Zdánlivý vítěz parlamentních voleb nezačíná svou práci ani moudře, ani rozumně, ba ani chytře. Karel Čapek kdysi velice pěkně vyložil, jemné odstíny mezi těmito pojmy. Mimo jiné psal o „moudré“ sově a chytré lišce, aby citlivě zdůraznil češtinu uvedeného rozdílu. Fiala se v případě Zemanovy hospitalizace vůbec nechová moudře, protože se ihned angažuje na jedné straně sporu. Nechová se ani rozumně, protože se pořádně ani neseznámil s procedurou kolem článku 66 naší zpotvořené Ústavy. A ta chytrost? Čapek psal o chytrosti lišky čili fakticky o její lstivosti. Ovšem existuje ještě „chytrost“ opice čili drzost, o níž klasik pomlčel. Fiala je podle mě tak opojen sám sebou, že je chytrý tak moc, až je nakonec blbý. Myslí si o sobě, že je lstivý jako liška, ale lidu se jeví spíše že je drzý jako opice. Při tom dostal do vínku jedinečnou příležitost, na které mohl prezentovat rozvážnost skutečného státníka. Prošvihl ji. Dobře mu tak. Každá pýcha předchází pád a tento budoucí fackovací panák si nic jiného nezaslouží. Už jenom pro svou minulost agenta sudetoněmeckého landsmanchaftu, který se podílel dost vydatně na jeho politických začátcích.

Kdo sleduje současnou štvanici na Zemana, měl by si uvědomit, jakou roli má Senát parlamentu ČR v republikovém politickém systému, a především zda tomuto významu odpovídá jeho legitimita. Už od dob konstitučních monarchie si panovník vydržoval senát proto a jenom proto, aby mu, vesměs jím jmenované a spřízněné VIP osobnosti, „hlídali“ zastupitele lidu, kdyby se náhodou chtěli utrhnout ze řetězu, a ohrozit panovníkovu suverenitu. Dneska již senát takovou úlohu skoro nikde nemá. I naše Ústava počítá s tím, že půjde spíše o sbor starších, moudřejších, nebo alespoň rozumnějších, leč vždy zkušených politiků, kteří budou zajišťovat kontinuitu státu. Pozoruji-li ale náš senát, nabývám dojmu, že jde o společenství zakomplexovaných politických tatrmanů. S vysokým výskytem figurek s neuznaným, leč přerostlým egem naplňujícím jejich duchovno nenávistí a závistí. Pokud je jedinec s těmito uvedenými psychickými indispozicemi obklopen zdravým okolím, je v celku neškodný. Jakmile ale jejich koncentrace v nějaké instituci přeroste únosnou míru, zvrhává se ona celá v riziko pro své daleké okolí. V tomto konkrétním případě pro celý stát. Zdrojem nenávisti a závisti bývá neúspěšnost. Co je ale zdrojem jejich zakomplexovansti? Odhaduji, že pocit zbytečnosti plynoucí z naší Ústavy. Jsem zásadním odpůrcem existence úřadu prezidenta, a Senátu pak v té podobě, jakou mu Ústava kodifikuje. Ale nejen to. Jsem zásadně proti tmu, jak je utvářen. V momentě, kdy se rozhodlo o přímé volbě prezidenta všemi občany, měli být i senátoři voleni jinak. V současně platném systému totiž ve skutečnosti nemají demokratickou legitimitu. Ke zvolení jim stačí jakékoliv procento hlasů ze všech občanů, zapsaných ve voličských seznamech. Velice doporučuji, aby při zmínce o jakémkoliv senátorovi bylo za jeho jménem v závorce uvedeno, kolika procenty z oprávněných voličů byl zvolen, aby se občanům ozřejmila síla jejich mandátu. Ukázalo by se, že tito ústavní činitelé jsou fakticky bez legitimního oprávnění podílet se na správě státu. Což ukazuje na další obrovský deficit naší Ústavy.

Počet voličů zapsaných v seznamech      8 275 752

Platných hlasů                                                  5 375 090

Hlasy pro strany se ziskem nad 3%              695 776

Trikolora, Vilný blok a Zelení                         273 393

„obskurní“ strany se ziskem pod 0,5%  cca 30 000

Volební účast                                                    65,43%

Propadlých hlasů                                             969 200

Propadlé hlasy činí 11,1% zapsaných a 17.9% zúčastněných voličů.

Zisk „vítěze“ voleb                                          27,7%

Vítěze volilo                                                      18,1% zapsaných voličů, což je jeho reálný mandát k sestavování vlády.

