Nepamatuji se, že by někdy před volbami prezidenta v USA, bylo v médiích tolik textů, které předpovídaly občanskou válku, či dokonce vojenský puč, zvítězí-li určitý kandidát. Letos jsem to zaznamenal vůbec poprvé v případě zvolení Trumpa. Dokonce byl popsán i návrh scénáře, jak onu občanskou válku lze s malým počtem lidí začít. A i proti nebývalé jednostrannosti médií byl nakonec Trump zvolen! Mám proto oprávněný důvod uvažovat nad tím, co se bude dít ve Státech nyní. Skoro všechna média v USA, ale i v Evropě a tím spíše u nás, se doslova bila za Hitlary. První reakce po volbách podle toho vypadaly. Neskrývané zklamání a zoufalé otázky – PROČ? Předseda KSČM Filip je přesvědčen, že vystihl hlavní důvod prohry klanu Clintonů. Prý jím bylo přílišné řinčení zbraněmi. Já si myslím, že je to při nejlepším asi tak třetina reálné skutečnosti. Američané nepovažují mezinárodní problémy své země zase za tak důležité. Mnohem víc je zajímají vnitřní problémy země. Právě v tomto prostoru Trump bodoval u velké většiny lidí. Za prvé jako prozatímní nepolitik mluvil jazykem, kterému všichni jasně rozuměli, protože to byl jejich styl mluvy a ne verbální mateníky politiků. Za druhé bezohledně posuzoval dlouhodobě chování vládní moci, ekonomické moci a dokonce i finanční moci způsobem, který relativně stejně, již celá desetiletí, pociťuje většina Američanů. Jasně nabízel změnu, dokonce třeba i daňovou úlevu, když několikrát zopakoval, že svou bezpečnost si musí Evropa platit sama. Média mainstreamu, čti „hlavní stoky“, se rychle vzpamatovala a zahájila po Trumpově vítězství bezprostředně první kolo revolty, jakousi dělostřeleckou přípravu, možné občanské války. Informační válku, čili jednostrannou propagandu. Přináší ve velké míře zprávy o občanském odporu po celé zemi proti Trumpovi. Nevidí prý v něm záruku slušného prezidenta, když se celý život choval „neslušně“. Dokonce prý celá města se bouří proti jeho, ve volební kampani slibovaným, záměrům. Nezvykle rychle se rozšířila petice, jíž prý už podepsalo na dva miliony Amíků, ve které jsou vyzýváni volitelé, aby nedbali výsledku voleb v jednotlivých státech a volili Hitlary. To už je skutečná výzva k revoluci, k nerespektování zákonů, jednoduše řečeno k občanské válce. Všichni podněcovatelé odporu proti vítězi by si ale měli uvědomit, že veřejnost USA je nejen rozdělená, ale stále víc a více nesmiřitelněji rozdělená. To není dobrou atmosférou pro volání po porušování zákonů. To není podhoubí lesa, v němž by se požár dal lehce uhasit.

Za komunistů nebyla společnost ve skutečnosti rozdělená. Existovaly prakticky pouze dvě skupiny. Malinkatá vrstva několik tisícovek vyvolených, majících veškerou moc. Devadesát devět procent společnosti tvořil zbytek, který se v průběhu času „věrchušce“ čím dál víc vzdaloval. S malou výhodou oproti milionům žilo deset procent obyvatel, kteří byli členy KSČ. Ovšem ani ti neměli žádnou praktickou šanci rozhodovat o společných věcech. Takže společnost prakticky byla jednolitá. Po změně režimu se situace začala s velkou rychlostí měnit. Nově se tvořící společenství ze svého středu vyhřezla potomky „předstarých“ struktur, čili kastu předkomunistické moci a jejich potomků. Její nejaktivnější příslušníci se doslova a do písmene zmocnili veškeré moci v zemi a s použitím revolucionářských praktik bleskově změnili celý systém. Reprezentanty bývalé komunistické moci a jejich příznivce označili za „staré struktury“ a prohlásili za přímé nepřátele svého systému. To bylo první dělení společnosti, navíc s vytvořením absolutního nepřítele. Následně, doslova bleskově, vytvořili revolučně radikalistickou metodou – privatizací – vrstvu bohatých a dokonce superbohatých. Následovala celá plejáda dělení ideologických, na jejichž základě se vytvořily politické strany, jež si šly nejen obrazně či verbálně po krku. V průběhu několika let vznikla pak kasta vyloučených. Nejvíc společnost rozdělily rvačky kolem realizace státních ideologií. Příznivci a odpůrci NATO, vyznavači integrace v EU a její odmítači, dogmatici ničím neregulované svobody, především obchodu a podnikání, proti příznačně asi devadesáti procentům zaměstnanců a konečně, v posledních letech, milci Západu a tak zvaní globalisté, či multikulturalisté. Nikdy nebyla společnost rozdělenější a nerozdělil ji snad až teď prezident. Rozdělila ji celé čtvrt století působící

