Prezident Maduro už je na své páté návštěvě ČLR. Včera na tiskovce se mu snažil čínský novinář z Hong Kongu položit otázku v angličtině. Maduro jej přerušil a řekl doslova cituji: „Mluvte čínsky. Nemáme anglického překladatele. Toto je nový svět“. Konec citace. Nevím to, ale předpokládám, že sám Maduro určitě umí anglicky. Tato epizoda celkem výborně doplňuje můj předešlý text. Takže tak asi.

Myslím si, že současná etapa globální války asi skončí rozdělením světa na dvě části. Na jedné straně kolektivní Západ, tedy USA a jeho sympatizanti a na druhé straně zbytek planety. Válka na Ukrajině se vede s největší pravděpodobností za účelem určení hranice mezi těma dvěma „světy“ na euroasijském super kontinentu. Nebude to ale žádná druhá studená válka. Oba póly všelidské civilizace budou nepřetržitě ve stavu hybridního konfliktu, od finančního přes informační po lokální ozbrojené střety. Takže válka, která začala vznikem SSSR, bude trvat tak dlouho, dokud se jedna strana nevzdá. To v lepším případě. V tom horším budou použity zbraně hromadného ničení a nemusí to být zrovna jaderné. Spíše půjde o biologii, konkrétně přes potraviny. Skutečné pandemie neznámých nemocí bych rovněž nevylučoval. Jednu cestu na zkrácení doby trvání první globální války může zajistit Evropa. Její pohlaváři by si konečně mohli uvědomit, kam patří. Že jejich vlastí není západní polokoule, ale opravdu ten náš, starý kontinent. Evropa je v současnosti reálnou polokolonií Deep State USA. A ten ji odhodí, jakmile ji už nebude potřebovat. Pokud si USA udrží Indii a Indonésii, a neodtrhne se od ní Japonsko a Austrálie, tak Evropu skutečně nepotřebuje. Ovšem nesmí jí dovolit, aby se emancipovala natolik, aby přešla do druhého tábora. Bude proto rozhodující, jak se vyvine problém migrace, přesněji, za koho budou migranti „kopat“. Předpokládám, že coby muslimové to nebude za Americký životní styl, obzvlášť při těch jeho současných výstřednostech.

Kdo? No přece Dmitrij Anatoljevič Medveděv. V mých očích nejméně čitelný politiky v Rusku. Mluví se o něm jako o loutce Putinově. Ovšem jako prezident jí jednoznačně nebyl. Podle mě „zapinkal“ Libyi, když schválil zásah Záapdu. Po celou dobu byl jakýmsi liberálním stínovým korektorem Putina. Západ dokonce na něj spoléhal, coby na vůdce páté kolony v Rusku. Ovšem od začátku SVO se natolik stal vlasteneckým jestřábem, že mu prostě jeho přehánění nevěřím. Některá jeho veřejná vystoupení glosátorského charakteru dokonce připomínají opilce, který se na ten výpad pořádně posílil. Nesleduji ruské zdroje, takže nevím, jak si stojí v průzkumech veřejného mínění v Rusku. Ale vím o některých Rusech, mnohem znalejších věci, kteří mu rovněž nevěří. Takže kdy hrál divadlo, před SVO, nebo nyní?!!

V některých státech USA už jsou pořádány sportovní soutěže, v nichž biologičtí muži cítící se být ženami startují, a samozřejmě vítězí v soutěžích žen. Existuje již i Miss, jež je biologickým mužem. Evropská komise v těchto dnech na dotaz několika poslanců jasně prohlásila, že tento trend podporuje. EK mluví o, cituji: „…chybných představách a předsudcích ohledně rolí, které daná společnost považuje za vhodné pro ženy.“ Konec citace. V mých očích jde o jednoznačný důkaz o zbláznění Západního světa a další důvod k tvrzení, že odchod ze sféry vlivu západních politiků, aktivistů a médií hlavního proudu je absolutní potřebou pro zachování duševního zdraví.

Statistický úřad EU zjistil, že více než 650.000 ukrajinských mužů ve věku 18 až 64 let je registrováno jako uprchlíci ve 27 státech EU a také v Norsku, Švýcarsku a Lichtenštejnsku. Přečetl jsem si to v dnešních zprávách. Při tom z předešlých sdělení vím, že například v Německu vůbec nemají přehled, kolik u nich je Ukrajinských uprchlíků. Tvrzení statistiků EU je publikováno v souvislosti s požadavkem Ukrajiny, aby státy Ukro uprchlíky ve vojenském věku vyhošťovali a poslali zpět, aby pod velením Ukronacistů mohli umírat. Jako první samozřejmým této idiotské výzvě vyhovělo Polsko. Tvrdím od počátku, že muži, kteří z Ukrajiny utekli před válkou, jsou z větší čísti ti, co odmítají nepřátelství Ukrajinců k Rusku. Alespoň většinou. Nevím, co si Zelenskyho mafie slibuje od takové násilné mobilizace. Je přece jasné, že až se tito kluci a chlapi dostanou do přední linie, tak první co udělají bude, že se vzdají, aby si zachránili krky. A to nehovořím o tom, že mohou začínat přecházet do stavu ilegálních utečenců, jako jejich islámští kolegové, kteří zaplňují Evropu. Nehledě na to, že celý akt odporuje mezinárodnímu právu. Jenže taková maličkost zpychlé vládce v Evropě v současnosti vůbec nezajímá. Od začátku konfliktu tvrdím, že tato války nezačala jako ozbrojený konflikt Rusů s Ukrajinci, leč jako útok Ruské patriotské, vlastenecké až nacionální vládnoucí skupiny s Ukrajinskými nacionalisty a vládnoucími antiruskými rasisty, potomky nacistů z druhé světové války. Nejenže to vůbec není naše válka, ale ona to není ani válka většiny Rusů s většinou Ukrajinců.

DODATEK: Koho zajímají přesné právní aspekty repatriace, může si je přečíst na webu https://www.novarepublika.cz/2023/09/chytat-lidi-u-vody-a-lifrovat-je-k-bachmutu-ivan-hoffman-o-hrdinech-a-dezerterech .

Etapa globálního třídního boje pojmenovaná politiky a žurnalisty „studenou válkou“, byla idylickou érou, alespoň pro nás, kteří jsme ji prožili oproti tomu, co se dělo po ní, a především čeho jsme donucenými účastníky v tomto tisíciletí. Jsem přesvědčen, že většina politiků si ve svém nitru, ač to nikdy nepřiznají, přece jenom ale přeje hledat „cestovní mapu“ k nastolení alespoň jakési nové studené války. Jenže tento směr vývoje je podle mého posouzení pro lidstvo uzavřen. Technologický pokrok ve vývoji zbraní, který se dostal do stádia robotických zbraňových systémů, které jsou dostupné většině rozhodných zemí znemožňuje hledání, nadtož ukotvení jakési nové rovnováhy mezi aktéry mezilidského nepřátelství, včetně onoho dominantního globálního třídního boje. Mám neblahé tušení, že globální lidské společenství si bude muset prožít cosi obdobného, co Evropa vytrpěla za osmdesátileté, a hlavně za třicetileté války, aby vystřízlivělo ze všech svých světovládných ambicí. Bohužel, ani v tomto směru nevidím mnoho naděje, protože nyní má lidstvo opravdu prostředky na naprosté vyhubení sama sebe.

Intuice mi říká, že lidstvu nebude stačit nějaká obdoba Klemense Wenzela Nepomuka Lothara Metternicha, kterému se podařilo mezi panovníky zorganizovat, vyjednat a realizovat Münsterskou a Osnabrückskou smlouvu, které zakončily apokalypsu předlouhého šestnáctého století. V tomto směru opravdu cestu nevidím pro naprostou absenci velkých osobností současné politiky. Především pak na Západě, čti, na straně dosavadní globální moci.

Ideální cestou k vyřešení současného rizika zániku lidstva by bylo „probuzení“ globálního lidu. Jeho osvobození se z osidel poblouzňování masmédii a politiky. Asi jenom obrovská mírová hnutí po celé planetě, spojená především s odmítáním poslušnosti vládcům čili k naprostému odmítnutí válčit, může možná vytvořit klima, ve kterém politici začnou jednat o pospolném soužití na planetě a nebudou neustále kout plány na podmanění si Země až okolního vesmíru.

„Politika je civilní verzí kriminality a zároveň i války. Politiku, kriminální činnost a válku nelze od sebe oddělit. Působí v každodenní propagandě v nerozborné jednotě s pracujícím lidem, kterým lze nakukat cokoliv, protože neznají mafiánské souvislosti“, píše na webu. https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/rocek-priklad-politickeho-mafianstvi-popsany-americany/ publicista František Roček dne 1.9.23. Doporučuji ho k přečtení právě v souvislosti s mým předešlým textem. A možná se pokusím na oba navázat poněkud spekulativní úvahou o „České satanské trojici“, kterou jsem zplodil už před dávnými časy, a jelikož ji nemohu v archivu najít, tak se pokusím o „opáčko“.

Ruská taktika na porážku Ukrajiny systémem dlouhotrvající opotřebovávací války měla smysl, a dávala Rusku velkou šanci na konečné vítězství. Situace se ale zásadně změnila totálním vstupem NATO do konfliktu. Rusko je totiž mnohonásobně ekonomicky slabší, než “kolektivní Západ“. Rusko by podle mě mělo proto naprosto změnit taktiku. S NATO nemůže vést opotřebovávací, nadtož dlouhotrvající válku. Je pro Rusko nebezpečné, že se mu povedlo vydržet zničující sankce. Jeho vedení totiž může propadnout iluzi, že ekonomika Ruska vydrží takový styl války dlouhodobě. Podle mě velice těžko. Ruský lid už přece jenom není společností devatenáctého století, má vysoké nároky na životní úroveň, kterou mu není schopna zajistit ekonomika nasměrovaná jen na „chudý“ jih.  Při vší snaze propad životní úrovně v Rusku by vyvolal vzpouru proti válčení. Jsem přesvědčen, že Rusko musí tuto etapu války rozhodnout rychle, dokonce si myslím, že letos. Jinak se dostane do tak velkých potíží, že už i „armageddon“ bude zbytečný.

Včera jsem o politické mrtvole nepsal náhodně. Neustále totiž čekám, kdy se poltickou mrtvolu stane Václav Klaus, který je ještě o dva roky starší než Rychetský a rovněž jako on byl od prvních dnů ve spolku spiklenců organizujících převrat v roce 1989. Dokonce na významnějším postu. Je s podivem, jak je dosud aktivní. A to nejen v ČR, ale prakticky ve svatě. Neustále někam jezdí přednášet, je zván na konference a různá jiná setkání. Proč čekám na politickou smrt Klause, protože pak se konečně spustí lavina hodnotitelských textů. Za jeho života si na ně nikdo netroufne, protože nehodlá ztrácet čas polemikou s tvrdohlavým staříkem jednoho myšlenkového rozměru. Dogmatu o svobodném trhu a co nejmenší roli státu.

Doufám, že potom se někdo, mimo jiné, pokusí srovnat současného premiéra a Klause na tomtéž postu. Jejich pracovní výsledky totiž byly absurdně stejné. Klaus položil základy totální devastace ekonomiky země a Fiala ji pouze dokončuje. Oba při tom používají stejné metody. Jen Fiala je přece jenom „slušnější“, protože opozici poslouchá, ač jejích názorů nedbá, stejně jako Klaus. Ten se ani nesnažil ji poslouchat, ba naopak, drze jejím příslušníkům naznačoval, že ho jejich názory nezajímají. Stejně jako nezajímají ani Fialu. Klaus každý jiný názor tehdy okamžitě prohlásil za návrat k minulosti, jeho nositele dehonestoval coby starou strukturu anebo vlastně hlupáka. Mohl si to dovolit. Tehdy víc jak 85 procent veřejnosti doslova aplaudovalo partě šokových likvidátorů ekonomiky. Se svou privatizací všeho drželi spolu jako tři mušketýři, kteří byli také čtyři. V tom českém podání to podle abecedy byli, Dlouhý, Dyba, Ježek a „Gaskoněc“ Klaus. Jim výborně pro kuponovou privatizaci sekundoval jejich bojový knecht Viktor Kožený. Dneska by si takové jednání ta parta mordýřů Československa absolutně nemohla dovolit, protože naprostá většina veřejnosti konečně chápe, že je s naší zemí konec. A není tomu vinen Fiala, na počátku toho konce byl právě Klaus. Drzý, arogantní, demagogický vzdělanec, který svou jednostranností zničil jeden z pozoruhodných států ze skupiny těch které nikdy nemohly mít mocenské ambice.

Konečně skončil jeden z politiků, který se držel ve funkcích od listopadu 1989. Jako právník získal renomé tím, že v době nadvlády KSČ obhajoval některé disidenty. Nevím o něm nic konkrétního z té doby a ani mě to nezajímalo, protože doktor práv, který nebyl tehdy advokátem, leč pouze právníkem bytového družstva toho asi moc úspěšného nevykonal. Ovšem v době, kdy KSČ doslova utekla z mocenských pozic mu to stačilo k tomu, aby se dorval mezi prominenty „režiséra“ Havla. Díky jemu už v prvních lednových dnech roku 1990 byl jmenován generálním prokurátorem Československa. Ovšem po volbách r. 1990 na vlastní žádost odešel z této funkce a vrhl se do politiky, konkrétně se stal ve vládě Mariána Čalfy místopředsedou. Už tam si začal systematicky budovat svou budoucí kariéru. Angažoval se rovněž ve skupině odborníků, kteří začali pracovat na nové Ústavě. Do ní se mu povedlo promítnout svou představu o Ústavním soudu. Podle mě úděsnou představu, která z ÚS prakticky vytvořila nejvyšší politickou instituci v zemi. Dokonce vyšší než všichni čtyři nejvyšší ústavní činitelé dohromady. Hned v prvních volbách do senátu v roce 1996 kandidoval za ČSSD a byl zvolen. V senátu samozřejmě zastával funkci předsedy ústavně právního výboru. Ze Senátu v roce 2003 odešel už na svůj vytoužený post. Byl jmenován ústavním soudcem a hned jeho předsedou. Tam oxidoval celých dvacet let a fakticky byl nejvýznamnějším politikem v zemi. Zdůrazňuji, politikem, ne soudcem ÚS, Z něhož vytvořil jednoznačně politickou instituci. Takže se postaral nejméně o jeden pád vlády, jedny volby zpozdil, což bylo nevýhodou pro jeho nominační politickou stranu, a ke konci kariéry se stal „porodním asistentem“ současné vlády demolice českého státu.

Pokud měl nějakou právnickou praxi, tak pouze za nadvlády KSČ. To byl po studiích justičním čekatelem u Městského soudu v Praze a pak asistentem na právnické fakultě. Členem KSČ byl od r. 1966 do roku 1969, tedy v dobách, kdy se lámal chleba okolo budoucí formy socialismu. Rychetský byl na té straně, která boj o moc prohrála a byl ze strany vyloučen. Podepsal Chartu 77 čili intelektuálský manifest revizionistů reálného socialismu.

Neznám žádné jeho odborné právnické texty, nadtož ucelené dílo. Cosi prý psal v disentu. Nějaký čas po Listopadovém převratu jsem chodil na setkávání profesorů ústavního práva a několika dalších odborníků na Ústavu, ovšem Rychetského jsem tam nikdy neviděl. Ani si nepamatuji, že by se o něm někdo zmínil. Vím jenom, že ho mentoroval Jičínský, který byl fakticky naprostou jedničkou na Ústavní právo mezi všemi politiky po roce 1989.

Podtrženo a sečteno. Rychetský díky svému otci, také právníkovi, se dobře orientoval především v politických procesech, především kolem kontraverzního komunistického soudce Karla Vaše. Díky tomu se stal pro vedení KSČ nepohodlným a tím začala jeho kariéra odpůrce moci KSČ. Jeho činnost za nadvlády KSČ byla nepopiratelně proti státostraně. Jelikož byl ambiciózní, možná až nezdravě, ihned po 17. listopadu 1989 se dostal do nejužšího kruhu mocných. Ovšem ukázalo se, že charakterově na výkon moci neměl, stejně jako třeba Havel, či Zeman a další. Za KSČ škodil vládcům, a potom naopak většinové veřejnosti. Stejně jako Havel a spol.