PŘÍSPĚVEK K MÓDĚ PŘEPISOVÁNÍ DĚJIN

Několik nedávno získaných informací mne inspiruje k napsání tohoto částečně spekulativního textu, jehož pravděpodobnost je ale celkem vysoká. Je nevyvratitelně, tedy dokumentačně dávno prokázáno, že prakticky v té době ještě úplně neznámý Hitler si na aktivity směřující k založení strany, mnohokrát půjčil peníze u bank v USA. O jejich vlastnících nemusí být pochyb. Méně je prokázáno, že právě tyto kruhy si záměrně Hitlera za tím účelem již předem vybraly. Dokonce se pro historii dochovalo i jméno agenta, který jim Hitlera doporučil. Zajímavou otázkou je, proč asi? Protože byl fakticky Židem. Proto doklady o tomto jeho původu byly totálně zničeny. Jenže, jak to bývá, nic co se v lidstvu jednou ví, se už nikdy definitivně neztratí, i když se mnohdy velice těžce najde. Na židovský původ Hitlera přišel Reinhard Heydrich, kterému byl Hitler od počátku nepříjemný, až podezřelý. Když se Hitlerovi doneslo, že Heydrich má na něj nějaké kompromitující materiály, obrátil se vůdce přímo na své sponzory v USA, se kterými byl nepřetržitě ve spojení. Dohodli se na tom, že Heydrich bude odsunut z blízkosti centra moci a tam zavražděn. Což se také stalo. Byl jmenován zastupujícím říšským protektorem v Praze. Američtí spojenci Hitlera zařídili, aby Britské tajné služby přiměly Benešovu kancelář „Československé vlády v exilu“ k jeho zavraždění. Což mělo posloužit Čechoslovákům, aby byli uznáni za plnoprávné spojence v boji proti Německu. Výsledek je znám. Protektorát, do té doby celkem přijatelný k životu se změnil v region vražedného běsnění Německé moci.

Ale pojďme ještě dál. Proč vlastně byl Hitler vybrán na svou roli? Protože už v té době byl v úzkých kruzích znám jako programový a neoblomný nepřítel Židů. Dostal proto příležitost, aby eliminoval počet Židů ve světě. Proč? Už v Bibli se několikrát opakuje, že jen 144 tisíc vyvolených bude sedět vedle spasitele a krále Židů, který bude vládnout světu. Židovské elity se proto musejí vždy zbavovat svého plebsu. Nehodlám to rozebírat. Je ovšem signifikantní, že se svět nikdy přece nedověděl, kolik příslušníků Židovské elity zahynulo v osidlech holocaustu. Naopak ale světová veřejnost až do dneška vidí, kolik židovských talentů až geniů včas ze spárů Hitlera uteklo a hlavně kam! Do současnosti se také neví, kdo byl opravdovým inspirátorem holocaustu. Ale svět ví, že genocida Židů za Hitlera nebyla co do počtu obětí největším zločinem proti lidskosti v dějinách. Ovšem její „technologické“ provedení je světové veřejnosti předhazováno jako největší zločin dějin. Měli bychom tušit proč. Většina národů je mstivých, ale Židé, národ knihy, jsou především pamětliví. Redukce „zbytné“ populace již byla vyzkoušena. Ale budoucí lidstvo teprve před ní stojí.

PŘÍKLAD A PRIORNÍHO MYŠLENÍ.

Předešlý text, který jsem zde vyvěsil, se týkal levice. A ještě tentýž den jsem narazil na text svérázného, vzděláním sociologa, Petra Hampla, který je v posledním období velice aktivním veřejným uvědomovatelem, až jakýmsi samozvaným ideologem rádoby konzervativní složky české, potažmo evropské společnosti. Jeho text, který zde bez jeho vědomí vyvěšuji, je měsíc starý, ale to nic nemění na situaci, protože jde o jeho názor víc jak dlouhodobý, doslova trvalý až v mnoha směrech celoživotní. Publikuji jej beze změn, ovšem doplňuji o svůj komentář, který odlišuji (MP: Takto).

