Bude to, jako když atomová bomba protrhne přehradu verbálního hnusu, splašků a zhovadilostí, které byly dominantním znakem letošní předvolební kampaně na dalšího nájemníka Bílého domu. Zítra se konečně uzavře první jednání spektáklu s titulkem „Volby čtyřicátého pátého prezidenta USA“. Nedá se sice odhadnout, jaká přesně budou následovat další jednání „dívadla“ pro prostý lid, která mohou být zahájena až po zdvižení opon tajného hlasování. Osobně mne vůbec nezajímá, jakým výsledkem volby skončí, která persona se nakonec bude prezentovat veřejnosti v posledním aktu, provedeném až v příštím roce, nazývaným inaugurace, poslední to akt celého zdánlivě dramatického kusu. Od samotných začátků existence USA je prezident stále více pouhým moderátorem a interpretem událostí, o nichž rozhodují jiní. Neurčuje obsah, ale pouze vnější formy politiky ať již doma, či v mezinárodní sféře. V období po poslední válce je dokonce pouhým hercem, někdy i profesionálním, který svou vůli vyčerpává pouze na svou image. Prozatímním vrcholem tohoto přerodu byl zatím Obama, jenž zdevalvoval prezidentský úřad na ubohou roušku marně zakrývající zlořády globálních mocichtivých zrůd všeho druhu, vojensko-zbrojních oligarchů zvláště.