Fundamentální problém válčení na Ukrajině spočívá v nepřijatelnosti prohry pro všechny zúčastněné. Rusko si nemůže dovolit prohrát, protože by se s nejvyšší pravděpodobností rozpadlo. Ukrajina si nemůže dovolit prohrát, protože si předsevzalo získat zpět svá území z doby před rokem 2014 a neustále prohlašuje, že každý jiný výsledek považuje za porážku. USA si nemůže dovolit prohrát, protože by se jí asi rozpadlo NATO coby nástroj nadvlády nad Evropou, nebo by se některé země EU vzepřely Americkému vazalství. Jenom Rusko je ovšem v situaci, že si absolutně nemůže dovolit prohrát, jelikož by přestalo existovat. Ukrajina v případě porážky bude sice ztratná, ale může přece jenom zachovat svůj stát. Americký Deep State, podle jiných odborníků straussovští neokonzervativní psychopati, ztratí v případě prohry prestiž a hodně vlivu v Evropě, ale o existenci jí v žádném případě nejde. Takže je jasné, jak asi budou vypadat jednání o ukončení bojové činnosti na Ukrajině, a především, kdy se s nimi začne.

Převrat v neokolonii Niger je svržením demokratické vlády, čti protidemokratickým pučem. Majdan v Kyjevě byl svržením demokraticky zvoleného prezidenta, čti demokratickým pučem. Kdo tomu nerozumí, nebo pochybuje, ať požádá o výklad Bílý dům. Konec konců je to jako s převratem z února 1948 v ČS. Pro jedny Vítězný únor, pro jiné protidemokratický puč.

     Píší o tom skoro od počátku SVO na Ukrajině. Nějak se mi to válčení ze strany Ruska od prvních dnů nelíbilo. Na můj vkus nemělo potřebnou razanci. Proto jsem o něm psal jako o gentlemanském bojování. Rusové se podle mě příliš citlivě vyhýbali civilním ztrátám. Ovšem bylo to zlověstně jednostranné. Ukronacisté se totiž chovali naprosto opačně. Od doby, kdy se do bojů vmontoval Západ a změnil je v regulérní válku, už počínání Rusů vůbec nechápu. Přece každý voják ví, že základem vítězství je narušovat přísun na frontu. Rusové v tom směru neudělali skoro nic. Výzbroj, kterou Západ Ukrům posílal se tak dostávala bez problémů až na frontu. Při čemž nebylo nic jednoduššího, než zneprovoznit tunel na Podkarpatské Rusi a zničit asi tři železniční uzly, včetně Lvova. V jednu dobu se to omlouvalo tím, že Rusko nechtělo zničit trasy dodávek svého zboží do Evropy. Ovšem po několika fázích sankcí tento pseudoargument padl, a dnes je pro mě nepochopitelné, že vůbec na Ukrajině ještě pořád existuje dálniční a železniční provoz. V mých očích jedinečný důkaz, že v Rusku jsou vlivové síly, které si vlastně nepřejí vítězství Ruska. Na druhé straně je mi ale též záhadou, že ještě vůbec existuje Kerčský most fakticky neporušený po celé své délce přes 17 kilometrů. Jako by se „soupeři“ dohodli, že si hlavní komunikační tepny prostě ničit nebudou. Ovšem o působení vlastizrádných sil v Rusku od samého počátku nepochybuji. Bojuje se neustále jen a jenom na jejich území, které tou „zákopovou“ válkou připomínající první světovou, se fakticky totálně ničí tak dokonale, že se tam nebude dát vůbec žít. Nerozumím Rusům a nejsem sám, pokud vím.

Jsou tomu tři roky a čtyři dny, co zemřel Ing. František Čuba, legenda nejen českého socialismu, ale doslova příklad pro řešení socialistického hospodářství formou družstevnictví. Podle mě jedna z budoucích vůdčích forem ekonomiky ve světě bez kapitalismu. Bez jeho zlovolné konkurence, soutěžení a hromadění zisku v soukromých rukách, což kdysi dokonce Ronald Reagan jasně označil za fašismus v podání liberalismu. Nebudu tady pět ódy na předsedu JZD Slušovice. Ty ať si zájemci přečtou například na webu https://www.czechfreepress.info/podoteky/pak-ze-pravda-a-laska-vitezi.html , kde to napsal velice výstižně jeden z jeho žáků. Ovšem tvrdím, že by Češi neměli na své velikány zapomínat, především pak na takové, kteří se nešpinili politikou.

