Bylo velkým dobrodiním minule rozděleného světa, že dával šanci k útěku. Kdo nechtěl bojovat sociální boj na své části globu, mohl odejít z říše kolektivismu na nebesa individualismu, dneska se říká z totality do svobody, ale i naopak, ze světa nejistot do zemí alespoň sociálních jistot. Svět se, a dokonce mílovými kroky, protože je urychlován rozežraností milionů a nadspotřebou stamilionů, řítí nezadržitelně k další revoluci, i když je uměle narkotizován opiátem jménem svoboda. Nevyhnutelná vzpoura davů bude mít jednu, dosud v historii nepoznanou výhodu, čímž ponese první rys definitivy. Nebude kam utéct. Lidstvo se jako celek bude muset rozhodnout mezi životním stylem sobců, nebo spolupracujících. I když si možná už nebudou říkat soudruhu.