Tvrdím celá léta, že Češi jsou z většiny Švejci a z menšiny Cimrmanové. Samozřejmě, že ne všichni, ale výjimky jak víme, potvrzují pravidlo. Marně přemýšlím, kam zařadit odborové předáky. Před týdnem zahájili davovou konfrontaci s vládou a aniž čeho dosáhli, tak sebeuspokojivě zalehli k odpočinku. Prý budou v protestech pokračovat až na podzim. Teď asi pojedou na prázdniny na Malorku, nebo kam. Nevím, kdo je tvůrcem této taktiky, ale musel to být asi Švejk s Cimrmanem dohromady. Copak si odborářští pamponi fakt mysleli, že vláda sedne na zadek sotva se vyrojí pár desítek tisíc lidí do ulic Prahy a bude tam dvě či tři hodiny křičet? Mohli si být víc jak jistí, že vláda naopak zrychlí přepasírovávání protilidových reforem přes zákonodárný kolotoč. Pokud proto po prvním kroku neměli bossové odborů již nachystaný krok druhý, další a ještě další, neměli dělat ani ten první. Pouze se zesměšnili a nastoupili na sestupnou dráhu prestiže odborů u veřejnosti, která se po dlouhých letech začala letos zvedat. Odbory prestiž prakticky ztrácí dlouhodobě už od dob Falbra, kdy jako metodu veřejného působení nastoupily cestu podle doktríny vyjednávat, vyjednávat, vyjednávat, třeba až do samého sebezničení. Rozhodne-li se už ovládaný jednou k nátlaku, musí jej stupňovat až k vítězství, nebo totální porážce, která se buďto zapíše do dějin, nebo zburcuje svět. Zaštěkat a stáhnout ocas, to dělá jen pes, který bez pána neumí přežít.

Mnohokrát jsem již napsal, že největším odporem vůči dnešní nadvládě superbohatců by byla stávka spotřebitelů. Několik měsíců vydržet žít tak, jak žili naši dědové. Z potravin nakupovat jenom ty nejzákladnější, nekupovat žádné elektrospotřebiče, nesledovat televizi, neposlouchat rádio, nejezdit autem, prostě nespotřebovávat. Cestu nám ukázala bakterie E.coli. Díky jejím účinkům na lidský trávící trakt se jen několik dnů nekupovala zelenina a následně kupování zeleniny pokleslo a za čtrnáct dní její ceny poklesly až o trojnásobek. Je fakt, že zelenina se rychle kazí, takže to donutilo ke slevě neprodleně, ale uvážíme-li, že zelenina se dá poměrně jednoduše zpracovávat pro delší uchování& 

KSČM ve čtvrtek 16.6.11., na mimořádném zasedání sněmovny svolané k Vondrově aféře, navrhla sněmovně usnesení, jež doporučovalo premiérovi, aby podal demisi svou a tím i celé vlády. Zatímco první usnesení, schválené jen díky absenci poslanců TOP 09 a VV, doporučilo premiérovi odvolání Vondry, návrh komunistů samozřejmě neprošel. Pro byli pouze komunisté a 4 poslanci za ČSSD. Chování TOP09 a VV bylo na K9 dojednáno, protože všichni věděli, že půjde jen o to, aby se opozice zase vykecala. Všichni byli vědom toho, že sněmovna nemůže Vondru odvolat a premiér při sto patnáctkové koaliční nadvládě, může jakékoliv usnesení sněmovny ignorovat. ČSSD ale u voličů prohrála. Obrovská většina všech voličů a tím spíše sociálních demokratů, si přeje pád vlády a její poslanci při tom nepodpoří návrh, vyzývající k tomuto aktu. I když by šlo samozřejmě jen o symbol, přece by šlo o akt vyslyšení vůle lidu. A v tom je asi problém, vždyť ani nadobčané ČSSD v hloubi duše nehodlají respektovat ulici.

