Jedním z mnoha důvodů, proč došlo k brexitu je bezesporu i asociální chování vládců EU. Je proto nesporným paradoxem, že výsledek hlasování v Británii, jak se zdá, zaktivoval spíše pravici, než levici. A není to jenom proto, že pravice v celé Evropě fakticky vládne. Je to především proto, že se levice podle mne ještě pořád nevzpamatovala z šoku poslední dekády minulého století. Její protagonisté v žádném případě tehdy nepředpokládali rozpad sovětského tábora, nadtož SSSR. Vůdci na východě byli si až příliš sebejistí a svou zvyšující se odtržeností od svých občanů prakticky zavinili kolaps socialismu, který si nazvali reálným. Levice na Západě se zase doslova zhroutila, především proto, že vyschly peněžní toky, které vydržovaly její instituce. Hlavní ale bylo a doposud je, že fakticky veškerá levice ztratila víru ve své ideály. Ukázalo se, jak hrůzné pro ni bylo, že nedokázala svou ideologii přizpůsobovat měnící se situaci na planetě. Což rovněž souviselo s pýchou sebejistoty. Již před lety jsem dospěl k názoru, že z mrtvolného pachu rozkládající se staré levice nemůže vzejít jiskra, nadtož dokonce plamen nových idejí rozpalujících „veřejnost“. Vtírá se mi na tom místě použít slovo „masy“, ale je příliš zrádné, v minulosti využívané všemožnými druhy populistů až politických zločinců. Na hrobě staré levice nelze hledat motivy pro odpor vůči zglobalizovaným vládcům dneška. Nová etapa věčného sociálního boje mezi vládci a ovládanými potřebuje dosud neokoukaný fundament inspirující k akci. Myslím, že jeho pilíři musí být mír, čili odzbrojení, za druhé regulace vlastnictví, čili likvidace nesouměřitelnosti v bohatství a konečně participace ovládaných na zásadních rozhodnutích o světě.