ZAUJALO MĚ V TOMTO TÝDNU

     „Díky vyjednávání Trumpa s Bohem vychází každé ráno Slunce.“ Zesměšňují 3.8.2025 světapána v županu až v dálné Indii.

     „Ukrajinské děti je třeba připravovat na válku přibližně od pěti let, uvedl zástupce vedoucího centra náboru teritoriální obrany Ukrajiny Igor ŠVAJKA.

     Důchodci kazí mládeži život tím, jak volí“. Vykřikuje někdejší politik a šlechtic Jiří LOBKOWIC

     „Tyto volby… vyslaly silný signál – signál od suverénního lidu celé politické třídě, že tímto způsobem se věci nemohou nadále spravovat,nechal se slyšet nastupující prezident Polska Karol NAWROCKi v inauguračním projevu.

     „…Trump, od přírody samolibý narcis, zdaleka ne vždy (spíše zřídka) využívá služeb vyprofilovaných (nebo alespoň jen kompetentních) poradců“. Píše politolog Rostislav IŠČENKO

Gaza…to, co se tam pod izraelskou taktovkou odehrává, přesahuje standardy běžných velmocenských zločinů“, napsal ex-diplomat profesor Petr DRULÁK.

„Vlády často jednají bez požehnání svého lidu…Kdyby izraelská vláda nereprezentovala vůli svého lidu, Izraeli jako státu by mohlo být odpuštěno“, sdělil, veřejnosti v nedávných dnech Frederick Theodore RALL.

     „Říkat mi o svém náboženství je jako vyprávět mi o svých snech: je to pro mě naprosto nezajímavé. Píše Australská novinářka Caitlin JOHNSTONE.

A na závěr poznamenávám, že se mi nejvíc líbilo, když autor webu                                                                                                        https://zvedavec.news/komentare/2025/08/10623-rusko-indie-a-cina-by-se-mely-na-summitu-sos-preskupit-aby-celily-obchodnim-utokum-trumpa.htm označil USA jako „…zem jo – jo Trumpa“.

¨     Považuji za nejdůležitější událost týdne podpis smlouvy mezi USA, Arménií a Ázerbájdžánem, která vytvořila základ pro novou válku NATO s Ruskem, jakmile válka na Ukrajině skončí. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

JEŠTĚ K PÁTERU PODIVÍNSKÉMU

V mých dětských očích byl farář Podivínský doslova „svatým mužem“. Ke všem jeho dobrým vlastnostem jsem si mnohem později přidal další, velmi významnou. Odvahu. Teprve na stadiích VŠB jsem si uvědomil, že správce Hulínské farnosti byl za nacistické okupace ČS výjimečným zjevem. V dobách všeobecné likvidace Židů vyprávěl dětem o jejich krásné a především starobyle vzácné zemi.  Vzpomněl jsem si především, že do Hulína se přistěhovalo za protektorátu několik rodin Němců, kteří zastávali „dohledové“ funkce. Kupříkladu otec mého přechodného spolužáka úřadoval na četnické stanici ve funkci, kterou ani moje matka, která tam dělala uklízečku, nechápala. Podivínský svým době vzdorným chováním do vědomí několika kluků zasel semeno, které v té době bylo příliš vzácné.

S páterem Podivínským mě brzy po válce spojilo ještě jedno pouto. Když se dostali k moci komunisté, tak likvidovali veškeré zbytné církevní instituce, což postihlo i dům řádových sester, které pracovaly v okresní nemocnici. Jejich knihovna se ocitla jako halda papíru do sběru odpadu na jevišti místní sokolovny právě v době, kdy moje matka byla správkyní sokolovny. Já jsem celou tu obrovskou hromadu prošmejdil. Vzal jsem si z ní několik publikací, které později získali potomci, a navíc jsem tam našel deník seminaristy Františka Podivínského. Byl sice velice strohý a vlastně to ani deník nebyl, leč útržky poznámek i z dob kněžské služby. Obsahoval ovšem mnoho dobových dokumentů, jako výstřižků z novin, dopisů a jiných informací, které jsem za svého života využíval. Takže jsem fakticky s duchem toho muže byl dlouhodobě spojen. K jeho hrobu na Hostýně jsem po dlouhá léta jezdil každým rokem. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

