ERDOGANOVY KOTRMELCE

Nikdy mě nezajímalo, co politici a státníci kecají, ale jen jejich skutečné činy. A i na ty se ještě vždycky dívám alespoň z několika úhlů. Zatím jsem s tímto přístupem vystačil. Ovšem u Erdogana nevím nikdy z které do které. Takovým týpkům v minulém století stačilo, že se snažili sedět na dvou židlích. Ovšem teď se doba komplikuje a „Erdo“ se snaží sedět na všech židlích, které se nabízí. Zatím mu to vychází, ovšem jednou se přepočítá. A přemýšlím, jestli se to nestalo už včera ve Vilniusu.

Jenže.

Vstup Švédska do NATO je celkem bezvýznamný jak pro Rusko, tak pro NATO. Ono se stejně už dlouho chovalo tak, jako by v Alianci bylo. A s Ruskem nesousedí. Finsko, to je, a ještě bude jiný problém pro Rusko. Pokud je pravdou, že Erdo souhlasil se Švédskem v NATO výměnou za Turecko v EU, pak je to pro Unii obrovský problém. V Turecku je totiž skoro čtyři miliony migrantů od Afghánistánu po Sýrii. Ti všichni se najednou stanou obyvateli EU. A lze očekávat, že by se touto cestou hrnuli další a další. A navíc do Německa Turci nejen z Turecka, ale z celé turkické oblasti. V takovém případě mi to připadá, že zmíněný kotrmelec je s Ruskem dohodnutým krokem.

O RUSKU PODRUHÉ – VLASTNĚ ZA PRVÉ

O RUSKU PODRUHÉ – VLASTNĚ ZA PRVÉ

V tomto textu se zmíním pouze o dvou problémech, které považuji za stěžejní pro pochopení současného chování Ruska v mezinárodním prostoru.

Vojenská doktrína.

Prvním je vojenská strategická doktrína. Každý, kdo chce posuzovat vojenskou strategii Ruska by si měl sednout před globus, či nad mapu světa a při svých úvahách se pořád na ně dívat. Při tom by si měl uvědomovat, že to obrovité území je obýváno pouze 145 miliony obyvatel. Hustotou zalidnění je až na 223 místě světa. Rusko má skoro dvakrát větší rozlohu než hned v pořadí druhá země na planetě, Kanada. Jeho území má navíc podobu obdélníka, jehož délka je přibližně čtyřnásobkem šířky, takže délka jeho hranic je skoro 61 tisíc kilometrů čili jeden a půl rovníku. Z toho 38 tisíc tvoří moře.

Při tom celý svět dobře ví, že zmíněné území obsahuje obrovské bohatství Ruska v přírodních zdrojích a tím i praktickou možnost dlouhodobé soběstačnosti. A Rusové z dějin své státnosti zase ví, že bohatství jejich země láká všechny lapky světa. Takže si především musí zajistit obranu celistvosti svého velestátu.

Na první pohled je jasné, že Rusko nedokáže konvenčními silami ubránit své území. A už vůbec ne proti společnému napadení ze strany NATO. V takové situaci byl i SSSR, takže už jeho vojenská doktrína byla založena na odstrašující síle jaderných zbraní. Rusko je na tom ovšem mnohem hůře, takže jeho odstrašující síla musí znamenat pro každého agresora praktické zničení, aby ho umravnila. Ne nadarmo varoval nedávno Medveděv Polsko, že pokud jeho vojáci vstoupí na území Ruska, bude Polsko do dvou dnů doslova vymazáno z mapy světa.

Zatímco SSSR dokázal držet obrovskou konvenční armádu kdykoliv okamžitě způsobilou boje, Rusko si takovou nemůže dovolit. Její vojáci jsou proto cvičeni pouze a jen k obraně, a ne k agresi. Umí proto ovládat především ony odstrašující zbraňové systémy, čti rakety od krátkého doletu po balistické, všechno i s jadernými náložemi. Vojsko konvenčních zbraní je nepočetné a vesměs specializované na řešení lokálních problémů. Mimo jiné právě proto generální štáb ruské armády si pro městské boje na Ukrajině pozval Wagnerovce a další vojenské profesionální společnosti.

Občané ruské národnosti po rozpadu SSSR

Druhým velkým problémem Ruska po rozpadu SSSR je skutečnost, že za jeho hranicemi, čti na dnešním území sousedních států, zůstalo až 20 milionů občanů ruské národnosti. Což by nebylo zase tak velkým problémem, pokud by některé nově vzniklé samostatné státy, mnohdy vděčící za svou existenci jen Sovětskému svaz, nepovažovali ruské obyvatelstvo za bývalé okupanty, a tedy současné nepřátele, vůči nimž se proto chová doslova nesmiřitelně.