AKTIVISTÉ, TERORISTÉ I POLITICI BRZY PŘEJDOU Z NEOMARXISMU NA ISLÁM.

<< OTÁZKA TÝDNE >> Dobrý den pane Hample, jak byste popsal rozdíly mezi marxismem, marx-leninismem a neomarxismem?

     Odpověď může mít několik rovin. Mohli bychom rozebírat myšlenky obsažené ve spisech. Mohli bychom zkoumat různá Marxova díla, Leninovy knihy a k tomu třeba práce Herberta Marcuseho a Theodora Adorna. Bez ohledu na to, co je v těch spisech uvedeno, je jisté, že nikdo ze současných revolucionářů je nezná. Poslední generace aktivistů zvládne tak tweety do 280 znaků a jednoduché brožurky, nikoliv dlouhé nezáživné spisy německých filosofů, píše Petr Hampl v komentáři pro Prvnizpravy.cz. (MP: Zkušenost říká, že není efektivní pro dialog, když posuzujeme své politické protivníky).

Navíc Marxovy knihy jsou komplikované a mnohovrstevnaté. Jeho složité vyjadřování jde místy až na hranici mystiky (MP: Ono je asi i pro pana Hampla četba velice těžká a tak všechno, co nepochopil, hází do pytle mystiky. Jakýkoliv příklad neuvádí, což je typické pro propagandisty, protože proti nim nelze rozumově argumentovat), navíc si jeho myšlenky na některých místech navzájem odporují. (MP: Kdyby se P.H. obtěžoval uvést příklady, tak by se s vysokou pravděpodobností jednalo o myšlenky z různých údobí Marxova života. On sám nikdy neskrýval, že v průběhu poznávání každý člověk dokonce musí své názory modifikovat).  Snad jen krátký Manifest komunistické strany je celkem srozumitelný, i když se tam vesměs řeší záležitosti pro současného čtenáře bezvýznamné. (MP: Na takový odsudek už ani není možné reagovat, protože by to potřebovalo alespoň dost dlouhý, opravdu analytický text. Snad jen jednou větou. Ten Manifest byl programem politických stran víc jak sto let a dodneška není splněn).

Však také není náhodou, že tisíce dalších lidí udělalo akademickou kariéru na základě toho, že vytvářili teorie o tom, co tím Marx vlastně myslel. A dostávali za to doktoráty, docentury a profesury. (MP: Že by závist?!).

Zajímavější je podívat se, jaké skupiny používají různé typy marxismu k dosažení jakých cílů.

Tradiční marxismus – ideologie dělnické třídy. (MP: O níž sám Marx na sklonku života prohlásil, cituji: Já jsem Marx, ale nejsem marxista). Pro ně je z Marxe nejdůležitější výklad, podle nějž jsou podmínky v kapitalistické společnosti nastaveny tak, že ti, kdo byli na začátku bohatí (bývalá šlechta (MP: O šlechtě samozřejmě Marx píše, ale v souvislosti s původní akumulací kapitálu, ve který její příslušníci postupně přeměnili své málo vynášející luxusní a pozemkové bohatství)  a bohatí měšťané), ti dále bohatnou. Bez ohledu na to, jestli pracují nebo ne. Ti, kdo byli na začátku chudí, ti nemají žádnou šanci na zlepšení podmínek. Pracovitost, podnikavost ani šikovnost nehrají roli. Případy, kdy někdo prorazí, jsou ojedinělé. Na jednoho Billa Gatese připadají stovky milionů udržovaných v chudobě. (MP: Za prvé takovou hloupost by Marx nikdy ani omylem nenapsal, nadtož aby ji vydával za svou hlavní myšlenku. Jeho přínosem bylo v mých očích učení o nadhodnotě, kterou jedni vytváří a jenom uzounká kasta si ji přivlastňuje).