KULATÉ VÝROČÍ NEJVĚTŠÍHO VÁLEČNÉHO ZLOČINU LIDSKÝCH DĚJIN

Dneska uplynulo osmdesát let ode dne, kdy USA shodila druhou atomovou bombu na Japonsko, konkrétně na Nagasaki, opět na město, kde nebylo žádné důležité vojenské zařízení. Zaujaly mě před třemi dny, tedy při připomínce shození první bomby, dvě zprávy o letošní vzpomínkové tryzně v Japonsku. Premiér ostrovního státu ve svém projevu nejmenoval stát, který na Japonsko bombu svrhl. Ten fakt totiž za druhé odpovídá loňskému průzkumu na středních školách v Japonsku, jejichž žáci byli z celé jedné třetiny přesvědčeni, že bombu na Nippon shodili Rusové. Teď při psaní mě ale napadá, že k tomu osmdesátiletému výročí připomenu tezi ze svého anti sionistického rejstříku. Tvrdím již drahný čas, že největšího vojenského zločinu v dějinách lidstva se dopustili de facto Židé. Oni přesvědčili Roosevelta, aby dal rozkaz k její výrobě, Židovští vědci byli jejími reálnými tvůrci a Židé nakonec přesvědčili Trumana, aby ji honem-honem vyzkoušel, než SSSR vyhlásí Japonsku válku. Věděli totiž od svých zpravodajců, o přesvědčení japonské generality. Ta se totiž rozhodla, že bude okamžitě kapitulovat, pokud Sověti vstoupí do války. Takže dosud jediná zbraň simulující boha byla použita z vůle sionistů. Asi tak. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

„URQUELLE“ MÉHO ANTISIONISMU.

Dnes je tomu 137 let, co se narodila moje babička Filomena Lojdová, osoba, která nejvíc ovlivnila můj život, protože mě vychovávala, jelikož matka se musela ujmout role živitele rodiny, když nás její manžel opustil. Věčnaja pamjať!

Asi každý, kdo by četl můj blok z posledního období by konstatoval, že jsem zarytý až chorobný antisemita. Ovšem šlo by pouze a jen o matení pojmů. Nebyl jsem, nejsem a nebudu antisemitou, jelikož Semité nejsou jenom Židé, leč především Arabové a další národy sídlící po celé severní Africe a v Západní Asii po Irák a Arabský poloostrov. Jako katolík jsem už v dětství získal specifický vztah k Židům. O což se zasloužil první kněz, který mě učil náboženství. Byl jím páter Podivínský, tehdy už starý a velice moudrý muž. Za války zemřel a byla to pro Hulín historická událost. Nebyl to totiž obyčejný farář. Honosil se na tu dobu vzácným neoficiálním titulem. Byl „Poutníkem do Svaté země“. Pro svou vzdělanost, znalosti světa a doby měl i oficiální titul děkana a člena poradního sboru arcibiskupa, či biskupa? To už ani nevím.

Když jsem projevil zájem být ministrantem, tak jsem se tím dostal do skupiny hochů, které si pan farář každou neděli odpoledne zval na faru a tam nám vyprávěl především o svých cestách do Palestiny. Pro nás všechny tehdy to byla Palestina, Svaté zem života Ježíše Krista a žádný Izrael. Byla to poutavá vyprávění, protože byla doplněna prohlížením fotografií ve stereoskopickém provedení, takže za pomoci zvláštní prohlížečky jsme obrázky vnímali prostorově. Jak jsem uvedl páter Podivínský byl znalý doby, takže dokonce věděl o sionismu. Vzpomínám na to přesně, jelikož jednou ten termín použil a já coby neobyčejně zvědavé či zvídavé? děcko, jsem se ho zeptal, co to ten sionismus je. Pochopil jsem, že je to společenství některých Židů, kteří si vykládají biblické texty tak, že jednou budou mít svůj stát. Tehdy se na zem vrátí Spasitel Židů a oni s ním budou vládnout světu. A pamatuji si především na jeho větu že Ježíš byl fakticky první anti sionista, když řekl: „Mé království není z tohoto světa“. Za Ježíšova života sice nebyli žádní sionisté, leč jejich předchůdci, jako kupříkladu talmudisté a další sektářští vykladači Tóry a dalších textů.