Současná vláda v ČR je nelegitimní, ba prokazatelně nedůvěryhodná v očích obrovské většiny společnosti. Průzkumy říkají, že jí nevěří až 90 procent lidí. Přesto se chová tak, jakoby ke svému vládnutí měla většinový souhlas občanů. Argumentuje tím, že musí provést naprosto nezbytné reformy. Jde o zvrhlé tvrzení a diktátorské chování. A ony reformy jsou zásadním snížením životního standartu absolutní většiny ve prospěch nejmenší možné menšiny. Už tento početní poměr dává jedinou cestu řešení. Ne reformy, ale revolta je nezbytně nutná.

V těchto dnech na Zemi už žije sedm miliard lidí. Bohužel několik miliard z nich pouze živoří a vzhledem ke kvalitě života sedmi stovek milionů, soustředěných především v Abendlandu, celých devadesát procent lidstva se jen tak tak protlouká životem. Ale i v tom Abendlandu začíná být mnoha lidem nelehko, řekněme, že už tak třiceti procentům. Na světě prý je několik milionů milionářů a miliardářů. Ti všichni žijí fakticky na úkor všech ostatních. Kdyby jich bylo třeba i celých sedm milionů, je to pořád jenom jedna tisícina lidstva. Podle mého soudu by se tedy vůbec nic nestalo, pokud by jednou nebyli. Takže dokud se svého nadbytku nevzdají dobrovolně a budou dále jen hýřit, budoucí revolta s nimi musí skoncovat. A tvrdě, když se jim to nebude líbit, třeba i tak, jak dávní revolucionáři zatočili s králi a podobnými. Co to je sedm milionů mrtvých, když by se tím zachránilo sedm miliard od strádání. To ať je mementem pro budoucnost všech, až přijde doba celosvětového nedostatku. Nebude potřeba vylidnit svět, jak si to tajně programují mocní. Je třeba zastavit především hýření. Takže& Memento mori&přežranci.

Bylo velkým dobrodiním minule rozděleného světa, že dával šanci k útěku. Kdo nechtěl bojovat sociální boj na své části globu, mohl odejít z říše kolektivismu na nebesa individualismu, dneska se říká z totality do svobody, ale i naopak, ze světa nejistot do zemí alespoň sociálních jistot. Svět se, a dokonce mílovými kroky, protože je urychlován rozežraností milionů a nadspotřebou stamilionů, řítí nezadržitelně k další revoluci, i když je uměle narkotizován opiátem jménem svoboda. Nevyhnutelná vzpoura davů bude mít jednu, dosud v historii nepoznanou výhodu, čímž ponese první rys definitivy. Nebude kam utéct. Lidstvo se jako celek bude muset rozhodnout mezi životním stylem sobců, nebo spolupracujících. I když si možná už nebudou říkat soudruhu.

Globální vítězové dneška si financují služebníky, kteří v dobytém veřejném prostoru vytváří atmosféru, jež doslova zhypnotizovala levici. Sugerují jí ztrátou idejí, hlavní to zbraně každého dějinného pohybu. Dokazují, že cesty vysněné jejich dědy a otci jsou slepé. Navozují levici umělý spánek fascinací konce dějin. V mých očích jde o nebezpečné chování. Uměle brzdit pozvolný, leč neúprosný přechod lidstva od sobeckého individualismu, prezentovaného jako vrchol lidství, k bezpodmínečnému kolektivismu, zajišťujícímu jedinou možnou formu jeho přežití ve vesmíru, se jednou zákonitě musí vymstít. Současné panstvo světa by si mělo uvědomit, že čím déle bude zadržovat změnu ke kolektivismu, tím bude změna bouřlivější. Dnešní světapanstvo by nemělo zapomínat na to, že utiskovat zbytek příliš dlouho, vede v jeho vrstvě k takové rozmařilosti, která volá po drastickém vyrovnání šancí. Když se Abendlanďané příliš opožděně zbavovali feudálních pánů, tak jeho reprezentanty museli popravit. V Británii, Francii i Rusku. Až si skutečná levice budoucnosti uvědomí, že svět opravdu nejde změnit bez násilí na těch, kdo ho provozují denně, až se nebude bát zrušit trest smrti pro každého, kdo svou činností zavinil smrt od stovek po miliony, pak si teprve vytvoří základ osvobození z tenat do níž ji uvrhla současná panská rasa. Levice trpí nerozhodností. Bláhově odmítá být násilná, i když každým dnem může lépe a jasněji vidět, že panství menšiny, ba menšinečky nad zbytkem, je prakticky neustálým násilím. Výbuch revoluce pouze to dlouhodobé, zdánlivě až neviditelné násilí, na několik malých okamžiků v záři blesků osvětlí, zkoncentruje a tím zviditelní. Nic víc. Levice s proto nesmí bát sdělit světu, že každodenní mnohaleté násilí několika na všech, lze zastavit pouze jednorázovým násilím všech na oněch několika.