Že neregulovaný trh s nerovnými počátečními podmínkami (nebo s možností bohatnout nad všechny hranice) vede k takovým výsledkům, o tom dnes pochybuje málokdo. (MP: Dneska možná, ale v době Marxe?!! ) Ostatně, sám Marx to nepokládal za nic objeveného. Podle svého vlastního vyjádření pouze „shromáždil poznatky buržoazních ekonomů.“ (MP: P.H. tímto ukazuje, že přečetl asi tak jen polovinu prvního dílu Kapitálu).

Marxův přínos je snad v tom, že skutečnost popsal ostřejšími slovy než ostatní a jasně řekl, že pokud chtějí dělníci zlepšit své postavení, musí změnit pravidla. Třeba i násilně. (MP: To se dá vyvodit snad ze zmíněného Manifestu. Ovšem po porážce Pařížské komuny Marx postupně revidoval své náhledy a hovoří sice o radikálním řešení, ale nikoliv jen o revoluci, navíc násilné). Tyto myšlenky hrály na přelomu 19. a 20. století klíčovou roli v myšlenkovém vývoji evropských společností.

Marxismus – leninismus je ideologie lidí, kteří ovládli Rusko po roce 1917. Vesměs se jednalo o profesionální revolucionáře, kterým bychom mohli říkat dobrodruzi, banditi nebo jakkoliv jinak.  Stejné typy lidí, jací s Cortesem dobývali střední Ameriku, rozvraceli říše a masakrovali Indiány. Leninská vylepšení poskytla potřebné zdůvodnění, proč nad dělnickými a rolnickými masami musí být nastolen teror. Proč vládnoucí banda nemá podléhat žádné kontrole. A proč je neomezené zneužívání moci vlastně správné. (MP: Tady se P.H. konečně úplně odkopává. Nejenže Lenina ani náznakem nečetl, ale zaujal vůči ML a priori absolutně antagonistický odpor, odpovídající Hamplově poněkud zmatečné ideologii. Mimo jiné tím dokázal, že ani náznakem neví nic o Leninově vládě sovětů, která byla na svou dobu unikátním typem přímé demokracie. Také proto v občansky zaostalém Rusku ji Stalin nakonec musel zrušit).

Bandité se pak v následujících letech postavili proti sobě, a stalinská strana, která z bojů vyšla vítězně, ideologii postupně vrátila blíže k tradičnímu marxismu, ovšem výrazně ochucenému konzervatismem a nacionalismem. (MP: Pojmy prozrazují P.H. líp, než rádoby hraný objektivismus. Kdo revolucionáře jakékoliv doby označuje za bandity, tak klesá na úroveň těch, kdo kupříkladu slovenské partyzány za druhé světové války nazývali také bandity, či husity dneska). 

Neomarxismus vznikl mezi světovými válkami v kruzích profesionálních intelektuálů, vesměs protekčních synáčků z dobře situovaných rodin. (MP: Nesnáším neurčité číslovky, jako je ta autorova „vesměs“. Kolik vesměsů se asi vejde do celku?!! Zrovna tak napsat o všech autorech poválečného marxismu, že byli protekční, či z dobře situovaných rodin je pouhý dehonostující, až urážlivý  výpotek poněkud omezeně myslícího ideologa, což říkám ještě slušně). Měl zdůvodnit, proč by tito hejsci měli převzít veškerou moc v západních společnostech. (MP: P.H. je se vším hned hotov. Pochybuji, že se snažil něco si od těchto učenců opravdu prostudovat. Zjistil by v prvé řadě, že oni znali Marxe a marxismus daleko lépe než on. Dověděl by se, že existoval i jakýsi euromarxismus, který rozvíjeli funkcionáři komunistických stran Západu v odpověď na sociáldemokratismus, který slavil v té době nebývalý rozkvět. Nemohu tvrdit absolutně, protože jsem samozřejmě nečetl všechny knihy neomarxistů, ale ty co jsem četl, nikde nehovořili o moci elitářů, což je jeden ze zásadních rysů fašismu). A proč je k tomu zapotřebí úplně rozbít normální svět obyčejných lidí. Jejich rodinný život, jejich práci, jazyk, národ, základní mravní cítění, vztahy, sexualitu… zkrátka všechno. Zničit civilizaci, vše uvést do chaosu a převzít moc. (Tato věta už je záměrnou lží, protože se P.H. snaží ony poválečné „neomarxisty“ činit zodpovědné, nebo alespoň „otce“ současných eskapád, kterými najatí naivové ve službách skryté moci destabilizovat a následně ovládnout svět).

