SPEKTÁKL VLADAŘSKÉ PÝCHY

Havel už nebyl ústavním činitelem, nebyl tedy vůbec žádný důvod k tomu, aby byl po jeho smrti zneužit nejvýznamnější symbol státu, vlajka, tím že byly staženy na půl žerdi. Je dokonce sporné vládní vyhlášení státního smutku, protože není zdaleka jisté, že měla většina občanů vůbec pocit nějakého smutku, jinými slovy šlo o nadiktovaný smutek. Vládní moc a především její patlolízalská média ze smutečního aktu pak udělala spektákl v tom nejhorším možném stylu, totiž spektákl koncentrovaný (ve smyslu Deborda, tvůrce teorie spektáklu), tedy doslova spektákl totalitního kultu osobnosti. Každý spektákl je jakýmsi zrcadlem spotřební hojnosti, ale totalitní je navíc projevem pýchy, v našem případě pýchy mocných, té uzounké vrstvičky současně se formující globální vrchnosti. Letos jsme, díky lokajské televizi, byli svědky dvou obrovitých spektáklů. Prvním byla svatba v Britské královské rodině, druhým pak pohřeb Havla. V době, kdy se státům nedostává peněz ani na pomoc invalidům, kdy v zemích roste počet bezdomovců, obyvatelům chybí prostředky na potřebnou léčbu, se doslova vyhazují obrovské finance na&doslova nic. Mrtvému to není potřebné vůbec a živí, ti jsou z větší části jenom provokováni tak nestoudným plýtváním. Takže to možná pouze nejvyšší politici si v prvém případě užijí odlesku skutečné moci a v druhém odlehčí svému svědomí, protože Havla si fakticky dávno nevšímali. Ve skutečnosti však byly oba spektákly, ve svém pyšném plýtvání, jen dalším příspěvkem ke genocidě lidstva.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *