Nejsem příznivcem nekonečného rozšiřování olympijských her o nová odvětví, ale ani o discipliny v tradičních odvětvích, navíc šité namíru některým konkrétním osobám, aby se mohly zapsat do historie, kupříkladu ziskem největšího počtu medailí. Což už dokonce zavání politikou. Viz snaha o vymazání rekordu gymnastky Latinonové v nejvyšším počtu zlatých medilí. Vždyť to přece byla sportovkyně „zločinného“ státu!! Dokonce jsem proti tomu, aby zimní sportovní hry nesly označení olympijské, třeba i jenom proto, že větší polovina lidstva zimní sporty přirozeně provozovat nemůže. Jsem i proti kolektivním sportům na OH. Ze všech těchto důvodů oceňuji medaile ve sportech, které jsou na hrách tradiční, za velmi cenné, jelikož při spoustě nových sportů je mnohdy zisk medaile také věcí sportovní „diplomacie“. Být v takových podmínkách olympijským vítězem ztrácí pak onu výjimečnost. Proto pomalu, leč jistě si začínám vytvářet pomyslnou kategorii nejúspěšnějších. Za takové považuji obhájce svého titulu. V mých očích je to superelita. Špotáková do ní bezesporu po včerejšku patří. Jiné je to se Šebrlem. Jeho chování ve vrcholovém sportu mi bylo nesympatické prakticky od počátku. Domýšlivá primadona, řekl bych už jako kluk o podobném sportovci v dobách, kdy jsem také sportoval. Vyžírka, říkám dnes. Všem lidem, kteří se jenom trochu zajímají o atletiku, muselo být již několik let víc než jasné, že Šebrle je již dávno za zenitem, uboze maskovaném neustálým laborováním se zraněními. Proto mělo naše atletické papalášstvo už nejméně šest let dávat v desetiboji příležitost mladším. Byl si toho vědom samozřejmě i Dvořák, který po sportovní stránce atlety vede. Nejednou proto došlo mezi ním a Šebrlem ke kontraverzi, která se vynesla i na veřejnost, právě pro Šebrleho ziskuchtivou vyčuranost. Letos už na olympiádě Šebrle v žádném případě neměl startovat. Pokud chtěl, mohl se přece i tak zúčastnit. Je přece jenom olympijským vítězem, dokonce i po včerejšku na další čtyři roky nadále rekordmanem, takže svaz mu měl zajistit účast. Ale soutěžit měl jet nějaký mladík. Jeden přece už má výkonnost celkově vyšší, než Šebrle. A v mládí, ještě neohrožovaném neustálými úrazy se může v atmosféře OH určitě hodně získat. Nikdy Šebrlemu neodpustím, že českou desetibojařskou tradici, založenou Změlíkem, doslova a do písmene zničil, jako Brežněv socialismus. Proto – hanba mu.

Írán je mnohaletým otloukánkem v mezinárodních vztazích, v nichž se všechno snaží dirigovat Spojené státy. V tomto konkrétním případě jsou ale doslova pod pantoflem Izraele. Přesněji židovské lobby USA, komandující nejen jejich ministerstvo zahraničí, ale dokonce Bílý dům. Američané prosazují vůči Íránu jedno embargo za druhým, ať již pod maskou OSN, či jiných svých poskoků. Při tom by bylo mnohem účinnější, kdyby globální komunita uvalila zásadní embargo na Izrael. Embargo formou „nože na krk“. Buďto už jednou provždy dáte pokoj, nebo zrušíme váš umělý stát. Žádná, jenom trošku rozumná vláda přece nepůjde do války, v níž by musela bojovat na straně sedmi milionového státu proti desetinásobně početnějšímu. Válka je civilizačním patogenem. Aby se z něj nerozvinula globální rakovina, je každý jeho zdroj naprosto nutné bezpodmínečně a co nejúplněji zlikvidovat. Nechce-li lidstvo v nějaké beznaději či ve stresu dokončit dílo Hitlerovo, bude muset Židy zastavit jinak. Národ tak zhlouplý celou svou historií, že je přesvědčen o tom, že má smlouvu se samým Bohem, že je předurčen ke světovládě a že je vyvoleným, nesmí v žádném případě dostat šanci rozpoutat peklo zániku lidstva.

