci. Je jasné, že investice a obchodní spolupráce mezi USA a Ruskem mají obrovský potenciál. Rusko a USA si mohou navzájem nabídnout mnoho v oblasti obchodu, digitálních technologií a vesmírného výzkumu. Vidíme, že spolupráce v Arktidě je také velmi možná. A v našem mezinárodním kontextu, například mezi Dálným východem Ruska a západním pobřežím USA, je pro naše země velmi důležité obrátit list a vrátit se ke spolupráci.“ Poslední větu pro neznalé historie druhé světové války konkrétně rozvedl. Při čemž zdůraznil obrovskou roli, kterou sehrála Aljaška v zásobování Sovětského svazu vojenskou technikou z USA v průběhu čtyř válečných let. Což byla už tehdy skvělá ukázka “sousedské“ pomoci. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

Silně pochybuji, že se znalcům historie podaří nají případ, kdy by vládci dvou zemí, které spolu UÝ déle jak tři roky válčí provedli to, co Putin s Trumpem. Já alespoň neznám případ, kdy by car jedné země v době války přijel do země svého nepřítele, dokonce na území jeho velkého vojenského tábora, sedl si do kočáru svého soka a nechal se bez jakékoliv osobní stráže odvézt. Kdyby Trump jednoduše Putina, toho „mezinárodním soudem obviněného zločince“ zavezl přímo do věznice, Rusové by v tom momentě nebyli schopni udělat absolutně nic. Uvědomuje si vůbec někdo na celém světě co ti dva vlastně veškerému lidstvu tímto obrovským gestem řekli? Sdělili celé planetě jasně zřetelně a hlasitě. To není naše válka.

A jestli je dokonce pravdou to, co prý odečetla AI ze rtů těch dvou v momentě prvního setkání, pak by se měli skuteční údajní vládci světa zachvět. Ti dva demonstrovali, že je někdo nutí do války, ovšem oni jsou rozhodnuti si vzájemně pomocí, a těmto vlivům odolat a možná i přistřihnout jejich letky. Třeba že je veřejnosti odhalí. Každý, kdo je při smyslech a vykládá si zmíněné gesto takovým způsobem musí dospět k názoru, že svět skutečně stojí před dalším velkým zlomem své historie.

PS

Střízlivá připomínka. Vzpomíná si při tom někdo, že docela nedávno Brazilskému novináři tentýž Trump řekl, cituji: „Kdybych nebyl prezidentem, on (Putin) by převzal kontrolu nad celou Ukrajinou…ale já jsem prezident, a nebude si se mnou zahrávat“. Konec citace. Je Trump šašek, nebo opravdu ví proč a kdy dělá právě to, co dělá? Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

Pokud hodlá Trump s Ruskem jednat o tom, co nasliboval „ochotníkům“ z EU a „Zelovi“, pak dnešní „vele summit“, skončí dřív než začne. Pokud Trump bude Rusku nutit svou nekonečně opakovanou mantru o skončení zabíjení, alias o okamžitém příměří a začátku obchodování, je to pro Rusko stejná břečka, o které nemohou ani uvažovat. Bude proto největším úspěchem pro Rusko, pokud nabídnou Trumpovi něco, co bude moci Amíkům prezentovat jako vítězství a při tom se bude na Ukrajině válčit vesele dál. Konec konců tak jak to chtějí Evropánci, Zelenskováci, ale i nemalé množství zdivočelých Amerikánců. Válku na Ukrajině převezme EU manipulovaná z Británie. Minimálně bude dodávat na Ukrajinu zbraně které nakoupí za své „děngy“ a daruje Ukrajině, a…potom snad do konce tohoto roku Ukrajina kapituluje. Nebo „spolek ochotných umírat“ vstoupí na Ukrajinu a Evropa dostane pořádně za vyučenou. No, to je ale daleká perspektiva. Hlavní dneska je, aby Trump totálně nezanevřel na Rusko, ale přehrál Bidenovu válku na spolupachatele z Evropy, především na ty Britské všiváky. Při tom ale oprávněně předpokládám, že Rusko má mnohem lepší, promyšlenější a chytřejší plán. Přece na to má nespočet mozků, včetně té zapeklité AI.

