Nejsem sám, komu je poněkud podezřelé, že expremiér a neúspěšný kandidát na prezidenta Fischer, měl ještě minulý týden přes čtyři miliony dluhů za prezidentskou kampaň. Při čemž už prošla lhůta jeho splatnosti. A hele, sotva Rusnok oznámil, že Fischer bude ministrem financí, ihned se našlo pět dárců, kteří dluh za pana ministra zaplatili. Patřím k těm, kdo nevěří, že za to nebudou nic chtít. A nepochybuji o tom, že takových nás je v této zemi naprostá většina. Kdyby se bohatcům jejich dar neměl přeměnit na „investici“, pak by jej věnovali kupříkladu na charitu. Vůbec se nedivím, že se v médiích našlo dost lidí, kteří popírají, že jde o „úplatek“. Vždyť ono ani nemůže přece jít o úplatek, pouze o předplacení si budoucí pozornosti. Není to ale v mých očích příliš dobrý vklad do budoucí činnosti nově jmenovaného kabinetu.

Rusnokova ekipa má poměrně vysoké šance na získání důvěry ve sněmovně. Předčasné volby jsou totiž výhodné pouze pro ČSSD a trošinku pro TOP09. Vládu ČSSD si v této zemi ale nepřála, nepřeje a nikdy nebude přát jediná opravdově vlivná část našeho občanstva, která má dost finančních prostředků na to, aby si politiky doslova vydržovala. Zaplatí si jejich výběr, pomocí PR agentur prosadí jejich zvolení a pak si pohlídá jejich konání v ústavních korytech. Toť přece sama podstata zastupitelské demokracie. Vlády lidu zastoupeného těmi, které mu vyberou opravdoví mocipáni. Jinak by volby ani nepovolili. Všichni odpůrci vládnutí ČSSD mají dostatek důvodů k tomu, aby ve sněmovně pro Rusnokův kabinet zajistili důvěru. ODS na pozdějších volbách může pouze vydělat, TOP 09 za tu dobu moc neztratí, KSČM je prakticky všechno jedno, ta má své jisté. Jenom ČSSD bude ztrácet. Vládě dají jistě důvěru všichni poslanci, kteří nemají šanci po příštích volbách sedět v zákonodárných lavách. Sečteno a podtrženo, je to dost, aby Rusnokův kabinet vládl až do května příštího roku, ba ještě déle. Sice bude vládnout spíše jen jako, protože sněmovna mu neschválí žádný podstatný zákon, snad jedině rozpočet. Ale ani tím si nejsem tak jist. Při handrkování o něj může totiž někomu z těch, kdo vodí politiky na nitkách, konečně dojít trpělivost. A konečně, při promyšlené hře může příliš sebevědomý Zeman u „lidu“ ztratit, protože jeho poněkud neústavní krok mohou jeho odpůrci zvrtnout tak, že občanům dolních dvou třetin majetnosti, to přijde zatraceně draho.

No…vládu…spíše prezidentský kabinet. Důsledek to celkové stupidity Ústavy ČR. Podle ní máme vždycky na nějaký čas dva premiéry, čti předsedy vlády. Jeden vládne, ač již podal demisi a druhý nevládne, ba dokonce ani nemá ministry, později už vládne, ač nemá důvěru sněmovny, kterou ale má o ni povinně požádat do třiceti dnů od obdržení jmenovacích dekretů od prezidenta a…nakonec se třeba poroučí, aniž ho bylo vůbec zapotřebí, protože důvěru sněmovny nedostane a nemůže tedy realizovat prakticky žádné politické rozhodnutí. Každý rozumný tvůrce ústavy, ba jen trochu logicky myslící občan, by nechal premiéra v demisi vládnout do doby, než nová vláda získá důvěru sněmovny. Na ni by nová vláda neměla čekat měsíc, ale tak maximálně tři dny. Prezident by měl pověřit vítěze voleb sestavením vlády. Tento politik by měl nejen vládu sestavit, ale získat hned pro ni důvěru sněmovny a teprve pak by měl prezident jejím členům rozdat patřičné dekrety. Samozřejmě ne tak se děje v Česku. My musíme mít vždycky jakési extravagance. Ale teď alespoň několik slov o Rusnokově prezidentském kabinetu. Podle naší Ústavy je vláda prakticky v pozici klientů prezidenta. Jenže navíc, podle téže Ústavy je prezident za své činy neodpovědný. Za jeho i nesvéprávné činy odpovídá vláda. Takže Rusnokův kabinet je navíc rukojmím Zemana, postavy představující v politice spíše neřízenou střelu, než osobnosti s plnou odpovědností. Nezávidím Rusnokovi jeho manskou pozici a jen mu přeji ať na jeho otrockost všichni příliš nedoplatíme.

