O NÁVŠTĚVĚ MACRONA V ČLR

Návštěva prezidenta Francie v ČLR byla hlavní událostí minulého týdne. Proto jsem byl udiven že se v různých zemích o ní psalo velice rozdílně. Němci kupříkladu psali, že tam Macron letěl společně s šéfkou EK, takže tím byla demonstrována jednota Západu. V USA dokonce tvrdili, že hlavní osobou byla Von der Leyen a ne Macron. A naši fekálisté hovořili o tom, že Macron ničeho nedosáhl. Už to zdůrazňování jednoty mě bylo podezřelé. Pravda je taková, že Francie měkla státní návštěvu vyjednanou již dávno a „Von“ byla Macronovi vnucena silou rozhodnutím USA. Ovšem ČLR dala všem lekci. Francouzský prezident byl přijat se všemi poctami, od červeného koberce po dlouhou dobu jednání až po slavnostní večeři. Leyenová musela vystoupit východem pro cestující, uvítal ji jenom člen vlády, který navíc není členem vládnoucí strany a Si s ní prohodil prakticky jen několik vět v krátkém rozhovoru, kde se nic neprojednávalo. S Macronem jela celá kohorta podnikatelů, kteří uzavřeli lukrativní smlouvy. Vrcholem ale byla závěrečná vyjádření prezidenta ČLR, který veřejně světu sdělil, že se s Francií dohodl na další spolupráci pro budoucí multipolární řád světa. To je natolik pro USA nepřijatelné že už to Čína ani USA nemohla tvrději sdělit. S šéfkou EK žádné závěrečné komuniké nevyšlo, protože ČLR už dávno ví, že současná EU je pouhým výkonným oslíkem Deep State USA. Já jsem si to pro sebe vyhodnotil jako jednoznačný projev síly ČLR. Vyjádřila tím nejen nesmlouvavost vůči USA, ale dokonce převázala její stěžejní metodu ovládání světa. Vrážení klínů mezi spojence. A ČLR dobře ví. Že Macron je proti tomu, aby Evropa byla součástí „Amerického“ NATO a také ví, že by ráda byla vůdcem celé EU.

PŘÍKLAD „HODNOTY“ SDĚLOVANÝCH INFORMACÍ OD JINAK SOLIDNÍHO POLITIKA

V průběhu posledních padesáti let si náš svět koupilo 2153 lidí. Ti vlastní přes 60 % veškerého bohatství, a dospěli k závěru, že v jejich domově může žít jen každý desátý dosavadní obyvatel. Ostatních obtížných podnájemníků se musejí časem zbavit, píše Jaroslav Bašta tento týden ve svém pravidelném příspěvku na webu https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/jaroslav-basta-uvaha-velkopatecni/ . Přiznám se, že jsem vždycky „obdivoval“, jak kdosi dovede přesně na jednoho jediného člověka spočítat nejbohatší lidi světa. A nejvíc pak, jak dovede vyhodnotit i jak jsou doopravdy bohatí. Zvlášť když nikdo nikdy nedefinoval, co to bohatství ve skutečnosti vlastně je. Zvláště dneska, kdy kupříkladu cenné papíry mají teď určitou hodnotu a jak se otevře burza, tak budou mít okamžitě jinou. A to už vůbec neberu v potaz jakási práva na ochranu osobních dat. Vždycky jsem takovou informaci hodnotil jako blábol, ať ji řekl, kdo chtěl. Za druhou pitomost, kterou tentokrát Bašta publikoval považuji tvrzení, že tito superboháči chtějí redukovat lidskou populaci na jednu desetinu. O snižování počtu obyvatel poprvé psal Thomas Robert Malthus před dvěma stoletími.  Od té doby se toto téma znovuobjevuje prakticky každých deset let. A pořád se reálně nic neděje. Tak si myslím, že problém rozhodne teprve ta obávaná umělá inteligence. Ale to už píšu stejné bláboly jako Bašta. Jenže on by se měl něčemu takovému vyhnout, dokud je ještě aktivním politikem.