Dneska jenom první dojmy, protože píši něco jiného a nemám čas. První důležitá podmínka na Trumpově cestě do Bílého domu je splněna. Ne samotné vítězství, ale prohlášeni Clintonové, že uznává porážku. Tím se totiž celý proces nekomplikuje o soudní a další tahanice. Mne osobně zajímají pouze dvě věci. Za prvé, zda Tramp zásadně změní politiku vůči Rusku, čili odvrátí současné napětí riskující až nukleární střet. Za druhé, zda, jak vyhrožoval, požene Clintonovou před soud za její minulou mezinárodní angažovanost. To mne zajímá jedině proto, že podle hegemonistického zákonodárství USA nemůže být občan toho státu souzen žádným mezinárodním soudem, nadtož soudem cizího státu. Jinak si myslím, že lidé v USA to vezmou jako vždycky, čili že dolních devadesát procent ví, že se stejně jejich úděl nezmění a třída vlivných už je dávno připravena na vítězství kteréhokoliv ze dvou finalistů. Pokud ale Trump na své vítězství nebyl připraven stejně dobře, jako oni, tak bude zlikvidován. Jeho ekipa musí totiž v prvé řadě rychle a plně ovládnout FBI, CIA a zavázat si Pentagon. Jeho koexistence s ostatními miliardáři asi nebude problematická, tedy bude nadále „zdravě“ konkurenční, leč vztah k bilionářům se mu nemusí podařit zvládnout. Mezi mými prvními dojmy dominuje pouze směšnost komentářů typu, překvapivé vítězství Trumpa. Zase tím jenom dokazují svou nadřazenost, když vlastní volební preferenci považují za „nepřekvapivou“, čti jedině správnou. Osobně mne jaksi mrzí, že Trumpova první manželka, Češka  Ivana Zelníčková, se nestane první dámou USA.

Přiznám se, že jsem rád, že nemám americké státní občanství. Neměl bych koho volit. Pokud jsem sledoval předvolební kampaň z internetových zdrojů, pak vím, že především mladí lidé v USA jsou na tom stejně. Jinak podle vlezdoprdelistů je jasným vítězem Hitlary a podle těch ostatních Trump. Obecně se považují šance za velmi vyrovnané, takže podle mých znalostí rozhodnou manipulační techniky, rozuměj vlivy CIA, klany bilionářů okolo Sorose, Rockefellera, Rotschilda a dalších, či konečně skryté podvody přímo ve volebních místnostech. Nebo to nakonec rozsekne úplně „nepolitický“, jak také v Americe jinak, soud. Pokud všechno toto selže, tak bude Trump zlikvidován. A pokud ani to Amíkovské nejobvyklejší řešení se nezdaří, tak armáda provede puč. To by se mi nejvíc líbilo. Konečně by se USA před světem vysvlékli do reálné podstaty svého zločineckého systému.

Bude to, jako když atomová bomba protrhne přehradu verbálního hnusu, splašků a zhovadilostí, které byly dominantním znakem letošní předvolební kampaně na dalšího nájemníka Bílého domu. Zítra se konečně uzavře první jednání spektáklu s titulkem „Volby čtyřicátého pátého prezidenta USA“. Nedá se sice odhadnout, jaká přesně budou následovat další jednání „dívadla“ pro prostý lid, která mohou být zahájena až po zdvižení opon tajného hlasování. Osobně mne vůbec nezajímá, jakým výsledkem volby skončí, která persona se nakonec bude prezentovat veřejnosti v posledním aktu, provedeném až v příštím roce, nazývaným inaugurace, poslední to akt celého zdánlivě dramatického kusu. Od samotných začátků existence USA je prezident stále více pouhým moderátorem a interpretem událostí, o nichž rozhodují jiní. Neurčuje obsah, ale pouze vnější formy politiky ať již doma, či v mezinárodní sféře. V období po poslední válce je dokonce pouhým hercem, někdy i profesionálním, který svou vůli vyčerpává pouze na svou image. Prozatímním vrcholem tohoto přerodu byl zatím Obama, jenž zdevalvoval prezidentský úřad na ubohou roušku marně zakrývající zlořády globálních mocichtivých zrůd všeho druhu, vojensko-zbrojních oligarchů zvláště.

Tento web nese ve svém názvu, mimo jiné, také slovo a tím charakteristiku, „nehorázné názory“. Pohříchu je jich zde v poslední době velice málo, protože doba je asi víc jak vážná. Takže alespoň pro odlehčení dneska hned dva. Nedávno zemřela Věra Čáslavská a intelektuálská luza se mohla přetrhnout v oceňování její tak silné nenávisti vůči Rusku, ze které brala sílu porážet tehdy suverénní ruské soupeřky.  Jsou však vedle jako obvykle. Sportovní gymnastika je jedním ze sportů, kde hraje velkou roli osobní faktor rozhodčích. Zatímco vítězství v atletické disciplině je naprosto nesporné, „vítězství“ v gymnastice je z jiné operetky. Troufám si proto tvrdit, že především o medaile z OH v Mexiku pro Čáslavskou se nebetyčnou měrou zasloužil spíše Brežněv, než ona sama. Jednak gymnastice rozumím a druhak jsem tehdejší soutěž vnímal. Ne, že by si Čáslavská medaile nezasloužila, ale tak suverénní nebyla, aby získala všechny zlaté.

