Peking je prvním městem v dějinách moderních OH, který pořádá jak letní, tak zimní hry. Osobně mě již dávno nezajímají. Přesněji od doby, kdy se OH staly součástí třídního boje. To, že mohli soutěžit na hrách profesionálové, to mi nevadilo, stejně se špičkový sport nemohl po válce dělat amatérsky. Sportovec byl buď studentem s patřičným stipendiem, vojákem, či pseudozaměstnancem, který bral plat dělníka, aniž mnohdy věděl, kde je ta fabrika, ze které dostává žold. Nevadilo mi ani když se rozrostlo uvádění žebříčků v počtu medailí, aby se tím dokazovala všeobecná vyspělost dané země. Ovšem už jsem nepřekousl, když se z her začalo dělat vrcholné politikum jejich bojkotem. Z her letní olympiády mě zajímá jen atletika a gymnastika, kterým rozumím, protože jsem je sám provozoval. Ze zimních se podívám pouze jednou na nově zařazené disciplíny, abych viděl, co všechno si lidé ještě dovedou pro svou adrenalinovou zábavu vymyslet. Dívám se obvykle jen na kulturní část zahajovacího a závěrečného ceremoniálu, ze které se dovídám mnohou zajímavostí o zemi a městě, kdes se hry konají. Vrcholně mně provokuje, že se pořád ještě připomínají antické hry a tvrdí se, že ty současné na ně navazují. Možná ty první, „otců zakladatelů“. Pokládám ale všechny OH od roku 1952 za typický projev pokrytectví až lži Abendlanďanů. Už ty zmíněné z roku 1952 na přivlastňování si ideálů antiky neměly oprávnění. Her se totiž účastnily i země, které už tehdy válčily a nikdy nešlo o naplnění jejich idealistického hlavního hesla: „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se“. Vždycky se vyžadovaly po účastnících výkonnostní limity.

A Putin na ni ne a ne konečně zaútočit. I když je kupříkladu dneska tak zajímavé datum. Předpovědi napadení Ukrajiny jsou na Západě již od listopadu pořád posunovány jako konec hry o covidové pandemii. Takže si ještě počkáme do pátku, kdy jsou zahajovány Zimní OH, které jsou zatím poslední konkrétní datum předpovídaného zahájení provokace ze strany Ukrajiny, která má vyvolat zásah Ruské armýády. Ať se na to dívám jak chci, pořád mi pro Ukrajinu vychází tři možné scénáře. Buď bude v přátelském vztahu k Ruské federaci, nebo se stane neutrálním státem s garancí USA a RF bez souhlasu EU, nebo zmizí jako stát z politické mapy. V této době se mi zdá, že se hraje podle scénáře druhého. Jenom se hledá konkretizace chování obou supervelmocí a formulace konečného prohlášení pro světové diváctvo, ve kterém by USA neztratila tvář.

Včera jsem se zde zmínil o sedmi hříších hlavních, z nichž prvním je pýcha. Katolická církev v době, kdy doplnila své dogma o zmíněné nectnosti byla sama o sobě nejpyšnější institucí Západní kultury. Její pýcha ale pramenila především z neznalosti celosvětové situace, a snad hlavně z agresivní víry v jediného boha, kterou se cítila povinována vnutit celému světu. Její pýcha ji natolik zaslepila oči, že neviděla a ani do dneška nevidí svět v reálné podobě. Tehdy neviděla, že po celé lidské dějiny to byla Čína, jež byla lídrem všelidské civilizace. Takže současný tah ČLR je vlastně pouhou renesancí stavu, který, až na krátké časové úseky, panoval v celých dějinách lidské civilizace, aniž to kultura Západu od Egypta, přes Sumer, Židy až po Římany zaznamenala. Už dávno jsem si vydedukoval, proč tomu tak bylo. Zatímco kultura Západu se doslova utápěla v náboženstvích, v Čínském duchovnu dominovala realistická taoistická filosofie a Konfuciovo pragmatické učení o dobré správě společnosti. I ten buddhismus, který z Indie došel až do Číny, se v této zemi stal víc naukou než mytologií. Správně proto papež Jan Pavel II. jej vůbec nepovažoval za náboženství. Proto mě nutí k úsměvu poslední iniciativa páprdy Sorose. Těsně před ZOH v Pekingu se nechal slyšet že, cituji: „Všichni bojovníci za otevřenou společnost by se právě v letošním roce měli zaměřit na odstranění čínského prezidenta Si, a jeho nahrazení někým, kdo bude „mírumilovnější“. Konec citace. Byla-li katolická církev nemocná pýchou, tenhle ten pán, kterému čouhá sláma z bot, by mohl být maximální jednotkou toho zla, které katolické dogma nazvalo pýchou. Takže by se mělo říkat třeba o Bidenovi že je 0,125 sorose, či náš Fiala celá tisícina sorose.