Čína vítá rozhodnutí EU o ukončení provozu aut se spalovacími motory. Není v této kategorii konkurenceschopnou vůči firmám z Evropy a Japonska. Úplně opačně je tomu ale ve výrobě elektroaut, která se rozhodla EU výhradně provozovat. Tam je ČLR jednoznačně jasnou jedničkou. A jak se zdá, ještě dlouho bude.

Náš prezidentský tatíček.

To byl silný kultíček.

Takže Masaříček.

     Teprve včera jsem se dověděl, že naši polistopadoví prezidenti, čti gubernátoři čtvrté říše římské národa Německého, omezovali přístup veřejnosti na Pražský hrad. Pokud si vzpomínám, tak za vlády KSČ byl Hrad zákonem vyhlášen za majetek lidu. Proto byl areál veřejnosti přístupný po celých 24 hodin denně. Bylo by nevídané, aby nejslavnější česká katedrála musela dodržovat jakési uzavírací hodiny. Jen tak v areálu mohla kupříkladu fungovat i v noci vyhlášená vinárna Vikárka, kde mimo jiné, dostával Havel instrukce od svých Západních loutkovodičů. Klaus prý byl první, kdo tento stav narušil. Areál se začal na noční hodiny uzavírat, časy uzávěrky se měnily podle zimního a letního období. Po známém vyvěšení rudých trenýrek nad Hradem nařídil Zeman mnohem přísnější uzávěr „svého“ sídla, a dobu pandemie dokonce zneužil na úplné uzavření areálu. Nový vladař P.P.P.P. prý určitou část areálu chce úplně uzavřít, aby nebyla narušována práce prezidentské kanceláře, především pak styky se zahraničními hosty. Agent IQ 007, řízený nejméně jedním, ne-li hned dvěma řídícími veliteli prosazuje svůj požadavek soudní cestou.

Mám naprosto jiný názor. Když se stal Klaus prezidentem, tak jsem jej písemnou apelací vyzval, aby začal budovat prezidentské sídlo „dole“ mezi lidem, uprostřed Prahy. Sám jsem doporučoval budovu bývalého Federálního shromáždění, ze které by vykopli rádio Svobodná Evropa, toho světoznámého dezinformátora s globální působností. Prezident přece není nic víc než první občan, alespoň tomu tak je ve všech slušných republikách, tedy ani ne tak ve Francii, v Rusku, či USA.

Vždycky mě vadilo, že prezident sídlí na Hradě jako nějaký císař pán a shlíží dolů na své poddané. Jde vlastně o atavismus pramenící z jisté pokleslosti samotného TGM. Přímo ostentativně sice zrušil šlechtické tituly, ale sám se nedokázal zbavit feudálního symbolu vládce země. Nebyl v mých očích prezidentem republiky, ale vědomým pěstitelem svého kultu „tatíčka vlasti“. Soukromě jsem si ho vždycky označoval za „Tatíčka Masaříčka“. Asi proto, že jsem měl spolužáka Masaříka. A když už jsem připomněl tu vlast, tak k tomu mám rovněž jednu poznámku. Tomáš Masaryk v mých očích nikdy nebyl zakladatelem Československé vlasti, protože ve funkci prezidenta popřel, její podstatu. Nesplnil totiž zásadní slib, který dal Slovákům při utváření společného státu. Takže pro mě je prapůvodcem jeho rozpadu.

