Nejvíc mě zajímá, jaký dopad budou mít výsledky sešlosti papalášů NATO na morálku Ukrajinských vojáků. Že se jejich bojechtivost značně sníží, to je vysoce pravděpodobné. Jestli je náhodou třeba nenapadne, že by udělali nejlíp, kdyby se teď spojili s Ruskem a vyhnali z Evropy Americké vojáky. Ono by se možná k nim ještě další přidali. Evropa by si měla uvědomit, že se na jejím území bude neustále bojovat, dokud se nezbaví otroctví ze strany Deep State USA.
Archiv rubriky: Blog
ERDOGANOVY KOTRMELCE
Nikdy mě nezajímalo, co politici a státníci kecají, ale jen jejich skutečné činy. A i na ty se ještě vždycky dívám alespoň z několika úhlů. Zatím jsem s tímto přístupem vystačil. Ovšem u Erdogana nevím nikdy z které do které. Takovým týpkům v minulém století stačilo, že se snažili sedět na dvou židlích. Ovšem teď se doba komplikuje a „Erdo“ se snaží sedět na všech židlích, které se nabízí. Zatím mu to vychází, ovšem jednou se přepočítá. A přemýšlím, jestli se to nestalo už včera ve Vilniusu.
Jenže.
Vstup Švédska do NATO je celkem bezvýznamný jak pro Rusko, tak pro NATO. Ono se stejně už dlouho chovalo tak, jako by v Alianci bylo. A s Ruskem nesousedí. Finsko, to je, a ještě bude jiný problém pro Rusko. Pokud je pravdou, že Erdo souhlasil se Švédskem v NATO výměnou za Turecko v EU, pak je to pro Unii obrovský problém. V Turecku je totiž skoro čtyři miliony migrantů od Afghánistánu po Sýrii. Ti všichni se najednou stanou obyvateli EU. A lze očekávat, že by se touto cestou hrnuli další a další. A navíc do Německa Turci nejen z Turecka, ale z celé turkické oblasti. V takovém případě mi to připadá, že zmíněný kotrmelec je s Ruskem dohodnutým krokem.
A HNED JE VŠECHNO JASNÉ
V rozhovoru s novinářem řekl příslušník bundeswehru podplukovník Arne Collatz mimo jiné, cituji: „Na Ukrajině nejsou žádné německé zbraně. Jsou to ukrajinské zbraně německého původu, a to jsou úplně jiné okolnosti…To jsou ukrajinské tanky. My jsme je dali Ukrajině a ta nese za ně zodpovědnost“. Konec citace. To neprohlašuje mozek IQ tykve, ale vysoký důstojník nadprůměrně inteligentního národa. Alespoň kdysi.
KNÍŽECÍ RADA EVROPSKÝM BOSSŮM V NATO
Zítra začíná sešlost papalášů NATO ve Vilniusu, symbolicky tedy proklatě blízko Moskvě. Lokajský sbor psavců a jiných odborných poskoků této skrumáže prakticky bezvýznamných loutek voděných na drátcích největšími bankéři a zbrojaři světa se snaží již nejméně měsíc přesvědčit diváctvo Západu, že to bude velevýznamná událost, ba doslova historický zlom. Má-li tomu být opravdu tak, pak mám jednu radu zdarma nabízenou všem evropským vykonavatelům amerického velení NATO. Pokud se chtějí zachránit a s tím i Evropu, pak se musí trhnout od svého pohůnka. Musí nechat USA v té břečce samotnou, a naopak svou totální pasivitou se postarat o brzoučký konec války, a ve skutečnosti Ukrajiny, coby samostatného státu. Pokud tak neučiní, což je skoro jisté, budou zešmelcováni dlouholetou válkou, na jejímž konci naopak nebude existovat EU coby gubernie USA zotročovaná Aliancí NATO.
DNESKA O TOM, O ČEM JSEM NIKDY NA SVÉM BLOGU NEPSAL
Začnu citátem. „Nepleťme si prosím ´duchovní cit´, tedy vnitřní touhu po Jednotě s Celkem, po sebe-poznání, Lásce (s velkým L), štěstí a harmonii, k čemuž lze dojít pouze duchovní praxí, s ´nábožností´ (vírou v ideologii) a ´náboženstvím´ (ideologií na ovládání ovcí). Duchovní cit je právě to, co muselo být náboženstvím těmi co chápou více zlikvidováno a to tak, že nad těmito přirozenými lidskými potřebami převzali pomocí svých ideologií kontrolu a institucionalizovali je“. Konec citace. Je to trochu kostrbatě řečeno, ale docela přesně.