Židé a křesťané mají desatero božích přikázání, které jim snesl z hory Mojžíš. Katolické církev k tomu přidala tak zvaných „sedm hříchů hlavních“. Jen pro připomenutí. Jde o pýchu, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost a lenost. Vždycky jsem se divil, že mezi nimi není nenávist, včetně té „třídní“ a válečnictví. Ale o to mi dneska nejde. Zaujal mě totiž jiný seznam hříchů. Ten prý sestavil Gándhí a nazval je „Sedm sociálních hříchů“. Tady jsou:

1. Politika bez zásad
2. Hospodářství bez morálky
3. Blahobyt bez práce
4. Výchova bez charakteru
5. Věda bez lidskosti
6. Požitek bez svědomí
7. Věrovyznání bez oběti.

Ten seznam mi totiž něco připomíná. A určitě nejsem sám.

Pane první z ministrů.

Jsem pobouřen tím, že oslovujete občany, ba obyvatele této země „milými přáteli“. Já, a vím o mnoha dalších, totiž v žádném případě Vašimi přáteli nejsme, a milými teprve ne. Osobně Vás sleduji už od doby, kdy jste se činil jako redaktůrek Proglasu, kde jste se přece profiloval jako přítel někoho naprosto jiného než příslušníků Českého národa. Nějak jste se o těchto začátcích své veřejné angažovanosti v autobiografiích cudně opomenul zmínit. Proto když jsem Vás slyšel, jak mé soukmenovce oslovujete jako milé přátelé, jsem to v prvý okamžik považoval za provokativní drzost vůči nim a vůči sobě za urážku.

Když jsem se pak z dalších vět dověděl, při jaké příležitosti nás oslovujete milými přáteli, dospěl jsem k názoru, že svůj nesouhlas s tím vším Vám nezbytně musím sdělit.

Fakt, že mě, a mnohé další pokládáte za své přátele, je totiž přece jenom pouhou urážkou na cti čili tím menším zlem, jehož jste se v předešlém týdnu dopustil. Ovšem skutečnost, že tuto zem zatahujete do válečného konfliktu, navíc prokazatelně v cizím zájmu, se pane „dvoupřesedo“ nepromíjí, a především nesmí zapomenout. Vaše až podezřele strmá kariéra mi při tom vnukla přesvědčení, že by se v mezinárodním právu mělo prosadit pravidlo z dávno minulých dob, kdy měl opravdový vládce povinnost osobně se postavil do čela svých bojujících vojů. Vy celoživotní „papaláši“ jste si od těch dob nějak moc jistí, že každou válku vždycky přežijete i se svými potomky. Já jsem přesto přesvědčen, že si Vás a Vám podobné, válku přeživší neprivilegovaní přece jenom z těch bunkrů vytáhnou, a po právu ztrestají. To mějte jako válečný štváč, mezi které jste se nyní zařadil, vždycky na paměti.