Byl jsem tedy již ve svém dětství informovanější o Židovském společenství, než byla naprostá většina mých současníků. Takže od vzniku Izraele jsem byl proti jeho existenci. Tolik ve velké stručnosti o původu mého anti sionistického přesvědčení. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

OSN A IZRAEL

Prakticky od začátku současného horkého konfliktu v Izraeli tvrdím, že musí být ukončen zřízením jednoho státu na jeho území. Státu se jménem Palestina. Stejně tak tvrdím, že Izrael by nikdy nevznikl, nebýt otřesu, který Západu přivodila „průmyslová“ likvidace Židů. Ovšem ještě s větším přesvědčením tvrdím, že Západ neměl v žádném případě právo svou frustraci řešit na úkor Palestinských Arabů. Proto jsem po celý svůj život přesvědčen, že Izrael je okupantem Palestiny a je to okupace tím děsivější, že je uskutečňována pod zdánlivým mezinárodním právem podporovaným OSN. Ovšem OSN je rovněž velice sporná instituce. Od svého založení jde de facto o výkonnou složku nadvlády Západu nad světem, a je úplně irelevantní, zda de jure o sobě prohlašuje cokoliv jiného. Jasně řečeno. Izrael je okupantem a z toho důvodu má lid Palestiny, leč nejen on, jednoznačné a nezadatelné právo na ozbrojený boj proti všem okupantům. Vykřikování o Hamásu, či Hizballáhu, ale i Íránu, že jsou teroristé je v tom případě docela úsměvné. Připomíná mě, že hitlerovci a jejich sluhové v Protektorátu Böhmen und Mähren tvrdili kupříkladu o mém strýci, že je „bandit“, ačkoliv on byl partyzánem bojujícím za svobodu naší vlasti.

Teprve dneska jsem si přečetl text profesora Petra Druláka na webu https://casopisargument.cz/65271 , kde mě zaujala pasáž v níž je mimo jiné tento názor, cituji: „Nemusí však zůstat u upevňování palestinské státnosti, ale lze rovněž očekávat oslabování izraelské státnosti. Stát, který se zrodil z obětí genocidy, může zaniknout genocidou, kterou sám páchá na jiných. Jelikož Izrael není velmocí, závisí jeho přežití na podpoře a dobré vůli ostatních“. Konec citace.  Francie a Británie před několika dny vyhlásily, že uznají stát Palestinu. To už jsou s Ruskem a ČLR čtyři z pěti stálých členů Rady bezpečnosti, nejvlivnějšího to orgánu OSN. Zbývá, aby mezinárodní společenství konečně zlomilo světovládnou sionistickou lobby v USA. Což by se mohlo přihodit v současné příhodné době, kterou vytváří svým tlakem politického blázna Trump. Svět by se mohl spojit a na velikášskou celní diktaturu „Velkého blondýna s blankytnou kravatou“ by měl odpovědět společným úderem tam, kde to určitě nečeká. Rekonstrukcí institucí OSN, která by konečně odpovídala změnám, k nimž došlo od doby jejího založení. Za dva měsíce a pár dní to bude totiž osmdesát let, co OSN vznikla. Takže by bylo skvělou oslavou, kdyby byl proveden alespoň první krok k cestě naznačeným směrem, ale především v trendu vyššího principu mravního a opravdové spravedlnosti všelidského společenství. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

