CO VEŘEJNOSTI VLÁDNÍ SDĚLOVADLA NEŘEKNOU

Jenom v Africe a na Blízkém Východě žije prý na sto milionů lidí, co by chtěli bydlet v Evropě. Jenom v Libyi je jich už k tomu nyní nachystáno asi dva miliony. V Turecku pak další tři. V Sýrii, Turecku a dalších zemí se prokazatelně propouštějí kriminálníci z vězení, jsou vybaveni finančními prostředky a pasy. Na převoz všech těchto lidí do Evropy se už v místech jejich koncentrace specializují celá sítě převaděčů, což v oblasti vytváří docela slušný zdroj obživy. Jelikož ale ani to nestačí zájmu, vytváří se převážecí gangy dokonce z příslušníků organizovaného zločinu USA a Británie, které používají celkem slušně vybavené lodě. Což je prokázáno. Určitě se ale přidávají i další podnikavci ze zemí okraje Evropy. Což se zatím na veřejnost neprovalilo. Rozvědky mnoha zemí mimo tato čísla hlásí, že v Evropě už je na čtyři tisíce teroristů různých islámských skupin. Upřímně řečeno nevím, na co ještě veřejnost v Evropě čeká. Díky liknavosti politiků EU jsem totiž bezvýhradně přesvědčen, že jde o dlouho připravovaný a velmi dobře promyšlený útok na svobodu států, majících vyspělý sociální systém. Globální třídě světapánů je právě on největším trnem v patě, protože jim brání, pro odpor veřejnosti, ještě více zvyšovat své zisky. EU je pro USA obrovskou konkurencí, takže je dlouhodobým záměrem politiků a dalších vlivových struktur ze severu „nového kontinentu“, svou stárnoucí rodnou krajinu zničit. Davy uprchlíků s naprostou jistotou rozvrátí sociální systémy jednotlivých zemí a zmínění teroristé s ještě větší jistotou vyprovokují násilné akce po celém starém kontinentě. To všechno dohromady způsobí, že veřejnost si bude přát, ba si vynutí, vlády až celoevropskou vládu silné ruky…takže… čau veškerá svobodo. A právě co nejširší likvidace občanských svobod v té podivné a poněkud výjimečné Evropě, je hlavním cílem globálních světapánů, oné mafie celoplanetárních lidských predátorů.

SAUDSKÁ ARÁBIE SE SNAŽÍ PŘETRANSFORMOVAT VÁLKU V SÝRII NA SOUBOJ SUNNITŮ A ŠÍITŮ.

Saudi nejsou sami, kdo chápou, že Daeš je i pro ně smrtelným nebezpečím. Ovšem v žádném případě nechtějí přijít o dominantní postavení v regionu. To bylo právě letos ohroženo velice zásadně tím, že se Íránu podařilo zbavit sankcí a dokonce se dohodnout s USA na jakés, takés koexistenci. Tím si Írán zajistil ekonomickou spolupráci s širokou paletou technologicky a ekonomicky vyspělých zemí, jejichž zástupci si u tak bohaté nevěsty teď doslova podávají dveře. V neposlední řadě posílil i svou vojenskou pozici v regionu možností nákupu nejmodernějších zbraní od Ruska. Právě ty, sice Americké výroby, v dosud v nebývale velké míře, vlastnili Saudové a byli proto reálně nadřazenou vojenskou silou v celém regionu, vyjma Izraele, který s velkou pravděpodobností má i jaderné zbraně. Saudové chtějí bezpodmínečně hrát rozhodující úlohu v ropném kartelu OPEC a k tomu potřebují především vnitřní nestabilitu a všemožná oslabení možných konkurentů, jmenovitě pak Iráku a Íránu. V reálné politice to znamená udržet chaotickou situaci v Iráku a Libyi, hospodářskou slabost v Sýrii a především v Íránu a za žádnou cenu nedovolit vytvoření nového státu Kurdistánu na území Iráku, Sýrie a dokonce Turecka. Takový stát by totiž byl okamžitě nejbohatší zemí na Blízkém Východě. Nyní, kdy si Írán po dlouhé době konečně uvolnil ruce v jiných oblastech, tak se nyní může začít vlivněji angažovat i v oblasti ropné. Díky velikosti svých zásob, technické vyspělosti těžby a distribučním možnostem, může vážně ohrozit dosud dominantní postavení Saudů a tím jejich až diktátorskou pozici v tvorbě cen ropy na světových trzích. Manévrovací možnosti Saudů se velice zásadně zmenšily rovněž vstupem Ruska do občanské války v Sýrii. Nyní proto těmto finančním podporovatelům prakticky veškerého arabského terorismu nezbývá nic jiného, než válku v Sýrii přetransformovat v nelítostný boj sunnitů se šíity, čímž ji mohou prodloužit na tak dlouhou dobu, po kterou si Rusko nebude moci dovolit zde působit.