22. ledna připlula do Děčína první loď s tisícem tun černého uhlí z Austrálie, určeného pro ostravsko. To mohli dopustit pouze národohospodářští sabotéři, a ne jenom obyčejní pitomci. Těžba černého uhlí se měla v OKD regulovat tak, aby se do regionu tato komodita nemusela dovážet. A pokud vůbec, pak ze sousedního Polska, a ne od protinožců. Že to rozhoduje trh? Pěkná to blbost v době zuřící války o klima. Lodě, které vezly to uhlí až z Austrálie, vlaky, které ho transportovaly v samotné Austrálii a konec konců i ty lodičky na Labi měly dohromady určitě „uhlíkovou stopu“ daleko větší, než když se ta tisícovka tun na ostravsku spálí. Prostě debilita. Nebo je celá ta politika minimální uhlíkové stopy naprostý žvást a podvod na celé civilizaci. To druhé si myslím od samého jejího počátku.

Jaroslav Hašek o užívání sprostých slov v textech kdysi prohlásil, že je nezbytné je napsat v situaci, kdy to jinak nejde. Četl jsem to už dávno, a přesto jsem se vždycky snažil nesklouznout do vulgarit. Jenže včera jsem čirou náhodou shlédl video na webu  https://www.youtube.com/watch?v=GzXf4BiDJWQ ze série „Aby bylo jasno“, kteéý mě nutí udělat ze svého pravidla výjimku. Jmenovaný pořad paní Bobošíkové totiž předkládá celou sérii důkazů o podlosti L.R. Vím, že Rakušanová každou novou vládu vyzývá, aby zrušila tak zvané „Benešovy dekrety“. Nezajímal jsem se ale o její argumenty. Jmenované video mnou proto doslova zatřáslo svou drzou lživostí a fanatickým prosazováním zájmů Sudetského „landsmanšaftu“ produkovanou údajnou novinářskou. O takových se obvykle píše jako o presstitutech, což je v korektní mluvě označení pro novinářského prostituta, či prostitutku. Zaprodanost Lídy Rakušanová je ovšem daleko za hranicí takovéhoto pojmenování. V mých očích je to prostě zaprodanecká lžikurva. Kdo mě chce odsuzovat, ať se podívá na jmenované video. Ovšem pokud je to alespoň Český patriot, když už ne vlastenec.

Už nějaký ten čas je ve světových médiích nejfrekventovanějším tématem válka. Tentokrát možné střetnutí Ukrajiny s Ruskem. Jsem přesvědčen, že jde jen a pouze o zakrývací manévr potíží, které mají doma vládcové USA, Británie, a samozřejmě samotné Ukrajiny. Nehodlám v tomto textu rozšiřovat počet rádoby odborníků, kteří si hrají na proroky. Podle toho, co ale soudím z argumentů znalejších se kloním k názoru, že vznikající napětí je riskantní. A jak zpívávali W + V „z každého napětí jsou děti“. A já dodávám, že většinou nechtěné. Ale velice mě v těchto dnech zaujaly dva obecné názory o válce. První řekl 25.1. v rozhovoru pro Parlamentní Listy analytik Oskar Krejčí, cituji: „…válka je atavismus. Je to přežitek z těch vývojových stadií evoluce člověka, kdy jeho pudové jednání neovládala kultura. Válka je vítězstvím iracionality, důkaz neschopnosti člověka nalézt rozumné řešení problémů, které by vyloučilo vnitrodruhové zabíjení. To, čemu v 21. století říkáme mír, je pouhopouhý kompromis mezi rozumem a válkou. Je to jednání, které je buď v souladu s mezinárodním právem, nebo vychází z pochopení vzájemné rovnováhy sil. Vojenských sil. Obé má stejný základ: malou vzájemnou důvěru. Nezapomínejme, že i současné mezinárodní právo, jehož jádrem je Charta OSN, je dítětem války“. Konec citace. K tomu jenom poznamenávám, že zánikem Sovětského svazu celé to mezinárodní právo je fakticky právem silnějšího čili rovněž atavismus spočívající v řešení sporů zvířecí metodou. K druhému citátu nemám žádnou poznámku, pouze vroucné přání, aby se zmíněný návrh dostal do zvyklostí, kdy vůdce stál v čele vojů a nebyl kdesi v bunkru. Generál Šándor o den později poskytl rozhovor také PL a v něm řekl, cituji: „Všichni ti, kteří přímo nebo nepřímo podporují vojenská řešení problémů, by se měli zvednout ze židle a spolu se svými rodinnými příslušníky zaujmout první řadu v bojujících vojscích“. Konec citace toho mého odvěkého přání.