Zelenskyj se včera vychloubal, jak přesvědčil Trumpa o tom, že Putin blufuje. Takže já být na místě Ruska, tak bych na jednání přivezl dvě věci. Seznam útoků Ukrajinců na civilní objekty v Rusku alespoň za poslední tři měsíce. Pokud mě paměť neklame tak totiž čtu v ruském tisku každý den o nějakých, Ukrajinskými drony záměrně zabitých civilistech na území Ruska. A za druhé bych do Anchorage dovezl seznam dobitých obcí, a osad alespoň za červenec a srpen, ať Trump neslyší jenom ty ko-ko kecy, čti, žvanění kokainového komika. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

…ba ani trochu se mi nepozdává, že na „Alasku“ zítra letí prezident, ministr zahraničí, ministr obrany, ministr financí a další vrcholní činitelé Ruska. Od počátku totiž „čuju“ v tom divokém rozhodnutí pošuka v křesle prezidenta USA nějakou čertovinu. Když jsem si navíc dneska přečetl úryvky ze včerejší telekonference podrazáků z EU a Zelenskyho s Trumpem, nabyl jsem jistoty, že letět přes celé Rusko na ten sabat, kterému svět říká summit je bezpředmětné. Přece ministr zahraničí USA prohlásil, že se tam jednat nebude. Oni ti Amíci si myslí, že Rusové poletí přes půl zeměkoule jenom proto, aby převzali od nich „rozkaz“ ber, či neber, my se podle toho zařídíme! Ukončit skoro čtyřletou válku není jako upéct housku. I když i na ní se od zasetí obilí pzacuje pěkně dlouho. Nikde jsem se nedověděl, kdo vlastně toto setkání navrhl, a kdo s ním jenom souhlasil. Pouze vím, že Trump o něm několikrát hovořil že si ho přeje, ovšem až nadejde čas. Jenže čas k čemu? K ukončení termínu podávání návrhů na Nobelovu cenu míru? To by byl sakra idiotský důvod. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

Nikdy jsem neměl vysoké mínění o Trumpově orientaci v mezinárodních problémech. Za druhé pak jeho emotivní volání po míru jsem vždycky vnímal coby „dííívadýlko pro lid voličský“, nic významnějšího. Možná ještě tak jako touhu narcisty dorvat se k mezinárodnímu ocenění. Jeho snažení ve věci konfliktu na Ukrajině proto vidím jako žalostné tápání. Jak také jinak, když ve své pýše ortodoxního Američana, a navíc s chorobnou touhou světapána, nemá absolutně žádné předpoklady k pochopení Ruska. Kdyby alespoň okrajově vnímal důvody které vedly Rusko k zahájení SVO na Ukrajině, tak by se vyvaroval kroku, který s obvyklou pompou televizního šoumena předvedl minulý týden. Stal se totiž zprostředkovatelem „Dohody“, samozřejmě potrumpovsky velkolepé a historické, mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Nemíním ji tady rozebírat. Jen připomenu, že každý kdo se alespoň povrchně zajímá o mezinárodní politiku, tak ví, že tímto aktem se vlezle zapletl do jednoho z nejsložitějších problémů na hranicích Evropy a Asie, kde se střetávají nejen zájmy dvou signatářů smlouvy, ale navíc minimálně ještě i Ruska, Íránu, Turecka, ba dokonce Izraele a „globálního všiváka“ Británie. A nyní se tam vecpe USA. A oba aktéři desetiletých, ba až starších sporů před kamerami řičí radostí, aniž si připouští, že zadělali svým zemím na „ukrajinský“ osud, okořeněný dalšími riziky. Ve starověkém Římě platila zásada; chceš-li mír připravuj se na válku“. Tu Trump svou totální nevědomostí změnil na: Ač chceš mír připravuj další války. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

     „Díky vyjednávání Trumpa s Bohem vychází každé ráno Slunce.“ Zesměšňují 3.8.2025 světapána v županu až v dálné Indii.

