Teprve včera večer jsem se dověděl, že v úterý, 25. června, zemřel ve věku 91let Václav Valeš, jeden z mých nepřímých učitelů a velkých vzorů. Setkal jsem se s ním osobně až v roce 1990, když se v dubnu stal místopředsedou federální vlády, ovšem znal jsem jej od roku 1968, jako předního našeho ekonoma. V polistopadovém období mne doslova fascinoval svým obrovským klidem, uměřeností názorů, národohospodářským přehledem, lidskou vyzrálostí a ekonomickou praxí. Byl až úděsný rozdíl mezi ním a užvaněným, leč manažersky naprosto neschopným Valtrem Komárkem. Není divu, že Valeše odstranili výmyslem o spolupráci s StB, zatím co nedávno zemřelý Komárek se ještě dožil prezidentské medaile od Klause, který v první polovině roku 1990 sprostě zneužil totálního Komárkova neumětelství a politického lavírování. V ČR po listopadu 1989 byli snad jen František Vlasák a Jan Vrba manažersky schopnými spolupracovníky Vlasáka, protože oba měli praxi v politice i vysokých řídících funkcích. Právě proto se i oni stali terčem nemilosrdné agresivity polistopadových neoliberálních fantasmagorů. Klaus, Dlouhý, Dyba, Kočárník, ale hlavně Ježek a Tříska, to jsou v mých očích největší zločinci a to nejen svou zlotřilou ekonomickou dogmatikou, ale především nelegální, ba až diktátorskou aplikací neoliberálních hypotéz do života země a společnosti. Ti teprve předvedli v našich dějinách tu opravdovou, revoluční diktaturu. Valeš přežil za války Terezínský koncentrák a v éře normalizace tři roky vězení za doslova vykonstruovaný trestný čin. Nic jej nezlomilo, ale když služební drábové neoliberálních teoretiků ho dohnali k abdikaci, viděl jsem, že neměl daleko k slzám. Patřil jsem k těm, kteří mu ve stoje a potleskem vzdávali zasloužený hold, jako opravdovému velikánu doby. Byl to člověk morálně pevný, přesvědčený zástupce vůle nejméně tří čtvrtin společnosti, opravdový vzdělanec a schopný politický organizátor. Masaryk, Čuba a snad i Šik v jednom. Teď mne napadá, že husákovci byli vlastně stejní stupidové, jako kluasiáni. Valeš se svou přímostí, rozvahou a klidem, na takové dvě sebranky deprivantů v našich dějinách, nemohl najít zbraň. Na ně byl a je potřeba jen a jenom ještě větší lump, než byli a dneska jsou oni. Tato zem se má proto na co těšit. Při čemž odborníky typu Valeše široko daleko vůbec nevidím. Za to dryáčníků čím dál víc.