Byl jsem vychován v přísné katolické víře. Postarala se o to moje babička. Její dcera, má matka už ale v té době náboženskou víru ztratila. Takže když jsem měl dvanáct let a začínal si budovat svůj světonázor, dva mí strýcové mě přeorientovali ve víru v komunismus. V době vysokoškolského studia jsem komunistickou víru změnil na komunistický světonázor opřený o evoluční výklad světa, tedy materiálního vesmíru, lidských dějin i duchovna. Nacházel jsem v tom systému, především v jeho praxi hodně rozporů, a tak jsem kolem svého třicátého věku začal své dlouhé hledání, které neskončilo dodneška. Dopracoval jsem se pouze do stavu, kdy mi víra už není potřebná, pokud mohu své přesvědčení materiálně doložit. Víru používám tehdy, když na vysvětlení jevů nestačí rozum můj, ani takový, který se mi podaří najít ve veřejném prostoru přemýšlivých, a proto znalých lidí. O co se pak má víra opírá? O přesvědčivost argumentů. Tedy zase fakticky o rozum. Věřím v sílu všelidského rozumu, který zahrnuje chytrost i moudrost. Když jsem se věnoval studiu jógy, tak mně zaujala pouze Pataňdžaliho rádžajoga. Uznávám, že víru v Boha, božstva, nadpřirozeno vítají lidé, které frustruje stav, který nedokáží změnit. Tím já netrpím. Nejsem tak netrpělivý. Věřím proto, že si lidstvo stejně vybuduje svět podle svých potřeb. A i když se to našemu druhu nepodaří, jelikož kupříkladu spáchá sebevraždu, tak se zase tak moc nestane. Život jako princip našeho vesmíru je věčný a tak má ještě nesčetně pokusů o dokonalejší formu než jsme my se svým zatím známým vrcholem – lidským mozkem.
Jo, a ještě dlužím zdroj úvodního citátu. Je jím web https://cz24.news/crha-a-strachota-aneb-ti-co-nam-prinesli-jed-z-judeje/ .
A BÍLÝ DŮM SE NEZAČERVENAL
V něm bloudící stařík opět potrápil svou senilitu. Podle vlastních slov to prý bylo velice těžké rozhodování. Ale nakonec tu kazetovou munici přece jenom na onu Ukraválku poslal, protože jiné granáty té ráže už jeho supermocnost nemá. Že takovou munici OSN zakázalo ho nemusí zajímat, vždyť ten zákaz byl vydán teprve tehdy, když už dva nejmírumilovnější státy světa jich měly nahromaděno ve skladech stovky tisíc. Takže co teď s nimi. No přece neratifikovat mezinárodní smlouvu a při nejvhodnějším okamžiku ten ohňostroj použít, když už je skladem. Plýtvat se přece nemá. Všechno se musí zužitkovat. Vždyť jednou i na ty jaderné pumy dojde, tolik se do nich nainvestovalo, takže to by byl črt, aby se nenašla vhodná chvíle k použití. A nějaké mezinárodní smlouvy, pardon cáry počmáraného papíru přece tomu nemnohou zabráni. Vždyť to už je teď zásadní rys mezinárodních vztahů. Kdo neporušuje smlouvy, tak to už je přece debil. Ví to už i takový Erdogan, kliďánko propustí válečné zločince, které se zavázal internovat, dokud neskončí válka na Ukrajině. Smlouvy Minsk, jimiž to rodeo začalo, je už zbytečné připomínat. Vždyť smlouvy byly pro určitý typ vládců přece vždycky na dvě věci. Na to, aby se porušovaly čili za druhé na vytření zadku.
PSÍ AKTIVITA P.P.P.P.
