V mezinárodní politice byli pro mne dlouhou dobu hlavními nositeli kombinace těchto vlastností vůdčí postavy politiky Polska, především pak Lech Kaczyńsky. V posledních letech je naprosto jednoznačnou jedničkou v tomto směru premiér Jaceňuk, těsně následovaný prezidentem Porošenkem. Ti dva měli tak obrovský náskok, že se mi zdála jejich pozice v této souvislosti neotřesitelná. Až do posledních týdnů, kdy je začal rychle dohánět prezident Francie Hollande. Jeho poslední výrok obhajující bombardování území Sýrie za akt francouzské sebeobrany, je podle mne v žebříčku blbosti, drzosti a zoufalství, naprostou jedničkou. Jenom Porošenko se svým tvrzením že vojenské angažmá Ruska v Sýrii je porušením Minských dohod, mu snad může trochu konkurovat.

Během tohoto týdne jsem narazil na rozhovor s poslancem EP Ransdorfem. Mimo jiné se vyjadřoval k projednávání smlouvy TTIP, čili obsáhlé soustavě připravovaných dokumentů pod společným názvem Transatlantické obchodní a investiční partnerství, o jejichž přípravě řekl, cituji: „Jako místopředseda Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku v EP se o chystané dohodě snažím získat co nejvíce informací. Když jsem si chtěl prostudovat podkladové materiály, co měli k dispozici vyjednavači za Evropskou unii, tak jsem musel podepsat závazek mlčenlivosti, abych se s nimi mohl vůbec seznámit. Dopředu jsem musel říct, co přesně chci, a to mi připravili. Měl jsem to k dispozici hodinu, ale předtím jsem musel odevzdat mobil, abych si to náhodou nevyfotil. Navíc po celou dobu tam se mnou seděla jako dohled úřednice Evropského parlamentu“. Konec citace. Jestliže ani funkcionáři Evropského parlamentu nemohou pracovat s materiály, které má jeho plénum schvalovat, tak jde podle mého posouzení o jev, který je už prvkem politického režimu, který není jen diktaturou, ba ani onou proklínanou totalitou, je něco mnohem horšího pro normální občany. Podle mého posouzení se konsoliduje globální politický režim mnohem komplexnější, než zatím kdy v dějinách lidstva existoval. Pro tento jev ještě ani není termín. Kdo si k tomu kupříkladu ještě přečte text politologa Robejška na webu http://institut2080.cz/publikujeme/totalitarni-tendence-zapad-pred-zrusenim-bankovek , ten musí dospět k názoru, že příslušníci mafie globálních predátorů konsolidují, prostřednictvím své obslužné elity, systém novodobého zotročení veškeré světové populace. A kdopakže jsou ti mafiáni? Mocichtivci mezi špičkami bankovní, politické, mediální, vojenské a podnikatelské vrstvy. Klan snažící se ustavit globální vrchnost ovládající svět. Oni dobře ví, že současný lidský svět je v krizi, která musí najít řešení pro další existenci lidského rodu. Že se už nahromadilo tolik nerovnováhy v globalizující se společnosti, že musí dojít v blízké budoucnosti k nutnému zlomovému bodu, který bude začátkem nové rovnováhy, jež pak může trvat možná až několik staletí, pokud bude dobře připravena. A oni na očekávaný zlom budou dobře, ba nejlépe připraveni.

„Těžké váhy“, jak je prezentovala především americká média, promluvily v jeden den na víceméně slavnostním zasedání VS OSN. Putina jsem poslouchal pozorně, včetně sledování jeho nonverbálního projevování, Obamu jenom zběžně, protože byl příliš emotivní, a až rozvláčný. Putin mluvil velice krátce a se svými dobře skrývanými emocemi. Dovolil si jen jedinou emotivní otázku, kterou položil politikům Západu: „Uvědomujete si , co jste udělali?“. Obama naopak naprosto nediplomaticky přímo napadl Rusko. Putin vystoupil velice tvrdě, ovšem státnicky korektně a nikoho nejmenoval. Podle mne ani nemusel, protože hovořil tak jasně, že o jménech nebylo vůbec pochyb. Obamu fakticky už nemá ani smysl poslouchat, protože i když učiní i nějaké závažné kroky v mezinárodní politice, je už nyní ve své zemi vnímán jako dosluhující persona a obě hlavní strany kandidující své osobnosti na funkci prezidenta mají už připravenu další strategii pro mezinárodní prosazování zájmů USA. Vzhledem k tomu, že Putin naopak přechází do ofenzivy, roste ve mně velká obava. Vůbec nepochybuji o tom, že síly, které mají zájem obnovit pozici USA ve světě, připraví určitě opět nějakou provokaci typu „pádu dvojčat“, aby zase na nějaký čas strhly světovou veřejnost k souhlasu se svými dryáčnicemi činy státního teroru.

. Ještě za bývalého SSSR existovala na pobřeží Sýrie v městě Latákiji vojenská námořní základna sovětské armáda. Po rozpadu SSSR byla ale v roce 1991 rozpuštěna 5. operativní eskadra, ruští námořníci opustili Středozemní moře, kotviště v Tartusu rychle osiřela a osud této materiálně-technické základny doslova visel na vlásku. Po čase se stalo jasným, že bez základny v oblasti Tartusu se Rusko nebude moci vrátit do Středozemního moře. Nyní proto ruská vláda řeší přeměnu 720. materiálně-technické základny na první plnohodnotnou ruskou vojenskou námořní základnu ve Středozemním moři. Je již známo, že se má osazenstvo základny zvýšit na 1700 osob. Nedávnou vojenskou angažovaností Ruska v Sýrii, veřejnosti prezentovanou jako pomoc legální vládě s v boji s islámským státem, si Rusko plní tři úlohy. Vrací se do Středozemního moře a buduje zde strukturu schopnou odolávat 6té flotile USA, která v něm operuje v přípravách na třetí světovou válku. Hodlá v boji s islámskými teroristickými skupinami a za spolupráce s vládním vojskem Sýrie, co nejvíce eliminovat rozšíření teroristických bojůvek na území Kavkazu, především toho svého. A v neposlední řadě dává tím opět najevo, že nedovolí nikomu, aby v bezprostředním okolí Ruska se roztahoval bez odezvy. I já si myslím, že Putina ve skutečnosti politický osud Asáda vůbec nezajímá. Jde mu výhradně o to, aby v Sýrii vládla mocenská skupina, která by nebyla natolik nepřátelská k Rusku, že by vykazovala jeho základnu. A pokud bude ochotna s Ruskem dokonce spolupracovat, bude to jen bonus navíc.