Rusko je po celou svou existenci poněkud výjimečný stát. Už svým vznikem, jelikož se začal vyvíjet na dvou poměrně vzdálených územích, a navíc ve dvou od sebe vzdálených obdobích. Rusko současné ale jednoznačně vzniklo jako val bílé rasy proti neustálým útokům z jihovýchodních středoasijských prostor. Příliš se to podobá vítězství usedlých civilizací nad kočovníky. Jako by biblický Ábel porazil Kaina. Oproti vůdčím zemím bílé rasy matka Rus expandovala přirozeně, tedy do svého okolí. Jako když mladý bobr je rodiči vyhnán z rodného hnízda, aby si hledal nové teritorium. Tak Ruští obyvatelé postupovali na východ daleko předaleko za Ural, dokonce až za Beringovu úžinu na Aljašku. Nebýt Cristóbala Colóna, který omylem objevil Ameriku, tak dneska žili Indiáni v poklidné asimilaci se Slovany na Západní polokouli. A současný globální zločinec s logem USA by neexistoval. Je to představa překrásná, bohužel virtuální, jak se módně říká fantasmagoriím.

Ač jsou Rusové příslušníky bílé rasy, díky své expanzi s asimilačními tendencemi, a ne okupačně kolonizačními výboji až genocidami, jakož i dlouhodobé existenci coby vnitrozemského státu jsou kulturně velmi odlišní od zbytku bílé rasy. Tento text není psán proto, aby tu odlišnost analyzoval. Pouze konstatuje, že díky vývoji za odlišných podmínek se současné Rusko významně odlišuje od národů, států a zemí na západ od něj, především těch na samém okraji asijsko-evropského supra kontinentu. Připočteme-li k tomu fakt, že Moskva po pádu Byzance je třetím střediskem starokřesťanství, je to asi většinový základ duchovna determinující současnou Rus.

Stát Rusů vznikal z obrany proti hordám z jihovýchodu, zvětšoval se poměrně mírumilovným šířením na východ a minimálně poslední dvě staletí se zase brání proti zlodějské chátře ze Západu, která mu závidí na onom východě získané přírodní bohatství. Západ je v očích Rusů kořistnický dobyvatel cizích území. Rusové svou expanzi vidí jako začleňování jiných etnik do své „široké“ duše. Z této pohnutky vznikal i Sovětský svaz, jenže příliš překotně. Co by v rozmezí tak asi pěti generací bylo docela přirozeným soužitím, to se prakticky za jednu generaci stalo násilím.

Duchovno západní části bílé rasy se v posledních dvou staletích stalo fakticky antagonistickým vůči Ruské duši. A je základním zákonem přežití společenství v nesmiřitelném vztahu, že tyto lidské skupiny musí se od sebe co nejvíce izolovat. V té cestě vidím další vývoj pro Rusko. Musí se až neprodyšně oddělit od Západu. Mnohem víc než za studené války. Země, které byly Západem kolonizovány, nebo dneska dokonce mají na svém území západní (vesměs americké) vojenské základny, musí umět vyhodnotit svou pozici a zvažovat, jak zachovají existenci svého lidu.

Variant dalšího vývoje všelidského světa je několik. Ovšem podle mě platí, že by se svět měl postarat, aby Západ a Rusko byly od sebe naprosto izolovány. Ovšem pokud Západ, a především jeho nejsilnější součást, nehodlá opustit své světovládné choutky, pak nezápadní svět by měl vytvořit silný protizápadní blok, opřený především o Rusko.