     „Ukrajinské děti je třeba připravovat na válku přibližně od pěti let“, uvedl zástupce vedoucího centra náboru teritoriální obrany Ukrajiny Igor ŠVAJKA.

     „Důchodci kazí mládeži život tím, jak volí“. Vykřikuje někdejší politik a šlechtic Jiří LOBKOWIC

     „Tyto volby… vyslaly silný signál – signál od suverénního lidu celé politické třídě, že tímto způsobem se věci nemohou nadále spravovat,“ nechal se slyšet nastupující prezident Polska Karol NAWROCKi v inauguračním projevu.

     „…Trump, od přírody samolibý narcis, zdaleka ne vždy (spíše zřídka) využívá služeb vyprofilovaných (nebo alespoň jen kompetentních) poradců“. Píše politolog Rostislav IŠČENKO

„Gaza…to, co se tam pod izraelskou taktovkou odehrává, přesahuje standardy běžných velmocenských zločinů“, napsal ex-diplomat profesor Petr DRULÁK.

„Vlády často jednají bez požehnání svého lidu…Kdyby izraelská vláda nereprezentovala vůli svého lidu, Izraeli jako státu by mohlo být odpuštěno“, sdělil, veřejnosti v nedávných dnech Frederick Theodore RALL.

     „Říkat mi o svém náboženství je jako vyprávět mi o svých snech: je to pro mě naprosto nezajímavé. Píše Australská novinářka Caitlin JOHNSTONE.

A na závěr poznamenávám, že se mi nejvíc líbilo, když autor webu                                                                                                        https://zvedavec.news/komentare/2025/08/10623-rusko-indie-a-cina-by-se-mely-na-summitu-sos-preskupit-aby-celily-obchodnim-utokum-trumpa.htm označil USA jako „…zem jo – jo Trumpa“.

¨     Považuji za nejdůležitější událost týdne podpis smlouvy mezi USA, Arménií a Ázerbájdžánem, která vytvořila základ pro novou válku NATO s Ruskem, jakmile válka na Ukrajině skončí. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

V mých dětských očích byl farář Podivínský doslova „svatým mužem“. Ke všem jeho dobrým vlastnostem jsem si mnohem později přidal další, velmi významnou. Odvahu. Teprve na stadiích VŠB jsem si uvědomil, že správce Hulínské farnosti byl za nacistické okupace ČS výjimečným zjevem. V dobách všeobecné likvidace Židů vyprávěl dětem o jejich krásné a především starobyle vzácné zemi.  Vzpomněl jsem si především, že do Hulína se přistěhovalo za protektorátu několik rodin Němců, kteří zastávali „dohledové“ funkce. Kupříkladu otec mého přechodného spolužáka úřadoval na četnické stanici ve funkci, kterou ani moje matka, která tam dělala uklízečku, nechápala. Podivínský svým době vzdorným chováním do vědomí několika kluků zasel semeno, které v té době bylo příliš vzácné.

S páterem Podivínským mě brzy po válce spojilo ještě jedno pouto. Když se dostali k moci komunisté, tak likvidovali veškeré zbytné církevní instituce, což postihlo i dům řádových sester, které pracovaly v okresní nemocnici. Jejich knihovna se ocitla jako halda papíru do sběru odpadu na jevišti místní sokolovny právě v době, kdy moje matka byla správkyní sokolovny. Já jsem celou tu obrovskou hromadu prošmejdil. Vzal jsem si z ní několik publikací, které později získali potomci, a navíc jsem tam našel deník seminaristy Františka Podivínského. Byl sice velice strohý a vlastně to ani deník nebyl, leč útržky poznámek i z dob kněžské služby. Obsahoval ovšem mnoho dobových dokumentů, jako výstřižků z novin, dopisů a jiných informací, které jsem za svého života využíval. Takže jsem fakticky s duchem toho muže byl dlouhodobě spojen. K jeho hrobu na Hostýně jsem po dlouhá léta jezdil každým rokem. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