V kauze prezidentovy hospitalizace mě nejvíc rozesmál jeden z předních havliánů Michael Žantovský. Rozčiloval se nad tím, že při nemoci Havla se psalo o každém kousku prezidentova střeva a o Zemanovi nic. Typický to příklad politizujícího neználka. Zmíněný pantáta totiž zapomněl, že v době trůnování Havla neexistoval zákon o ochraně osobních dat. A právě kolem jeho interpretace v případě prezidenta Zemana se strhl ten křečovitě nenávistiplný boj rozpoutaný tajvancem Vystrčilem. Rádobymoudrý sbor nejvyšších představitelů „lidu“ totiž ve svém neumětelství po zplození zákona o ochraně osobních údajů nekodifikoval výjimečná pravidla pro nejvyšší ústavní činitele, kteří mají ze znění Ústavy plynoucí osobní pravomoci. Této situace celkem oprávněné využívá prezidentská kancelář a vztekem rozumu zbavení současní vítězové, jejichž duchovno je sedmi klety nenávisti morálně zdevastováno, tančí svůj zuřivý boj před nesprávným totemem. Rovněž pánové z ÚVN hrají zajímavou hru. Nesdělí veřejnosti, proč je prezident hospitalizován, asi také proto, aby je někdo nenapadl že porušují zákon o zmíněné ochraně. Podle nich prezident nemůže vykonávat svou funkci. Při tom takovou informaci jsou povinni denně aktualizovat, aby ústavní činitelé i lid obecný se cítil být informovaná. A pánové nejvyšší ústavní činitelé ať se radí, co budou dělat dál. O tom pak nejsou povinováni tlachat na veřejnosti, zvláště když se dopouštějí při tom chyb. A konkrétně učiteli Vystrčiloví bych radil, ať u svých tajvansklých „krajanů“ zajistí raději dodávku čipů pro automobilku Škoda, aby nemuselo tisíce rodin před Vánocemi obracet v ruce každou korunu. Tím by si spíše zajistil další zvolení než tou antizemanovskouu zavilostí příliš podobnou „zločinného“ prokurátora Urválka. Howgh.

Všichni lídři politických stran obou koalic se po volbách vůbec netajili tím, že hlavní účel voleb byl splněn. Babiš musí jít. Osobně mě vůbec nezajímá další vývoj při tvoření vlády, nadtož jejího budoucího kočírování tímto státem. Jde jednoznačně o Pyrrhovo vítězství. Vůbec nepochybuji, že Fiala se ukáže jako nejhorší premiér v dějinách. Doba je totiž těhotná obrovskými ekonomickými problémy a on je v této oblasti naprostý neumětel i přes řadu titulů před i za jménem.

Dneska si chci všimnout jiného jevu. Dalších nenávistných kroků „pražské kavárny“ alias havliatů. Jejich vztek po dvojích prohraných prezidentských volbách je totiž už dávno doslova připravil o rozum.

I pro mě je hospitalizace prezidenta tak těsně po volbách, jejichž výsledek naprosto zásadně neodpovídá Zemanovu přání, poněkud podivný. Vůbec se proto nedivím, že jeden z nejvyšších ústavních činitelů se šel na vlastní oči přesvědčit, jak to s ním opravdu vypadá. Antizemanovský gang složený především ze senátní mafie, „veřejnolhářské“ ČT, kluby politizujících kulturtrégů, alias slaboduchých herců a dalších po kariéře bažících prostitutů návštěvu zneužili jako impuls ke křižáckému útoku na Hrad a samotného Vondráčka.

Celá vykonstruovaná bublina dneska praskla, a kromě ďábelského smradu po ní zůstaly ve veřejném prostoru jen jména nejagilnějších antizemanovských „donkichotů“ od tradičně přihlouplého Vystrčila, přes Zdechovského, po nejpopulárnějšího polistopadového příslušníka politického obludária Kalouska.

Dobře si pamatujme všechny ty pazgřivce slepě sloužící zájmům, jež jsou v zásadním rozporu se zájmy dolních deseti milionů, které chtě nechtě pořád Zeman představuje. Jejich útoky na prezidenta se po odchodu Babiše nepochybně zintenzivní. A jelikož je nenávist už dávno zbavila racionálního chování tak důvodně  předpokládám, že se budou čím dál tím víc odkopávat, ale  především zesměšňovat.

