Usáma z rodu Ládinů měl hned od počátku jednu ctnost skutečného válečníka. Svou válku Abendlanďanům otevřeně vyhlásil, jak se to po celou historii dělalo. To teprve v poslední době právě Abendalnďané války zahajovaly, aniž by je vyhlašovaly, čímž Západ ztratil hodně ze svého mravního kreditu. Při tom rovněž jasně artikuloval, proč zvolil asymetrickou válku a především proč vidí v Západě bezohledného nepřítele. Vinil Abenlanďany především z loupeží nerostného bohatství Arabů a z totální podpory Izraele. Evropané, kteří fakticky ve všech Amerikou vedených válkách jenom přicmrndují, se v  současnosti ústy svých politiků podivně okázale radují ze smrti údajné ikony terorismu. Hovoří kupříkladu o nové etapě války s terorismem, ba dokonce naprosto nesmyslně o tom, že po smrti Usámy nic už nestojí v cestě ekonomickému růstu. Nikdo z předních politiků Evropy si nějak nechce připustit, že Usáma byl prakticky již dlouho mrtev, protože neměl žádný reálný vliv na vývoj v Arabských zemích. Žil už dávno jako nemocný důchodce. Jasným toho důkazem jsou události Arabského roku. Málokdo rozumný proto nepochybuje, že hlavní Usámovy ideály Arabové budou zastávat i nadále. Sice, jak se zdá, ve většině odmítli metodu jeho boje se Západem, ale právě proto jejich další prosazování bude s vysokou pravděpodobností pro Arabské země mnohem úspěšnější.

Zpráva o zastřelení Usámy z rodu Ládinů je prapodivně podezřele načasována. Objevila se totiž bezprostředně po tom, co na webu WikiLeaks bylo zveřejněno na sedm stovek dokumentů, podle kterých Al –Kajdá je velmi slabá, nemá prakticky žádný vliv na teror, který sužuje svět. Navíc byla vypuštěna v době, kdy pokles popularity Obamy už vážně ohrožoval jeho zvolení pro druhou kadenci. Zpráva, tak jak byla prezentována, mohla být totiž vydána kdykoliv. Veřejnost si dobu zabití nemůže v žádném případě ověřit. Stejně jako pochování, je podezřelé, protože, oproti tvrzení první zprávy, velice vážně porušilo muslimské tradice. Při tom ale znemožnilo historikům ověřit si pravdivost celého aktu. Fotografie, ani rozbor DNA totiž nedokáží, že zabitý byl skutečně Usáma, ale pouze to, že byl zabit člověk jemu velice podobný, ba dokonce z jeho široké rodiny. Unést z rodu Ládin předem vyhlédnutého člověka přece nemohlo být pro zpravodajce USA žádným problémem. I kdyby byla zpráva naprosto pravdivá, přišla příliš pozdě. Je to, jako kdyby byl Hitler dopaden teprve v šedesátých letech. Takže není ničím jiným, než berličkou pro Obamovo znovuzvolení. V mých očích je navíc rozhodující to, co tvrdím již deset let. Mocní USA v žádném případě nemohli chtít Usámu živého, i když k tomu měli právě těch dlouhých deset roků. Usáma totiž od počátku tvrdil, že s útoky z 11. září nemá noc společného a určitě by při eventuelním souzení řekl mnoho nepříjemného pro současné mocné v USA. Pokud se podaří Američanům přesvědčit svět, že Usáma nežije, pak se už s vysokou pravděpodobností nikdy nevyšetří, jak to bylo v září prvého roku tohoto milénia. Skuteční viníci jsou mrtví a jejich řídící s vysokou pravděpodobností už také, nebo mají čas na pokojnou smrt. Jsem si jist, že po zprávě, že Usáma byl zabit, se na rozsahu terorismu ve světě vůbec nic nezmění, protože odpor islámu k přežranosti Abendlanďanů je neměnný.

Polský klerik Vojtyla, který se ve vypjatém období studené války a shodou dalších náhod, stal papežem Janem Pavlem II., byl včera před polednem Vatikánem blahoslaven. Dosud eviduje katolická církev 264 papežů. Z toho 76 to dotáhlo až na světce a deset, s Vojtylou tedy už jedenáct, na jeho předstupeň. Jan Pavel II., je ale přece v něčem rekordmanem. Byl blahořečen už po šesti letech od své smrti. Sám se o to přičinil. Už za svého pontifikátu prosadil ve Vatikánu porušování prakticky všech zásad jak svatořečení, tak blahořečení. Do té doby církev tato povýšení mezi superelitu svých dějin podřizovala v prvé řadě fundamentálnímu pravidlu, podle kterého mohlo dojít k blahořeční, nadtož ke svatořečení teprve tehdy, když už byli mrtví i vnuci těch, kdo se s danou personou osobně znali. Jan Pavel II. byl sice dost specifickou osobou na papežském stolci. A to především proto, že promyšlenou sebeprezentační reklamou, i rádoby osobním, ale spíše hereckým chováním, dosáhl velké popularity především u nejprostších lidí. Přesto mi ale nikdo nevymluví, že se stal tak rychle blahoslaveným jen a jen za svůj antikomunismus, kterým se za svého života prosazoval nejsilněji. Jinak to byl s vysokou pravděpodobností předposlední papež tradičního, až zkostnatělého dogmatismu, který se možná ani svého svatořečení nedočká, protože po současném papeži, který je doslova myšlenkovým dvojčetem Vojtyly, se církev bude muset zásadně obrodit, čili opustit vše, za co horoval Jan Pavel II. Pokud to církev neuskuteční, ohrozí svou výlučnou existenci.