„Ale stejně to člověka zabolí, protože v letech 1990 – 1995 jsem žil v krásné iluzi, že historické prokletí násilí snad již konečně končí. Bohužel, v roce 1998 jsem v odborném vojenském časopisu, ve Vojenských rozhledech, varoval, že musíme zapomenout na mírovou iluzi, protože kolem roku 2015 začne nová politicko – vojenská krize. Stalo se“. Zní mě to jako moje vlastní vzpomínka, leč je to závěr dnešního textu jednoho z mých oblíbených publicistů Františka Ročka na portálu „První zprávy“.

Teorie konvergence vznikala v šedesátých letech minulého století v souvislosti s politikou détente, čti uvolňování napětí. Konvergence předpokládala postupné vyrovnávání ekonomik států obou tehdejších bloků a sbližování systémů sociálního a politického života natolik, že vymizí důvod k válečnému řešení jejich zásadního konfliktu zmrazeného tehdy do stavu studené války.

Po rozpadu SSSR se blok komunismu vyvíjí opět separovaně od bloku s ním soupeřícím. Hrozba konečného střetu se nejen obnovila, leč nebývale zvýšila. Obě strany konfliktu mají svou představu budoucího stavu lidské civilizace. Zaujalo mě na nich to, že jsou v podstatě velice podobné. Systém sociálního kreditu zkoušený v ČLR se nadmíru podobá Velkému resetu vizionáře Klause Schwaba. Oba jsou založeny na omezení soukromého vlastnictví až po jeho konečnou likvidaci. Není to nic nového. Přece to lidem radil už Buddha, jako svou cestu ke štěstí bez stresujících tužeb. Stejně uvažoval i Marx. On totiž nebyl proti soukromému vlastnictví, jak je mu vytýkáno. On prosazoval konec vlastnění jako sociálního institutu. Ovšem varoval před modely, které jsou založeny spíše na nedostatku. Takový systém totiž nazýval „kasárenským komunismem“.

Již léta tvrdím, že není nutné odsuzovat koncentraci bohatství až kapitálu hromaděnou podle ideologie liberálů, kde nakonec vítěz bere vše. Jakmile se totiž vytvoří uzoulinká vrstva vlastníků skoro celého světa, velice rychle půjde překlopit do všelidového vlastnictví v nějaké podobě nevlastnění. K tomu stavu se neúprosně přibližuje jak svět Západu, tak ČLR i když oba z opačného konce. Takže nové konvergence nesmiřitelných rivalů může být nakonec docela bezděčně dosaženo.

Dezinformace je informace jako každá jiná, jenže má tu nevýhodu, že odporuje zájmům mocných. Proto jí moc zabrání, aby se dostala do veřejného prostoru. Ten z toho důvcodu nemůže být platformou pro diskusi a tam kde se nediskutuje je zbytečné přemýšlet čili cenzura je tím pádem především prostředkem likvidujícím v postiženém společenství myšlení. Taková komunita z toho důvodu hloupne.

Přistál mi internetem anonymně: „Nárok některých na znalost absolutní pravdy zbavuje všechny ostatní nároků na svobodu“.

Rusové v žádném případě nemohou použít jadernou zbraň jako první. To totiž už udělala USA pře 77 lety.

Respektovaný Vlku.

Je psychickou zkušeností, že většině lidí poznávání reality trvá dost dlouho. Mnohdy jim všechny souvislosti dojdou až už je pozdě. Taková situace je i v současnosti. Přesněji od rozpadu SSSR. Většina světa si pořád neuvědomuje, že jím začal zápas o nový světový pořádek. Sovětský svaz totiž na čas přerušil v celých dějinách platný mocenský princip založený na významu soukromého vlastnictví. V SSSR se proto k moci nedostávali jen superbohatí a jejich sluhové, protože tam žádná taková vrstva neexistovala. Proto se po rozpadu SSSR tradiční vládnoucí vrstvě naskytla příležitost k obnovení onoho celodějinného „řádu“.

Jestliže se proti němu Rusko zvedlo, může jít o iniciační událost zásadního významu pro další dějiny lidstva. Proto ke konfliktu na Ukrajině nikdo není neutrální, ať si o svém chování myslí co chce. Každý stát. ale i jeho občan je účastníkem konfliktu na té, či oné straně, i kdyby se choval sebeneutrálněji, či povýšenecky objektivně. Řeknu to na rovinu. Prohraje-li Rusko je vysoká míra pravděpodobnosti, že celé lidstvo bude další mnohá staletí zotročeno těmi, kdo na něm parazitují nejméně posledního půl tisíciletí. Kdo to dneska nechápe, je podílníkem na svém osudu, v němž skoro absolutní většinu čeká jenom dlouhodobý pláč a skřípění zubů.

