Od politického převratu v roce 1989 se v naší vlasti upevňuje vliv zvláštní sorty našich občanů, která se stále s větší jistotou považuje za elitu národy a z toho důvodu oprávněnou, ba až prozřetelností pověřenou, vystupovat jako politická síla. Tato samozvaná vrstva politických aktivistů je charakterizována několika základními rysy. Je v prvé řadě bludně přesvědčena, že to byla ona, kdo odstranil vládu KSČ. Její příslušníci sou skálopevně jisti, že právě jejich posuzování společenské situace je jedině správné. V mezinárodních problémech se řídí svými emocemi a ne rozumem, což v praxi znamená mýlit se až po zapojení se do zločinvosti mocenské elity USA. Z čehož pro ně vyplývá, mimo jiného, z celé hloubi své zavilosti nenávidět a proto považovat za našeho nepřítele Rusko, ČLR a další země, které se snaží vymanit z vlivu USA. Ač nikým nevolení, považují, coby svou posvátnou povinnost, realizovat velmi silný odpor vůči voleným politikům, pokud tito nejsou poslušnými sluhy USA a její armády. Na letošního 28. října si našli záminku, pokud ji dokonce nevytvořili, aby svolali na Staroměstské náměstí trucpodnik zaměřený především proti prezidentu Zemanovi. Vymyšlené to měli, jako vždycky, velmi dobře, takže je vidět, že se na věci podíleli profesionálové. Správně předpokládali, že v den volna bude Staroměstské náměstí plné návštěvníků, i kdyby se tam nic neorganizovalo. Věděli, že za té okolností bude stačit pár desítek aktivistů, kteří, třeba se zapálenými svíčkami, místo minulých červených karet, budou středobodem zájmu všech vizuálních médií. Tím dosáhli situace, že celou akci bylo možné, nezúčastněné veřejnosti, prezentovala jako mnohatisícový protest. Zmíněná skupina samozvaných aktivistů prý se inspirovala protestní atmosférou a vyzvala dokonce občany ceéu zem k „Týdnu občanského neklidu“. Jsem všemi deseti pro. Nasměroval bych inzerovaný neklid ke konečné likvidaci zmíněné společenské smetánky, považující se za duši národ. V první řadě navrhuji, třeba na 17. listopadu, pořádat velká shromáždění, kde by se prosazovalo zrušení koncesionářských poplatků pro televizi, jejíž mnozí činovníci z řad tak zvaných herců, tvoří podstatnou část celé vrstvy sebezvané elity. Na uvedených shromáždění bych dále prosazoval skončení státních dotací pro umění a kulturu, s výjimkou Národního divadla a Státní filharmonie, amatérských tvůrců, folklorních souborů a podobně. Ostatní hochštalpleři ať si laskavě na sebe vydělávají stejně, jako všichni ostatní. Nebudou mít alespoň z rozežranosti čas na angažmá ve věcech, kterým nerozumí. V té souvislosti si troufám tvrdit, že opravdu moudrá byla společnost tehdy a pouze tehdy, když „umělci“, ta kočující šmíra, byli ostatními lidmi považováni za okraj společnosti a museli žít fakticky z milodarů diváků. Jsem hluboce přesvědčen, že právě do takového a jenom do takového postavení, patří zmíněná samozvaná elita. Obrovská většina společnosti by onen týden občanského neklidu měla prodloužit na tak dlouhou dobu, dokud nezlomí příživnickou a státní rozpočet doslova vysávající pozici samozvané pseudoelity. Veřejnost by měla přestat navštěvovat představení jejich příslušníků, ignorovat jejich vystupování při zájezdech „na venkov“, nekomunikovat s nimi, odmítat být hostem všelikých jejich televizních, pro ně především výdělečných, „šou“, nekupovat časopisy s jejich mudrlantstvími a podobně. Jednoduše totálně je ignorovat. Jen tak by je přešla pýcha, se kterou již skoro celé století se považují nejen za elitu, ale především si drze na společnosti vynucují plnění svých zájmů, od soukromých po skupinové.