Vládci Západu nutně potřebují globální válku, nejlépe hned jadernou dřív, než začne válka jejich občanů proti nim.

Anonym

Dezinformace je pravda, řečená v nevhodném čase.

Evropa se zbavila závislosti na Ruském plynu a stala se mnohem víc závislá na Americkém. S ohledem na to, že ten první byl až podbízivě levný, tak na něm Evropa založila své bohatství. USA plyn je až čtyřikrát dražší, takže založí v Evropě na bídu. Hodnoceno co nejhutněji. To není z bláta do louže, ale z louže do sraček.

Cenzura je přiznáním slabosti, důkazem politické prohry a vizitkou neschopnosti demokraticky spravovat stát.

V proukrajinském nadšení nad posledním průběhem Specoperace v provedení Ruské armády je v americkonatovském bloku stále častěji slyšet že je nutné po již neodvratné porážce Rusko rozdělit.  Z hlediska hegemonické světovlády USA jsem považoval snahu její armády a vládců vůbec za celkem rozumné že chtějí Rusko oslabit natolik, aby již nemohlo ohrožovat své okolí. I když si myslím, že by toto pravidlo mělo být základem nového světového pořádku, a mělo by platit pro každou i tu sebevětší supermocnost. Už Bush starší při hodnocení své politiky řekl, že za největší neúspěch pouvažuje zánik SSSR. A to měl ještě štěstí, že se nerozpadlo tehdy i Rusko, v jehož vlastnictví zůstal prakticky veškerý jaderný arzenál. Pokud nyní chtějí někteří magoři Rusko rozparcelovat, musí si být vědomi toho, že se jim to nemůže podařit bez odporu, a tedy v chaosu. V takovém prostředí je pak největším rizikem zajištění ovládnutí jaderných zbraní. Ty by se totiž mohly dostat do vlastnění nejen států jako ČLR, Írán, Turecko a dalším dostatečně bohatým, ale dokonce i do rukou islámského „státu“ a jiných teroristických skupin. A potom buď Manitu, či kterýkoliv jiný bůh světa lidstvu milostiv.

Člen Slovenské vlády se ukázal jako člověk mluvící pravdu. Řekl něco ve smyslu toho, že kdo je pro mír na Ukrajině, ten šíří Ruskou propagandu, takže je náš nepřítel. Ano, každý dneska, kdo chce konec války, jakékoliv války kdekoliv, je nepřítelem současné vládnoucí moci. Chce totiž žít v míru, klidu a podle, svého gusta. Což současní mocní už lidem nedokážou zajistit, takže musí dělat všechno proto, aby tak žít nemohli. A bude to tak trvat do skonání tohoto světa. Světa tak zvané svobody čili neustálé rvačky o stále více ohryzanou kost.