Celý život považuji za velkou lež, že USA mají ministerstvo obrany. Historie od počátků dvacátého století dodneška totiž jasně ukazuje, že Unie má ministerstvo války. A nebýt střízlivosti Pentagonu, tak by o tom nepochyboval asi nikdo na celém světě. Nejvyšší mamlasové z množiny politických civilistů dobře vědí, že oni nejenže do války nikdy nepůjdou, ale že je i jejich rodiny za státní peníze budou chránit bunkry i v případě jaderného konfliktu. Prostě zrůdné bestie, které ženou jiné do sebezáhuby jen pro svou potěchu z moci a nadvlády. A vůbec, všechny státy, jejichž vojáci se zúčastňují agresí na cizí území, by měly povinně přejmenovat svá militery ministerstva na ministerstva války. Tedy i současná ČR. Pro současnou Rychetsko-Fialovu to platí naprosto jednoznačně. Vždyť ta „Afroameričanka“ v čele onoho ministerstva to svými výroky nesporně dokumentuje, ba dokládala již před zasednutím na ministerské křeslo.

Pobaltské státy byly první, které se trhly ze Sovětského svazu. Což bylo ještě v dobách, kdy něco takového bylo antisocialistickým „hříchem“ takže, myslím že to bylo na Litvu, poslal Gorbi armádu. Ve třech pobaltských zemích, které podle odborníků ani nemohou být plnohodnotnými státy pro svůj malý počet obyvatel, roste v poslední době rusofobie do stupně hysterie, alespoň podle médií. Nevím sice, nakolik postihuje běžný lid, ale papalášstvo plní tím jen své zadání členů NATO. Neustále křičí do světa, že je Rusko chce napadnout. U té Litvy je to alespoň trochu věrohodné, ale u Estonska a Lotyšska jde spíše o zoufalství přirozeně umírajícího. Ve všech třech zemích žije necelých šest milionů obyvatel, v Litvě celá polovina. Z toho je necelý milion Rusů. Od svého „osamostatnění“ obyvatelstva v nich ubývá, a to ve všech třech. Mladí „domorodci“ jdou za štěstím na Západ a Rusy to táhne do své vlasti. Takže, především Estonsko se povážlivě vylidňuje. I tak, proč by ho Rusové při moderní, raketové válečné technologii vůbec potřebovali, když jde fakticky o rovinu jako stůl, kde je pomalu víc vody než suché země, zvláště po zimě. Rusku stačí čekat a ta území mu jednou spadnou do klína naprosto sama, ovšem skoro vylidněná. Litva by udělala vůbec nejlíp, kdyby se spojila s Polskem. Vždyť tam stejně Poláci tvoří největší menšinu, a i historicky to byly většinou jeden stát, Velkolitevsko, či Polskolitevsko. Jestliže dneska Pobalťanné hysterčí, tak je to spíše připomínaná předsmrtná křeč. Myslím, že nikdo ve světě nepředpokládá, že by někdo ze Západu šel bránit ty pidizemičky. A ujišťování o spojenecké pomoci z velitelství NATO je fakticky lež, nic víc.