O JAKOU VÁLKU V SOUČASNOSTI VLASTNĚ JDE?

Jelikož už nejméně rok píšu o globální válce, stojí za to, abych se pokusil zjistit, o co se fakticky válčí a kdo stojí proti komu. Američtí politici stále opakují, že jde o válku demokracií, proti autokraciím.  Jde o vyloženou dezinformaci, vyjádřeno v dnešní „krasomluvě“, čili o ideologickou lež, alias ohlupovadlo veřejnosti. Současné systémy na Západě v žádném případě nejsou demokraciemi. Jde v několika málo případech o plutokracii, a v těch nejlidnatějších, počínaje USA o vyložené oligarchie. Po občanských revolucích, v očích socialistů tak zvaně buržoazních, neexistovalo totiž všeobecné volební právo. Feudální vrchnost přizvala k moci největší vlastníky průmyslového kapitálu, a tak se transformovala na novodobou panskou vrstvu. V následných volbách volili jen ti nejbohatší, později ti, kdo platili daně, a to pořád jenom muži. Trvalo dlouho a stálo to hodně životů, než si veřejnost vybojovala všeobecné, rovné a přímé volební právo s tajným hlasováním. Došlo k tomu ovšem teprve tehdy a pouze tehdy, když nová vládnoucí vrstva měla spolehlivě zvládnutou technologii voleb, zajišťující že vždycky zvítězili takoví „zastupci lidu“, kteří prosazovali zájmy skutečně reálné moci, čti nového panstva. Takže veřejnost kupříkladu mohla milostivě volit jen ty, které daly určité instituce, většinou politické strany, na kandidátku. Mluvilo se proto často o partokraci. Ale především mocní měli v rukou všechny hromadné prostředky propagandy kandidátů, proti nimž ostatní měli jen malou šanci.

Takže ony zastupitelské demokracie vzniklé po občanských revolucích fakticky nikdy nebyly demokraciemi, ale plutokraciemi čili vládou početné vrstvy vlastníků bohatství. Díky liberální ideologii o svobodě čili především o neomezeném hromadění bohatství, majetku ba i kapitálu, zákonitě rostla sociální diferenciace až se vytvořila vrstva superboháčů, převážně vlastníků finančního kapitálu. Tak se z plutokracií postupně vytvářely oligarchie. Podle mě první oligarchie v občanském politickém systému vznikla v Británii, kde snad ani nikdy neexistoval mezistupeň v podobě plutokracie. Po druhé světové válce pak už byla USA rovněž klasickou oligarchií, která si dokonce vytvořila první globální nadvládu za pomocí dolaru jako celosvětové rezervní měny. Takže lze oprávněně tvrdit, že v současné fázi globální války nebojují demokracie s autokraciemi, ale oligarchie po staletí nejmocnějších států světa s ambicí konečné nadvlády nad planetou s…kým vlastně?

Na první pohled už je to dneska jasné, s Ruskem a ČLR, což by nám mělo stačit. Ale přesto se pokusím o charakteristiku vládnoucích vrstev v obou zemích. Tvrdím totiž od počátku, že politické systémy Ruska a ČLR jsou velmi odlišné. V Rusku se vyvinul systém založený na několika tradicích. Především na národním uvědomování zpevňované posledními velkými obrannými válkami na silné národovectví až nacionalismus. Za druhé kulturního zakotvení v pravoslaví a za třetí osvícenských tradicích snažících se o vyváženou koexistenci svobody a rovnosti v atmosféře bratrské spolupráce všech etnik té rozlehlé země. V ČLR je to úplně něco jiného. Tady tradiční vládnoucí vrstva, kdysi mandarínů, dneska byrokratů čínského chápání Marxe. V mých očích ten fakt dokazuje, že prvním úkolem, který si tato vládnoucí vrstva vytýčila je odstranění chudoby. To je totiž první nutný, ba nezbytný předpoklad pro skutečné osvobození, když pak druhým je vzdělanost, která v nynější ČLR už má ty nejlepší parametry. Viz například vzdělávání pro produktivní obory, tedy inženýry. A ne humanitní, čti kecálisty.