Neomarxismus zplodil záležitosti jako gender, klimatické šílenství, nauku o vyčerpání zdrojů, požadavek zničení bílé rasy a vše ostatní, co hýbe světem. (MP: Tady už píše holé výmysly, kterými se chce stavět do čela ideologů současného konzervatismu, což je velice průhledné a tím pádem poněkud ubožácké).

Sami filosofové neomarxismu tvrdí, že své myšlenky vyvozují z Karla Marxe. Pro úplnost je však třeba dodat, že uvádějí i další zdroj – myšlenky Zikmunda Freuda. Přitom Freud i Marx byli – měřeno dnešními měřítky – rasisté, sexisté, xenofobové, odpůrci práv sexuálních menšin atd. Nicméně pozdější myslitelé dokázali v dílech obou mužů najít prvky, které – když jsou správně rozvinuty – vedou k tomu, co prosazují dnešní Antifa, BLM a podobné fanatické bojůvky. (MP: Marxovo mnohovrstevné dílo lze rozvinout i naprosto jiným způsobem).

Důležitější ale je, že postupem let tento neomarxismus získal takovou podobu, že je velmi dobře slučitelný s požadavky na neustálé zvyšování korporátních zisků a likvidaci všech demokratických institucí. A že se stal faktickou oficiální ideologií velkých redakcí, velkých peněz a velkých byrokratických aparátů. (MP: Aniž by předkládal důkazy, tak jenom s Kalouskovskou arogancí pořád ze sebe chrlí to své, poněkud placaté, přesvědčeníčko).

Ale mezi námi, ono je to vlastně jedno. Dnešní aktivisté, teroristé, korporátní kapitáni ani solidní politici nečtou ani Marxe, ani Lenina, ani Adorna. A až přejdou z neomarxismu na islám (což asi nebude dlouho trvat), nebudou číst ani hadísy. (MP: Ze špatných premis nemůže vzniknout nic jiného, než špatný závěr. Navíc pro realistickou politiku naprosto nepoužitelný. Ale nekamenujme proroky, zvláště ne ty falešné).

Tolik jako prvotní rekce na text P.H. který je v mých očích shrnutím přesvědčení tohoto sociologa a byl zveřejněn 19.6.20 na webu https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/hampl-aktiviste-teroriste-i-politici-brzy-prejdou-z-neomarxismu-na-islam/ .

V mých očích jde o učebnicový příklad demagoga, čili propagandisty určitého světonázoru, který zaujme určité stanovisko i k současnému dění a pak nedělá nic jiného, než že hledá všemožné argumenty pro přesvědčení, že jen jeho světonázor je jediný správný.

