Nová iniciativa Fialovsko-Rakušanské mocenské skupiny nazvaná „Braňme Ukrajinu, braňme Česko“ vnímám jako druhou metodu její diktatury v informační části veřejného prostoru. Přiznávám, že jsem zatím nenašel argumenty pro své rozhodnutí, zda čin vlády považovat za dezinformační ofenzivou, či informační defenzivou. Jedno však vím jistě. Prvním činem vlády v problematice informací bylo v konečném stavu zablokování asi třiceti webů, které publikovaly i názory, které odporovaly tomu jedinému správnému, hlásanému dnešní politickou mocí našeho pidistátečku. Všeobecně se o této metodě vládního diktátu, který nemá oporu v zákonech, a je dokonce protiústavní hovoří jako o cenzuře. Nesdílím takové hodnocení. Jde o naprosto novou kvalitu informačního boje. V mých očích je to vraždění konkrétních osob v kyberprostoru, totální zabíjení lidí ve virtuální realitě, limitně se blížící až genocidě vybraných názorových skupin. Program „bránění“ je pak zaváděním metody brainwashingu, česky vymývání mozků, která zbavuje lidi nejen jejich názoru, ale dovede je zbavit i jejich vůle a vštípit jim naprosto cizí přesvědčení. Dokonale byla až k zázračnosti propracována na amerických zajatcích z Korejské války, kteří byli v Číně doslova „transmutováni“ tak, že po návratu do USA tam hlásali komunistickou ideologii. V mých očích ovšem je daleko největším zločinem proti lidskosti indoktrinace dětí. Je naprosto vyloučené, aby moc, která používá tuto metodu, byla považována za liberální ba i jen demokratickou. Hranice mezi liberalismem a ovlivňováním dětských mozků je naprosto nepřekročitelná. V podání naší vlády, šířící zběsilou nenávist vůči Rusku jde dokonce o projev toho druhu rasismu, který lze právem označit za antiruský nacismus, což je obdobou proklínaného antisemitismu. Vůbec ale za lidsky nejpříšernější považuji nabádání dětí k udávání kamarádů, učitelů, ba dokonce rodičů. To poslední jednoznačně odporuje našemu trestnímu zákoníku. Takové hnusné „obohacení“ hodnot Západu je pro mě dalším důkazem že degenerace Západu nemá hranic.