O KULTUŘE LŽI

Velmi málo, ba skoro vůbec se nemluví o jednom charakteristickém znaku společenství spějícího k zániku. Je jím lhaní. Lež je podle mého soudu zakódovaná v lidském genomu, a do určité míry asi proto někdy tolerovaná, ba uznávaná. Kupříkladu jako milosrdné lež. Umírajícímu otci neřeknou, že jeho syn se právě zabil v autě, jak se to stalo v rodině mého spolužáka ze základní školy. Ovšem všeho s mírou. Lhalo se, lže se, a lhát se bude. Jenže lež se nesmí stát všeobecnou, tak jak se to přihodilo zemím socialistického bloku a jak se to nyní projevuje v zemích politického Západu. Prakticky ve všech, i když ne ve stejné míře. Ovšem právě současný Západ si vypěstoval celou kulturu lži. Od shora dolů a zpět. Od vládců nejvyšších až po posledního člobrdíka. Korektní mluva, zatajování faktů, manipulativní interpretace dění, násilné potlačování nesouhlasů a odporu s vládnoucím názorem, cenzura, celé spolky na vyhledávání dezinformací a jiné nesmysly, které v souhrnu zajišťují, že lidé v širším slova smyslu žijí mimo realitu. Stane-li se lhaní tak všeobecným, jako je dneska kupříkladu v naší zemi, tak nikdo si není jistý tím, co je skutečnost. Dneska nikdo neví, zda očkování prospívá, či škodí, zda člověk zásadním způsobem může ovlivnit klima, či ne. Ale neví také, která „pohádka“, alias narativ, jak se moderně říká, je bližší skutečnosti o konfliktu na Ukrajině, zda ta Ruská, či Ukrajinská. A tak je to skoro se vším. Lež není opakem pravdy. Pravdou je totiž jen a jenom zpráva o skutečnosti, která se stala, čti, ealita. Jakýkoliv komentář o ní už je lží. Alespoň v současnosti u nás určitě. U nás jako v ČR či v zemích politického Západu. A taková společnost musí dřív, nebo později zaniknout. Což bude platit i pro lidstvo jako celek, pokud jednou všelidská civilizace dospěje do této fáze. Fáze v níž už v současnosti se nachází kultura Západu, která se tím už stala kulturou lhaní.

Něco o tom napsala Andrea ZHOKOVÁ, profesorka morální filozofie na Milánské univerzitě v textu na webu https://www.pokec24.cz/nezarazene/o-moralnim-kolapsu-zapadu/ který vřele doporučuji k přečtení. Jako upoutávku si tady z ní vyvěšuji delší citaci:

Už se nejedná o otázku „dvojího metru“.

Je to každodenní závazek k neomezenému lhaní, k upřímnému přijetí toho, že každé prohlášení, každé slovo, každá myšlenka se počítá pouze do té míry, do jaké může vyprodukovat peněžní sílu.

Můžete říct cokoli a pak pravý opak čehokoli. 

Můžete popřít důkazy a pak popřít, že jste je popřeli. 

Sliby a smlouvy lze porušit. 

Můžete vést vyjednávání a mezitím se pokusit zabít osobu, se kterou jste vyjednávali, a pak s vážnou tváří protestovat, protože dotyčná osoba už nechce pokračovat ve vyjednávání. 

Oficiální informace lze manipulovat 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a poté požadovat exemplární tresty, aby se čelilo manipulativní moci kupříkladu kadeřnice Piny na sociálních sítích.

Vydělil jsem si tuto citaci jako definici zmíněné kultury lhaní, kultury lži. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

SOUHLASÍM

Vyslechl jsem si před chvílí část vystoupení rabína Ronena Šaula z 28. 7. 2025, přednášeného ve velké synagoze Izraelského města Ašdodu, ležícího na břehu Středozemního moře. V auditoriu jsem viděl pouze mladé muže, nepochybně Izraelce, tedy fakticky vojáky. Rabín v té části své apelace zdůvodňoval, proč je správné, ba nutné zabít, či utrápit hladem i všechny děti v Gaze. Pominu jeho zvrácenou argumentaci, která neříká nic jiného, než co jsem slyšel z úst kupříkladu ministra obrany Izraele už brzy po 7. říjnu 2023. Projev byl strašný hned ve své formě, protože byl pronášen bez emocí, jako by šlo kupříkladu o pečení macesů. Zaujal mě však úplný závěr, kdy rebe řekl, cituji: „A pro ty, kteří mají problém s tím co jsem řekl, je to jejich problém…“ Konec citace. V té chvíli kamera vzala detail několika posluchačů, kteří se usmívali jako by náboženský myslitel vyslovil zdařilý bonmot. Já plně souhlasím s tím rabínovým závěrem, ovšem s oním jeho dovětkem. Pak je totiž pouze problémem Židů, že je Hitler všechny nechal zabíjet, včetně dětí. Jen a jenom jejich problém a v žádném případě nikoho jiného, nadtož snad celého světa. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

VYSBÍRÁNO Z WEBŮ KONČÍCÍHO TÝDNE

ukrajinské armády. Je to rozdíl v mentalitě. V americké armádě nás učí, že nejdříve musíme dobýt území a teprve pak zlikvidovat odpor. Ale skutečnou strategií je nepřítele fyzicky zničit,“ vysvětlil americký plukovník ve výslužbě Douglas MACGREGOR

„Z jakékoli strany se podíváme, Izrael vystupuje jako stát se ´zvláštním statusem´, který si může dovolit cokoliv a porušovat mezinárodní právo bez následků. Píše Valentin KATASONOV ve výborném textu na https://cz24.news/v-katasonov-dalsi-bezocive-rozhodnuti-izraele-ktere-anuluje-rezoluce-osn-a-normy-mezinarodniho-prava/ , který vypočítává tato „privilegia“.