BOJE MEZI ARMÉNIÍ A ÁZERBÁJDŽÁNEM

V této oblasti trvají válečné konflikty prokládané napětím bez bojů prakticky od rozpadu SSSR. Obyčejně se tvrdí, že důvodem je spor o Náhorní Karabach. Myslím si, že pes je zakopán mnohem hlouběji. Za existence SSSR bylo nepřátelství mezi zmíněnými „socialistickými“ republikami méně zjevné, protože obě strany společně nenáviděly Rusko, ale především proto, že sovětská armáda by tam udělala vždycky velice rychle a bezohledně pořádek. Vidím ve zmíněném dlouhodobém konfliktu prsty Turecka. V Ázerbájdžánu je 95% obyvatel muslimského vyznání, tedy prakticky všichni. Jazyk je tak podobný Turečtině, že obě skupiny se velice snadno dohovoří. Kdo se při tom podívá alespoň zběžně na mapu této části euroasie vidí, že mezi největší zemí v celém Kavkazsku a regionální velmocí, jíž bezesporu Turecko je, leží jakási starokřesťanská enkláva Arménů. Není proto divu, že ke konci první světové války se Turci snažili Arménské území vylidnit, aby se tak region pod jejich nadvládou dotýkal Kaspického moře a především jeho ropy. Recep Tayyip Erdogan, současný vůdce Turecka se již nějaký čas světu předvádí jako novodobý sultán. Vůbec se netají tím, že ze své země hodlá vytvořit opět silný Turecký sultanát. Tiše je v tomto úsilí podporován jak USA, tak i EU. Američany proto, že v podbřišku Ruska si již od konce druhé světové války pěstují svého NATOkoně. Samozřejmě že jim rovněž vyhovuje co největší spřátelená vojenská síla na severu Íránu. Evropané pak proto, že Írán také nemusí, ale především proto, aby Turecko dál účinně zadržovalo migrační vlny z blízkého i vzdálenějšího východu Asie. Za iniciátora současných rvaček na Kavkaze proto vidím Turecko a osobně jeho „sultána“.

KATASTROFÁLNÍ NECHÁPANÍ SOUČASNÉHO DĚNÍ

. Od samého počátku mi vadilo, že všechna ta různá nová hnutí od multikulturalismu, přes gender, homosexualismus, klimaalarmismus, MeToo, až po současné Black Lives Matter jsou označována jako výplody jakéhosi „neomarxismu“. Při tom prokazatelně nemají nic společného nejen s učením Marxe, ale ani s pozdějším marxismem, nadtož marx-leninismem. Vždy jsem tvrdil, že jde o hnutí, jež iniciuje, financuje, ba dokonce organizuje zakukleně ta nejortodoxnější pravice s pomocí svých nejvýkonnějších pseudointelektuálních lokajů. Záměr je jasný. Potřebují ve společnosti vzbudit pocit strachu, ohrožení a ztráty bezpečnosti, aby se veřejnost nebránila, když začnou zavádět přísný režim od kontroly všeho a všude po přímou diktaturu a teror. Tu diktaturu potřebují proto, a jenom proto, že současný stav kapitalismu je v mnohonásobné krizi. Zmíněnými fraškami údajného lidového hnutí hodlají jednak vybít jeho energii, ale především ho matou a manipulují, aby lidi ani nenapadlo, že jedinou příčinou všech problémů současnosti je liberální kapitalismus a nechtěli jej odstranit. Což právě chtěli a chtějí skutečné marxisté.

OBČANSKÉ BOUŘE V USA. O ČEM SE NEMLUVÍ

Deep State opět skvěle využil náhodné situace. Je vidět, že jak jeho vůdčí osobnosti, tak jeho nádeníci jsou skvěle připraveni. V USA nikdy není těžké vybudit protestní vandalismus. Náhodné zabití černého povaleče bílým policajtem bylo proto naprosto jistou jiskrou k zapálení až nesčetných případů občanského plenění. O to se především postarala senzacechtivá média, která požár z místa původu bleskově rozšířila po celém státě. Demokraté samozřejmě situace zneužili v předvolební kampani proti Trumpovi. Různí rasističtí aktivisté zase neprodleně oživili již několik let umrtvené hnutí „Black Lives Matter“. Jelikož prakticky všechna médi v USA jsou protitrumpovská, tak v zemích jejich nohsledů, mezi nimiž ČR hraje přední roli, se spojuje koronavirová krize s touto občanskou a vytváří se o Trumpovi dokonce taková atmosféra, že by měl svou kandidaturu vzdát. Osobně si myslím, že to všechno je spektákl pro prostý lid. Hlubinným mocenským strukturám jde úplně o něco jiného a mnohem podstatnějšího. Všichni znalí dobře vědí, že už před zdravotnickou pandemií byly světové finance na pokraji obrovské, ba dá se spolehlivě tvrdit, že dosud nevídané krize. Tu koronavirová opatření prakticky všech vlád změnila doslova v dluhovou katastrofu. Její řešení si nikdo ani neumí představit. V žádném případě nemůže být špatné. Bude jenom horší, až zničující. Globální financiéři se proto ze všech sil snaží, aby lidé vybili své emoce na něčem jiném, čímž by se snad povedlo alespoň částečně svést jejich pozornost od zrůdností, které je čekají a svést jejich zlobu do jiných stok. O to jde anonymním pohlavárům globálních vládců. Ne o nějaká lidská práva, antirasismus a ji návnady pro chytlavé, především nezkušené občany.