Dneska uplynulo osmdesát let ode dne, kdy USA shodila druhou atomovou bombu na Japonsko, konkrétně na Nagasaki, opět na město, kde nebylo žádné důležité vojenské zařízení. Zaujaly mě před třemi dny, tedy při připomínce shození první bomby, dvě zprávy o letošní vzpomínkové tryzně v Japonsku. Premiér ostrovního státu ve svém projevu nejmenoval stát, který na Japonsko bombu svrhl. Ten fakt totiž za druhé odpovídá loňskému průzkumu na středních školách v Japonsku, jejichž žáci byli z celé jedné třetiny přesvědčeni, že bombu na Nippon shodili Rusové. Teď při psaní mě ale napadá, že k tomu osmdesátiletému výročí připomenu tezi ze svého anti sionistického rejstříku. Tvrdím již drahný čas, že největšího vojenského zločinu v dějinách lidstva se dopustili de facto Židé. Oni přesvědčili Roosevelta, aby dal rozkaz k její výrobě, Židovští vědci byli jejími reálnými tvůrci a Židé nakonec přesvědčili Trumana, aby ji honem-honem vyzkoušel, než SSSR vyhlásí Japonsku válku. Věděli totiž od svých zpravodajců, o přesvědčení japonské generality. Ta se totiž rozhodla, že bude okamžitě kapitulovat, pokud Sověti vstoupí do války. Takže dosud jediná zbraň simulující boha byla použita z vůle sionistů. Asi tak. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

Dnes je tomu 137 let, co se narodila moje babička Filomena Lojdová, osoba, která nejvíc ovlivnila můj život, protože mě vychovávala, jelikož matka se musela ujmout role živitele rodiny, když nás její manžel opustil. Věčnaja pamjať!

Asi každý, kdo by četl můj blok z posledního období by konstatoval, že jsem zarytý až chorobný antisemita. Ovšem šlo by pouze a jen o matení pojmů. Nebyl jsem, nejsem a nebudu antisemitou, jelikož Semité nejsou jenom Židé, leč především Arabové a další národy sídlící po celé severní Africe a v Západní Asii po Irák a Arabský poloostrov. Jako katolík jsem už v dětství získal specifický vztah k Židům. O což se zasloužil první kněz, který mě učil náboženství. Byl jím páter Podivínský, tehdy už starý a velice moudrý muž. Za války zemřel a byla to pro Hulín historická událost. Nebyl to totiž obyčejný farář. Honosil se na tu dobu vzácným neoficiálním titulem. Byl „Poutníkem do Svaté země“. Pro svou vzdělanost, znalosti světa a doby měl i oficiální titul děkana a člena poradního sboru arcibiskupa, či biskupa? To už ani nevím.

Když jsem projevil zájem být ministrantem, tak jsem se tím dostal do skupiny hochů, které si pan farář každou neděli odpoledne zval na faru a tam nám vyprávěl především o svých cestách do Palestiny. Pro nás všechny tehdy to byla Palestina, Svaté zem života Ježíše Krista a žádný Izrael. Byla to poutavá vyprávění, protože byla doplněna prohlížením fotografií ve stereoskopickém provedení, takže za pomoci zvláštní prohlížečky jsme obrázky vnímali prostorově. Jak jsem uvedl páter Podivínský byl znalý doby, takže dokonce věděl o sionismu. Vzpomínám na to přesně, jelikož jednou ten termín použil a já coby neobyčejně zvědavé či zvídavé? děcko, jsem se ho zeptal, co to ten sionismus je. Pochopil jsem, že je to společenství některých Židů, kteří si vykládají biblické texty tak, že jednou budou mít svůj stát. Tehdy se na zem vrátí Spasitel Židů a oni s ním budou vládnout světu. A pamatuji si především na jeho větu že Ježíš byl fakticky první anti sionista, když řekl: „Mé království není z tohoto světa“. Za Ježíšova života sice nebyli žádní sionisté, leč jejich předchůdci, jako kupříkladu talmudisté a další sektářští vykladači Tóry a dalších textů.