Brzy potom, co jsem byl v roce 1967 přijat do KSČ, oslovil mne předseda jejího Celozávodního výboru s tím, že mne navrhují do „druhé ligy“. Na můj nechápavý pohled doplnil, že mne navrhují do Závodního výboru odborů. Vzpomněl jsem si na onu stupnici mocenského žebříčku včera, když jsem se dověděl informaci o tom, že ministrem průmyslu a obchodu v Rusnokově, pardon, Zemanově vládě bude Jiří Cienciala, exředitel Třineckých železáren. Podíval jsem se pak i na ostatní osoby, které zatím Rusnokovu nabídku neodmítly, jako to udělal například JUDr. Šimerka. A dovoluji si tvrdit, že to není ani druhá, ale s velkým sebezapřením třetí liga, spíše pak ale jenom divize. Dokonce tak trochu Moravskoslezská. Rusnokovi k tíži bude možná u Pražáků i to, že jmenovaný exředitel svou kariéru začal za nejtvrdší normalizace jako krajský funkcionář Socialistického svazu mládeže.

Zeman svou vládu označil za vládu odborníků. Je to jedna z jeho manter, kterou údajně odvozuje od jiné své umanutosti, potřeby vzdělanostní společnosti. Jako ironik by si měl uvědomit, že odborník je velice široké slovo. Může tedy jeho vláda odborníků sestávat z odborníkú na zmatení veřejnosti, až dokonce na politické podvody. Kdyby Zeman opravdu věřil v nutnost odborného řízení ministerstev, tak by již dávno, snad již v prvním polistopadovém parlamentu, navrhoval a se svou vehemencí i prosazoval zřízení vysoké školy státní správy, jakou mají kupříkladu ve Francii. Ta mohla vychovávat skutečně fundované státní úředníky, ze kterých by dnes již byly vyspělé persony. Za druhé měl dost času, třeba jako premiér na to, aby jako například na Slovensku zavedl na ministerstvech funkci státního tajemníka, tedy skutečného vedoucího manažera ministerstva. Ten, i když samozřejmě není schopen být apolitický, ani nezatížený svým životním přesvědčením, přece jen s vysokou pravděpodobností dokáže uchránit ministerstva od ryzí ideologičnosti, až stupidního stranického vlivu, protože ve své funkci přežívá všechny vlády. Z mého úhlu pohledu nějací čistí odborníci státní správy neexistují, ba ani nemohou existovat, protože nelze nalézt osoby bez politického smýšlení. Hovořit o vládě odborníků je minimálně dvojnásobnou lží. Vláda je buďto politická, nebo úřednická. Hovořit tedy o jakési vládě odbornické je lží. Každý odborník má své politické zatížení, takže za druhé hovořit o odbornících v postavách ministrů je mystifikací veřejnosti. No a za třetí Rusnokova konkrétní vláda je už podle prvních oznámených osob vládou Zemanových přátel až dokonce fandů, z nichž většinou budou s vysokou pravděpodobností lídři krajských kandidátek za SPOZ. „Martin Pecina, který se již vyjádřil, že přijal nabídku na funkci ministra vnitra, má být volebním lídrem SPOZ v Moravskoslezském kraji. Jan Kohout, o němž Rusnok hovoří jako o ministrovi zahraničí, má vést kandidátku SPOZ v Praze a potenciální ministryně spravedlnosti Benešová ve středních Čechách…“, řekl předseda ČSSD Sobotka už 26.6.13. Navíc je pro Zemana nová vláda šancí dosadit své lidi i na velvyslanecké posty. A jaký by tedy měl být onen občanský protest proti Zemanovu působení? Do Rusnokovy vlády by měly odmítat vstoupit opravdu všeobecně respektovaní odborníci. Takže by nakonec sestavil tým druhořadý, až třetiřadý, viditelně odborně pochybný.