Jak jsem napsal, Rusko je málo osídleným územím a oněch dvacet milionů soukmenovců by mu proto hodně prospělo. Jenže ono se těžce vrací i první generaci Rusů, kteří v rámci SSSR odešli do „cizích“ krajin, nadtož těm Rusům, kteří se v cizích zemích už narodili a vnímají ji mnohdy jako svou skutečnou vlast. Neexistují sice o tom statistiky, ale s vysokou pravděpodobností se dá předpokládat že Rusové, kteří odešli do sousedních sovětských republik, měli v nich vysoké postavení, jež si vesměs zachovalí dodnes. S výjimkou Pobaltských zemích a Ukrajiny.

A tady je jádro pudla.

Rusko jasně mnohokrát deklarovalo, že nemá územní požadavky na své sousedy. Má už tak velké problémy se svým velestátem. Nepotřebuje si je zvyšovat ziskem území okolních států, ale žádá od nich dodržování určitých podmínek. Vládci bývalých sovětských republik nesmí diskriminovat občany ruské národnosti a sousední země obecně nesmí realizovat politiku nesmiřitelného nepřátelství vůči Rusku. Rozumem ovládaní politici i veřejnost to dovedou chápat, emocemi zmítaní nenávistníci Ruska to naopak dovedou využít ke svému výkladu chování Ruska v mezinárodním prostoru. Nepřátelé Ruska šikanu, diskriminaci, dokonce doslova genocidu ruského obyvatelstva na okrajích území bývalého SSSR popírají. A když už to nejde utajit, tak tvrdí, že ruské obyvatelstvo je povinno se asimilovat v zájmu bezpečnosti zemí, v nichž se i proti své vůli ocitlo. Najednou všichni ti novináři a politici jako by zapomněli na lidská práva, ono zlaté tele hodnot Západu.

Troufám si tvrdit, že pokud by se z Ukrajiny nestal stát antagonisticky, čti nesmiřitelně nepřátelský vůči Rusku, tak by ještě dneska byl Krym její součástí. Pokud by nezahájil genocidu Rusů na Ukrajině, nikdy by ruská armáda nevstoupila na její teritorium. Pravdivost takového tvrzení samozřejmě nelze dokázat. Jenže ho rovněž nelze vyvrátit. Přesto státníci, politici a novináři sousedních zemí bez uzardění tvrdí, že se cítí Ruskem ohroženi. Což jim ovšem vůbec nebrání, aby vůči svým občanům ruské národnosti se chovali způsobem, který Rusko doslova provokuje. Tedy od zákazů ruské kultury, po stíhání užívání ruského jazyka, až po nucenou asimilaci.

Tvrzení mocnářů některých zemí, které nesousedí s Ruskem, že je jejich stát Ruskem ohrožen je de facto přiznáním, že vyvíjí aktivity proti Rusku a mají proto odůvodněný strach z reciprocity. Rusko je nacionální zem. Je proto jejím nepřítelem každý, kdo kdekoliv ubližuje Rusům. A jako každý bohatý subjekt je citlivý vůči projevům nepřátelství, protože ho vnímá jako pokus o loupež svého majetku.

A HNED JE VŠECHNO JASNÉ

V rozhovoru s novinářem řekl příslušník bundeswehru podplukovník Arne Collatz mimo jiné, cituji: „Na Ukrajině nejsou žádné německé zbraně. Jsou to ukrajinské zbraně německého původu, a to jsou úplně jiné okolnosti…To jsou ukrajinské tanky. My jsme je dali Ukrajině a ta nese za ně zodpovědnost“. Konec citace. To neprohlašuje mozek IQ tykve, ale vysoký důstojník nadprůměrně inteligentního národa. Alespoň kdysi.

KNÍŽECÍ RADA EVROPSKÝM BOSSŮM V NATO

Zítra začíná sešlost papalášů NATO ve Vilniusu, symbolicky tedy proklatě blízko Moskvě. Lokajský sbor psavců a jiných odborných poskoků této skrumáže prakticky bezvýznamných loutek voděných na drátcích největšími bankéři a zbrojaři světa se snaží již nejméně měsíc přesvědčit diváctvo Západu, že to bude velevýznamná událost, ba doslova historický zlom. Má-li tomu být opravdu tak, pak mám jednu radu zdarma nabízenou všem evropským vykonavatelům amerického velení NATO.  Pokud se chtějí zachránit a s tím i Evropu, pak se musí trhnout od svého pohůnka. Musí nechat USA v té břečce samotnou, a naopak svou totální pasivitou se postarat o brzoučký konec války, a ve skutečnosti Ukrajiny, coby samostatného státu. Pokud tak neučiní, což je skoro jisté, budou zešmelcováni dlouholetou válkou, na jejímž konci naopak nebude existovat EU coby gubernie USA zotročovaná Aliancí NATO.

