V sociologii společenské stratifikace pomalu domácní pojem nesouměřitelnosti. Ten je reflektován rovněž v obecném diskursu, jak ukazuje následující zkušenost. Před Vánocemi jsem na nějakém bulvárním webu narazil na text informující o tom, že kterýsi český zbohatlík si nechal u firmy Boeing vyrobit letadlo pro své soukromé účely, podle svého zadání, za což zaplatil miliardu českých peněz. Diskuse k této informaci byla typicky naše, odrážející obrovský rozptyl názorů polistopadové morálky. Zaujal mne však pouze jediný, který s obvyklou převahou lidské podčeledi současných úspěšných tvrdil, že jmenovaný bohatec tvrdě makal při prodeji kopírek, takže si své bohatství plně zaslouží, k čemuž dodal, že většina příspěvků jenom dokazuje ubohou závistivost české malosti. O závistivosti v takových případech jsem již psal několikrát. Odpovědně tvrdím, že o n í u tak nesouměřitelného bohatství hovoří jenom ti, kdo jsou sami závistiví. Opravdoví chudáci v podobných situacích už nezávidí, ti jsou totiž hluboce přesvědčeni, že společnost, která umožňuje tak obrovské rozdíly, je zrůdná. Dneska si dovoluji tvrdit, že každý, kdo považuje miliardové bohatství za odpovídající zásluhám, je nejen nositelem genu zániku lidstva, ale dokonce šiřitelem nebezpečného memu sebedestrukce lidské civilizace. Nebezpečného proto, že žene onen nutný zánik lidstva do takového exponenciálního zrychlení, že už dohledné generace nás za to budou proklínat.