PRVNÍ ZAMYŠLENÍ NAD UMĚLOU INTELIGENCÍ

Už v mládí, tedy skoro před třemi čtvrtinami století jsem se zajímal o robotiku, protože to v mých očích byl logický vývoj pro tehdy začínající automatizaci průmyslu v technologicky nejvyspělejších zemích. V té době nějaký učenec tvrdil, že základním zákonem robotiky musí být pravidlo; robot nikdy nesmí ublížit člověku, i kdyby měl kvůli tomu sám sebe destruovat. Tehdy ještě o nějakých počítačích nebylo vidu, ani slechu, takže si už dneska neuvědomuji, jak by se v té době taková informace mohla do stroje uložit.

V praxi jsem se pak setkal s automatickým řízením výroby až při dvouletém postgraduálním studiu „Moderní metody řízení složitých průmyslových soustav“. To už jsem měl za sebou několik kursů programování na číslicových počítačích a zkušenost s výpočty na analogovém počítači, na němž jsem řešil soustavy exponenciálních rovnic. Ovšem následně jsem opustil technické funkce, takže jsem se už nikdy víc o podobnou problematiku nezajímal.

Až v této době. A jak je dneska módou, zavinil to Putin. Překvapovalo mě, že několikrát veřejně varoval před vývojem umělé inteligence s argumentem, že tato jednou lidstvo vyvraždí.  A má asi pravdu. Za prvé mnoho velkých vynálezů bylo zneužito ve válkách, pokud dokonce přímo nevznikly na objednávku armády. A první robotická zařízení už dokonce lidi zabíjí čili zásadně odporují fundamentálnímu požadavku, který prosazovali zakladatelé robotiky.

Za druhé. Nejsem sice příznivcem teorií tvrdících že vesmír, či lidská historie mají nějaký skrytý smysl. Ovšem jsem zastáncem názoru, že život je jedním ze základních principů vesmíru a je proto věčný, jako vesmír sám. Jelikož jeho fundamentálním zákonem je evoluce čili přizpůsobování se i těm pro život nejkrutějším podmínkám, pak to znamená, že člověk by měl „vytvořit“, přesněji evolučně by měl přejít ve vyšší typ života, čti odolnější, intelektuálně schopnější a trvalejší. Již několikrát jsem si onoho tvora pojmenoval slovem „posthomo“. Dnešní učenci, vědci a žurnalisté mluví o jakémsi transhumanismu. Pokud ho nebudou alespoň trochu přesněji definovat, pak si nedokážu představit, o jakého tvora prakticky může už jít.

Pokud takový tvor vznikne, bude se na této planetě asi chovat tak, jak má život na Zemi ve svém kódu čili bude ničit slabší, včetně člověka. Jako to dělal člověk sám, když vyvraždil velké býložravce, skoro vyvraždilo kytovce a podobně. Bude mít lidstvo velké štěstí, pokud posthomo dospěje včas k názoru, že bez lidí by život na Zemi nebyl komplexní. Biotop planety že pro celkové fungování člověka na Zeměkouli musí mít.

Což mé myšlení vrací k původnímu zákonu robotiky. Posthomko, čili umělá inteligence by měla být člověkem naprogramována tak, aby neničila lidi. Což ovšem dodneška není reálné. Lidstvo samo totiž dosud v sobě nepřekonalo původní pud evoluce, ono zabíjení.

Podle mých představ by proto lidstvo mělo vytvářet bytost typu „posthomo“ pouze v souvislosti se svými projekty „dobývání“ vesmíru, kde se prakticky s člověkem nemusí nikdy už setkat.

Příspěvek byl publikován v rubrice Texty a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *