S peticemi se doslova roztrhl pytel. A to nejen u nás, ale i například na Slovensku. Čím jsou vlády asociálnější ba až arogantnější, tím roste počet petic. Považuji tuto občanskou aktivitu za zbytečně ztracený čas. Žádná petice nemá víc jak několik tisíc podpisů, tedy něco přes pár desítek archů. Kdyby šlo o použitelný papír, tak by petičnímu výboru sněmovny ani dlouho nevydržel na vytírání jejich vzácných zadků, pro něž se nedávno jakýsi senátor domáhal zvýšení kvality toaletního papíru. Takové použití by bylo asi tím jediným přínosem onoho velebeného petičního práva. Vzpomínám si, že odbory kdysi proti změně Zákoníku práce nasbíraly přes půl milionu podpisů a přece si klausiáni schválili, co chtěli. Alespoň, že jim tehdy, při přebírání petice, zástupce sněmovny poděkoval za tolik papíru. Petiční právo od samého počátku považuji za výsměch skutečné demokracii. Nejde totiž o nic jiného, než o pouhé pokračování praxe suplik, které byly lidem kdysi poníženě předávány císařské milosti. Tak se dle mého soudu svrchovaný nositel moci nechová. Je to pod jeho důstojnost.