Návštěva prezidenta Francie v ČLR byla hlavní událostí minulého týdne. Proto jsem byl udiven že se v různých zemích o ní psalo velice rozdílně. Němci kupříkladu psali, že tam Macron letěl společně s šéfkou EK, takže tím byla demonstrována jednota Západu. V USA dokonce tvrdili, že hlavní osobou byla Von der Leyen a ne Macron. A naši fekálisté hovořili o tom, že Macron ničeho nedosáhl. Už to zdůrazňování jednoty mě bylo podezřelé. Pravda je taková, že Francie měkla státní návštěvu vyjednanou již dávno a „Von“ byla Macronovi vnucena silou rozhodnutím USA. Ovšem ČLR dala všem lekci. Francouzský prezident byl přijat se všemi poctami, od červeného koberce po dlouhou dobu jednání až po slavnostní večeři. Leyenová musela vystoupit východem pro cestující, uvítal ji jenom člen vlády, který navíc není členem vládnoucí strany a Si s ní prohodil prakticky jen několik vět v krátkém rozhovoru, kde se nic neprojednávalo. S Macronem jela celá kohorta podnikatelů, kteří uzavřeli lukrativní smlouvy. Vrcholem ale byla závěrečná vyjádření prezidenta ČLR, který veřejně světu sdělil, že se s Francií dohodl na další spolupráci pro budoucí multipolární řád světa. To je natolik pro USA nepřijatelné že už to Čína ani USA nemohla tvrději sdělit. S šéfkou EK žádné závěrečné komuniké nevyšlo, protože ČLR už dávno ví, že současná EU je pouhým výkonným oslíkem Deep State USA. Já jsem si to pro sebe vyhodnotil jako jednoznačný projev síly ČLR. Vyjádřila tím nejen nesmlouvavost vůči USA, ale dokonce převázala její stěžejní metodu ovládání světa. Vrážení klínů mezi spojence. A ČLR dobře ví. Že Macron je proti tomu, aby Evropa byla součástí „Amerického“ NATO a také ví, že by ráda byla vůdcem celé EU.