Řekl jsem si, že tady nebudu vůbec komentovat vývoj válčení na Ukrajině. Přestalo mě totiž bavit hrabání se v těch kupách propagačního hnoje, který každou válku doprovází. Dneska ale přesto dělám výjimku. Jestliže Rusové, ať již z jakýchkoliv důvodů konečně začali válčit proti Ukrajině, tak předpokládám, že už nepřestanou. Sice ještě nemají ofenzivu připravenou, ale ničit sítě po celé Ukrajině je správnou strategickou přípravou pro konečnou ofenzivu. Pokud ale Ruská armáda pondělní útoky vzala jen jako výstrahu, či pomstu za Kerčský most, tak si začínám myslet, že mají pravdu ti, kdo tvrdí, že v nejvyšším velení ruské armády a rovněž i v samotném Kremlu je silná pátá kolona, která sabotuje celou válku a chce za každou cenu, aby Rusko patřilo k Západu. Což za současného vývoje je vyloučeno. Rusko totiž musí Ukrajinu v dnešním politickém stavu totálně zničit, protože pokud z ní zanechá jen maličký kousíček, tak se na něm usadí koncentrovaně všichni antiruští rasisté, kterým Rusové nějakým omylem říkají nacisté. USA a většina Západu totiž už musí jakýkoliv zbyteček Ukrajiny nepřetržitě silně podporovat a neustále ho hnát proti Rusku. Je sice možná i jiná varianta, ale ta je velice nepravděpodobná. Přesněji Rusko svým vpádem na Ukrajinu její možnost vzniku prakticky znemožnilo. Na Ukrajině bylo určitě dost lidí mezi neruskými Ukrajinci, kteří by byli raději, aby Ukrajina s Ruskem žila v přátelství a spolupráci. Určitě by byli schopni vytvořit vládu, alespoň neutrální vůči Rusku. Těch zfanatizovaných nacistů nebylo až tolik, že by s nimi eventuální vláda přátelská k Rusku nedokázala zatočit. Jenž současný ozbrojený konflikt zavinil, že ona menšina nácků strhla na svou stranu obrovské množství poctivých Ukrajinských vlastenců, kteří zmutovali do antiruského rasismu. Ten v zemi nezmizí po mnoho dalších generací. A navíc poskytne živnou půdou pro všechny, kdo budou mít touhu Rusko poškozovat, až ovládat. Takže Rusko už skutečně nemá na výběr. To by se musela změnit celá Evropa na přátelskou a spolupracující s Ruskem. Ovšem Evropa sestává čím dál víc kolonií USA, takže změna orientace na přátelství s Ruskem jí bude všemi způsoby znemožněna.

Listopadový převrat byl „lidu“ prezentován jako osvobození od komunistického, sovětského, proletářského, a bůhví ještě jako útlaku. Hlavním motem byla právě svoboda. On si ji už tehdy sice představoval každý jinak, ale na tom abstraktivním ideálu se všichni, teda dost velká většina shodla. Už v polovině roku 1990 jsem byl přesvědčen, že jsme se dostali „z deště pod okap“. Už nejméně od vstupu do NATO, navíc bez referenda jsem toho názoru, že jsme spadli v „dešti do sraček“. A od roku 2014 jsem si tím naprosto jistý.

Polsko je v celém západním světě známé svou nenávistí k Rusku. Je to jev v zemi široce zastoupený, takže se dá konstatovat, že je všeobecný a nepostihuje jen vládnoucí vrstvu. Té ovšem tato rasistická nenávist vždy zatemňovala mozek natolik, že její příslušníci nebyli schopni rozumného uvažování. Což se projevovalo především tím, že byli přesvědčeni, že jsou schopni zničit Rusko, jako si to mysleli třeba hned po skončení první světové války. Nedávno jsem se dověděl, že spolupracují na uzavření dohody s USA, podle níž by na území Polska byly uskladněny jaderné zbraně NATO, čti USArmy. Přiznám se, že lepší způsob národní sebevraždy nelze vymyslet. I kdyby nakrásně Poláci způsobili Rusku vážné škody svým fanatismem, v odvetě by bylo Polsko smazáno z povrchu světa. Osobně mě na tom zajímá, jakou souvislost má uvedená nenávist k jejich katolictví a antibolševismu. Tuším, že katolictví je kořenem a antibolševismus posilovacím prostředkem především pro mladou generaci.

Vyzkoušené pravidlo důvěřuj ale prověřuj bylo v rozumně řízených společnostech základním motivem práce novinářů. Alespoň většiny. Proto se jim, mimo jiné, začalo říkat hlídací psi demokracie. Vlády dnešních liberálních demokracií Západu vytvořily situaci, kdy takových novinářů ubývá, ba dokonce vůbec neexistují a vzniká jakýsi hlavní, čti komplexní proud v mediálním prostor. V této nové situaci takové situaci musí začít pro občany nezbytně platit jediné pravidlo.

Nevěřit.

Proto si dovoluji tvrdit, že každý, kdo dneska věří médiím mainstreamu, a tedy zprostředkovaně vládě je postižen silnou psychickou indispozicí a kdo jejích sdělení dokonce šíří, je postižen vážnou psychiatrickou nemocí.