SVĚT JE ZASE O KROK BLÍŽ K VELKÉ VÁLCE

V poslední den měsíce září Rusko konečně zahájilo očekávané vojenské akce vůči bojovníkům Daeš na území Sýrie. Učinilo tak způsobem odpovídajícím mezinárodnímu právu, tedy na pozvání legální vlády Sýrie. Nikdo nemusí pochybovat o tom, že pozvání obdrželo tehdy, až teprve tehdy, když se s vůdcem Sýrie na něm dohodlo. USA naproti tomu onu vládu už delší čas nepovažuje za legitimní. Využívá ke svému tvrzení poněkud obehranou záminku o vládě diktátorské, hrubě nedemokratické, která státním terorem potlačuje opozici.    Prakticky bezprostředně po zahájení operací ruské armády na území Sýrie koalice šesti v čele s USA proti tomu protestovala. Bohužel nezůstala jen u protestů. Francie, v poslední době se chovající jako nejagresivnější člen proamerických koalic a nejposlušnější služebník válkychtivců USA, si vyzkoušela bojem, nakolik má Rusko vytvořenou bezletovou zónu nad celým územím Sýrie. Když dokonce dvakrát bombardovala cíle, které si po dohodě s USA vybrala, mohly přistoupit k mnohem významnější vojenské akci i samotné Spojené státy. Letecké síly US Army prokazatelně bombardovaly civilní cíle v takové oblasti, kde to citelně zasahuje zájmy Syrské vlády. Obě jmenované země své letecké útoky uskutečňují v rozporu s mezinárodním právem, na což je světová veřejnost už natolik zvyklá, že se neozval jediný hlas, který by proti tomu účinně, tedy minimálně na půdě OSN, zorganizoval protiakci. V mých očích jde o neklamný důkaz, že i samotná OSN nedodržuje své vlastní zásady mezinárodního práva, takže se aktivně podílí na jeho nedodržování, zřejmém porušování a tím se podílí na jeho naprosté nevymahatelnosti. Jestliže USA vstoupily do válčení v Sýrii i proti vůli Ruska, které je požádalo o zdrženlivost, pak je to pro mne jednoznačným sdělením. USA už jsou ochotné riskovat, alespoň okrajové, střetnutí i s Ruskem. Zatím co na Ukrajině ještě bojují vládci Spojených států zprostředkovaně, čili cizíma rukama, tady jim jde o víc, takže se rozhodli k vlastnímu angažmá. Dosud jim nebylo prokázáno, že v bojích vůči Rusku se angažují přímo na straně bojovníků Daeš, ale nikdo nemusí pochybovat o tom, že jim nadále pomáhají vyzbrojovat se. Obamově administrativě se nepovedlo ani po dlouhé době vojensky porazit Asáda. Zásahem Ruska se jí velmi ztížila šance na vytvoření takové vlády v Sýrii, jež by byla nakloněna ke spolupráci s USA minimálně v ekonomické oblasti. Aby zájmy amerických ropných korporací ještě zůstaly ve hře, musí se vládcům USA, za aktivit US Army, podařit dosáhnout toho, aby její příznivci se podíleli na vytváření nové vlády v Sýrii. Prakticky toho lze dosáhnout ku příkladu tak, že se na území Sýrie podaří udržet teritoria ovládaná odpůrci současné vlády. K tomu vedoucí chování vlády USA je za současné aktivity Ruska ale neobyčejně rizikové. Stačí velice málo a dojde ke střetu ruského a amerického letectva, což by mohlo mít těžce předvídatelné následky nejen pro tyto země.