Rodící se pevná spolupráce Ruska a ČLR ukazuje, že lze oba politické systémy zharmonizovat k úspěšné spolupráci až po pozdější možné sjednocení. Jak se navíc jeví, tyto systémy jsou přijatelné pro velké množství států, které až dosud byly oním třetím, rozvojovým, leč ve skutečnosti vykrádaným světem. Proto už zmíněná dvojice přilákala nezanedbatelný počet sympatizujících zemí, které se postupně houfují ke spolčení s těmito dvěma velikány. To všechno mě napovídá alespoň něco o charakteru této fáze již víc jak sto let trvající globální války.

Troufám si pro začátek tvrdit, že současná horká fáze globální války je bojem vrstvy oligarchů se světovládnými, čti komplexně globálními ambicemi, proti mnohonásobně početnějšímu světu po celou historii ovládaných, zneužívaných a vyloženě okrádaných. V mém chápání světa jde tedy o klasický třídní boj, jenže tentokrát v celoplanetárním měřítku. Tedy boj po celé dějiny slabých a ovládaných proti svým utlačovatelům. Tečka.

O NOVÉM SVĚTOVÉM ŘÁDU

Včera jsem narazil na zajímavou myšlenku, která mě podnítila k tomu, abych se znova zamyslel nad tím, o jaký nový světový řád se v současné globální válce bojuje. Od neznámého autora jsem se ze sítě dověděl, že v ČLR nevládnou žádní komunisté, leč konfuciánská vládnoucí třída. Není to nikterak objevné, je to pouze jiným slovy řečena už původní myšlenka Maa. Ten po celý život zdůrazňoval, že Čína bude vytvářet novou společnostní formaci ve smyslu učení Marxe, leč upravenou podle dávnověkých a tím prověřených tradic Číny. A jelikož jsem se včera rovněž dověděl, že někteří učenici současnou válku nazývají nejen jako globální, ale dokonce totálně globální, pak si poněkud pozměním i svou terminologii. Dneska bych o ní pouze napsal následující. Podle mě po rozpadu SSSR, prvního to dlouhodobějšího pokusu o nový společnostní řád jde o další pokus vytvořit ¨zásadně nový typ spravování lidského společenství čili o vytvoření nového druhu ekonomicko-politicko-společnostní formace. Ta bude poprvé v dějinách lidstva celosvětová, a tedy globální, a zasáhne všechny oblasti života společenství, tedy bude komplexní. Není vhodné používat slova totální, protože od něj není daleko k pojmu totalita, ba až totalitarismus, což byl ve skutečnosti výmysl učenců, a především ideologů bojujících s myšlenkami socialismu a komunismu minulého světa.

SPOLEČENSTVÍ USA V ZAJETÍ SAMOZVANÝCH SVĚTOVLÁDCŮ

Tak, jak jsou Ukrajinci kanónenfutr války USA s Ruskem, tak většinová společnost USA je už od nepaměti obětovávána na krvavém oltáři válek Deep Státe USA o světovládu. USA je ústředním bojištěm této války, protože její obyvatelé na ni musí vytvářet zdroje. Vydělat na ni. Obyvatelé Unie jsou rukojmími a nejvíce trpícími za celou dobu studené války. Kdyby USA nebyla hnána svými temnými vládci do bitky o světovládu, tak ta zem mohla být skutečnou rajskou zahradou. Pokud by nevynakládala Amerika na zbrojení takové obrovské sumy, tak by všichni její občané už dávno mohli mít třeba jakýsi základní příjem, který by jim poskytoval fundament sociální jistoty a tím základ opravdové svobody. Jestli v dobách studené války takové zneužívání svého lidu vládci praktikovali, dalo se to snad ještě pochopit, protože to byl Sovětský svaz, kdo vyhlásil celosvětový třídní boj „kapitalismu“, čti všem superbohatcům a v praxi fakticky všem bohatým. Ovšem po rozpadu SSSR se mohli reální vládci USA vzpamatovat a nepovažovat své vítězství za legitimizaci nároku na světovládu. Oslové. Ba ne, zločinci to jsou, tak jako byli darebáky prakticky už od vzniku své Unie.