Generál Guma, alias exkomunistický rozvědčík Pávek, nyní placený agent Deep State USA splnil další rozkaz svých nadřízených, kteří mu zajistili tučnou prebendu v penzijním věku. Pozval do Česka sobě rovného parchanta, bývalého klauna, dnes prezidenta, židácko-benderováckého nacistu Zelenskyho. Holt svůj k svému. Stejná urážka Hradu českých králů byla naposled uskutečněna Hitlerem. Takový je a bude i pro budoucnost zápis do análů historie o návštěvě chcípáka žebrajícího o zbraně, aby mohl dál vraždit své krajany. V koloně vozidel ženoucí se s tou kreaturou Prahou jsem napočítal 17 limuzín.
ZÁPADU VLÁDNE STÁLE VÍCE PSYCHOPATŮ A DEPRIVANTŮ. PROČ?
Půl tisíciletí Západ ovládal svět. Přesněji Anglosasové. Tento stav se nyní začíná hroutit. Všechno začalo rušením kolonialismu po tak zvané druhé světové válce, v níž koloniální mocnosti Evropy značně oslabily, a naopak všestranně posílila USA. Proto „osvobození“ kolonií iniciovala a z vpovzdálí řídila USA prostřednictvím svých tajných služeb i diplomacií. Mocnáři USA si totiž připravili novou metodu kolonialismu, někdy nazývanou neokolonialismus čili světovláda prostřednictvím finančnictví podpořeného vojenskou super převahou. Po rozpadu SSSR se z USA stala jediná reálná globální supermocnost, impérium, které nemá v dějinách obdobu. Ovšem jak už to bývá, po každém vrcholu následuje klesání. USA se po třiceti letech svého vrcholu nachází na úpadkové trajektorii vývoje. Příslušníci jejího Deep State si toho jsou vědomi a pro záchranu svých světovládných zájmů mají připraven celý arzenál procesů, které mají jediný charakteristický znak. Jsou nehumánní. Skuteční vládci nikdy nevládli veřejně svým jménem. K tomu si vydržovali loutky zvané politici až státníci. Ti získávají své postavení a funkce tehdy a jenom tehdy, když oddaně až vlezle slouží anonymním světapánům. Na to ovšem nemá každý „náturu“ a na současně potřebné antihumánní vládnutí musí být dokonce politik psychopatem, člověkem svým způsobem „nelidským“. Protože Západ se nehodlá své světovlády vzdát, s masami veřejnosti manipulují deprivanti, devianti a psychopati. Taková je ona příšerná realita současného světa.
KRÁDEŽ VENEZUELSKÉHO ZLATA BANDITY Z LONDON CITY
Venezuela si kdysi své zlato uložila v trezorech London City. Když ho nyní chce její vláda zpět, tak všehoschopní Anglosasové jim vzkázali, že podle jejich zákonů ho vydat nejen nemusí, ale dokonce nesmějí. Britská vláda totiž neuznává legitimitu současné vládu Venezuely, takže jí vydání zlata zakazuje „zákon“. Venezuela protestovala u britského soudu a ten dal samozřejmě zapravdu své vládě. Soudy přece nikdy nehledaly spravedlnost, ale jen a jenom aplikovaly na konkrétní případ zákony. Čímž se potvrzuje, že právo není nic jiného než kodifikace zájmů vládnoucí vrstvy státu. Mezinárodní právo by pak podle těchto světapánů mělo být kodifikací jejich a jenom jejich zájmů. Takže to je hlubinná podstata současného boje světovládných Anglosasů proti zbytku světa.
TAK DOBRÝ NÁPAD, ŽE JE AŽ NEREALIZOVATELNÝ
Když jsem viděl „dovádějící“ migrantskou mládež v hořících městech Francie vzpomněl jsem si na dvě prohlášení. Na velkorysé pozvání migrantů do Evropy s ještě velkohubějším prohlášením: „My to zvládneme“ vycházející z díry v lebce paní Merkelové. A hned potom na návrh senátorky Hamplové, která navrhuje zavést trestní odpovědnost politiků. Její „zlepšovací návrh“ na politickou odpovědnost bych okamžitě doporučil ke globálnímu rozšíření. Jenže pořád chybí to základní. Institut, který by vládě lidu čili demokracii umožňoval potrestat hrstku lumpů, kteří zavinili jeho ponížení, utrpení či dokonce existenční zmar. Takže!! Babo raď, jak říkávala babička.