EVROPA SE BUDE MUSET CO NEVIDĚT ROZHODNOUT

V poslední době se situace v Evropě vyostřuje. Možná jsem si asi proto vzpomněl na rádoby bonmot jakési nedávné osmdesátnice Šiklové. Kdysi členky KSČ, později disidentky, prý socioložky a dodnes veřejně se angažující vědkyně, který zde pro jistotu přesně ocituji: „Raději se mýlit s USA, než mít pravdu s Ruskem“. Konec citace. Řekla ten nesmysl v pořadu pokleslého, protože lokajského, publicisty Moravce, v době vypjaté atmosféry v české veřejnosti, souvisící s umístěním radaru USArmy na našem území. Prý to zařízení považovala spíše za jakési symbolické vymezení si teritoria k němuž patříme. Pokud už se chtěla ve věci angažovat, měla se alespoň ta, rádoby humanitní vědkyně, informovat o tom čemu vůbec nerozumí. Že zařízení není žádným vymezováním si teritoria, ale sprostým fízlováním, jakési to první etapy každé okupace cizího území. Nejhorší na celé věci je, že díky své neznalosti technicko-vojenských záležitostí tato, ke všemu se ráda vyjadřující dáma, veřejnosti ve skutečnosti sprostě lhala. To je pro člověka jejího dnešního přesvědčení poněkud tristní. Ona totiž mimo jiné tvrdí, že i nevěřící Evropané fakticky žijí podle křesťanských hodnot. Nějak si nevzpomínám, že by lhaní bylo v souladu s křesťanskými hodnotami. Proto bych se jí v současnosti docela rád zeptal, jestli ten nesmysl ještě pořád obhajuje. Jestli už konečně pochopila, že Evropa je na kontinentě poněkud vzdálenějším od USA, než od Ruska a dokonce pro pěší poutníky je bližší, než ta daleká Čína. Takže podle mne si ta současná Evropa bude muset vyřešit zásadní dilema. Zda chce mít pravdu s Ruskem, nebo ztratit svou identitu s USA.

O MUŽSKÉ EMIGRACI ARABŮ OTEVŘENĚ

Můj strýc za poslední války bojoval v Africe, takže mi často vyprávěl o životě Arabů. Pamatuji si, že jednou mimo jiné řekl. Arabští chlapi se mají jak prasata v žitě. Mají několik žen. Každá z nich žije v domku, na jehož dvorku roste palma, která uživí ji i její děcka. On se o ně vůbec nestará, jenom sem tam za robkou přijde a postará se, aby se narodilo další děcko. Nechtělo se mi tomu věřit, především proto, že se mi nezdálo, že jeden datlovník uživí rodinu, ale nakonec jsem si zjistil, že vyprávění mého strýce nebylo zas tak od věci. Mnohé pozdější filmy, či televizní zeměpisné pořady mne jenom utvrzovaly v přesvědčení, že Arabky nesou na svých bedrech absolutně celou tíhu starostí o uživení rodiny. Podstatou vztahu mužů k ženám v arabském světě, na venkově naprosto bez výjimek, bylo a pořád je, že se žena o sebe musí postarat sama. On má pak dost času nejen na to aby se modlil pětkrát denně v mešitě, ale především na svůj čaj, vodní dýmku a domino v kavárnách, či jak těm kvelbům říkají a poflakování se po tržišti či vysedávání před domem. Pokud vůbec něco dělá, tak nějaké řemeslo, kterým i vydělává na zmíněné poflakování,nebo obchoduje. Dnešní migranti do Evropy jsou převážně, či z některých území jenom, asi muži této a jenom takovéto tradicí, podle níž se nestarají o ženy ani své děti. To je pro nás nepochopitelná realita. I když uznávám, že střední třída, především v městech Iráku a Sýrie, už mnoho desítek let uvedeným stylem života nežije. Ovšem kolik procent příslušníci zmíněné vrstvy tvoří z celkové populace jmenovaných zemí, to nevím ani přibližně.

S VOJENSKOU ODBORNOSTÍ O SÝRII

Až dneska jsem si přečetl celý text na webu http://www.novarepublika.cz/2015/10/syrie-20.html?showComment=1444379762305#c1652267951326730670 a dovoluji si k němu připodotknout. Je to bezkonkurenčně nejlepší text, který jsem o situaci v současné Sýrii četl. Je vysoce pravděpodobné, že se nepodaří úplně naplnit předpokládané cíle spojované s aktivitou ruského letectva, protože hodně bude záležet na operačních schopnost pozemních proasádovských vojsk. Především je navíc jisté, že druhá strana zase cosi vymyslí a možná se více, či méně bude i vojensky angažovat. Mám na mysli především Saudskou Arábii, které jde v nynější bitvě prakticky o moc v regionu a potažmo možná i o existenci monarchistické despocie. Je sice vidět, že mezinárodní antiasádovská koalice, kterou bych nazval spíše uskupením mocichtivé touhy o podmanění si celé Levanty, Blízkého Východu a celého Arabského světa, se poněkud přepočítala. Její předáci předpokládali, že Rusko je příliš zahleděno a tím zaměstnáno Ukrajinou a tak v Sýrii vojensky nezasáhne. Obrovskou výhodou ruského angažmá je, že přímá podpora IS a dalších divočejších, či „umírněnějších“ teroristů na území Sýrie, je na nějaký čas prakticky znemožněna. Jestli se jejich příslušníky podaří dokonce v tomto čase porazit v pozemním boji, bude Rusko rozhodovat o tom, kdo „vyhraje“ budoucí volby v Sýrii. Nás se to týká alespoň tím, že by se nejen zastavil proud uprchlíků do Evropy, ale jasně by se ukázalo, že ti, co by se odmítali vrátit, by mohli být v jednotlivých zemích obviněni jako teroristé. A navíc vlády, které by je za teroristy nepokládaly, by se jednoznačně prozradily, že terorismus v Arabském světě přiživují. Američtí vykonavatelé zájmů globální predátorské mafie jsou nyní nuceni zase se poněkud odkopat a před veřejností odhalit alespoň kousek své skutečné podstaty.

