Exfráter Herman se propůjčil k dalšímu spektáklu namířenému proti zájmům našeho státu. Poprvé to bylo, když se jak nějaký autista vymkl vládě v polovině května letošního roku se zúčastni 67. Srazu sudetských Němců. Dokonce tam vystoupil s oficiálním projevem, který zahájil slovy „Milí krajané“, za což sklidil velký aplaus tří tisíc pomstychtivých staromilců. Zločinům Němců vyslovil pardon a poválečnou mstu marginálního počtu Čechů prohlásil za zločin. Není známo, že by ho vláda pověřila účastí na sudeťáckém mítinku a už vůbec ne, aby se tam za kohosi omlouval. Jelikož se ale nikdo z vlády neozval s jasným protestem, lze oprávněně usuzovat, že šlo o čin s nímž vláda jako celek souhlasila. Jelikož ani premiér se od Hermanova konání nedistancoval, je nutné přiklonit se k názoru tehdy dominujícímu v ČT, že šlo o historický zlom. Herman si ve své umanutosti nepřipouštěl, že tím fakticky urazil všechny oběti, které měli sudeťáci na svědomí. Možná proto asi nyní žebronil u prezidenta, aby jeho rodinnému příslušníku, jemuž nacisti zkazili kus života, dal státní vyznamenání. Nezáleží už nyní na tom, jaký motiv vedl Hermana k lobbování za svou rodinu. Kolem celé aféry je dneska nezodpovězena pouze jediná otázka. Jakou roli mělo setkání Hermana s dalajlámou na neudělení vyznamenání do aféry naprosto neznámému cizinci. Ti co nenávidí Hrad, věří tomu, co tvrdí Herman. Věří tomu, že byl ministr vydírán a jeho příbuzný z pátého kolena nedostal ocenění proto a jenom proto, že on, velikášský neovladatelný, se sešel s dalajlámou. Naopak ti, co znají Hermana, nebo sledují již delší čas jeho kotrmelcovou kariéru a mnoho lží, které ji provázelo, soudí o Hermanovi, že je součástí dalšího spiknutí proti Zemanovi. Čímž se stal představitelem hlavní role letos již druhého „dívadla“ pro prostý lid. Spektáklu, který poškozuje zájmy naší země ať o tom hovoří kdo chce, jak chce. A basta. Kdyby premiér nebyl hadr na holi, tak by nejen okamžitě odvolal Hemana s postu ministra, ale rekonstruoval celou vládu, v níž by se obešel bez lidovců.