Nikdy jsem neměl vysoké mínění o Trumpově orientaci v mezinárodních problémech. Za druhé pak jeho emotivní volání po míru jsem vždycky vnímal coby „dííívadýlko pro lid voličský“, nic významnějšího. Možná ještě tak jako touhu narcisty dorvat se k mezinárodnímu ocenění. Jeho snažení ve věci konfliktu na Ukrajině proto vidím jako žalostné tápání. Jak také jinak, když ve své pýše ortodoxního Američana, a navíc s chorobnou touhou světapána, nemá absolutně žádné předpoklady k pochopení Ruska. Kdyby alespoň okrajově vnímal důvody které vedly Rusko k zahájení SVO na Ukrajině, tak by se vyvaroval kroku, který s obvyklou pompou televizního šoumena předvedl minulý týden. Stal se totiž zprostředkovatelem „Dohody“, samozřejmě potrumpovsky velkolepé a historické, mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Nemíním ji tady rozebírat. Jen připomenu, že každý kdo se alespoň povrchně zajímá o mezinárodní politiku, tak ví, že tímto aktem se vlezle zapletl do jednoho z nejsložitějších problémů na hranicích Evropy a Asie, kde se střetávají nejen zájmy dvou signatářů smlouvy, ale navíc minimálně ještě i Ruska, Íránu, Turecka, ba dokonce Izraele a „globálního všiváka“ Británie. A nyní se tam vecpe USA. A oba aktéři desetiletých, ba až starších sporů před kamerami řičí radostí, aniž si připouští, že zadělali svým zemím na „ukrajinský“ osud, okořeněný dalšími riziky. Ve starověkém Římě platila zásada; chceš-li mír připravuj se na válku“. Tu Trump svou totální nevědomostí změnil na: Ač chceš mír připravuj další války. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.