Již loni se šéf NATO Jens Stoltenberg omluvil za bombardování Bělehradu v roce 1999. Před několika dny tomu dal korunu sám viceprezident Biden, když se omluvil všem rodinám, jejichž příbuzní při zmíněném bombardování přišli o život. Když navíc před nedávnem Haagský soud konstatoval, že Miloševič je nevinen, tak mne zajímá jediné. Jak se nyní zachovají všichni ti čeští mediální protisrbští psavci a především známí političtí válkychtivci, především Šlafzenberg. Kecy nějakých viceprezidentů mne totiž vůbec nezajímají. Pokud Obamův zástupce nepřivezl šek alespoň na 35 miliard dolarů, tak není o čem hovořit. Obamovci na tom musí být sakra špatně a celá demokratická strana se teď, ze strachu před Trumpem, může doslova podělat. Přesto mne napadá celá přehršel otázek. To bude nyní standard americké politiky, napřed někomu „zabít strýčka“ a pak se za to rodině omluvit? Takže tak za deset let můžeme čekat omluvu Afghánistánu, za patnáct Iráku, pak Libyi, nebo dokonce Sýrii? Samozřejmě že ne. Srbsko je přece jediným Slovanským státem, který ještě americká, protiruská kamarila nezmákla. A dostat ho do NATO, to by byl sakra gól. Ono by v prvém kole určitě docela stačilo koupit si ho nějakou smlouvou podporující zájmy USA na asijskoevropském superkontinentu. Co tak nějakou tu vojenskou „základničku“ někde v Srbsku – za tučný pronájem. Už jsem zaregistroval, že EU zahájila vstupní rozhovory o vstupu Srbska do tohoto byrokratického superstrátu. Zároveň jsem si všimnul, že Lavrov hovořil o nepřípustném nátlaku na Srbsko. Začne tedy přetahovaná o Srbsko? Pak jeho občany předem lituji. Nemůže to v žádném případě pro ně dopadnout dobře. Šelmy se přece rvou teprve o mrtvou kozu!