     „Po volbách půjde o to, jestli my postavíme do latě armádu, nebo ona postaví do latě nás…Naštěstí máme armádu, která všechen vojenský materiál poslala na Ukrajinu, utratila peníze za předražené polní kuchyně a na všechny zbraně, co objednala, bude ještě několik let čekat. V této chvíli je armáda schopna vést válku proti skautskému táboru, ale národ opravdu ZATÍM nepřepere“. Daniel STERZIK alias bloger VIDLÁK

USA jsou impériem chaosu na steroidech“ Pepe ESCOBAR

Charakteristika prezidenta USA jako nejsilnějšího muže světa je zejména politicko-mediálním mýtem pro stoupence americké výjimečnosti, který je stále spornější.“ František ŠKVRNDA

Západ nemá nic společného s kulturní Evropou, jejíž kořeny jsou řecko-latinské a křesťanské.“ Andrea ZHOKOVÁ, Profesorka morální filozofie na Milánské univerzitě

     „Francie, která byla dříve zemí misionářů se dnes pomalu stává misijním územím, podobně jako zbytek Evropy. „Zdá se, že Bůh už tu není. A že pro Evropu je Bůh mrtvý.“ Prohlásil v Bretani guinejský kardinál SARAH
„…musíme vyhrát závod v oblasti umělé inteligence. To je skutečně klíčový moment. Podle mého názoru lze dokonce tvrdit, že závod v oblasti AI je důležitější než ten vesmírný. Právě on přetvoří světovou ekonomiku a určí, kdo se stane supervelmocí 21. století. Pokud Amerika bude i nadále vést v oblasti AI, zůstane nejsilnější zemí na světě. Ale pokud ne – můžeme toto místo ztratit ve prospěch našich globálních konkurentů. Poradce Trumpa, podnikatel David SACKS

Rusko v rámci SVO nezabírá území Ukrajiny, ale vrací si své vlastní“. Vladimir Vladimirovič PUTIN

„Jádrem globalizace byla určitá taktika nadnárodních korporací. Snažily se trojím způsobem zvyšovat svůj zisk: vyrábět v zemích s lacinou pracovní silou, prodávat v zemích s vysokou kupní silou a daně z toho všeho platit pokud možno v daňových rájích“. Jan KELLER

„Stává se, že židovský zákon dovoluje zotročení jakéhokoli nežida, bílého nebo černého…Ale to nemá nic společného s rasismem,“ Yitzchak BREITOWITZ emeritní rabín Ahavas Torah synagogy ve Woodside.

     „Je být idiotem v posledních desetiletích povinným požadavkem pro zvolení prezidentem Spojených států?“ Dmitrij SMIRNOV, Ruský novinář

„Víš, Mario, mnoho lidí mluví o nominaci Donalda Trumpa na Nobelovu cenu za mír. Ale já si myslím, že vzhledem k tomu, jak v podstatě naučil celý svět obchodní ekonomice, by mohl být nominován i na Nobelovu cenu za ekonomii. Je to totiž zásadní přestavba celého mezinárodního obchodního systému“. Hlavní stratég Bílého domu Peter Kent NAVARRO

„Irsko by mělo opustit EU…Všechny země by to měly udělat, podle mého názoru. Ničí demokracii v Evropě,“ napsal Elon Musk na síti X.