V USA dochází k zajímavé situaci. Dalo by se říct, že jde o rozčarování z politických gerontů. Týká se to nejen Bidena, ale i Trumpa. Republikáni si už většinově nepřejí, aby se Trump vrátil do politiky. A to nejen politici, ale i voliči. Ještě horší je to v souvislosti s Bidenem. Dneska už v USA skoro nikdo nepochybuje, že současný prezident je, slušně řečeno, poněkud mimo. Ale především voliči ve stále větší míře zjišťují, že ti, kdo za něj vládnou čili státní administrativa, nepodává výkon, který slibovala. Jak to po posledních prezidentských volbách vypadalo div ne na občanskou válku, teď v zemi převládá spíše letargie. Obyvatelstvo si sále více uvědomuje, že jejich stát už není to, co býval, a hlavně, že z této situace není viditelné východisko.

Kořeny této situace vidím v celkovém vzniku Unie. Jde o stát migrantů. V tak krátkém historickém čase se z nich nemohl vytvořit národ. To znamená, že stát mají, ale nejsou národem. Každý občan prakticky je odněkud. Zakotven je i po třech generacích ještě pořád v domovině svých předků. Svůj současný domov vnímá asi tak, jak brigádník ubikaci, noclehárnu. Národy se netvoří za dvě, či tři staletí, ale spíš za tisíciletí. Nejen obyvatelé, ale i političtí představitelé měli vždycky stejný problém. Proto kupříkladu velice okázale demonstrovali svůj patriotismus. Při tom jim chybělo to základní. Vědomí sounáležitost se vším obyvatelstvem a z toho plynoucí sebevědomí na mezinárodním poli. Chybí jim dodnes prakticky sebeúcta, takže museli pořád světu něco dokazovat. Z toho důvodu předvádějí světu neustálé siláctví. Zatím jim to vycházelo. Jenže teď už si to nemohou dovolit, takže z toho plyne nerozhodnost vedení země a chandra jeho občanů.

Události poslední dekády minulého století byly, stejně jako listopadové události roku 1989 u nás zahájením cesty Západní kultury směrem zpátečním. Kultura, kterou pyšně zoveme civilizací, je tedy historicky regresí. Dnes se už ukazuje, že šlo o dlouhodobý, ne-li trvalý úpadek Západu. Francis Fukuyama to viděl přesně. Dějiny se podle něj zastavily. On z toho čerpal optimismus, aniž pochopil, že každá stagnující civilizace musí bezpodmínečně nutně zaniknout. Samuel Huntington to viděl sice jinak, leč se stejným koncem. Netolerantní střet tak ohromných lidských celků, jakými jsou civilizace, totiž nemůže skončit jinak než děsivým úpadkem lidstva. To v lepším případě. V tom horším jeho totálním zánikem.

Kdo

– Zvedne korouhev dějinného boje ze stárnoucích rukou ČSSD a komunistů,

– dá světu novou nosnou ideologii která zvedne hlavy levicovým aktivistům a vlije naději do většiny ovládaných občanů světa,

– kdo zorganizuje novou internacionálu,

– zasponzoruje nutné výdaje na celosvětovou, reálně účinnou instituci odporu proti globálním financiérům.

A především, jak dlouho to bude trvat?

Volby dopadly tak, jak to nalinkoval Ústavní soud, ten právnický gang pod vedením hochštaplerského oportunisty. Exkomunista a exsociální demokrat, kterému již snad celých třicet ket nemohu přijít ani na jméno, prakticky splnil svou disidentskou roli. Zařídil absolutní zánik levice. Zahájil to už v roce 2006, kdy odkladem voleb způsobil, že ČSSD pod vedením Paroubka už nedokázala sestavit vládu.

Konkrétní čísla těchto voleb mě nezajímají. Ovšem je pro mě fundamentální, že bez půl procenta celých 30% hlasů propadlo, takže se o ně rozdělily pouze tři subjekty, které se probojovaly do sněmovny. Tragický to obraz politické vyspělosti obřanů v naší zemi. Jsem opravdu zvědav, nakolik samotní politici budou prezentovat svou poltickou nevyspělost.

     Velice rád si jednou za týden přečtu text politizujícího znalce historie pana Bašty, které uveřejňuje na webu prvnizpravy.cz. Ten, který je na nich vyvěšen 26. září je tak skvělý, že si bez jeho svolení jej celý na svůj blog publikovat. Ani zdaleka bych totiž něco tak skvělého nenapsal.

CO S OBČASNÝMI ENERGETICKÝMI ZDROJI?