Teprve včera večer jsem se dověděl, že v úterý, 25. června, zemřel ve věku 91let Václav Valeš, jeden z mých nepřímých učitelů a velkých vzorů. Setkal jsem se s ním osobně až v roce 1990, když se v dubnu stal místopředsedou federální vlády, ovšem znal jsem jej od roku 1968, jako předního našeho ekonoma. V polistopadovém období mne doslova fascinoval svým obrovským klidem, uměřeností názorů, národohospodářským přehledem, lidskou vyzrálostí a ekonomickou praxí. Byl až úděsný rozdíl mezi ním a užvaněným, leč manažersky naprosto neschopným Valtrem Komárkem. Není divu, že Valeše odstranili výmyslem o spolupráci s StB, zatím co nedávno zemřelý Komárek se ještě dožil prezidentské medaile od Klause, který v první polovině roku 1990 sprostě zneužil totálního Komárkova neumětelství a politického lavírování. V ČR po listopadu 1989 byli snad jen František Vlasák a Jan Vrba manažersky schopnými spolupracovníky Vlasáka, protože oba měli praxi v politice i vysokých řídících funkcích. Právě proto se i oni stali terčem nemilosrdné agresivity polistopadových neoliberálních fantasmagorů. Klaus, Dlouhý, Dyba, Kočárník, ale hlavně Ježek a Tříska, to jsou v mých očích největší zločinci a to nejen svou zlotřilou ekonomickou dogmatikou, ale především nelegální, ba až diktátorskou aplikací neoliberálních hypotéz do života země a společnosti. Ti teprve předvedli v našich dějinách tu opravdovou, revoluční diktaturu. Valeš přežil za války Terezínský koncentrák a v éře normalizace tři roky vězení za doslova vykonstruovaný trestný čin. Nic jej nezlomilo, ale když služební drábové neoliberálních teoretiků ho dohnali k abdikaci, viděl jsem, že neměl daleko k slzám. Patřil jsem k těm, kteří mu ve stoje a potleskem vzdávali zasloužený hold, jako opravdovému velikánu doby. Byl to člověk morálně pevný, přesvědčený zástupce vůle nejméně tří čtvrtin společnosti, opravdový vzdělanec a schopný politický organizátor. Masaryk, Čuba a snad i Šik v jednom. Teď mne napadá, že husákovci byli vlastně stejní stupidové, jako kluasiáni. Valeš se svou přímostí, rozvahou a klidem, na takové dvě sebranky deprivantů v našich dějinách, nemohl najít zbraň. Na ně byl a je potřeba jen a jenom ještě větší lump, než byli a dneska jsou oni. Tato zem se má proto na co těšit. Při čemž odborníky typu Valeše široko daleko vůbec nevidím. Za to dryáčníků čím dál víc.

Ze záplavy komentářů vzniklých po jmenování Rusnoka premiérem, odpovídá nejvíc mému názoru text Peheho, publikovaný v Českém rozhlase 26.6.13. Na webu jej lze najít na stránce http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jiri-pehe.php?itemid=20346 . K němu bych přičinil pouze dvě poznámky. Nejhůře je na tom ČSSD. Což bylo nepochybně hlavním motivem veškerého Zemanova chování v této vládní, či spíše parlamentní krizi. ČSSD je ve sněmovně naprosto bezmocná. Proti ní bude pořád stát „stojedničkový“ šik, jehož reprezentanti se budou ohánět svatým bojem za parlamentní republiku proti Zemanově snaze prosazovat prezidentský systém. Tato tlupa se bude snažit nevyslovením důvěry jakoukoliv Zemanovu vládu smést. Jenže naše děravá Ústava dává Zemanovi šanci nechat rusnokovce vládnout, ať jim sněmovna dá důvěru, či ne. Proti ČSSD pracuje i skutečnost, že Zemanova vláda může provádět líbivá opatření, čímž si budou její jednotlivci získávat sympatie pro budoucí volby, ať se spustí kdykoliv. Jelikož při tom půjde o Zemanovy sympatizanty, je jasné, že zvýší prestiž právě jeho strany na úkor ČSSD. I když dneska předseda SPOZ velkohubě prohlašuje, že ani jeden člen Rusnokovy sestavy není členem jeho strany, je víc jak jisté, že před volbami právě je dají do čela svých kandidátek jako nestraníky. ČSSD ještě více poškodí skutečnost, že dosavadní vládní koalice bude za pomocí médií nejhlasitějším kritikem Rusnoka a jeho kabinetu, tedy velice zřetelnou opozicí jakékoliv levicovější politiky. To zase bude přinášet body především ODS a TOP09. Takže z jedné strany Zemanova zlotřilost připraví, za pomoci SPOZ, Sobotkovu ČSSD o levicové voliče a z druhé zase komplot ODS, TOP09 a LIDEM o ty středové. Sladká to Zemanova pomsta, ze které jej ale nikdo nemůže obvinit, protože on pořád může tvrdit, že preferuje předčasné volby. Ačkoliv každý přemýšlivý člověk dobře ví, že je nejen nechce, ale vůbec nepotřebuje, ba dokonce jsou proti jakýmkoliv jeho zájmům. Takže co vlastně zbývá ČSSD? Tady myslím se zapomíná na to, že ČSSD se může postavit do čela sněmovní snahy změnit ústavu. Což je ta moje druhá dnešní poznámka. Předpokládám, že by sněmovna v každém případě schválila takovou změnu Ústavy ČR, která by nedovolila žádné vládě vládnout bez důvěry sněmovny ani den a ukládala prezidentovi okamžitě jmenovat jiného, zdůrazňuji okamžitě a jiného, sestavovatele další vlády. Myslím, že to je realističtější krok ze strany ČSSD, než se pokoušet prosadit sestavování své vlády, jako faktický vítěz posledních voleb do sněmovny.

Miliardář Babiš koupil mediální dům MAFRA. Podle jeho vyjádření prý „velmi silného hráče na českém mediálním trhu, především v oblasti seriózní žurnalistiky“, konec citace. Ta vydává dva celostátní deníky, Mladou frontu Dnes a Lidové Noviny. Podle mne pravé opaky seriózní žurnalistiky, ovšem deníky zavedené značky, z nichž ten druhý byl již za první republiky skutečně ne-li nejserióznějším deníkem, tak určitě hoden svého názvu. Babišův zemědělsko-chemický kolos Agrofet založil svou mediální divizi loni a od té doby vydává bezplatný týdeník 5+2, který má dneska milion výtisků a je distribuován po celé zemi. Nejzajímavější na něm je, že má své krajské mutace, diferencované dokonce až na jejich menší regiony, takže v této oblasti je čím dále zdatnější konkurencí tiskovině vydávané pod titulem Deník. Mafra provozuje mimo jiné také server iDnes.cz a TV Očko. To všechno je poměrně velká mediální síla v ČR. Koupi sice musí ještě schválit antimonopolní úřad, ale vzhledem k tomu, že se tím nesnižuje konkurence na mediálním trhu, neboť komplex Mafra již existoval, ale jen mění majitele, který nemá jiné své akvizice na mediálním trhu, tak by z té strany neměl nastat problém. Přál bych si, aby alespoň Lidové Noviny, které jsou již celých dvacet let vyloženě „antilidovými“, se přetransformovaly do prvorepublikové polohy. Mladá fronta Dnes asi zůstane tím, čím je, jen se stane navíc regionálně diferencovanou. Jejich přední redaktor Komárek totiž počátkem června z ní přestoupil právě do 5+2, což může něčemu napovídat. Nechci dělat proroka, ale Babišovo politické uskupení ANO 2011 získává jednoznačnou tribunu. Teď už bude jenom záležet na tom, jestli půjde cestou, jakou má v posledních měsících 5+2, tedy velmi kritickou k politikům jak celostátním, tak především regionálním. Což v současné chvíli je na celostátní úrovni silně proti stranám vládní koalice a na krajské proti ČSSD, která ovládá skoro všechny kraje i mnohá větší města. Babiš má jedinečnou šanci založit opravdu seriózní a tedy názorově pluralitní a tím co nejobjektivnější deník a na druhé straně masově propagandistický, jakým dosud Dnes je. 5+2 podle mého soudu bude skomírat a nejpozději po volbách v supervolebním roce 2014 zanikne. Jsem zvědav, zda Babišovo impérium bude po roce 2014 vlivnější, než Zemanova carská družina. Jenom nedovedu zatím odhadnout, co by bylo horší, zda český Berlusconi, či český de Gaulle. K tomu jenom jednu osobní poznámku. Fakt, že německý majitel prodal Mafru a koupil Saarbrücker Zeitungsgruppe ukazuje, že ekonomická krize už řádí i v Německu.