UKRAJINSKÁ EPIZODA GLOBÁLNÍ VÁLKY

     Nedávno jsem publikoval text s tímto titulkem, v němž jsem dokazoval, že současná válka koalice USA+NATO+EU s Ruskem je jenom jednou z menších epizod globální války, která začala už revolucí v Rusku z října/listopadu 1917. Pokud se nemýlím a opravdu jde o bitvu za nový řád světa, pak Ukrajinská epizoda musí skončit tím, že NATO se vrátí na hranice před rokem 1999, tedy před rozšiřováním na východ o země z bývalé Varšavské smlouvy. Při tom Ukrajina musí být přísně neutrální bez šancí na vstup do EU a naprosto bez možnosti na členství v NATO. Celý pás od Pobaltí po Bulharsko u Černého moře musí být rovněž striktně neutrální, bez vojenských základen USA, NATO, ba i EU. To všechno s výhledem rozpadu NATO v Evropě, třeba i se vznikem ozbrojených sil EU. I když nejlepší by bylo, kdyby celá Evropa se stala bezjadernou zónou až po Ural. Pokud bude uzavřeno příměří za jiných podmínek, pak půjde pouze o zmrazení konfliktu spojené s obrovskými náklady na další a větší zbrojení za účelem konečného vyřešení střetu mezi Ruskem a zbytkem Evropy. Při tom je nutné mít na paměti, že i v té Evropě půjde v konečném dění o zrušení nadvlády bohatých nad zbytkem a zrušení soukromého vlastnictví v takové velikosti, která může být zvýhodněním v boji o vedoucí postavení ve společenství. Jsem totiž celý život přesvědčen o zásadní vizi budoucnosti lidstva. Lidstvo bude žít v jakési formě komunismu, nebo nebude existovat vůbec. V individualistické společnosti, jakou je Západ se zákonitě musí s naprostou jistotou vyvraždit, dokonce líp a rychleji, než v jiných.

O TĚCH POSVÁTNÝCH EVROPSKÝCH HODNOTÁCH

Evropská Unie prohlašuje za své hodnoty mír, blahobyt, lidskou důstojnost, svobodu, demokracii, rovnost, právní stát a lidská práva, jak je to zakotveno v Lisabonské smlouvě. Asi právě proto od zahájení vojenské intervence Ruska na Ukrajině EU zásadně odmítá jakoukoliv snahu o zastavení bojů, tedy o míru, neboť Ukrajina musí za každou cenu zvítězit. Nechápavě civím na slovo blahobyt, když vidím ještě pořád ve velkoměstech žebráky, ještě častěji bezdomovce a všude děti, kterým rodiče nedokáží zaplatit ve školní jídelně obědy. Nevidím nijakou důstojnost člověka, který stojí front v kanceláři státního byrokrata na milostivé přiznání nějaké sociální dávky. Zato svobodu, tu chápu docela dobře, takovou tu absolutní, která zajišťuje kupříkladu hromadění majetku nad všechny meze. Zrovna tak chápu tu posvátnou demokracii, v níž si nejmocnější vždycky dokáží prosadit své zájmy, ať již manipulací voleb, či lobbingem, a v současnosti docela prostě podvodem. Rovnost je mi také jasná, ta známá rovnost před zákonem, který si v parlamentu prosadili právě ti nejmocnější, aby je zvýhodňoval. Podle takového práva pak musí soudit soudci, aby opravdu šlo o právní stát. Nejzajímavější jsou pak ta lidská práva. Pro mě jsou docela pochopitelná práva člověka, ale lidská? Jak může společnost se státní ideologií liberalismu hovořit o nějakých kolektivních právech, když v ní je posvátně nedotknutelná svoboda jednotlivce. To by mi měl někdo vysvětlit.