Od rozpadu SSSR provedla USArmy 13 aktů agrese, z nichž šest byly přímé vojenské intervence. To je víc, než jich měl na svědomí Hitler, kterého v řádění zastavil až Sovětský svaz. I dnes to tak vypadá, že americké atomové raketometčíky může opět zastavit jenom Rusko. Jen ono totiž má k tomu dostatečný počet raket i jaderných hlavic. Ovšem tu možnost budou mít Rusové jenom dotud, dokud USA nevybudují svůj protiraketový deštník, přesněji řečeno, dokud Amerikánci nevytvoří kolem Ruska neprodyšný kordon pro jeho rakety. Jestli se povede Americe takto izolovat raketový potenciál Ruska, budou moci fanatici zatím vojensky nejsilnější země, realizovat svůj program globálního státního terorismu po celé planetě. Nejméně půl století se příslušníci mocenské kamarily USA vůbec netají tím, že na celé zeměkouli není jediná oblast, kterou by neprohlašovali za teritorium svých „národních“ zájmů. Z čehož pro sebe odvozují, že jsou, samozřejmě i bez ohledu na OSN, oprávněni vojensky zasahovat, kde se jim zlíbí. Ještě v roce 2007 se federální vláda USA zadlužila do výše pouze poloviny bilionu dolarů. Od toho roku se každý dalším rokem zvyšoval dluh Spojených států o víc, jak bilion dolarů (2008–1,017; 2009–1,885; 2010-1,652;2011-1,229). I pro tak hospodářsky silný stát je tak obrovské zadlužení, které je bez války neřešitelné. V takové situaci se Česká armáda pod diktátem polistopadových padouchů vědomě dostala do role pucfleků amerických žoldnéřů. Ti jsou polomechanizovanými otroky Amerických politických loutek. A ty jsou v konečných vztazích slepými vykonavateli zájmů globálních financiérů. Za dobu existence ČR vynaložili politici bilion korun na armádu, která podporovala globální diktaturu finančníků. Tragedií je, že zmíněná prostředky doslova utrhli od úst nejubožejší části svého obyvatelstva. Už víc jak deset vede USA a její poskoci tak zvanou válku proti terorismu. Při čemž nejde o nic jiného, než o střet individuálních teroristů se státním terorismem. Mezi těmi dvěma je mnoho rozdílů. Jeden je však zásadní. Individuální terorismus prakticky nic nestojí, zatímco státní terorismus je nejdražší druh válčení. Tak zvaná finanční a následná hospodářská krize má svůj zdroj především v oné beznadějné válce s globálními partyzány. Těch bude zákonitě přibývat, zvláště když se k náboženským a islámským teroristům po čase přidají další, třeba teroristé Západu, které k tomu donutí bída. Zatím se v celé historii nikdy nikomu nepodařilo ovládnout veškeré lidstvo. Nakonec byl vždy potenciální světovládce zničen. V současné době je ale poprvé v dějinách taková situace, že v onom boji o světovládu může být zničeno lidstvo.

