Zaznamenal jsem v poslední době, že se začíná rozlišovat, alespoň mezi levicově smýšlejícími publicisty a politiky, mezi levicí a levičářstvím. Na první pohled mě to zaujalo, ale jakmile jsem se nad tím zamyslel víc, tak už mám jiný názor. Jsem celoživotně levicově myslící člověk. Přes různé peripetie jsem se dopracoval k přesvědčení, v němž mou jedinou orientací je Marxovo učení, dominantně jeho metodologie analýzy společnostních jevů. Lépe řečeno. Jsem bytostně přesvědčen, že v hloubi všech rozporů ve společnosti, ať už národnostních, náboženských, mocenských a dalších je nejhlubším rozpor vznikající vlastnictvím majetku, bohatství, kapitálu. Čti, kvantita vlastnictví je určující pro kvalitu existence. Ještě názorněji řečeno. Ukrajinské utečence před válkou jsme rádi podporovali, než jsme si uvědomili, že nám „ujídají až příliš mnoho chlebíčku“.
Po rozpadu bloku reálného socialismu se ne můj vkus příliš rozhořel „třídní boj“ proti levici. Levicovost se stala nálepkou pro každého, kdo i jen okrajově kritizoval nastupující systém. Levicovostí se označovalo všechno, co se protivilo, byť jen částečně, nové moci, která sama sebe neustále považovala za pravicovou. Za levicovou ideologii byly novými vládci vydávány jakékoliv ideje, které odporovaly jejich zájmům, i když se skutečnou levicovostí neměly nic společného. Znalci Marxe to od samých počátků chápali coby projev nesmiřitelného boje nové moci se všemi svými oponenty. Ovšem samotní pravicově smýšlející si začali uvědomovat, že vydávat za levici to, co jí není, fakticky ohrožuje autentičnost samotné pravice. A tak přešli k novému kroku. Začali přesvědčovat svět, že se ve společnostních jevech začíná vytrácet rozpor mezí pravicí a levicí. Jiní dokonce prohlašovali, že levice již neexistuje, třeba proto, že už skoro vůbec neexistují dělníci, takže spor mezi pravicí a levicí zmizel. Za levicové se pak vydávají různé obskurní nápady, které jsou pouze progresivistické, ale v žádném případě tradičně doktrinálně levicové, jako kupříkladu desítky pohlaví, sexuální zvrhlosti, migrantská okupace, ekologické šílenosti s CO2 a další nesmysly.
Marnost nad marnost a všechno je marnost. Levice dle teoretiků zmizela, leč ve skutečnosti existují nejen demonstrace proti snižování životního standartu většinové společnosti, proti nedostatku všeho druhu, ale dokonce i bouře proti snižování životní úrovně celých společnostních vrstev, čili levicí nastolované spory. Viz kupříkladu „Žluté vesty“ ve Francii. Jak tvrdí jeden ze základů dialektiky, čili Marxem pojaté evoluce. Jakmile přeroste kvantita v novou kvalitu, začíná problém vynucující si řešení.
Jakmile se vlastnictví majetku stane privilegiem k získávání reálné moci, ne té lokajské politické, pak se boj o vlastnění stává zásadním. Současné války jsou toho důkazem. Takže co je skutečně levicové myšlení a politika. Je to správa věcí veřejných v zájmu dolních 90procentního společenství zajišťované veskrze mírovými způsoby, ba dokonce bez projevů síly. Žádné levičářství do sporu mezi levicí a pravicí není potřeba klást. To je pouhé matení vyhovující vládcům, neustále ještě pravicovým, protože jsou vlastníky veškerého bohatství světa, tedy majetku nepotřebného k zajišťování spokojené existence. Asi tak pro dnešek.