Jelikož už nejméně rok píšu o globální válce, stojí za to, abych se pokusil zjistit, o co se fakticky válčí a kdo stojí proti komu. Američtí politici stále opakují, že jde o válku demokracií, proti autokraciím.  Jde o vyloženou dezinformaci, vyjádřeno v dnešní „krasomluvě“, čili o ideologickou lež, alias ohlupovadlo veřejnosti. Současné systémy na Západě v žádném případě nejsou demokraciemi. Jde v několika málo případech o plutokracii, a v těch nejlidnatějších, počínaje USA o vyložené oligarchie. Po občanských revolucích, v očích socialistů tak zvaně buržoazních, neexistovalo totiž všeobecné volební právo. Feudální vrchnost přizvala k moci největší vlastníky průmyslového kapitálu, a tak se transformovala na novodobou panskou vrstvu. V následných volbách volili jen ti nejbohatší, později ti, kdo platili daně, a to pořád jenom muži. Trvalo dlouho a stálo to hodně životů, než si veřejnost vybojovala všeobecné, rovné a přímé volební právo s tajným hlasováním. Došlo k tomu ovšem teprve tehdy a pouze tehdy, když nová vládnoucí vrstva měla spolehlivě zvládnutou technologii voleb, zajišťující že vždycky zvítězili takoví „zastupci lidu“, kteří prosazovali zájmy skutečně reálné moci, čti nového panstva. Takže veřejnost kupříkladu mohla milostivě volit jen ty, které daly určité instituce, většinou politické strany, na kandidátku. Mluvilo se proto často o partokraci. Ale především mocní měli v rukou všechny hromadné prostředky propagandy kandidátů, proti nimž ostatní měli jen malou šanci.

Takže ony zastupitelské demokracie vzniklé po občanských revolucích fakticky nikdy nebyly demokraciemi, ale plutokraciemi čili vládou početné vrstvy vlastníků bohatství. Díky liberální ideologii o svobodě čili především o neomezeném hromadění bohatství, majetku ba i kapitálu, zákonitě rostla sociální diferenciace až se vytvořila vrstva superboháčů, převážně vlastníků finančního kapitálu. Tak se z plutokracií postupně vytvářely oligarchie. Podle mě první oligarchie v občanském politickém systému vznikla v Británii, kde snad ani nikdy neexistoval mezistupeň v podobě plutokracie. Po druhé světové válce pak už byla USA rovněž klasickou oligarchií, která si dokonce vytvořila první globální nadvládu za pomocí dolaru jako celosvětové rezervní měny. Takže lze oprávněně tvrdit, že v současné fázi globální války nebojují demokracie s autokraciemi, ale oligarchie po staletí nejmocnějších států světa s ambicí konečné nadvlády nad planetou s…kým vlastně?

Na první pohled už je to dneska jasné, s Ruskem a ČLR, což by nám mělo stačit. Ale přesto se pokusím o charakteristiku vládnoucích vrstev v obou zemích. Tvrdím totiž od počátku, že politické systémy Ruska a ČLR jsou velmi odlišné. V Rusku se vyvinul systém založený na několika tradicích. Především na národním uvědomování zpevňované posledními velkými obrannými válkami na silné národovectví až nacionalismus. Za druhé kulturního zakotvení v pravoslaví a za třetí osvícenských tradicích snažících se o vyváženou koexistenci svobody a rovnosti v atmosféře bratrské spolupráce všech etnik té rozlehlé země. V ČLR je to úplně něco jiného. Tady tradiční vládnoucí vrstva, kdysi mandarínů, dneska byrokratů čínského chápání Marxe. V mých očích ten fakt dokazuje, že prvním úkolem, který si tato vládnoucí vrstva vytýčila je odstranění chudoby. To je totiž první nutný, ba nezbytný předpoklad pro skutečné osvobození, když pak druhým je vzdělanost, která v nynější ČLR už má ty nejlepší parametry. Viz například vzdělávání pro produktivní obory, tedy inženýry. A ne humanitní, čti kecálisty.

Rodící se pevná spolupráce Ruska a ČLR ukazuje, že lze oba politické systémy zharmonizovat k úspěšné spolupráci až po pozdější možné sjednocení. Jak se navíc jeví, tyto systémy jsou přijatelné pro velké množství států, které až dosud byly oním třetím, rozvojovým, leč ve skutečnosti vykrádaným světem. Proto už zmíněná dvojice přilákala nezanedbatelný počet sympatizujících zemí, které se postupně houfují ke spolčení s těmito dvěma velikány. To všechno mě napovídá alespoň něco o charakteru této fáze již víc jak sto let trvající globální války.

Troufám si pro začátek tvrdit, že současná horká fáze globální války je bojem vrstvy oligarchů se světovládnými, čti komplexně globálními ambicemi, proti mnohonásobně početnějšímu světu po celou historii ovládaných, zneužívaných a vyloženě okrádaných. V mém chápání světa jde tedy o klasický třídní boj, jenže tentokrát v celoplanetárním měřítku. Tedy boj po celé dějiny slabých a ovládaných proti svým utlačovatelům. Tečka.