Přesně před týdnem tomu bylo sedmdesát let, co v nacistickém koncentráku Ravensbrück, ve svých šestatřiceti letech, zahynula novinářka Jožka Jabůrková. Čekal jsem celý týden, zda si někdo na tuto ženu vzpomene, především pak ve veřejnoprávní televizi. Jak by ale sakra mohl, přece byla komunistkou!? Tajže by to byl fakticky trestný čin, že?!  Narodila se16. dubna 1896, její matkou byla švadlena Anežka Řehová, otce nikdy nepoznala. Jako nemanželské dítě neměla, především kvůli církevní demagogii, v pochabé společnosti na růžích ustláno. Být svobodnou matkou bylo přece smrtelným hříchem a hodno okázalého společenského opovržení. Dětství a mládí prožila v ostravských Vítkovicích, žila ve sklepním bytě dělnické čtvrti. Děti ve své nevědomé krutosti se jí, kvůli slabému sociálnímu postavení, posmívaly a nejčastěji na ni pokřikovaly „Ida – bída“. Už tehdy totiž začala psát pod pseudonymem Ida Ostravská. Její matka brzy zemřela, Jožka zůstala osamělá, v době první světové války pracovala jako chůva v movité rodině, později ve Vítkovických železárnách a posléze v tamní nemocnici. V roce 1917 se zúčastnila stávky ve Vítkovicích, kterou ukončila až střelba do demonstrujících dělníků. Životem se protloukala, jak jen to šlo. Proto po založení Československa odešla do Prahy. Logicky se přes svou angažovanost v dělnickém tělovýchovném hnutí stala komunistkou. Díky svému talentu se vypracovala v novinářku, která obor vystudovala v Sovětském svazu. Pro svou popularitu byla zvolena i do zastupitelstva hlavního města a jako novinářka listu pro ženy s názvem Rozsévačka, se stala natolik známou, že po německé okupaci byla uvězněna jako jedna z prvních. Starý milec fašistů Benda, by určitě řekl: „Dobře jí tak“. Zvláště když by se dověděl, že i v koncentráku založila komunistickou buňku, kterou až do mučednické smrti vedla. Pomohla tam tolika ženám, že by ji nepochybně otrok antikomunismu Jan Pavel II. nechal prohlásit alespoň za blahoslavenou, kdyby proklatě, nebyla tou komunistkou. A nebo by o ní byl dneska natočen nějaký ten „Schindlerův seznam“, ale to by zase musela být Židovkou, nejlíp bohatou a ne bědnou Češkou a v žádném případě z nemanželského lože.

Na odborářský slevový portál www.odboryplus.cz zaútočili ve středu 1.8.2012 v poledne hackeři, a to údajně z počítačové IP adresy ministerstva práce. ČTK to sdělila mluvčí Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Jana Kašparová. Podle mluvčí ministerstva Viktorie Plívové odbory úřad zatím jen informovaly o tom, že se útok stal a že o něm dají zprávu médiím. O prověření případu nepožádaly. „Z ministerstva na portál v inkriminovanou dobu přišlo v řádu sekund několik tisíc útoků. Technická podpora útoky zablokovala. Portál byl zhruba 15 minut nedostupný, nyní je plně funkční,“ uvedla Kašparová. Odborářský slevový program zajišťuje společnost chytryhonza.cz. Podle Kašparové firma uvedla, že se prokazatelně jednalo o aktivitu z IP adresy ministerstva práce. „Vzhledem k charakteru útoku není pravděpodobné, že se jednalo o náhodný jev,“ dodala mluvčí odborové centrály. Podle ní je portál velmi úspěšný a za měsíc fungování se do něj zaregistrovaly přes 3000 odborářů. Pokud by se prý útok opakoval, zvážila by firma podání trestního oznámení. Tolik mediální výstupy z ČM KOS i ministerstva práce a sociálních věcí. Podíval jsem se na jmenovanou aktivitu odborů a přiznám se, že se nic z nabízených aktivit ani vzdáleně netýká nejen jmenovaného, ale dokonce žádného ministerstva. Hackři měli s vysokou pravděpodobností jiný důvod k tomu, aby zahltily portál. Podle mého názoru nejsou cílem útoku odbory, ale spíše samotná realizační firma. Odboráři svůj produkt sice považují za úspěšný, leč při členské základně několik set tisíc, mít po měsíci provozu jen 3358 (dneska) zájemců o slevy, je spíše trapnost. A dělat z jeho napadení prvek politického boje je dokonce ubohost.