Zoologové celého světa jsou vydiveni doslova z míry neobyčejným objevem v českých zemích. Byla tu totiž nalezena největší veš planety. Dostala pojmenování Veš Kernová. Asi na památku vyznavače absurdity, Václava Veškerny-Havla.

Exfráter Herman se propůjčil k dalšímu spektáklu namířenému proti zájmům našeho státu. Poprvé to bylo, když se jak nějaký autista vymkl vládě v polovině května letošního roku se zúčastni 67. Srazu sudetských Němců. Dokonce tam vystoupil s oficiálním projevem, který zahájil slovy „Milí krajané“, za což sklidil velký aplaus tří tisíc pomstychtivých staromilců. Zločinům Němců vyslovil pardon a poválečnou mstu marginálního počtu Čechů prohlásil za zločin. Není známo, že by ho vláda pověřila účastí na sudeťáckém mítinku a už vůbec ne, aby se tam za kohosi omlouval. Jelikož se ale nikdo z vlády neozval s jasným protestem, lze oprávněně usuzovat, že šlo o čin s nímž vláda jako celek souhlasila. Jelikož ani premiér se od Hermanova konání nedistancoval, je nutné přiklonit se k názoru tehdy dominujícímu v ČT, že šlo o historický zlom. Herman si ve své umanutosti nepřipouštěl, že tím fakticky urazil všechny oběti, které měli sudeťáci na svědomí. Možná proto asi nyní žebronil u prezidenta, aby jeho rodinnému příslušníku, jemuž nacisti zkazili kus života, dal státní vyznamenání. Nezáleží už nyní na tom, jaký motiv vedl Hermana k lobbování za svou rodinu. Kolem celé aféry je dneska nezodpovězena pouze jediná otázka. Jakou roli mělo setkání Hermana s dalajlámou na neudělení vyznamenání do aféry naprosto neznámému cizinci. Ti co nenávidí Hrad, věří tomu, co tvrdí Herman. Věří tomu, že byl ministr vydírán a jeho příbuzný z pátého kolena nedostal ocenění proto a jenom proto, že on, velikášský neovladatelný, se sešel s dalajlámou. Naopak ti, co znají Hermana, nebo sledují již delší čas jeho kotrmelcovou kariéru a mnoho lží, které ji provázelo, soudí o Hermanovi, že je součástí dalšího spiknutí proti Zemanovi. Čímž se stal představitelem hlavní role letos již druhého „dívadla“ pro prostý lid. Spektáklu, který poškozuje zájmy naší země ať o tom hovoří kdo chce, jak chce. A basta. Kdyby premiér nebyl hadr na holi, tak by nejen okamžitě odvolal Hemana s postu ministra, ale rekonstruoval celou vládu, v níž by se obešel bez lidovců.

Včera se sešli nejvyšší ústavní činitelé, aby si potlachali o údajné mezinárodní bezpečnosti jejich státu. Proto zmíněná skupina nejvyšší výsostnosti byla doplněna o ministry zahraničí a obrany. Právě tito dva dodali celé sešlosti ten správný odér. Obrtlíkař „Všezorálek“ a roduvěrný kejklíř „Strop nicky“. Není mi jasné, proč cítili za potřebné o své bezvýznamné sešlosti informovat českou, ba světovou veřejnost. Přece si naivně nemyslí, že občané jim uvěří, že se sešli, aby zkoordinovali své působení v zahraničí, což je při současné personální skladbě této grupy zhola nemožné. Málokdo jim také věří, že se shodli na společném přístupu k migrační krizi, zvláště když nejméně polovina z nich nemá žádný svůj vyhraněný názor na věc. Za naprostý nonsens považuji odsouzení puče v Turecku. Stačí si jenom vzpomenout, že s pučem na Ukrajině nejenže souhlasili, ale se na něm podíleli – někteří. Rovněž „několik vět“ o brexitu je přitrouble velikáškou pózou. Mne osobně zaujala pouze věta, cituji: „Nelze přehlížet flagrantní porušení mezinárodních norem a závazků, jakým byla anexe Krymu a zapojení do konfliktu na východě Ukrajiny ze strany Ruské federace“. Konec citace. Docela by mne zajímalo, kdy se sešli naši nejvyšší, aby odsoudili tisíceronásobně zločinnější „flagrance“ slouhů globálního panstva, tedy USArmy na nespočetných částech glóbu. Nemám pro počin politické věrchušky jiné vysvětlení, než to, že se někteří její příslušníci připosrali z kritiky, kterou jim na hřbety naložila zdivočelá pražská lumpeninteligence, za poněkud pročínsky trapné prohlášení k návštěvě dalajlámy v Praze. Dokument, který veřejnosti předhodili včera, je jen potvrzením toho, jak stupidní máme v současné době dokonce i nejvyšší politickou kamarilu. Před několika dny vypotila prohlášení, které rozzuřilo intelektuální luzu a včera to doslova pohnojila užvaněným cancátem. Hanba, hanba, jenže nikde neslyším ono sláva, sláva, o které zpívá ve svém novém songu Nohavica.