Já znám zásadně jiné evropské hodnoty, platící celá staletí. Především je to rasismus. Vůči cikánům, Židům a všem těm domorodcům na jiných světadílech, které bylo dobré vyvraždit, nebo raději zotročit a neustále zneužívat jejich práce pro své zbohatnutí. Stejně tak je typicky evropskou hodnotou kolonialismus, čti parazitismus na zdrojích celého světa. Základem všeho pak již zmíněná svoboda coby absolutizace zájmů jednotlivce nad potřebami společenství, v němž žije. Mezi evropské hodnoty se nesmí zapomenout započítat i víra v jednoho boha. Nejde však o Jehovu, Alláha, či Krista, ale o peníze, toho totalitního boha, který zplodil korupci, nepotismus, mafiánské kmotry a podobné hodnotové drahokamy Evropy. Evropskou hodnotou je dluhová ekonomika, která je prazákladem všech hospodářských krizí, ale především vší bídy těch, kteří neměli to štěstí a nenarodili se bohatým rodičům. Další takovou pomatenou hodnotou je dogmatizování těch vědeckých objevů, které lze mocensky zneužít ke zvýšení účinnosti nadvlády nad celým společenstvím. Individualismus nade vše, tedy především nad kolektivismem. Sobectví nad spoluprací. To je ta nejopravdovější evropská hodnota. Pro dnešek to docela stačí. Snad dokážu později popsat ještě pikantnější, především ty naprosto nejnovější hodnoty z tohoto století.

UMĚLE VYVOLANÉ AKCE ZAJIŠŤUJÍCÍ NADVLÁDU TRADIČNÍCH MOCENSKÝCH VRSTEV

     Za první takovou akci považuji válku proti terorismu, která byla uměle vyprovokována útokem na obchodní centrum. Napadení dvojčat pro odpůrce USA totiž nedávalo smysl. Ti by zaútočili na něco, co by vládnoucí vrstvu USA citelněji poškodilo, třeba Wall Street, finanční centrum světa, a ne na poněkud přerostlé obchoďáky, v nichž zahynuli obyčejní lidičkové. Na nejznámější ulici Manhattanu by byli zabiti nejvlivnější lokajové bohatců, či nejeden bohatec sám. Ona dvojčata byla ale symbolem pro Američany samotné, symbolem světovládné pýchy jako ukázka jejich technického umu. Takže motivace na útok proti dvojčatům byla typicky Americkou a ne muslimskou. Hlavní smysl války proti terorismu však byl naprosto jiný. Šlo lidově řečeno o vyhledání „zaměstnání“ pro NATO, jehož smysl rozpadem SSSR zanikl.

Prostřednictvím NATO si USA mohla zajistit nadvládu kdekoliv a kdykoliv na celé zeměkouli. Když CIA dokázala zbourat dvojčata, tak zorganizovat v kterékoliv zemi nějakou provokaci pro útok nemohl být problémem. Ovšem běžné války nejsou nic víc než zajištění nadvlády pouze a jen nad určitým regionem. Světapáni ale potřebovali získat nadvládu najednou nad celým světem.

K tomu se výborně hodí iracionální strach. Začali s klimatem, čteno, s pěstováním strachu ze zvednutí hladin oceánů a změnou úrodných a zalesněných oblastí ve stepi až pouště. Sice to zabralo, ale nebylo to ihned účinné. Tak se zkoušeli velké epidemie, napřed na zvířatech (krávy či ptáci), a pak následně na lidech. Opět v regionech. Nakonec tuto metodu spustili celosvětově. A ejhle, za pomoci médií všeho druhu to zabralo okamžitě.