Již před pěti lety statistiky ukázaly, že energetická chudoba hrozí 20 procentům českých domácností, píše Jaroslav Bašta v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Dnes, kdy nás již brzo čeká citelné zdražení elektrické energie, Evropská komise upřesnila, že se to citelně dotkne 100 milionů lidí v celé Evropské unii, tedy oněch 20%. V České republice na tom budeme ještě hůř, problém zaplatit elektrickou energii zasáhne tři a půl milionu občanů čili třetinu. Vláda uvažuje o tom, že by to vyřešila sociálním opatřením podobným příspěvku na bydlení. Nikdo nemluví o tom, že nedostatková a drahá energie nejvíce postihne všechna průmyslová odvětví, takže sociální stát nebude z čeho financovat.

K charakteristice české politiky a žurnalistiky patří to, že nikdo nezmíní důvody, kvůli kterým hlavně elektřina tak drasticky zdražuje. Jsou tři – prosazování obnovitelných energetických zdrojů, liberalizace energetického trhu a zvýšená cena emisních povolenek. VŠECHNY TŘI MAJÍ SPOLEČNÉ TO, ŽE ZNAMENAJÍ VÍTĚZSTVÍ ZELENÉ IDEOLOGIE ŘÍZNUTÉ EKONOMICKÝM LIBERALISMEM NAD ZDRAVÝM ROZUMEM. Například současné enormně vysoké ceny elektřiny jsou přímým důsledkem toho, že obnovitelné zdroje jsou vlastně zdroje občasné. Když vítr nefouká a slunce se ukrylo za mraky, elektřiny je nedostatek a její cena na burze stoupá. Zdražování povolenek na emise CO2 pak vyřazuje z trhu uhelné a plynové elektrárny. Elektromobilita v praxi: Elektřina na příděl

Situace opravdu vypadá katastroficky a Zelený nový úděl (Green Deal) sehraje v likvidaci západní civilizace ještě důležitější roli než islamizace a protibělošský rasismus. Přesto v české předvolební kampani o tomto problému s výjimkou SPD nikdo nemluví a nevaruje. Naopak, stoupenci nevychované Grety šli zase v pátek za školu a dožadovali se toho, aby průměrná teplota Země stoupla maximálně o 1, 5 stupně nad úroveň před průmyslovou revolucí. Zapomínají nám sdělit, že tehdy byla Malá doba ledová v 17. – 19. století, v níž průměrné teploty oproti předchozím věkům výrazně poklesly. Pochopitelně neznáme absolutní čísla, ale víme, že vegetační období v 16. století bylo minimálně o šest neděl delší než dnes. Bývalo u nás tehdy tepleji, než je nyní v Chorvatsku. Emise kysličníku uhličitého oteplení tehdy opravdu způsobit nemohly.
Vrátím se zpět k energetice – ta se pro příštích několik let stane tím nejdůležitějším faktorem v zápase o budoucnost a samotnou existenci České republiky. Mnohé může zachránit již v letošním roce vláda, nezvítězí-li ve volbách ANTICIVILIZAČNÍ LEVICE Z KOALICE PIRSTAN A JEJICH PŘICMRDÁVAČI Z KOALICE SPOLU. Asi existuje jediná rychlá možnost nápravy krize, kterou je DOSTAVBA NĚKOLIKA BLOKŮ JADERNÝCH ELEKTRÁREN. TY OVŠEM MUSÍME POSTAVIT SAMI, DOKUD NA TO MÁME PRŮMYSLOVÉ A VĚDECKÉ KAPACITY. TO BY MĚLO BÝT V PROGRAMU PŘÍŠTÍ VLÁDY NA PRVNÍM MÍSTĚ PROGRAMOVÉHO PROHLÁŠENÍ.

Pokud by se nepodařila tato optimální varianta, Katalánci ukázali, že proti zdražování elektřiny lze účinně bojovat. Vyhlásili tzv. Žárovkové referendum. V určenou hodinu ve špičce všichni naráz rozsvítili a zapnuli elektrické spotřebiče. Výsledné black out stály elektrárenské společnosti a vládu tolik peněz, že se dodnes v Barceloně neplatí žádné DPH z elektřiny.
Když to shrnu, ENERGETICKOU CHUDOBU ZPŮSOBUJE CHUDOBA DUCHA ZELENÝCH FANATIKŮ A BEZOHLEDNÝCH SPEKULANTŮ NA ENERGETICKÉ BURZE. Občasné energetické zdroje musíme nahradit moderní, převážně jadernou, energetikou. I za cenu toho, že Evropskou unii budeme muset opustit dříve, než se v důsledku Green Dealu sama rozpadne.

Jaroslav BAŠTA 26.9.21 https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/jaroslav-basta-co-s-obcasnymi-energetickymi-zdroji/