AMERICA FIRST

Trump určitě nečekal, že se jeho idea naplní tak rychle. USA je totiž už v současnosti, tedy ještě v prvním funkčním období Donalda Trumpa, opravdu první na světě. Je „first“ ve stupidních ideologiích jako je „náprava“ dějin (dob otroctví a kolonialismus), antibělošský rasismus, genderová neutralita, ale také příliš opožděná pomsta feministických fanatiček. A to nemluvím o opravdových zběsilostech, jako je strhávání soch osobností, jež zemřely před mnoha staletími, sestavování seznamů filmů, ba dokonce knih, které by měly být zakázány, či alespoň přepracovány. Za vrchol idiotismu pak považuji veřejné prosazování názorů, že klasická hudba je rasistická, protože ji hrají jen běloši a žlutí. Že matematika je rasistická, protože učí objevy bělochů, jako je Pythagorova věta, či Ludolfovo číslo. I pohádky by se, podle názorů zmíněných pomatenců, měly převyprávět. Za opravdovou tragedii Západní kultury považuji skutečnost, že některé zvrhlosti už se dostaly do Evropy. Tak kupříkladu arcibiskup z Canterbury vyzval anglikánskou církev, cituji: „…aby přehodnotila zobrazení Krista jako bílého muže“. A za týden na to už v katedrále města St. Albans mají nový oltář zobrazující poslední večeři a na ní je Ježíš černochem. Jak se zdá, tak osud starověkého Říma nás nemine. S nostalgií vzpomínám na vtip, který se šířil světem od „arabského jara“, cituji: „Víte, proč ve Spojených státech nemůže být barevná revoluce? Protože tam není velvyslanectví USA“. Konec citace. Tak asi právě proto tam vzniká kulturní revoluce. Pokud by se všechny absurdnosti a zrůdnosti měly realizovat, pak ta Maova kulturní revoluce by byla vedle toho selankou.

UTAJOVÁNÍ INFORMACÍ JE NESLUČITELNÉ S DEMOKRACIÍ

Okresní tajemník KSČ někdy v roce 1966 na celopodnikové konferenci ROH řekl, cituji: „Ing. Hošek má ze svého hlediska pravdu, jenže my máme tajné informace, podle kterých se řídíme“, konec citace. S politikem, ba s žádným veřejným činitelem nelze vést diskusi, pokud se odvolává na tajné, důvěrné, či jinak veřejnosti nepřístupné informace. Tím je silně, ba dokonce absolutně degradováno demokratické rozhodování. USA vstoupily do první světové války ze čtrnácti důvodů. Hned prvním bylo zrušení tajné diplomacie. Rovněž tak Lenin po získání moci prosazoval zrušení tajné diplomacie. Oběma politickým režimům vydržel tento naivně idealistický záměr asi tak tři roky, ne-li méně. V mocenském soupeření je totiž vyloučeno nemít tajnosti, stejně tak to platí dokonce i pro obyčejnou hospodářskou soutěž.

