Udivuje mě, jak stačí málo, aby lidé propadali poraženecké náladě až omračující depresi. Stačily výsledky méně významných, čti, regionálních a senátních voleb a všichni ti sebevědomí odpůrci vlády najednou propadli zoufalství. Místo aby je to naopak podnítilo k přemýšlení proč, začínají lát lidu voličskému, že je hloupý, nevidí do budoucna, ještě se neprobudil a já nevím co všechno. Měli by si všichni ti protifialovští aktivisté především přepustit, že proti nim nestojí nějaký slaboučký soupeř. Proti nim stojí ve skutečnosti celozápadní spolčení od EU, coby kolonie USA přes Brity snažící se o návrat do svého světového významu, stovky bohatými korporacemi financovaných neziskovek, po všechna ta média, kterým jde o přežití. Bez podpory současných mocných se jejich nadpočetní zaměstnanci, lokajové moci, neuživí. Tento komplot má vůči lidu prakticky nekonečnou moc, která nemůže být poražena několika demonstracemi, aktivistickými weby, slabými, o to však více sebevědomými pidistraničkami. Protivládní zanícenci by si měli uvědomit alespoň dva faktory. Za prvé že politická atmosféra v zemi ještě není zdaleka kritická. Pesimistické předpovědi některých odborníků se zatím neprojevují a za druhé, že společnost je dlouhodobě ovlivňována protiruskou aktivitou vlády, podporovanou zapšklostí pamětníků vůči SSSR a u mladých pak malým přehledem o celosvětovém hemžení. Na druhé straně, pokud si současná vláda myslí, že byla letošními volbami legitimizována, tak zneužívá všeobecného a dlouhodobého úpadky pokleslosti demokratického systému. Ignoruje, že k volbám přišla polovina voličů a k senátním dokonce ani ne pětina. Ta mlčící neaktivní většina by měla všechny mocnáře už dlouhodobě děsit. Právě ona totiž může nečekaně vybuchnout.