Aktivisté v Kanadě vypustili pneumatiky třicet SUV. Majitelům napsali, že můžou chodit pěšky. Fakt divná doba. Vandalům říkají aktivisté. Těm, co odmítají válku teroristé. Když se distancuješ od propagandy a lhaní jsi dezinformátor. Pokud se politika slušně ptáš jsi provokatér. A když odmítáš zvrácenou, likvidační politiku Západu, tak jsi proruský šváb. A v tom všem příkoří a šikaně se údajně ukrývá demokratický systém, píše dneska madam Nela Lisková na https://t.me/s/cz24news . A já ještě přidávám že když demonstruješ jsi dezolát, když i jen sdílíš soustavně protisystémové myšlenky, tak ti znemožní přístup na digitální platformy, když dlouhodobě veřejně vystupuješ proti současným mocným, jsi policejně stíhán, a když projevíš aktivitu proti nim jsi pohnán před soud.

     Jiří Žáček je můj dlouholetý bavitel. Sice již mnoho let nemá ty skvělé nápady, jež ho zdobily na počátku, ale někdy se přece jenom jeho invence provalí. Tady je jeden z posledních výtvorů, kde se tento stav projevil.

Vyhořelým                                                  

Jste vyhořelí? Připojte se k síti!

Kdo se včas dobije, ten hřeje, topí, svítí.

Ten souboj s každou krizí vyhraje

a může pohánět i tramvaje!

Jen kdo je nabitý, ten stoprocentně žije,

budou z vás prostě živé baterie.

Ropa a plyn už budou navždy fuč,

budeme jezdit na svou vlastní žluč!

V polovině listopadu 2004 podepsal prezident Klaus svazek zákonů, jímž se zrušila presenční, povinná vojenská služba. Reagoval jsem tehdy na ten akt tvrzením, že si tímto způsobem nová vládnoucí vrstva pojišťuje svou nadvládu, protože bude vytvořena profesionální armáda, která v případě potřeby bude mocipány použita proti bouřícímu se „demos“. Mocipánům tehdy oslavované osvobození chlapů od drilu, a tedy určité konkrétní nesvobody, vydržela ani ne dvě desítky let. Dneska už čtu, že se názor věrchušky na problém začíná měnit. Manipulační sdělovadla upozorňují, že ve čtrnácti zemích Evropy pořád vojenská služba pro muže existuje a ve dvou dokonce i pro ženy, jako pamětník znám bojový pokřik: „Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně“, kterým se lid dožadoval prostředků, které půjde velice lehce použít pro dosažení zájmů bezmocných, utlačovaných zneužívaných a z jiných důvodů nespokojených. A to se mi coby levičákovi náramně líbí. Proto vítám novou iniciativu pětikoalice v novelizaci zákonů o bezpečnosti státu, v nichž jsou už zakotveny základy budoucí vojenské povinnosti.

Díky televizi jsou nejviditelnějšími čti, nejznámějšími osobami veřejného života státníci, ústavní činitelé a politici vůbec. Předstihli v „popularitě“, třeba i negativně, zpěváky i filmové hvězdy. Jsou prakticky denně na očích obrovskému množství lidí. Díky novinářům, především bulvárním jim veřejnost často vidí hluboko pod kůži. Všeobecně se tvrdí, i v odborných kruzích, že v této společenské vrstvě, třídě profesionálních politiků, je relativně největší výskyt lidských bytostí s deficity člověčensky nutných atributů. U nás kupříkladu Němcová, Fiala, Černochová, Rakušan, Pekarová, či jak se vlastně jmenuje, ale také nedávno zde jmenovaný Pospíšil, či jeho eurokrysařský kolega Zdech(l)ovský, jsou toho skvělými příklady. Pokud ovlivňují život desítce milionů lidí, tak to ještě není ohrožení světa, či lidské civilizace. Ovšem když se takové pokleslé pseudolidské bytosti stanou krystalizačním jádrem všelidských dějů, je to malér. Lidstvo si buďto bude muset osvojit metody, jak oněm duchovním invalidům znemožní veřejné působení, nebo podstupuje riziko vážného ohrožení až zániku. Pokud nenajde způsoby, jak jejich veřejné angažmá znemožnit, bude nuceno je izolovat od rozhodování všemi možnými prostředky.