KORONAVIRUS NENÍ TOU NEJRIZIKOVĚJŠÍ PANDEMIÍ

Nedávno se někdo u nás podivoval nad tím, jak veřejnost ve Spojených státech má zkreslené znalosti o faktech druhé světové války. Publikoval totiž výsledky nějaké ankety, ve které vědomosti veřejnosti USA byly prezentovány následovně. Každý devátý občan si myslí, že v 2. světové válce bojovaly Spojené státy proti Sovětskému svazu respektive Rusku. Pět procent si dokonce myslí, že nepřítelem byla Čína. Jen 63% ví, co byl holocaust. 12% toto slovo vůbec neslyšelo nebo neví, co znamená. Nejtragičtěji dopadla otázka na význam dne 8. května. 42% vůbec neví, že se ten den něco oslavuje, dalších 27% něco tuší, ale nevědí, co přesně má tento den symbolizovat. Tolik anketa v USA. Já jsem si jist, že kdyby se dělala podobná mezi současnou mládeží v ČR, tak by dopadla pro onu dějinnou událost ještě hůř.Obzvláště, kdyby se prováděla kupříkladu loni. Jenže o tom dneska nechci psát. Chci se zamyslet nad doslova magickou silou médií v USA.

Po listopadu, kdy se v našich televizích přestaly uvádět filmy z Ruska a ostatních postsocialistických zemí a byly nahrazeny takřka výlučně Americkými, v naprosté většině z produkce Hollywoodu, se začal u nás vytvářet nový veřejný prostor. Ve zmíněných škvárech jsou totiž vždycky Rusko, Čína, či minimálně Kuba vylíčeny jako země snažící se zničit nejméně USA, ne-li celý svět. Doslova paranoidně v nich pak působí příběhy soubojů tajných služeb či jiných podobných institucí. Ty z východu jsou vždy a bez výjimky pouze negativními postavami, které jsou samozřejmě nakonec vždycky zničeny chrabrými a vesměs neuvěřitelně nadlidskými schopnostmi obdařenými udatnými Amíky. Prostě debilita nejvyššího stupně. Jenže. Tím jedem je u nás otravována zatím jedna generace a přesto je to na jejím chování znát

Ovšem touto jednostrannou propagandou je olečenství v Americe bombardováno již sedmdesát pět let, tedy od poslední velké války. Už tři generace v nich neshlédly alespoň trochu objektivní informace o zmíněném světě. Rusofobie je v samotné USA pěstována již prakticky sto let, od vzniku SSSR. Taková propaganda zákonitě přinesla své ovoce. Hollywoodské filmy se nyní rozlezly doslova po celém tak zvaném svobodném světě a tak jejich vliv musel přinést to, co v něm dneska vidíme. Rusofobii. Daleko to nejhorší pandemii, která sžírá duchovno celé západní kultury tak silně, že ho nakonec spolehlivě přivede ke zmaru.