Byl jsem tedy již ve svém dětství informovanější o Židovském společenství, než byla naprostá většina mých současníků. Takže od vzniku Izraele jsem byl proti jeho existenci. Tolik ve velké stručnosti o původu mého anti sionistického přesvědčení. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

Prakticky od začátku současného horkého konfliktu v Izraeli tvrdím, že musí být ukončen zřízením jednoho státu na jeho území. Státu se jménem Palestina. Stejně tak tvrdím, že Izrael by nikdy nevznikl, nebýt otřesu, který Západu přivodila „průmyslová“ likvidace Židů. Ovšem ještě s větším přesvědčením tvrdím, že Západ neměl v žádném případě právo svou frustraci řešit na úkor Palestinských Arabů. Proto jsem po celý svůj život přesvědčen, že Izrael je okupantem Palestiny a je to okupace tím děsivější, že je uskutečňována pod zdánlivým mezinárodním právem podporovaným OSN. Ovšem OSN je rovněž velice sporná instituce. Od svého založení jde de facto o výkonnou složku nadvlády Západu nad světem, a je úplně irelevantní, zda de jure o sobě prohlašuje cokoliv jiného. Jasně řečeno. Izrael je okupantem a z toho důvodu má lid Palestiny, leč nejen on, jednoznačné a nezadatelné právo na ozbrojený boj proti všem okupantům. Vykřikování o Hamásu, či Hizballáhu, ale i Íránu, že jsou teroristé je v tom případě docela úsměvné. Připomíná mě, že hitlerovci a jejich sluhové v Protektorátu Böhmen und Mähren tvrdili kupříkladu o mém strýci, že je „bandit“, ačkoliv on byl partyzánem bojujícím za svobodu naší vlasti.

Teprve dneska jsem si přečetl text profesora Petra Druláka na webu https://casopisargument.cz/65271 , kde mě zaujala pasáž v níž je mimo jiné tento názor, cituji: „Nemusí však zůstat u upevňování palestinské státnosti, ale lze rovněž očekávat oslabování izraelské státnosti. Stát, který se zrodil z obětí genocidy, může zaniknout genocidou, kterou sám páchá na jiných. Jelikož Izrael není velmocí, závisí jeho přežití na podpoře a dobré vůli ostatních“. Konec citace.  Francie a Británie před několika dny vyhlásily, že uznají stát Palestinu. To už jsou s Ruskem a ČLR čtyři z pěti stálých členů Rady bezpečnosti, nejvlivnějšího to orgánu OSN. Zbývá, aby mezinárodní společenství konečně zlomilo světovládnou sionistickou lobby v USA. Což by se mohlo přihodit v současné příhodné době, kterou vytváří svým tlakem politického blázna Trump. Svět by se mohl spojit a na velikášskou celní diktaturu „Velkého blondýna s blankytnou kravatou“ by měl odpovědět společným úderem tam, kde to určitě nečeká. Rekonstrukcí institucí OSN, která by konečně odpovídala změnám, k nimž došlo od doby jejího založení. Za dva měsíce a pár dní to bude totiž osmdesát let, co OSN vznikla. Takže by bylo skvělou oslavou, kdyby byl proveden alespoň první krok k cestě naznačeným směrem, ale především v trendu vyššího principu mravního a opravdové spravedlnosti všelidského společenství. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.