_Jako politický subjekt je Izrael čarodějnicí. Jeho chování je neslučitelné s civilizací 21. století. Ať už někdy měl, nebo neměl, Izrael už dnes žádné právo na existenci nemá“. Frederick, Theodor RAAL, americký publicista

A nakonec suchá dnešní zpráva z USA: „Americký dolar ztratil od roku 2020 téměř 30 % své kupní síly“. Caramba. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

TRUMPOVA „DIPLOMACIE“

Babiš kdysi dávno tvrdil, že bude řídit stát jako firmu. Když k tomu dostal příležitost, zastihla jeho premiérství covidová krize, jejímž základním rysem byla diktatura EK. Z toho důvodu se Babiš ke splnění svého předsevzetí prakticky nedostal, jelikož po vyhoření krize musel už v prvé řadě vést předvolební kampaň. Zdá se mi ovšem, že jeho nápad převzal prezident USA. „Trumbera“ ve své druhé kadenci začal jako nějakou svou firmu řídit nejen USA, ale prakticky celý svět. Písemné příkazy ve formě prezidentských dekretů, různá nařízení, rozkazy a ultimáta sebestředného „ředitele planety“, to jsou nástroje, jimiž nahradil vyjednávání, čti, základ to krevního oběhu mezinárodních vztahů. Trump se domnívá, že tím vzdělá Ameriku velkou. Zatím je to ale pouze spektákl Donalda Rádoby Velikého, kterým pan direktor vytváří pro USA ve světě různá rizika reálně ohrožující její velikost. Za druhé jsem přesvědčen, že takováto metoda realizace zásady America First vybudí mnohé reakce. Takže Trumpova forma „diplomacie“ vygeneruje Americe otevřené, a mnohem pro ni horší skryté, leč o to nesmiřitelnější nepřátele. A za třetí, že by to byl opravdu ten nejlepší způsob uskutečňování volebního mota MAGA, tak to ani náhodou. Vytváření rizik pro svou zem a vygenerovávání si nepřátel v mezinárodních vztazích v žádném případě není schopné udělat Ameriku znovu skvělou. A nakonec závěrečná poznámka. Když ředitel podniku vydá drsný příkaz a pak z něj slevuje, tak velice rychle ztrácí přirozenou autoritu. A pokud určí termín a za nějaký čas ho změní, tak už ztrácí i důvěryhodnost. A fakt že dal Trump Rusku termín, který za několik dní snížil na pětinu, tak to už je případ pro psychiatra. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.

ELITA NÁRODA A SOUČASNÍ UMĚLCI

Pokud si vzpomínám, tak se slovem elita jsem se poprvé setkal jako školák v hodinách dějepisu na obecné a měšťanské, tehdy střední škole v souvislosti s národními velikány, coby elitou národa. Především šlo o buditele, obrozence a další osobnosti, které se zasloužily o přežití národního povědomí. Já jsem si je spojoval se jmény od Palackého po T. G. Masaryka. V následných dobách socialistického kolektivismu pro mě bylo slovo elita, elitářství jen a jenom jednou z negativních vlastností některých lidí. V politických textech jsem se s pojmem elita setkal poprvé v roce 1968 v souvislosti s pojmem moci. Mocenská elita, to byl tehdy ten správný termín, který nejlépe vystihoval negativismus honby za politickou kariérou. V té době jsem si totiž ustálil vnímání elity v doslovném překladu toho francouzského slova, jež značí výkvět, tedy osobnost výjimečných kladných charakterových vlastností.

Z toho všeho logicky plyne, že mě dneska dráždí psaní žurnalistů, kteří slovem elita doslova plýtvají. Pro ně je každý ústavní činitel politickou elitou, každý úspěšný člověk elitou, dokonce snad i „úspěšný“ zločinec, jakým byl Kájínek, či Krejčíř. Elita je v mých očích přídomek veskrze individuální. Zásadně odmítám vnímání celých sociálních vrstev coby elitu. Jako snad umělce, nadtož herce, vědce či podnikatele, nedej „Přírodo“, dokonce šlechtice. I ten zmíněný TGM byl v mých očích elitou jako učenec, ba filosof, ale v žádném případě ne politik. A když už jsem u těch herců. Já je nikdy nepovažoval ani za umělce, protože umělec něco nového tvoří, oni jen nad cizím výtvorem improvizují. Kromě těch, kteří si divadelní útvar sami napíší, jako byli kupříkladu V + W, či Jiří Suchý. No a jelikož za umění považuji výtvor, který přežil alespoň dvě století, pak žádný herec nemůže být umělcem mezi svými současníky. A tou elitou, to by musel mít opravdu skvělý charakter a tím se nevyznačuje žádný současný herec fušující do politiky. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.