Jenže lidé jsou otrlí. Žádné nebezpečí pro ně není trvalým. Takže globální mocnáři zneužili jednoho ozbrojeného konfliktu k vyvolání prakticky celosvětové války, pod její rouškou zorganizovali hned několik krizí. Energetickou, potravinovou a konečně finanční, způsobovanou nesplatitelným zadlužováním významných států. Jedna určitě zabere, aby zajistila globalistům nadvládu alespoň na tak velké části světa, že se zase lidské společenství rozdělí na dva póly, tentokrát studené války číslo dvě. A o to jde. Alespoň. Když nelze zajistit totální nadvládu. Zatím.

O ANGLOSASKÉM LIBERALISMU

Anglosasové žijící na Britských ostrovech už v prvním tisíciletí jsou považování mnohými učenci za etnikum, jež zrodilo největší říši světa, Království Velké Británie a Severního Irska, která se stala mateřskou zemí současné Unie severoamerických států. USA je hegemonem všech současných společenství v nichž vládnou Anglosasové, tedy zemí od Austrálie po Kanadu. Už v minulém století tyto země zrodily ideologii liberalismu. Základní charakteristikou anglosaského liberalismu je sobecký individualismus a bělošský rasismus. První se projevuje životním stylem permanentní soutěživostí, soupeřen a, konkurence, což zákonitě musí končit válčením. Druhé pak, jež je dědictvím judaistického vnímání sebe sama coby Bohem vyvoleného národa, pak dle stejné zákonitosti zrodilo doktrínu světovlády. Jen ty dvě charakteristiky úplně stačí k tomu, aby vzniklo společenství nepřátelské všemu lidstvu a tím i riziko nekonečných bojů a válek na této planetě.

K PROBLÉMU OLYMPIJSKÉHO VÍTĚZE DAVIDA SVOBODY

Olympijský vítěz v moderním pětiboji, tedy v mých očích nejvšestrannější sportovec, se dostal do potíží. Fakticky se projevil jako odpůrce zákazu účasti Rusů a Bělorusů na OH. V této souvislosti tvrdím, že sportovci USA neměli právo zúčastnit se ani jedné olympiády moderního věku. Tečka. Když došlo k bojkotu letních OH pořádaných v Moskvě roku 1980, tak jsem poprvé vyslovil názor, že OH letní i zimní by se měly zrušit, už pro jejich monstróznost, zpolitizovanost a především komercionalizaci. Nešlo sice o první bojkot s politickou motivací, ale šlo o bojkot, který znemožnil obrovskému počtu sportovců soutěžit o vzácné pocty. První politicky motivovaný bojkot se uskutečnil už v roce 1956, ale tehdy bylo postiženo pouze o osm zemí, z nichž jen dvě byly v té době sportovně významné.

Navrhoval jsem, aby se pořádaly jednou za určité období Hry letní olympiády vždycky v Řecku na olympijském stadionu speciálně k tomu účelu vybudovanému a obhospodařovanému přímo MOV. Ten by v mezidobí sloužil k zajišťování finančních prostředků pro pořádání LOH. Předpokládal jsem, že by třeba byla dobrým turistickým magnetem možnost zasportovat si na „stadionu olympijských vítězů“ kupříkladu i s diplomem či kopií medaile minulé olympiády. V návrhu byla zásadní redukce olympijských sportů. Zimní OH bych zrušil úplně, protože obrovská většina států světa k provozování zimních sportů nemá absolutně žádné přirozené čili přírodou dané podmínky.

Vzpomínám si, že jsem poněkud šířeji rozpracovaný návrh zaslal v tomto smyslu ČSOV a MOV v době, kdy se vybíral pořadatel pro OH pro rok 1996, tedy k stoletému výročí pořádání letních olympijských her moderního věku. Dneska bych k návrhu navíc přidal, aby se OH vrátily úplně ke svému původu čili sportovnímu soupeření amatérů. Profesionálové mají pro předvádění svého umu celé cirkusy a pseudogladiátorské hry.