Trumpova posedlost získáním Nobelovy ceny míru jej v očích světové veřejnosti již dostatečně zesměšnila. Obzvláště jeho chlubení, že již ukončil sedm, nebo snad již osm vilek, když prakticky neukončil žádnou. Snad jednu, či dvě na čas přerušil a ostatní byly zvládnuty a ukončeny bez jakéhokoliv jeho zásahu. Při tom jediné dva opravdové, protože dlouhodobé a neobyčejně kruté válečné konflikty, naopak zvyšují zásluhou jeho vměšování svou intenzitu.

Při tom reálná Trumpova politika se vůbec neliší od zahraničních „misí“ prakticky všech Amerických prezidentů. Jak ji nedávno popsal jeden zahraniční novinář. „Jeho nařizování mimosoudních vražd prostřednictvím vyhození civilních lodí do povětří v Karibiku bez jakýchkoli důkazů, agrese proti Venezuele a vypsání odměny 50 milionů dolarů na prezidenta této země, bombardování Íránu a uvalení nezákonných jednostranných ekonomických sankcí na desítky států.“ To určitě nebude doporučením pro komisaře udělující Nobelovu cena za mír. Navíc je v mých očích Trumpova administrativa pod diktátem mezinárodního zločince Netnajhua, který Spojené státy dovleče k velké válce v Západní Asii, počítám.

Samostatnou kapitolou jeho osudu bude pak asi ČLR. Trumpova vize o obnově velikosti USA jej totiž logicky požene dál, než pouze k nějaké formě obchodního soupeření s Čínou, které už zahájil. Na mocnářích USA totiž leží prokletí, které je vždycky dovede ke zločinu války. Je to prokletí světového hegemona. Podle této hegemonistické doktríny, jak nedávno řekl profesor Jeffrey Sachs, cituji: „Čína se měla vyvíjet způsobem, který je podřízený Spojeným státům (nevyvíjela se)…nyní musí být potrestána…Čína je cílem z jediného důvodu: Čína odmítla rozvíjet svou ekonomiku tak, aby se podobala kolonii Washingtonu. Místo toho rozvinula svou ekonomiku do závratných výšin pomocí alternativního ekonomického systému a ukázala světu, že americký kapitalismus není jediným modelem rozvoje, který na světě zůstal po pádu sovětského komunismu. Kromě toho, a to je možná nejdůležitější, Čína se odmítla podřídit hegemonistickému diktátu Washingtonu…USA raději začnou s Čínou válku, než aby jí dovolily, aby je ekonomicky překonala, a každou zemi, která se nepodřídí americkému diktátu, považují za nepřítele“. A v současné pádící době čas pracuje proti USA. Každý rok, obrazně pak každý den, kdy USA otálejí s válkou proti ČLR je pro Ameriku osudný. Já si dokonce myslím, že šance na porážku ČLR už pro USA zmizela. To by ji muselo zradit Rusko, Indie pak jednoznačně podpořit USA, a nejen ona, ale většinová Jihovýchodní a Střední Asie. A samozřejmě ta USA kolonie EU-NATO, tedy včetně Turecké velkoarmády. Nechce-li být považován doma za vlastizrádce, bude muset s tou ČLR něco udělat. A jeho oblíbenou zbraní, siláckými slovy, to být nemůže.