V dějinách naší země jsme měli už jednoho zemana, který se choval jako král, císař, či car. Byl to Žižka. Zahájil dlouhou dobu válek, nenávistných nesvárů a dokonce až bratrovražedných bojů, čti jakousi občanskou válku středověku, tedy bez skutečných občanů. Současný Zeman nepřinese zemi podobný osud, protože mu jde pouze s jenom o pěstování svého kultu. Krok, který podnikl jmenováním Rusnoka premiérem, má jediný klad. Tím je, že Nečasova vláda už fakticky dneska neexistuje. ČSSD a s ní možná i další strany a jednotliví politici, se ale možná bláhově utěšují iluzi, že Rusnokova vláda je nerychlejší cestou k parlamentním volbám. Aby se ale nemýlili. Už v prvních ohlasech na Zemanův výběr se nechala kupříkladu slyšet Peake, že nevylučuje podporu jeho nové vládě. Právě ona je totiž typickým reprezentantem oněch poslanců, kteří v příštích volbách zmizí ze scény a ti mohou ještě ve sněmovně natropit hodně nepředvídaného. Vládní koalice „nasbírala“ ve sněmovně 101 hlasů. ČSSD bude mít velice těžkou pozici, aby sesbírala alespoň potřebných 120 hlasů pro rozpuštění sněmovny. Takže se může klidně přihodit, že Rusnok bude vládnout celý rok. Zeman si to s chutí užije a v žádném případě si nebude dělat hlavu z toho, že jeho vládě sněmovna důvěru nedá, tak jako si nedělal hlavu z toho, že Rusnoka jmenoval proti vůli oněch 101 hlasů, které by projevily důvěru Němcové a její vládě. Rusnokovi moc dobře nerozumím. Ještě není tak starý, aby mohl končit kariéru. Současná situace mu může pouze zlomit vaz, nic jiného. Jeho představa, že splichtí jakýsi „odborný“ rozpočet je naivní. Musel by minimálně sto až sto padesát miliard z rozpočtu vyškrtat, čímž by vyvolal sociální neklid spodních vrstev, nebo alespoň o tolik miliard zvýšit daně, čímž by zase zavdal příčinu ke své likvidaci ze strany opačné. A konečně, i kdyby byl rozpočet doslova geniální, současná sněmovna mu jej už z principu neschválí. Celá momentální krize není ničím jiným, než dokladem diletantismu vrstvy rozhodných politiků, kteří ani za dvacet let nebyli schopni vypilovat Ústavu, takže teď najednou mají částečný prezidentský systém a jenom tupě koukají. Jestli chceme uchránit tuto zem před napoleonskými ambicemi mocí posedlého současníka i každého v budoucnu, je naprosto nezbytné, aby sněmovna co nejjasněji kodifikovala v Ústavě republikový parlamentní systém. Na závěr dnešní úvahy už jenom poslední postřeh. Prohnaný filuta Zeman k tomu všemu, jako nádavkem, své, poněkud neústavní rozhodnutí, podrazácky nakonec svedl na Peake. To když prohlásil, že sice Němcová jej ujišťovala, že má 101 hlasů, leč Peake naopak Zemanovi tvrdila, že osm poslanců její strany tyto podpisy neposkytlo. Takže se, předpokládám, že jako obvykle nepravdivě, před veřejností vyvinil i z obviňování z neústavnosti.

Dobře vím, že Zeman je politický gauner, podrazák, ba všechno špatné dohromady, ale v žádném, podotýkám, v žádném případě není hlupák. Jestliže mu úzká grémia parlamentních stran v „soukromých“ rozhovorech sdělila, že nebudou souhlasit s úřednickou vládou, pak jeho zdánlivě stupidní trvání na jmenování úřednické vlády, má hned dva klady. V prvé řadě okamžitě odejde Nečasův kabinet v tak zvané demisi, takže už nebude otravovat politický, nadtož celý veřejný prostor, ať už je v jeho čele Němcová, či jiný „nový“ světec z řad současné vládní koalice. Za druhé je vysoká pravděpodobnost, že sněmovna odhlasuje své rozpuštění a vypsání nových voleb, jak si to přeje naprostá většina občanů, alespoň podle posledních průzkumů. Bude již spočívat jenom na umu dosavadní opozice, aby minimálně sto dvacet poslanců na svou stranu získala a sněmovnu rozpustila. Skutečným smyslem úřednické vlády pro Zemana samotného ovšem je zlepšení volební situace strany SPOZ. Zeman s vysokou pravděpodobností do „své“ vlády jmenuje především lidi, kteří budou lídry kandidátek jeho strany v jednotlivých krajích. Navíc „jeho“ premiér může nabídnout některé vládní posty lidem z ČSSD, samozřejmě „zemanovským“, čímž dosáhne hned dvojího efektu. ČSSD bude mít blok v hlasování proti takové vládě a na druhé straně se alespoň mediálně rozštěpí a možná i ve vládních funkcích zkompromituje. Navíc je pořád ve hře poslední obrovská šance pro Zemana. Sněmovna se nerozpustí, protože hodně poslanců má k tomu jeden zásadní důvod – nebudou totiž už zvoleni. Pak Zeman nechá své úředníky, pardon podle něj „odborníky“, vládnout až do řádných voleb, takže skoro rok si bude moci vyzkoušet faktický prezidentský stát.