ČAS PŘIPOMENOUT SI KOREU

Včera uplynulo 70, slovy sedmdesát, let od zahájení války na korejském poloostrově. Války, která dodnes neskončila. Příšerné je vědomí, že už třetí generace obyvatel toho regionu neví, co je to žít v klidu a míru. Ještě děsivější je vědomí, že po ukončení bojů v roce 1953, byla stanovena okamžitá demarkační linie bez šancí na alespoň nejnutnější přesun obyvatel, umožňující především spojení rodin. Omluvou mohlo tehdy být, že nikdo nepočítal s tím, že uměle vytvořená čára bude trvat pro většinu tehdejších obyvatel „na věky“, takže většina z nich až do smrti už neviděla své příbuzné, mnohdy i ty nejbližší. Takováto rozhodnutí by měla být kodifikována mezinárodním právem za zločin proti lidskou té nejvyšší kategorie, hned po válečném zabíjení dětí. Nejhorší na dalším vývoji bylo, že se postupně na severu vytvořil až ortodoxní komunistický režim a na jihu příliš dlouho trvala vojenská diktatura, než se zem politicky transformovala v kapitalistickou demokracii. Korejská lidově demokratická republika zahájila připomínku začátku války víc než symbolicky. V polovině tohoto měsíce vyhodila do vzduchu budovu styčného úřadu obou zemí, který byl ne jejím území. Nikdo si netroufá dneska říct, co tím chtěla vyjádřit. Před oněmi dávnými lety to totiž byla ona, která zahájila vojenské tažení na jih regionu. Ale objektivně vyjádřeno, za ta dlouhá léta by se mocní obou států určitě domluvili, pokud by jejich znepřátelení nebylo uměle živeno zvenčí. Já jsem byl od počátku přesvědčen, že hlavním viníkem tehdejšího rozpadu původně souvislého státu byla USA. A nyní jsem si tím naprosto jistý. Důvodů pro takové tvrzení je nejen celá řada, ale především to zapadá do celkové politiky Ameriky, která doslova šíří a udržuje na celé planetě chaos, protože v takovém klímatu se jí lépe ovládá svět.

SOUČASNÁ ABSURDITA ZÁPADU

. Za svůj život se kolem mne událo snad na deset sebevražd, z nichž nejméně u polovin jsem znal příčiny, takže mám pro ně pochopení. Dovedu pochopi dokonce hromadné sebevraždy nejen celé rodiny, jako tomu bylo u Goebbelsových, ale i u početnějších, vesměs  náboženských komunit. Uznávám dokonce jakési právo na sebevraždu, jakou spáchali kupříkladu Židé v pevnosti Mosada v prvním století našeho letopočtu. Ovšem nikdy nepochopím sebevražedné jednání příslušníků celé kultury, dokonce s miliardovým počtem příslušníků. Nemohu si pomoci, ale za pomalou sebevraždu totiž považuji současné chování lidí Západní kultury. Začalo to všechno v Evropě, která před několika lety radostně vítala statisícové invaze migrantů z Afriky a Arabských zemí. Mnohem horší byl sebeklam, kterým sama sebe ohlupovala společnost těch nejbohatších zemí Evropy. Bílí Evropané totiž začali vytvářet ve jmenovaných zemích atmosféru nevnímání příživnictví nově příchozích, ale dokonce, ne-li především jejich násilné zločiny, což dělají do dneška. Donedávna jsem za vrchol sebedestrukce „bělošské“ civilizace považoval bezbřehou toleranci. Bílí tolerovali a pořád tolerují nově příchozím zachovávání nejen jejich tradic a zvyklosti, ale dokonce i jejich právního sytému. To i v případech, kdy je v Evropě a USA jeho uplatňování trestným činem. Za absolutně zvrácené považuji chování bělochů v posledních měsících, které se do Evropy rozšířilo z USA. Jakési kýčovité rituály omlouvání se černým za otroctví, spočívající v pokleku a líbání bot černochům. Bourání soch historických osobností, žijících kupříkladu i před půl tisíciletím. Epidemie omlouvání se světu za každý prvek existence, ba až za celou bělošskou historii. Vytváření seznamů uměleckých děl, která se mají zakázat, jelikož jsou z dnešního pomateného vnímání rasistická. A včera jsem se dokonce dočetl, že by měla být zakázána veškerá klasická hudba, protože ji provozují jen běloši a asiaté. To mne osobně doslova dorazilo. Evropskou hudbu totiž považuji za naprostý vrchol její kultury. V mých očích jen klasická hudba je oprávněna být nazývána hudbou. Naprostá většina dalších zvukových produkcí je pouze muzikou. A samotné užívání jen perkusních nástrojů je dokonce v mých očích znakem předcivilizačních kultur. Vždyť je přece znají i někteří jiní primáti. Když všechno, co po nás žádají aktivisté zmíněných trendů se uskuteční, bělošská kultura zmizí a běloši vyhynou. A „Planeta opic“ nemusí být jenom sci-fi.