ŘÍKEJME JÍ HITLARI

Dneska sem vyvěšuji poněkud zkrácený text Terezy Spencerové ze čtvrtečních  Literárních Novin, který autorka věnovala žhavé kandidátce na nejvyšší funkci USA – Hillary  Clintonové. Tady je, cituji: Odtajněné dokumenty prokazují, že „humanitární“ agresi proti Libyi sice rozpoutaly Británie s Francií, ale zničení státu dokonaly rozkazy, které bez ohledu na nesouhlas americké generality osobně vydávala tehdejší ministryně zahraničí USA Hillary Clintonová. Z jejích hacknutých e-mailů navíc vyplývá, že důvodem byla podle všeho snaha zabránit tomu, aby bohatá ropná Libye zavedla zlatem krytý dinár.
     Ať už ale byl skutečný motiv za rozbitím Libye jakýkoli a ať už si ho u Hillary Clintonové zaplatil kdokoli, v určitém ohledu se ukazuje jasný trend – po svržení Husního Mubaraka v Egyptě Clintonová podpořila vládu Muslimského bratrstva, v Sýrii aktivně začala vyzbrojovat džihádisty všech barev, a to nabízí paralelu se současným Kosovem, které se už rovněž proměnilo v baštu radikálního islámu, tentokrát ovšem přímo v Evropě.
     Kosovo vůbec je jakýmsi Clintonovic „dítětem“: prezident Bill má v Prištině svou sochu v lehce severokorejském stylu a k ní i svůj bulvár, Hillary pak obchod s oblečením ve svém stylu. To byla právě tehdejší první dáma USA, která nutila manžela prezidenta, aby vyhověl neokonzervativcům a různým zastáncům intervencí a vydal povel k bombardování Jugoslávie. Při cestě do Kosova pak ujistila své hostitele, že USA stojí jednoznačně za Prištinou: „Pro mě, moji rodinu a mé americké spoluobčany je to mnohem víc než otázka zahraniční politiky, je to osobní.“ A vzápětí objala kosovského mafiánského prezidenta Hašima Thačiho, kterého Rada Evropy obvinila z obchodu s lidskými orgány svých srbských obětí.
     „Každý pátek, jen pár metrů od sochy Billa Clintona s rukou vztyčenou k veselému mávnutí, se k modlitbám na chodnících před improvizovanou mešitou v bývalém obchodě s nábytkem sklánějí stovky vousatých mužů,“ popisuje situaci New York Times v reportáži nazvané Jak se Kosovo stalo živnou půdou Islámského státu. „Mešita je jednou z bezpočtu, které tu byly postaveny za saúdské vládní peníze. Za 17 let, které uplynuly od konce války, „saúdské peníze a vliv – po většinu času za dohledu amerických činitelů – proměnily toto kdysi tolerantní muslimské společenství na kraji Evropy v rodiště islámského extremismu a místo, které produkuje džihádisty“, Deník dále cituje statistiky, podle nichž místní policie za poslední dva roky identifikovala 314 Kosovských Albánců – včetně dvou sebevražedných útočníků, 44 žen a 28 dětí – kteří se připojili k oddílům Islámského státu, což je největší poměr vůči počtu obyvatel v celé Evropě. Jeden z těchto kosovských Albánců, Lavdrim Muhaxheri, je dnes polním velitelem Daeše v Sýrii, kam se dostal nejspíš s pomocí NATO přes Irák, a loni se proslavil videem, na němž popravuje syrského zajatce výstřelem z granátometu. „Nedělám víc nebo míň, než jsme dělali v Kosovské osvobozenecké armádě během války“ proti Srbům, vysvětlil posléze.
     Kosovo, mafiánský stát, jehož legitimitu a nezávislost uznala i Česká republika, se tak dnes stává baštou islámského fundamentalismu, terorismu, násilí, zločinu i vybičovaného nacionalismu, který chce území připojit k Albánii. Je přitom výsledkem především zahraničních vizí rodiny Clintonových, přičemž podle amerických politologů Hillary Clintonová žádnou definovatelnou zahraničněpolitickou doktrínu ani nemá – v zásadě má blíž k jestřábovi Johnu McCainovi než například k Baracku Obamovi. Nelituje toho, že prosadila zničení Libye, protože prý stále věří, že se proces teprve vyvíjí a vše ještě může skončit dobře, a v žádném případě proto nebude dopředu vylučovat žádné další vojenské intervence. V Sýrii by proto vyhlásila „bezletové zóny“ po libyjském vzoru a dodala džihádu protiletecké zbraně k boji proti vládním a ruským silám. Její politika vůči Číně není zatím zcela zřejmá, ale bude výrazně protiruská, což při pohledu na přesun jednotek NATO k ruským hranicím a dalšímu plánovanému zbrojení není pro Evropu nejlepší vyhlídka. Nicméně vůči Evropě mají u Clintonů nejspíš jasno. Ačkoli totiž není role někdejšího prezidenta Billa Clintona ve volební kampani jeho ženy příliš jasná, jeho slova nelze jen tak přehlížet. „Polsko a Maďarsko, dvě země, které by bez Spojených států a dlouhé studené války nikdy nebyly svobodné, se nyní rozhodly, že jim demokracie činí potíže,“ prohlásil Bill Clinton v souvislosti s neochotou Varšavy a Budapešti podřizovat se bruselskému systému uprchlických kvót. Prohlášení z clintonovic tábora je vcelku srozumitelné: „Osvobodili jsme vás a vrátili vám svrchovanost, tak nyní dělejte, co vám říkáme!“  Konec citace bez dalšího komentáře.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *