Konečně skončil jeden z politiků, který se držel ve funkcích od listopadu 1989. Jako právník získal renomé tím, že v době nadvlády KSČ obhajoval některé disidenty. Nevím o něm nic konkrétního z té doby a ani mě to nezajímalo, protože doktor práv, který nebyl tehdy advokátem, leč pouze právníkem bytového družstva toho asi moc úspěšného nevykonal. Ovšem v době, kdy KSČ doslova utekla z mocenských pozic mu to stačilo k tomu, aby se dorval mezi prominenty „režiséra“ Havla. Díky jemu už v prvních lednových dnech roku 1990 byl jmenován generálním prokurátorem Československa. Ovšem po volbách r. 1990 na vlastní žádost odešel z této funkce a vrhl se do politiky, konkrétně se stal ve vládě Mariána Čalfy místopředsedou. Už tam si začal systematicky budovat svou budoucí kariéru. Angažoval se rovněž ve skupině odborníků, kteří začali pracovat na nové Ústavě. Do ní se mu povedlo promítnout svou představu o Ústavním soudu. Podle mě úděsnou představu, která z ÚS prakticky vytvořila nejvyšší politickou instituci v zemi. Dokonce vyšší než všichni čtyři nejvyšší ústavní činitelé dohromady. Hned v prvních volbách do senátu v roce 1996 kandidoval za ČSSD a byl zvolen. V senátu samozřejmě zastával funkci předsedy ústavně právního výboru. Ze Senátu v roce 2003 odešel už na svůj vytoužený post. Byl jmenován ústavním soudcem a hned jeho předsedou. Tam oxidoval celých dvacet let a fakticky byl nejvýznamnějším politikem v zemi. Zdůrazňuji, politikem, ne soudcem ÚS, Z něhož vytvořil jednoznačně politickou instituci. Takže se postaral nejméně o jeden pád vlády, jedny volby zpozdil, což bylo nevýhodou pro jeho nominační politickou stranu, a ke konci kariéry se stal „porodním asistentem“ současné vlády demolice českého státu.

Pokud měl nějakou právnickou praxi, tak pouze za nadvlády KSČ. To byl po studiích justičním čekatelem u Městského soudu v Praze a pak asistentem na právnické fakultě. Členem KSČ byl od r. 1966 do roku 1969, tedy v dobách, kdy se lámal chleba okolo budoucí formy socialismu. Rychetský byl na té straně, která boj o moc prohrála a byl ze strany vyloučen. Podepsal Chartu 77 čili intelektuálský manifest revizionistů reálného socialismu.

Neznám žádné jeho odborné právnické texty, nadtož ucelené dílo. Cosi prý psal v disentu. Nějaký čas po Listopadovém převratu jsem chodil na setkávání profesorů ústavního práva a několika dalších odborníků na Ústavu, ovšem Rychetského jsem tam nikdy neviděl. Ani si nepamatuji, že by se o něm někdo zmínil. Vím jenom, že ho mentoroval Jičínský, který byl fakticky naprostou jedničkou na Ústavní právo mezi všemi politiky po roce 1989.

Podtrženo a sečteno. Rychetský díky svému otci, také právníkovi, se dobře orientoval především v politických procesech, především kolem kontraverzního komunistického soudce Karla Vaše. Díky tomu se stal pro vedení KSČ nepohodlným a tím začala jeho kariéra odpůrce moci KSČ. Jeho činnost za nadvlády KSČ byla nepopiratelně proti státostraně. Jelikož byl ambiciózní, možná až nezdravě, ihned po 17. listopadu 1989 se dostal do nejužšího kruhu mocných. Ovšem ukázalo se, že charakterově na výkon moci neměl, stejně jako třeba Havel, či Zeman a další. Za KSČ škodil vládcům, a potom naopak většinové veřejnosti. Stejně jako Havel a spol.