TŘÍDNÍ BOJ JE REALITOU

Od období, kdy Marx definoval kapitál, sociální třídy a především jejich střet v boji o vládu nad veřejným prostorem, celé štáby odborníků, učenců a jiných mudrců vyvrací všechny jeho teze, a především hlavní hypotézu o nutnosti třídního boje proti třídě vlastníků majetků, bohatství a hlavně kapitálu, jako jediné cesty vedoucí k osvobození člověka. Nepřítelem celého lidstva dneska není ani Rusko, ani nejsou USA. Taková myšlenka je stejnou chybou, jakou udělali už Lenin či Hitler. Už v boji jejich doby skutečným nepřítelem lidstva totiž nebyla buržoasie, nebyli Židé, jak oni tvrdili. Byli jimi mocichtiví mezi buržousty, stejně jako mocichtiví Židé, ba dokonce mocichtivci ve všech společenských vrstvách a všech národech. A to je sakra rozdíl. Dneska na první pohled jsou jediným nepřítelem celého lidstva globální financiéři, čili peněžní spekulanti a jejich „obslužné elity“, jak ony poskoky superkapitálu označují sociologové. Ovšem to je opět jen povrchní pohled. Skutečně jedinými nepřáteli lidstva je vrstva predátorských mafiánů, což jsou právě ti mocichtivci, jedinci závislí na touze po světovládě. Ti sice mohou pocházet ze všech sociálních tříd, ale jejich jedinou reálnou základnou je světová třída bankéřů. Dnešní lidstvo stojí před zatím nejkomplexnější formou třídního střetu. Lidstvo roztříštěné etnicky, nábožensky, uměle politicky a citelně pak sociální diferencovaností, stojí před nebetyčnou pevností maličkého počtu pevně sjednocených mocichivců. Buďto oni zotročí celý svět, nebo budou smeteni. V obou případech se opět na planetě, na relativně velmi dlouhou dobu, ustaví stabilní systém, jak se to povedlo při dávné neolitické revoluci, jejíž výsledky, nadvláda panstva nad raby platí ještě dodnes.

PUTIN MÁ DNESKA 63 LET

To je poprvé, co dělám výjimku v psaní tohoto blogu a během jednoho dne do něj píši dvakrát. Právě tím se chci připojit ke všem, kdo oslavují narozeniny tohoto sympatického státníka. Přeji mu proto, aby v dnešním hokejovém zápase veteránský mančaft účastnící se Ruské „Noční hokejové ligy“, v němž má Putin zase hrát, vyhrál jako v květnu, když dal Putin šest branek a „jeho“ mužstvo vyhrálo 18:6. Na tomto místě se zároveň doznávám, že jsem právě dneska projevil sympatie občanskému sdružení „Češi a Slováci za vstup do Ruské federace“. Dávno již jsem přesvědčen, že Moravané mluvící česky patří spíše k Východu, než k tomu zdivočelému Západu, do něhož nás zatáhli proněmečtí Pražáci.

TAKTO SI PŘEDSTAVUJI ZPRAVODAJSTVÍ O MIGRANTECH

Vždycky jsem tvrdil, že za jediné oprávněné zpravodajství považuji sdělení o faktech a kratičké, až jednověté informace o událostech. V žádném případě mne proto nezajímají názory komentátorů a už vůbec ne hlasatelů zpravodajství, ať už v rozhlase, či televizi. Za klasický příklad správné zpravodajské informace proto tady cituji včerejší oznámení zodpovědných funkcionářů Finska o migraci. „ Podle jejich sdělení do Finska letos dorazilo 19.932 uprchlíků. Mezi nimi je víc jak patnáct tisíc dospělých mužů. Žen je jenom 2816 a dětí, vesměs cestujících s dospělými, je asi dva tisíce. Samostatně cestujících nezletilců je jenom zhruba tisíc. Jen 409 uprchlíků je ze Sýrie, naprostá většina, téměř čtrnáct tisíc, je z Iráku. Rezort očekává, že letos do země přicestuje na padesát tisíc utečenců“. Tak by podle mne mělo vypadat jediné, veřejnosti potřebné, zpravodajství o migraci a ne ty emotivní, radikalistické a jinak motivované žvásty, které jsou vesměs hnusnou propagandou, nebo dokonce prosazováním ziskuchtivých, ba ještě hůře motivovaných zájmů. V té souvislosti se přikláním k názoru, že bychom se měli postupně zbavovat strachu z přílivu utečenců z Iráku a Sýrie, protože v těchto zemích celá desetiletí vládly režimy světské, náboženské právo tam nesmělo být uplatňováno a obyvatelé těchto arabských států mají po Turcích k Evropanům opravdu nejblíže.