Mediální žoldáci globálních finančních oligarchů z Abendalndu jsou na rozpacích. Bude letošní rok nakonec Arabským či revoluční Evropy. Arabové skutečně v tomto roce se chovají neislámsky. Tunis, Egypt, Sýrie, Jemen, ale také Bahrajn a především Libye, všude se to mydlilo, nebo už pere. Události v těchto zemích nepůjde přehlédnout v seberozličnější mozaice přehledů, jejichž soupisů se dočká veřejnost v rádoby souhrnech na Silvestra. Jenže on je tu i Island, zatím zdárně ignorovaný tvůrci zpravodajství, pak neutajitelné Řecko a Španělsko. Věčně rebelující Francii bylo už také letos slyšet. Něco mi říká, že to pořád ještě nic není. Hrůza pro globální panskou vrstvu začne, až dojde trpělivost těm, kdo už kdysi žili ve společnosti bez strachu o práci, bez strachu před žebrotou ve stáří, bez strachu ze smrti pro nedostel prostředků na léčení. To teprve začne mela. Takže odkud přijde obroda? Od Arabů, nebo jako obvykle od světových barbarů, jak se na Evropany dívá skutečný Orient.

Poslední šéf MMF je stíhán za znásilnění pokojské. Lidé světa, jen se dívejte, jaký je to projev rovnosti před zákonem, že jeden z nejmocnějších mužů světa je stíhán za porušení lidského práva i naprosto neznámé uklízečky. V mých očích jde ale pouze o další absurdní divadlo globální moci, které je veřejnosti lokajskými médii předváděno. Zmíněný pohlavár totiž za působení ve funkci šéfa MMF zprostředkovaně způsobil mnohem těžší zločiny a nejen na individuálních lidských právech, ale dokonce zločinech genocidy. Zavinil smrt hladem, útrapy bídou, či umírání bez lékařské pomoci desetitisíců, ba milionů lidí. A za to nebude nikdy postižen, naopak za to pobíral supervysoké manažerské odměny. Mezinárodní soudy sice stíhají některé válečné zločince, ale vesměs jen za vraždy či zabití, kterých se sami osobně dopustili. Nikdy nebyli souzeni za to, že svým rozhodnutím poslali zabíjet své vojáky, že jejich rozkazy způsobily smrt či zranění tisíců a dokonce žen a dětí. Nejvyšší politici totiž dobře vědí, že kdyby jednou mezinárodní soud soudil vůdce i za jejich rozhodnutí, tak prakticky všichni politici velmocí by museli být stíháni za činy proti lidskosti, a nejen velmocí.

Nečasova vláda ve svém pionýrském tažení za totální změnu všeho, zasáhla, asi včera, či až dneska, do právního řádu země. Podala totiž žalobu ve sporu dvou soukromých subjektů. Odboráři pražské firmy zajišťující dopravu ve městě vyhlásili stávku. Oznámili ji zaměstnavateli, který si již na dobu jejího konání zajišťoval náhradní opatření, aby dopady stávky byly menší. A do toho najednou vstupuje vláda. Podá na odboráře žalobu, že stávku neoznámili včas. Soud, všestranně nezávislý, tedy především nezávislý na našem právním řádu, s nebývalou rychlostí vyhoví vládě a vydá předběžné opatření, jímž stávku zakazuje. Pokud by něco podobného provedl státní zástupce na žádost podniku, tak by to možná ještě prošlo. Ovšem pokud žalobu podává jedno z ministerstev, pak je minimálně vytvořen precedens, podle kterého vláda může kdykoliv a kdekoliv zasahovat do soudních sporů dvou soukromých právnických osob. Pokud ještě toto není fašismem, pak už opravdu nevím, co jím je.