Zasláno provozovateli blogu https://vlkovobloguje.wordpress.com/

Putin před víc jak měsícem na adresu Západu řekl, že Rusko ještě ani nezačalo válčit. Ukrajinci Rusko už nejméně tři týdny nutí, aby teda válčit začalo, a ono…nic. Naopak vystavilo Ruské některé obyvatele Luhanska i Chersonu represáliím, když pod tlakem Ukrů se její vojáci „stáhli do předem připravených pozic“, jak to hlásala Hitlerova propagand při nekonečném ústupu své armády. Což byla v mých očích sprostá zrada na důvěře ukrajinských Rusů. Teď už jsou čtyři regiony jihu Ukrajiny součástí Ruska. Takže čekám!!, a jsem opravdu moc zvědavý??, co vlastně Ruský štáb vymyslel a jeho armáda teď předvede. Pokud to nebude smršť, tak Putin jenom blufoval a ztratí natolik věrohodnost  před celým světem, že Západ už nemusí věřit ani jeho současným výhružkám. Což by nakonec bylo asi dobře, alespoň pro nás ve středu Evropy.

Udivuje mě, jak stačí málo, aby lidé propadali poraženecké náladě až omračující depresi. Stačily výsledky méně významných, čti, regionálních a senátních voleb a všichni ti sebevědomí odpůrci vlády najednou propadli zoufalství. Místo aby je to naopak podnítilo k přemýšlení proč, začínají lát lidu voličskému, že je hloupý, nevidí do budoucna, ještě se neprobudil a já nevím co všechno. Měli by si všichni ti protifialovští aktivisté především přepustit, že proti nim nestojí nějaký slaboučký soupeř. Proti nim stojí ve skutečnosti celozápadní spolčení od EU, coby kolonie USA přes Brity snažící se o návrat do svého světového významu, stovky bohatými korporacemi financovaných neziskovek, po všechna ta média, kterým jde o přežití. Bez podpory současných mocných se jejich nadpočetní zaměstnanci, lokajové moci, neuživí. Tento komplot má vůči lidu prakticky nekonečnou moc, která nemůže být poražena několika demonstracemi, aktivistickými weby, slabými, o to však více sebevědomými pidistraničkami. Protivládní zanícenci by si měli uvědomit alespoň dva faktory. Za prvé že politická atmosféra v zemi ještě není zdaleka kritická. Pesimistické předpovědi některých odborníků se zatím neprojevují a za druhé, že společnost je dlouhodobě ovlivňována protiruskou aktivitou vlády, podporovanou zapšklostí pamětníků vůči SSSR a u mladých pak malým přehledem o celosvětovém hemžení. Na druhé straně, pokud si současná vláda myslí, že byla letošními volbami legitimizována, tak zneužívá všeobecného a dlouhodobého úpadky pokleslosti demokratického systému. Ignoruje, že k volbám přišla polovina voličů a k senátním dokonce ani ne pětina. Ta mlčící neaktivní většina by měla všechny mocnáře už dlouhodobě děsit. Právě ona totiž může nečekaně vybuchnout.

Jednou ze zásad zahraniční politiky USA bylo, je a bude nedopustit, aby mezi Německém a Ruskem došlo k trvalé spolupráci. Evropa by se tak totiž stala adekvátním rivalem Unie států severní Ameriky, nejprve hospodářsky, později i jinak. Ať už zničil plynovody v Baltu, kdo chtěl, tak prospěl právě této doktríně trvalé globální hegemonie USA, jelikož tím způsobil nebývalé oslabení Německa. Leč podle mého vidění každá akce vyvolá dříve či později reakci. Německo ve svých dějinách dokázalo několikrát, že jeho síla je nebezpečím především pro Evropu. Ovšem v minulém století ještě výrazněji předvedlo, že jeho slabost je ještě nebezpečnější. A v globalizujícím se světě, nemusí být tentokrát riziková zase pro Evropu. Co by na to asi řekla USA, kdyby se nyní Německo definitivně přiklonilo k Rusku?! Samozřejmě by to bylo bez vnuka nacisty Scholze. Náznaky v Německu, především bývalé NDR, už přece existují.

Vůbec nesdílím nadšení z přičlenění Doněcka a dalších k Ruské federaci. Především proto, že Putin svým dekretem za území Ruska prohlásil i to, co Ruská armáda nemá v držení. Navíc za situace, kdy Ukrajina je nejenom v ofenzivě, ale získala strategicky velmi důležité logistické uzly, čímž účinně zabraňuje možnosti Rusů získat zbytek Doněcka a dalších pod svou moc. Jak je vidět, proti Rusku stojí mnohem lepší strategičtí odborníci z NATO, kteří již očividně převzali velení nad celé operaci Ukrajinské armády. A dělají to velice dobře. Rusku nakonec skutečně nezbude nic jiného než eskalovat situaci jadernými taktickými zbraněmi, čímž se definitivně odsoudí k naprosté izolovanosti od celého světa. A následně bude zničeno.