ZASE O KOUSÍČEK BLÍŽ K TŘETÍ VELKÉ VÁLCE

Nejpozději od druhé kadence Putinova prezidentování jsem zaznamenával nárůst jevů, připomínajících mi dobu studené války. Od konfliktu na Ukrajině je pak jednoznačné, že svět je už zase rozdělen na dva nesmiřitelné tábory. Tak nesmiřitelné, že mnozí představitelé jednoho či druhého, už nejsou ani ochotni vyjednávat s tím opačným. Ozbrojené boje na Ukrajině mne poprvé přesvědčily, že reálně dokonce začíná třetí velká válka. Vstup Ruské armády do konfliktu v Sýrii mne v tom jenom utvrdil. Ne proto, že se k boji proti terorismu ISIL (Daeš) k Rusku nepřidala armáda USA, ale že dokonce její jestřábi koketují s myšlenkou střetu svých pilotů s Ruským letectvem nad územím Sýrie. Američané po čtyři roky vedli i cizíma rukama realizovanou vojenskou kampaň za údajné svržení Asáda, čti, za ustavení nové vlády v Sýrii, která by byla jejich protektorátem, nebo alespoň jejich loutkami. Vůbec jim nevadilo, když mezi jejich spolubojovníky byli i extrémisté „státu“ Daeš. Po vstupu Ruska do konfliktu se musí američtí „světapáni“ před světovou veřejností plně odhalit a svým činy dát jí najevo, zda jim víc vadí extrémní islámští teroristé všeho druhu, nebo diktátor Bašár al-Asád. Jelikož nejméně poslední dva roky démonizovali Putina jako nového Hitlera a Rusko jednoznačně označili za největší nebezpečí své bezpečnosti, tak si přirozeně znemožnili jakoukoliv vojenskou spolupráci s Ruskem. Jestliže je Putin ještě před nálety Rusů v Sýrii pozval ke společné akci, jistě nebyl tak naivní, aby doufal, že se postoj mocipánů USA změní. Jenom jim tím suše oznámil, že teď bude pro změnu zase Rusko bojovat s islámským extremismem. Bylo samozřejmé, že od prvního okamžiku letů Ruských letadel nad Sýrií velení Ruska oznámilo vůdcům USA, ať jim nezavazí. Pýcha dosavadních vládců světa nedovoluje lídrům USA podvolit se vůli Ruska, takže zbaběle ponechávají vývoj zdánlivě náhodě. Větší riziko možného bojového střetu si nelze už představit. Američané už vystupují jako vyslovení provokatéři třetí světové války. Projevem její existence je i válka informační, která probíhá od prvních bojových akcí Ruska. Američany ovládaná, čili fakticky světová média, jsou zaplavena snímky o obětech žen a dětí skoro dřív, než ruská letadla doletěla nad cíl. Na netu probíhá doslova internetová válka. Sám jsem právě před chvílí shlédl video proruské produkce, údajně natočené bezprostředně po prvním ruském bombardování „hlavního města“ Daeš. Na něm jsem nejenže neviděl ani jednu ženu, či dítě, ale ani starší muže, pouze samé mladé a středního věku, ať již mezi zachránci, či postiženými. Zatím mají Rusové štěstí. Válčí nejen se souhlasem Sýrie, ale v koalici s Íránem, Irákem a už nyní do prostorů bojů dorazily i příslušné vojenské jednotky ČLR. Pokud se nepřátelům Ruska nepovede vyprovokovat akce muslimů na území Ruska, nic nebrání poměrně rychlému ukončení vojenských akcí proti Daeš. Jeho bojovníci od prvního dne totiž pochopili, že proti nim stojí skutečně schopný, nekompromisní, navýsost silný a především pro tento boj velice zkušený protivník. Čím dříve Rusové uspějí, tím víc se sníží riziko světového střetu.