DNESKA O TOM, O ČEM JSEM NIKDY NA SVÉM BLOGU NEPSAL

Začnu citátem. „Nepleťme si prosím ´duchovní cit´, tedy vnitřní touhu po Jednotě s Celkem, po sebe-poznání, Lásce (s velkým L), štěstí a harmonii, k čemuž lze dojít pouze duchovní praxí, s ´nábožností´ (vírou v ideologii) a ´náboženstvím´ (ideologií na ovládání ovcí). Duchovní cit je právě to, co muselo být náboženstvím těmi co chápou více zlikvidováno a to tak, že nad těmito přirozenými lidskými potřebami převzali pomocí svých ideologií kontrolu a institucionalizovali je“. Konec citace. Je to trochu kostrbatě řečeno, ale docela přesně.

Byl jsem vychován v přísné katolické víře. Postarala se o to moje babička. Její dcera, má matka už ale v té době náboženskou víru ztratila. Takže když jsem měl dvanáct let a začínal si budovat svůj světonázor, dva mí strýcové mě přeorientovali ve víru v komunismus. V době vysokoškolského studia jsem komunistickou víru změnil na komunistický světonázor opřený o evoluční výklad světa, tedy materiálního vesmíru, lidských dějin i duchovna. Nacházel jsem v tom systému, především v jeho praxi hodně rozporů, a tak jsem kolem svého třicátého věku začal své dlouhé hledání, které neskončilo dodneška. Dopracoval jsem se pouze do stavu, kdy mi víra už není potřebná, pokud mohu své přesvědčení materiálně doložit. Víru používám tehdy, když na vysvětlení jevů nestačí rozum můj, ani takový, který se mi podaří najít ve veřejném prostoru přemýšlivých, a proto znalých lidí. O co se pak má víra opírá? O přesvědčivost argumentů. Tedy zase fakticky o rozum. Věřím v sílu všelidského rozumu, který zahrnuje chytrost i moudrost. Když jsem se věnoval studiu jógy, tak mně zaujala pouze Pataňdžaliho rádžajoga. Uznávám, že víru v Boha, božstva, nadpřirozeno vítají lidé, které frustruje stav, který nedokáží změnit. Tím já netrpím. Nejsem tak netrpělivý. Věřím proto, že si lidstvo stejně vybuduje svět podle svých potřeb. A i když se to našemu druhu nepodaří, jelikož kupříkladu spáchá sebevraždu, tak se zase tak moc nestane. Život jako princip našeho vesmíru je věčný a tak má ještě nesčetně pokusů o dokonalejší formu než jsme my se svým zatím známým vrcholem – lidským mozkem.

Jo, a ještě dlužím zdroj úvodního citátu. Je jím web https://cz24.news/crha-a-strachota-aneb-ti-co-nam-prinesli-jed-z-judeje/ .

A BÍLÝ DŮM SE NEZAČERVENAL

V něm bloudící stařík opět potrápil svou senilitu. Podle vlastních slov to prý bylo velice těžké rozhodování. Ale nakonec tu kazetovou munici přece jenom na onu Ukraválku poslal, protože jiné granáty té ráže už jeho supermocnost nemá. Že takovou munici OSN zakázalo ho nemusí zajímat, vždyť ten zákaz byl vydán teprve tehdy, když už dva nejmírumilovnější státy světa jich měly nahromaděno ve skladech stovky tisíc. Takže co teď s nimi. No přece neratifikovat mezinárodní smlouvu a při nejvhodnějším okamžiku ten ohňostroj použít, když už je skladem. Plýtvat se přece nemá. Všechno se musí zužitkovat. Vždyť jednou i na ty jaderné pumy dojde, tolik se do nich nainvestovalo, takže to by byl črt, aby se nenašla vhodná chvíle k použití. A nějaké mezinárodní smlouvy, pardon cáry počmáraného papíru přece tomu nemnohou zabráni. Vždyť to už je teď zásadní rys mezinárodních vztahů. Kdo neporušuje smlouvy, tak to už je přece debil. Ví to už i takový Erdogan, kliďánko propustí válečné zločince, které se zavázal internovat, dokud neskončí válka na Ukrajině. Smlouvy Minsk, jimiž to rodeo začalo, je už zbytečné připomínat. Vždyť smlouvy byly pro určitý typ vládců přece vždycky na dvě věci. Na to, aby se porušovaly čili za druhé na vytření zadku.