Na Slovensku si poslanci zrušili imunitu, což je vysoce oceňováno dokonce v mezinárodních kruzích. Při tom po nástupu vlády Fica to už nebylo až tak aktuální, jelikož se nedá očekávat, že by nová vládní koalice někoho k trestnímu stíhání nevydala. Trochu jinak je to s našimi „profesionálními“ politiky. Profesionálními sice jen podle platů, leč podle výkonů spíše hlupáci, či lumpové. Obojí je, i podle našeho právního řádu, trestným činem a to nejen u veřejného činitele, takže ona imunita je pro ně fakticky vysoce potřebnou pojišťovnou. Darebáctví je totiž stejně stíháno zákony, jako jejich neznalost. Když ale píši, že naši politici jsou na tom jinak než na Slovensku, zdůvodňuji to tím, že v posledním roce hodnotím výsledky činů – alespoň politiků vládní koalice -, jako prokazatelná bláznovství. Zvyšovat sobě platy a na druhé straně snižovat sociální dávky nemohoucím invalidům, věnovat církvím víc jak sto miliard a na druhé straně valorizovat penze jenom na třetinu a hlavně při nedostatku peněz v rozpočtu ještě snižovat jeho příjmy, přece v žádném případě nemohou dělat duševně zdraví lidé. Nepříčetnost je u každého trestného činu důvodem k osvobození od trestu. Takže naši poslanci, i když jenom koaliční, vůbec nepotřebují imunitu, mají ji totiž bohatě zajištěnou svým psychickým stavem.

Organizátoři Londýnské olympiády už prý překročili předpokládané náklady víc jak trojnásobně. Pod vlivem strachu z terorismu byly vysoce překročeny také výdaje na „bezpečnost“, které už dosáhly výšky 550 milionů liber. V městě je nejenom mnohonásobně víc policistů, ale i vojáci. Po Temži se plaví bojové lodi, na střechách je viditelná protiraketová palebná síla, dokonce i u některých obytných domů. Napadá mne, že v otázce bezpečnosti nejsou nejdůležitější náklady, ale smysl manévrů. Pod pláštíkem vybičovaného strachu z minimálně možného útoku al-Kajdy, či dokonce z fantasmagorického předpokladu že íránský štír Ahmadínežád odpálí strategické střely nové války, kterou určitě nevyhraje, se veřejnosti předvádí manévry síly. Prezentuje se ozbrojená státní moc, která veřejnosti a to dokonce celého světa, sděluje; naše technická kapacita je schopná rozdrtit jakýkoliv odpor. Jsou při tom odborníci, kteří tvrdí, že teroristický útok je nepravděpodobný a sám Obama právě nedávno sdělil, že terorismus slábne. I když před volbami mu musí jeho PR agentury vylepšit „imič“ všemi prostředky, tedy i lží, přesto si i já myslím, že nějaký primitivní teror vůči olympiádě se konat nebude. Být teroristou, vymyslím si podstatně něco jiného. Souhlasím s těmi, kdo jednoznačně říkají, že OH nehrozí vnější hrozba. To jenom mocní jejich uspořádání zneužili, aby obyvatelstvo zastrašovali, zvýšili dohled nad občany a demonstrovali sílu potenciálnímu nepříteli, čti lidovému odporu. Je to takové vedlejší sdělení, které pořadatelé olympiády ukazují světu. Vždyť on cosi podobného už provedl, dokonce poprvé v televizi, celému světu i Hitler v roce 1936.

Nejprve ratingové agentury sníží bonitu nějaké země, důvody si ani moc nemusí vymýšlet. To zvedne úrokové sazby někdy až na likvidační úroveň. Postižený stát se dostane do dluhové pasti a požádá o pomoc nadnárodní instituce, ovládané zájmy finančních korporací. Nějaká ta „trojka“ pak poskytne záruky věřitelům (bankám) a nadiktuje zemi drastická úsporná opatření. Následkem je recese, další růst dluhu, další žádost o pomoc, další drastická úsporná opatření a – cíle je dosaženo: sociální stát leží v troskách. Financiéři se opět napakovali.