PSÍ AKTIVITA P.P.P.P.

Generál Guma, alias exkomunistický rozvědčík Pávek, nyní placený agent Deep State USA splnil další rozkaz svých nadřízených, kteří mu zajistili tučnou prebendu v penzijním věku. Pozval do Česka sobě rovného parchanta, bývalého klauna, dnes prezidenta, židácko-benderováckého nacistu Zelenskyho. Holt svůj k svému. Stejná urážka Hradu českých králů byla naposled uskutečněna Hitlerem. Takový je a bude i pro budoucnost zápis do análů historie o návštěvě chcípáka žebrajícího o zbraně, aby mohl dál vraždit své krajany. V koloně vozidel ženoucí se s tou kreaturou Prahou jsem napočítal 17 limuzín.

ZÁPADU VLÁDNE STÁLE VÍCE PSYCHOPATŮ A DEPRIVANTŮ. PROČ?

Půl tisíciletí Západ ovládal svět. Přesněji Anglosasové. Tento stav se nyní začíná hroutit. Všechno začalo rušením kolonialismu po tak zvané druhé světové válce, v níž koloniální mocnosti Evropy značně oslabily, a naopak všestranně posílila USA. Proto „osvobození“ kolonií iniciovala a z vpovzdálí řídila USA prostřednictvím svých tajných služeb i diplomacií. Mocnáři USA si totiž připravili novou metodu kolonialismu, někdy nazývanou neokolonialismus čili světovláda prostřednictvím finančnictví podpořeného vojenskou super převahou. Po rozpadu SSSR se z USA stala jediná reálná globální supermocnost, impérium, které nemá v dějinách obdobu. Ovšem jak už to bývá, po každém vrcholu následuje klesání. USA se po třiceti letech svého vrcholu nachází na úpadkové trajektorii vývoje. Příslušníci jejího Deep State si toho jsou vědomi a pro záchranu svých světovládných zájmů mají připraven celý arzenál procesů, které mají jediný charakteristický znak. Jsou nehumánní. Skuteční vládci nikdy nevládli veřejně svým jménem. K tomu si vydržovali loutky zvané politici až státníci. Ti získávají své postavení a funkce tehdy a jenom tehdy, když oddaně až vlezle slouží anonymním světapánům. Na to ovšem nemá každý „náturu“ a na současně potřebné antihumánní vládnutí musí být dokonce politik psychopatem, člověkem svým způsobem „nelidským“. Protože Západ se nehodlá své světovlády vzdát, s masami veřejnosti manipulují deprivanti, devianti a psychopati. Taková je ona příšerná realita současného světa.

KRÁDEŽ VENEZUELSKÉHO ZLATA BANDITY Z LONDON CITY

Venezuela si kdysi své zlato uložila v trezorech London City. Když ho nyní chce její vláda zpět, tak všehoschopní Anglosasové jim vzkázali, že podle jejich zákonů ho vydat nejen nemusí, ale dokonce nesmějí. Britská vláda totiž neuznává legitimitu současné vládu Venezuely, takže jí vydání zlata zakazuje „zákon“. Venezuela protestovala u britského soudu a ten dal samozřejmě zapravdu své vládě. Soudy přece nikdy nehledaly spravedlnost, ale jen a jenom aplikovaly na konkrétní případ zákony. Čímž se potvrzuje, že právo není nic jiného než kodifikace zájmů vládnoucí vrstvy státu. Mezinárodní právo by pak podle těchto světapánů mělo být kodifikací jejich a jenom jejich zájmů. Takže to je hlubinná podstata současného boje světovládných Anglosasů proti zbytku světa.

TAK DOBRÝ NÁPAD, ŽE JE AŽ NEREALIZOVATELNÝ

Když jsem viděl „dovádějící“ migrantskou mládež v hořících městech Francie vzpomněl jsem si na dvě prohlášení. Na velkorysé pozvání migrantů do Evropy s ještě velkohubějším prohlášením: „My to zvládneme“ vycházející z díry v lebce paní Merkelové. A hned potom na návrh senátorky Hamplové, která navrhuje zavést trestní odpovědnost politiků. Její „zlepšovací návrh“ na politickou odpovědnost bych okamžitě doporučil  ke globálnímu rozšíření. Jenže pořád chybí to základní. Institut, který by vládě lidu čili demokracii umožňoval potrestat hrstku lumpů, kteří zavinili jeho ponížení, utrpení či dokonce existenční zmar. Takže!! Babo raď, jak říkávala babička.